Hlavní navigace

Digitální Česko: nechápem to všecko

30. 5. 2016
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Shutterstock.com
Po schválení cenzurního paragrafu v hazardním zákoně je užitečné zdůraznit ještě jeden, dosud méně propíraný aspekt celé věci. Možná totiž jde o hlavní důvod, proč celá ta zhůvěřilost prošla.

Když se podíváte na celý průběh prosazení zákona, nemůžete nedojít k závěru, že se ocitl na světě kombinací všehoschopnosti a neschopnosti.

Všehoschopnosti proto, že navzdory odporu celé odborné veřejnosti, navzdory několikaměsíčnímu upozorňování, že jde o nesmysl, navzdory výtkám právním, technickým i filosofickým, umanutí úředníci ministerstva financí bezostyšně vyignorovali úplně všechno, co se věcné i faktické stránky digitálního prostředí týká. Je to přesný opak toho, jak se stavěli k hazardní lobby a jejím potřebám, sám ministr financí pro ihned.cz bezelstně potvrdil, že ten úžasný nápad na internetovou blokaci přišel právě od ní:

Znovu a znovu se nechce věřit, že něco tak zásadního, jako je prolomení principu svobodného internetu, se událo nikoliv z nějakého opravdu fatálního důvodu, který by snad něco podobného aspoň trochu obhájil, ale jen a jen na základě zájmů hazardního průmyslu.

A pak je tu právě ona neschopnost, která se ukázala jako ještě větší problém. Ukázalo se, že na ministerstvu, mezi poslanci i mezi senátory internetu nerozumí skoro nikdo.

Jen proto se může náměstek ministra financí v České televizi hrdě přihlásit k tomu, že na internetu „nikdy nešifroval“ – těžko říct, jak s ním zamává, až se dozví, že šifrované je nejen každé internetové bankovnictví, ale třeba i Seznam.cz. Pochopit, že šifrování je na internetu nový standard, člověk může během pár minut, jak polopaticky dokazuje Michal Špaček. Ovšem musí chtít chápat.

Jen proto může ministr financí prohlásit: „Jestli existuje nějaký podrobný návod, jak to obejít, my o tom nevíme. Pokud je takový návod, tak fajn potom. Kde je tedy problém? Potom to, co navrhujeme, pokud to někdo říká, my si myslíme, že není takový návod, že to je dezinformace. To se samozřejmě ukáže.“ Což řekl před senátním plénem při finálním hlasování, aniž by mu kdokoliv oponoval. Rok (!) říkáme ministerstvu, že obejít blokaci je otázka pár minut, resp. ani ty minuty nejsou potřeba, pokud se člověk na internetu pohybuje anonymně běžně. A po tomto roce vysvětlování přijde finální obhajoba před přijetím zákona, kde se ministerstvo přizná, že o takovém návodu neví… Co na to říct?

Jen proto mohou být v zákoně samotném v jedné větě hned tři definičně špatné či nejasné termíny: „internetová stránka“ (nic takového neexistuje), „poskytovatel připojení k internetu“ (není jasné, kdo se tím myslí) a „zamezit v přístupu“ (není jasné, co se tím myslí), jak skvěle na tiskové konferenci od Přichází cenzor vysvětlil člen rady ČTÚ Jiří Peterka.

Jen proto může vláda novým zákonem porušovat vládní strategii Digitální Česko 2.0, která mimochodem stále platí, že nebude blokovat žádné, opakuji žádné stránky.

To všechno ukazuje na tragickou nepřipravenost celého státního sektoru na 21. století. Při jednání na půdě parlamentu jsme zjišťovali, že poslanci i senátoři si dokážou plést toho, kdo poskytuje obsah, s tím, kdo k němu umožňuje připojení (říkají tomu všemu krásně poeticky „tvůrci internetu“), nevědí tak, koho vlastně chtějí regulovat, a pak ani náhodou nedovedou vyhodnotit, jaké jejich rozhodnutí může mít důsledky. A samozřejmě (to byl můj převládající pocit) z toho důvodu i naprosto podceňují rizika.

Pochopitelně nelze po zástupcích lidu chtít, aby byli IT specialisti, ostatně ani lidé z internetového prostředí nesypou všechny termíny a definice z rukávu. Ale měli by naslouchat těm, kteří, na rozdíl od nich, věci rozumí. Pokud internetovým expertům dá za pravdu odborná komise jedné ze stran, ale její političtí představitelé stejně hlasují přesně opačně, asi něco není úplně v pořádku. Pokud záměr ministerstva odsoudí ČTÚ, MPO a naprostá většina profesních organizací, dalo by se očekávat, že tohle nastavené zrcadlo někoho na straně státu přinutí k sebereflexi. Nestalo se.

Co s tím? Nemusíme hned lámat hůl, prohráli jsme bitvu, ale na konci ještě zdaleka nejsme. Nicméně bez ohledu na hazardní zákon samotný je třeba říci, že pokud chce být vláda v oblasti digitálního prostředí aspoň trochu přesvědčivá, měla by začít intenzivně komunikovat s digitálním sektorem a ne lhát o tom, že digitální průmysl o komunikaci nestojí. A zároveň by se vyhodnocení dopadů na digitální prostředí mělo stát povinnou součástí přijímání každého zákona, který se ho bude jakkoliv týkat – a takových bude nezbytně přibývat.

A také by měla v co nejrychleji přijaté novele hazardního zákona zrušit blokaci jakýchkoliv internetových stránek, pokud to za ni dřív neudělá Ústavní soud. My o to rozhodně budeme usilovat.

UX DAy - tip 2

P.S. A všichni poslanci, senátoři i státní úředníci by si měli nechat udělat školení od Michala Špačka, kterému vděčím za část z výše uvedených upozornění, která uvedl na svém Twitter účtu.

Článek původně vyšel na autorově blogu Simindr.cz.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je absolventem FF UK Praha, výkonným ředitelem společnosti Internet Info, s.r.o. a v současné době předsedou Sdružení pro internetový rozvoj. Své občasné postřehy umisťuje na web Simindr.cz.