Názory k článku Diskety slaví 50 let: od plastového kotoučku po ikonku ukládání souborů
-
S RARem bylo řešení vadných sektorů mnohem elegantnější. RAR nabízel možnost CRC opravných kódů přičemž šlo nastavit jak velké poškození to má umět dopočítat (za cenu velikosti). Chtělo to k tomu ale jednu drobnost navíc. Nenastavovat dělení RARu přesně na velikost diskety, ale na velikost o pár sektorů menší. Když pak disketa nahlásila nečitelný sektor, stačilo "nechat opravit" - přemapovat dotyčný sektor a RAR nechat dopočítat obsah. Fungovalo to spolehlivě. Tahal jsem tak data z VŠ a cesta tramvají byla skoro jistota na dovezení nějakého špatného sektoru a po objevení tohoto "triku" jsem měl 100% úspěšnost přenosu.
-
Ja si ešte veľmi dobre pamätám ako sme na začiatku 90-tych rokov robili v Slovenskej Poisťovni (teraz Allianz) "kabelový" prenos databázy poistenia majetku na pobočku každý boží mesiac. To sa majetková databáza rozdelila na sálovej IBMke podľa okresov, následne začala diskotéka kopírovania databázy na 5 1/4" diskety (Bratislavská majetková databáza mala cca 20 diskiet) pre istotu všetko 2x. Potom sa diskety pekne v kovových krabiciach hodili do kabely, zobral sa firemný žigulák, ak bol voľný, ak nie poslúžila aj električka a šup ho na pobočku. A tam sa už len modlilo, aby aspoň jedna z dvojice 5 1/4" diskiet bola OK. Všetky ostatné pobočky v okresných mestách dostávali updaty databáz Slovenskou Poštou, tých diskiet tam bolo podstatne menej.
Čo sa týka hier, tam sme boli pokrokoví a hry sme ťahali cez BBS 2400 baudovým modemom, neskôr US Robotics-om 14400, čo bolo delo. Ešte teraz mám v živej pamäti to nekonečné čakanie na stiahnutie X-Wingu (5 diskiet) a nasledné sputenie hry :-). -
No, tyristor funguje tak ze zapne a ostane zapnuty kym nim tecie prud. Nie je to spojita regulacia ako ked mas tranzistor nastaveny na pracovny bod a pouzivas ho ako zosilnovac. V tom menici tie tyristory spinaju na frekvencii desiatok kHz. Pri tom prude ani nepotrebujes aby tie kable boli stocene do zavitu, aby elektromagneticke pole poskodilo zaznam na tej diskete. Zmazat tu disketu to sice nezmaze, ale par chyb v zazmame vznikne.
-
Nie je to tak trocha offtopic, kedze ti piseme o tram? Ci do toho zapojime aj frekvencne menice pre motory obrabacich strojov? Podstata je v tom, ze sa tam pouziva PWM pri velkych prudoch. I ked diky za napovedu pocut to bolo. Aj v sluchatkac od wallkmana, kde to emg pole chytala hlava toho walkmanu...
-
Vzhledem k tomu, že jsem z VŠ jezdil domů každý den a měl na vyběr buď autobus jako "okružní jízdu" nebo kombinaci tramvaj + trolejbus středem města, což časově vycházelo zhruba nastejno, tak jsem měl dost pokusů vysledovat, že cesta tramvají + trolejbusem znamená cca 70% šanci dovést na jedné z 5 disket vadný sektor. A protože ZIP mechanika byla pro měl jen vlhký sen, tak odnosit na disketách album v MP3 souborech pár cest zabralo, tak jsem měl dost pokusů na zkoušení jak dostat neporušená data domů.
Takže žádná urban legend, ale osobní zkušenost.
-
Za mnoho let používání 3,5" disket jsem prakticky nevěděl, co je to vadný sektor. Ty se občas objevily na no name disketách. Na značkových jen výjimečně a to jsem s nimi v trolejbusu nebo tramvaji běžně jezdil. Daleko větší roli hrálo, jak s nimi kdo zacházel (po mechanické stránce a také s ohledem na prach).
-
Také jsem jezdil denně do školy tramvají KT8D5, v batohu pár 3,5" disket a zas tak hrozné to nebylo. Spíš se mi zdálo, že to je o stáří a opotřebení, než o tramvaji, ale možná jsem měl jen štěstí i na mechaniku. Dodnes ji mám schovanou na půdě i s kabelem, ale už nemám kam ji zapojit (data) a teď už ani nové zdroje nemají "disketovkový" napájecí konektor.
Ale kde si vyloženě pamatuji vadné sektory byly 5,25" diskety, tam o hlášku Abort-Retry-Ignore nebyla nouze. Trochu mě mrzí, že jsem pc mechaniku vyhodil, jelikož pořád pár disket mám a to i s mechanikou pro commodore, který čeká mnoho let na znovu oživení..i když si už nepamatuji, jestli to vůbec šlo v pc naformátovat. -
Commodore mel specificky zpusob zaznamu na disketach - mam pocit ze rll nebo gcr a i jinak rozdelene sektory.
Alespon na 1541 u commodore rezimu. Novejsi mechaniky 1572 uz umely i mfm. Jestli to umelo ale fat struktury netusim. Mozna v primem rezimu s nejakym dalsim softem nebo podprogramem nahranym do disketovky26. 7. 2021, 22:18 editováno autorem komentáře
-
Tak stacila nekolikrat zkusenost nechat bagl u topeni v buse(teplo a emg zareni) nebo na vyhrivanych sedackach v aute meho stryce.
Jinak mam pocit ze fakt ze sve vlastni nedbalosti jsem diky ulozeni mezi dvoje crt v labu oddelal ne zcela trivialni mnozstvi dat na disketach. Nemam vsak empiricky dukaz ktery by potesil matfyzaka.
Tramvaj ve velkomeste jsem jako student uz jsem moc neresil. V te dobe jsem s sebou tahal mensi streamer a ty kazety byl z jedne strany kovove. QIC kazety spis umiraly na tepelne poskozeni pasky v mechanice a nebo byl zaznam opravdu robustni.
27. 7. 2021, 20:04 editováno autorem komentáře
-
Moje prvé diskety som kupoval niekedy v druhej polovici 80. rokov v Tuzexe za bony kúpené od veksláka. Vyšlo to oveľa lacnejšie ako disketa kúpená za koruny v elektre, tá stála 175 Kčs za kus (čo bolo tak 5-10% priemerného platu)
Celú strednú školu (na ktorej sme mali už v druhej polovici 80. rokoch PC - PP 06, čo je PC-XT vyrábané v ČSSR a PC-AT vyrábané licenčne v Maďarsku) som prežil s 5 ks 360kB 5,25" diskiet značky Polaroid a Verbatim. Doteraz ich mám, nemám už ale mechaniku na ich prečítanie.
Relatívne nedávno som "doloval" dáta z 3,5" diskety z roku 1995. Väčšina diskiet išla prečítať, bohužiaľ tá najdôležitejšia, na ktorej bola diplomovka, už nie. Príčina bola jednoduchá. Tie diskety, ktoré prečítať išlo, boli značkové Verbatim, tá čo sa prečítať nedala, bola znovupoužitá prílohová disketa z časopisu CHIP (tam sa používali tie najlacnejšie šmejdy). -
Díky za pěkný článek. Pěkné vzpomínky. První vlastní 5,25" disketu jsem si kupoval někdy v roce 1990. Jinak v práci jsme měli 8" diskety s kapacitou neuvěřitelných 128kB !!! To byly programátorské časy, kdy se z důvodu úspory místa na uložišti kalkulovalo s každým bitem v byte. Už přesně nevím jak, ale podařilo se nám do jednoho byte vtěsnat datum DDMMRR.
-
Ano, máte pravdu. Nebyl to jeden, ale asi 1.5 byte. Byly to osmibity počítače. Měli jsme 128kB disketu, délku věty tak 30 byte, v tom několik datumů. Tak se počítal každý uspořený byte. Máte rozdíl, jestli se tam vešlo 4260 nebo jen 3650 záznamů. Tehdejší sálový počítač měl diskové mechaniky velikosti pračky a kapacitu 7MB nebo 29MB :-)
-
Při nostalgickém vzpomínání bychom neměli zapomenout na Bernoulliho disk:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bernoulliho_diskJeště ho mám schovanej :-).
-
Když jsou tu ty vzpomínky, tak já vzpomínám, jak šťastný jsem byl, když jsem dostal svou první 3,5" disketu, na kterou jsem si hned od kamaráda zkopíroval nejoblíbenější hru: Grand Prix Circuit od Accolade. Následně jsem ji pravidelně pařil na školních 286 a 386, než po asi půlroce každodenního odvirovávání školních počítačů naše paní profesorka informatiky zjistila, že ten Pieck.4444 se jí po učebně šíří z mé diskety :-D.
Tehdy jsem bral jako velkou křivdu, že jsem byl donucen svou disketu s GP (a Pieckem) zformátovat a trvalo mi skoro půl roku, než se mi podařilo sehnat kopii GP znovu... Jó, kdepak byly ty internety a gůglpleje :-D
-
Pamatuju si, jakou jsem měl radost, když jsem si koupil Score č. 31 v létě 96 a jako příloha byla disketa jako promo pro film Síť se Sandrou Bullock! https://www.oldgames.sk/mag/score-disketa-31/ Ale tehdy jsem ještě neměl PC, takže jsem disketu naformátoval na 720kB pro Didaktik Kompakt a původní obsah jsem vlastně nikdy neviděl... Teda myslím, že jsem ji formátoval na mém tehdejším Didaktiku pro mé prográmky v assembleru. Ani disketu a ani ten Didaktik už nemám. :)
-
3,5" disketu jsem měl v ruce nedávno, když jsem updatoval BIOS na staré desce z druhé ruky... bez toho by to nešlo a proto mám ve skříni ještě další mechaniku, ta už je modernější včetně USB čtečky paměťových karet do do předního krytu mechaniky.
USB-3,5 mechanika se mně tady taky válí, občas se to hodí pro pokusy jednou za 5 let se staršími PC.Jinak jsem tuhle technologii proklínal pro občasné zklamání při používání, když se data poškodila během přenášení v tašce. Bohužel před 25lety to byl na škole jediný prostředek přenosu dat někam.
USB flash disky s kapacitami 8MB apod. jsem pak vítal jako zázrak... který funguje fakticky do dnes ke spokojenosti a spolehlivosti. -
On i update BIOSu bejval "dobrodrůžo"... Pamatuju dva kamarády, co si koupili (postavili) stejná PC, dokonce se síťovkou, a propojili se mezi patry (bydleli nad sebou), aby mohli hrát hry. Jeden z nich zkusil upgrade BIOSu, ale použil nespolehlivou disketu, takže to skončilo totálně mrtvým PC. Leč nezaváhal, vydloubl BIOS z patice, seběhl patro ke kamarádovi, tam vydloubl BIOS "zaživa" z běžícího PC a provedl upgrade znova, z lepšího zdroje - úspěšně. ;o)
-
Copak vytáhnout... Ale zažil jsem kolegu, který v rozčilení ze zjištění, že úloha místo čtyř hodin běží už osm a není ani v půlce, protože to spustil na stroji s 1 GB místo se 2 GB RAM, prostě otevřel case a šoupnul tam dva 512 MB moduly, aniž by ten počítač vypnul. Kupodivu to Windows NT nerozdejchaly a muselo se začít od restartu... ;oD
-
Kdyz se to udelalo citlive tak no harm done. To byl celkem bezny zpusob zachrany bez vyhrazeneho programatoru.
Byl tam ovsem risk treba jine HW revize deskyNicmene uz v te dobe zacli mit nekteri vyrobci umistovat tzv boot block. Velmi primitivni kod ktery byl schopen flashnout bios z diskety a budto se boot block cast pri flashi neprepisoval nebo se prepisoval az nakonec jak oddelena operace.
Vetsinou to fungovalo tak ze se zmackla magicka kombinace klaves, pecko v rannych verzich neco zapipalo ze flashuje z diskety a nebo v dalsich verzich boot blocku fungoval i vypis na obrazovku.
Pak uz prisly ruzne recovery biosy a podstatne inteligentnejsi procedury.
-
To mi připomělo, jak jsem před pár lety posílal v dopisní obálce RAMky zabalené do kartonu. Když jsem viděl, jak to pošťačka na přepážce před mýma očima poctivě několikrát orazila razítkem, docela jsem se zhrozil. Ale adresát si nestěžoval:) ....jako, posílat takhle pravidelně diskety, asi bych přibalil rovnou druhou náhradní;)
-
Po letech jsem se dozvedel tohle.
https://www.novinky.cz/krimi/clanek/lide-v-breclavi-nasli-v-sachte-desetitisice-nedorucenych-dopisu-40190484 -
do pc světa jsem se dostal až po roce 2000, to už frčely šuplíky na hdd. naposled jsem použil diskety. diskety jsem prakticky používal pouze na norton ghost a a pak někdy kolem roku 2008 na instalaci ovladačů k síťovce. ale stále ještě mám doma funkční USB disketovou mechaniku, kterou jsem kdysi vyhrabal někde ve šrotu.
-
Někde mám ještě sbírku obrázků a na jednom je lednička, na ní disketa a na ní papírek, vše připnté magnetem. A lakonický vzkaz manželky: "Miláčku, tady jeta disketa co jsi tak zoufale hledal".
Pro mladší generaci ... magnet vymazal část data na disketě.
Jinak "diskotéku" jsme měli na poště taky. Tam jsme na IT každý měsíc i několikrát rozkopírovávali na 50 pošt aktualizace APOSTu (poštovní program, tenkrát na DOSU,dnes na Linuxu) a později každý den "zakázané výplaty", což byl sobuor dat od Poštovní banky s čísly účtů a šeků, které nevyplácet. No a samozřejmě, SIPO nosili partneři na disketách, Socka nosila seznam plateb pro tisk poukázek na výplatu dávek ... a nesmím zapomenout na "diskotéku", když se instalovaly Windows 3.1 a později i Windows95 ...
Jojo, to byly časy ... a vadných sektorů. Když přišly modemy, bylo po diskotéce. ...
-
Ludstvu dobre zname najspolahlivejsie medium na dlhodobu archivaciu je papier. Samozrejme nie z termotlaciarne.
V dlhodobej digitalnej archivacii mate dva pristupy, ale v skutocnosti je schodny iba jeden z nich.
Prvy je, ze sa snazite najst medium, ktore ma podobnu zivotnost ako papier a pri kontrolovanych podmienkach vydrzi (by malo) tisice rokov. M-Disc, Piql, potazmo GitHub arctic vault spada do tejto kategorie. Predpokladame, ze by tu nemalo dojst k bitrotu.
Napad je to dobry, ale v skutocnosti neriesi problem dlhodobej archivacie. Ono totiz problem je, ze medium mozno vydrzi, ale nemusite mat k nemu citaciu jednotku. Mozno budete mat citaciu jednotku, ale z formatov, v ktorych su data ulozene, nebudete schopny nic vydolovat atd. Piql tam, myslim, strka dokumentacu k dekodovaniu formatov, ktore su na mediu ulozene, ale tu zase musite vediet ju interpretovat. Myslim, ze by vam mala stacit baterka a fotak, ktoru presvietite ich film na stenu v style meotaru...
Druha moznost je, ze data a hardware generacne obnovujete. Datasety migrujete zo starych pasok na nove, citate starymi mechanikami a zapisujete novym, cim zvysujete kapacitu a reinterpretujete obsah. V tomto procese su vyhody, ze mozete robit formatovu konverziu, pokial hrozi, ze nejaky format sa prestal pouzivat a nikto by z neho nevedel uz nic vycitat. Digitalne kopie su bez straty, ale musite si byt isty, ze nepouzivate stratovy format. Nevyhodou je bitrot na magnetickych mediach. Preto musite mat redundanciu a kontrolne sucty. Na tomto principe funguju digitalne archivy, ktore planuju archivovat data skutocne dlhodobo (narodne archivy) a vedia data poskytnut na poziadanie v pozadovanom case, mnozstve a kvalite.
-
Dnes se aplikuje spis druha moznost a le bada se nad prvnim zpusobem ~ ulozeni dat optickou (3D) cestou do stabilniho materialu jako je sklo (kristal).
Zaznam na film s projekci se realizuje na mikrofilm a mikrofishe... se vsemi jeho vyhodami a nevyhodami (pri hledani v obsahu).O (ne)životnosti filmu a věcí kolem už několikrát polemizoval sám autor David Ježek:
https://www.root.cz/clanky/digitalizace-fotek-na-linuxu-pece-o-analogovy-material/https://diit.cz/blog/o-zivotnosti-fotografie-analogove-i-digitalni/diskuse844833/diskuse/diskuse
-
Ta DNA není úplně stabilní informační médium. Stačí trocha UV záření a začne fragmentovat. V prostředí jsou často i různé nukleázy, které tu degradaci ještě podpoří...
Ano, dá se DNA třeba poslat v eppendorfce (malá plastová zkumavka s víčkem) běžnou poštou (tzn. pár dnů to snese při pokojové teplotě). Pro dlouhodobější skladování určitě v mrazáku, alespoň -20 °C, lépe ale -80 °C.
Že se podařilo vyšťourat nějakou stovky i tisíce let starou DNA třeba z kostí? To sice ano, ale také tato DNA nebývá v úplně nejlepší kvalitě, bývá hodně fragmentovaná...
-
No, moje spomienky:
1. niekedy po roku 2000: pravidelna cesta do internet cafe s balickom asi 30ks diskiet, bruzdanie po Altaviste (doba pred Googlom...), stahovanie veci z roznych polo-pokutnych webov. V tej dobe este beziac na 386tke s Win 3.1 (Pentium 133 prislo az niekedy okolo roku 2002 alebo 2003) som bol castym navstevnikom Tucows. Pri stahovani driverov platilo pravidlo, ze driver sa na mieste vybalil, vyhodil sa Adobe Reader, zabalil a potom uz nebolo treba ani RAR. Vosiel sa na disketu pohodlne 2-3x.
2. Ohodne neskor, Compaq 640c. Par diskiet naformatovanych na 1680kB (bez i). Boot disk, root disk a swapka na flopaku. A pomaly, postupne som do tej masiny tlacil Slackware 10.2. Ked som uz dostal a rozbehol pppd (na to ten swap disk, pppd na linuxe s 8MB RAM nabehnut nechcelo a nemal som tooly na prerozdelenie disku, nehovoriac o tom, ze online resize vtedy neprichadzal v uvahu), slo to rychlo.Edit: Zo tri floppy mechaniky tu este mam. Otazne ale je, ci su funkcne. Kazdopadne tak ci onak by som ju nemal do coho zapojit. Cize len nejaky narychlo zbuchany adapter z Atmegy, ktory to pripoji na USB.
24. 7. 2021, 14:14 editováno autorem komentáře
-
Nevím jestli bych to nazval kralováním, protože AMD nebyla schopna dodávat kompletní platformu (vlastní čipsety) - poslední model měla AMD 761, což byl DDR1 čipset pro Athlony s FSB do 266 (tedy ne Barton a spol), ten se navíc pároval se southbridge, typicky VIA 686B. A upřímně, Sis 735 / 745 / 746 / 748 byly imho lepší, nemluvě o nForce2 a nForce2-400 později. Proto se Intel v pohodě držel a když přišlo Centrino (rok 2003), tak AMD šla do kopru (i kvůli super-idiotským rozhodnutím tehdejšího CEO Hectora Ruize jako třeba předat prakticky celou výrobu Athlonů 64 za 0 USD firmě HP do jejích sestav).
-
Taky si myslím, že myslel domů. Já taky pamatuji, že jsme strašně dlouho měli 486dx(2?) s win3.11 i když už kamarádi měli první pentia 100/133 s win95 a to bylo někdy kolem roku 1994~6. Mě v té době ani pentium nelákalo a chtěl jsem "magickou" 486dx4, o které jsem jen četl a nakonec jsem ji i s deskou z nostalgie koupil v bazaru kolem roku 2004 za 100,-Kč (což je asi 1000x méně než v době uvedení na trh), to pomalu nastupovalo Pentium 4.
-
Tak si tedy trochu zavzpomínám... První počítač, co jsem malý vyškemral byl osmibit Sam Coupé. Byl to začátek devadesátých let, vyrábělo se to někde v Anglii a dovezlo se pár kousků i do tehdejšího Československa, ale stálo to ukrutné peníze (jestli si dobře pamatuji, tak snad dokonce 10 tisíc). Bylo to zpětně kompatibilní se ZX Spectrem. Tenhle počítač měl už ve výchozí konfiguraci jednu disketovou mechaniku 3,5". Používaly se diskety 1,44 MB. Ale byla tam ještě jedna šachta, tak tam šla dát případně ještě druhá.
Ze začátku jsem si tak mohl zkoušet opisovat nějaké programy v Basicu pro ZX Spectrum z tehdejšího časopisu ABC. Ale ani jsem je neuměl ukládat, takže třeba v případě výpadku proudu zase 2-3 hodiny opisování. :-) No a po vypnutí počítače také...
Tenhle počítač v mém domovském městě samozřejmě nikdo neměl, aby bylo s kým vyměňovat zkušenosti.
Ale pak jsem objevil jeden počítačový klub v Praze, kde tyhle počítače měli. Táta jezdil často pracovně do Prahy, tak mě bral taky někdy sebou, ráno tam dal a odpoledne vyzvedl. A sbírka softwaru se pak utěšeně rozšiřovala, ať už přímo pro Sam Coupé, tak i pro ZX Spectrum. Nakonec to narostlo snad na 100 nebo 200 disket, samozřejmě převážně s hrami.
Nějak později během 90. let přišlo i PC, nejdřív si táta pořídil myslím 386 DX na 40 MHz, měl na tom účetnictví, nějak se mi podařilo to díky viru (snad One Half?) to částečně tátovi zrušit, což mělo ten pozitivní efekt, že jsem se tak dopracoval k vlastnímu PC. Snad dokonce 486, postupně nějak upgradovaná či přetaktovaná i na nějaké vyšší frekvence, "že by to mělo být rychlé skoro jak Pentium". Tehdy ještě pořád frčely diskety - sice CD mechaniky už byly také, ale ještě ne hned vypalovací - si vzpomínám, že k softwaru se člověk dostával třeba z CD u časopisu Chip. Ale samozřejmě ne hry - to se získávalo od známých - na spoustě disket. U her, kde už ten počet disket šel přes 10, byla šance, že je člověk doveze domů "napoprvé" dost malá.
Pak na konci devadesátých let už se začal šířit i internet - měli jsme ho na gymplu, tam jsem začal používat e-maily. Ale víc na mailování s ostatními spolužáky v rámci gymplu, než někam ven. Ven bylo možné maily posílat také, ale síť gymnázia nebyla permanentně připojená k internetu, připojovalo se to modemem jednou denně asi někdy ráno. Na nějaké stahování to také moc nebylo.
Také si vzpomínám, jak mě táta párkrát zavezl do Liberce do internetové kavárny. Taky vždycky s balíčkem disket. A člověk si tam postahoval různé věci, co si o nich někde dříve přečetl - přeci jenom to bylo o trochu rychlejší, než pomalejší modem doma - i ve výsledku snad i levnější. Za impulzy při domácím připojení se také docela mastně platilo...
No a pak už přišla i vypalovací CD, na výšce v Praze jsem se postupně dostal i k pevnému internetu (buď v nějaké učebně po večerech, později nám natahali síť i na koleji - i když jsem tehdy ještě byl celkem za exota, že jsem něco takového chtěl jako jeden z prvních - zvlášť mezi mediky), o něco později pak nějaké stálé WiFi připojení i doma u rodičů. Kromě vypalovacích CD (což přeci jen znamenalo i nějaké "průběžné náklady" za kupování dalších médii) už se běžně vozily i harddisky, v lepším případě pak i různé "šuplíky".
A někdy v té době už asi disketám odzvonilo. Je fakt, že já rovnou přišel k těm 3,5", takže jsem ze začátku moc nechápal, proč se jim říká "floppy disk" (to až když člověk tu plastovou krabičku rozdělal). Jo, pak jsem někde viděl i ty 5,25", dokonce i ty 8" mi někdo ukazoval...
Nemám tu zkušenost s přemazáváním záznamu magnetickým polem - u nás na tom menším městě jsme neměli (a pořád vlastně nemáme) ani metro a dokonce ani ty tramvaje. U nás na venkově se ty diskety spíš nosily do školy a ze školy (povětšinou pěšky), nebo pak ve volném čase na kole. :-) Harddisky už by měly být i nějak stíněné, ale slyšel jsem varování, že speciálně v metru to pole může být silné a že třeba harddisk v tašce a taška položená na zem pod nohy, že data i na tom harddisku snad může ohrozit také, diskety prý dost spolehlivě...
-
Tak ještě koukám, že na Sam Coupé ty diskety ještě asi byly jen DD (720 kB). No jo, paměť už možná taky tak dobře neslouží, resp. je to tak dávno... Ale právě mám pocit, že u těch DD disket byla spolehlivost přeci jen vyšší, než pak později u HD disket na PC... Což by asi i mohlo souviset s menší hustotou záznamu...
-
Nevím proč, ale připomnělo mi to pokus "jak daleko doletí disketa hozená z Bílé věže". Přestože vržena směrem k náměstí, vzala to obloukem do Biskupského paláce a více jsme ji neviděli. A protože jsme tento výsledek neočekávali, neměli jsme druhou na opakování pokusu - a nikomu z nás se pro ni nechtělo běžet těch víc než dvě stě schodů dolů a nahoru - byl pokus ukončen bez výsledku. (Ale ta rychlost přenosu dat vlastně nebyla v té době tak marná...)
V tomto případě tedy byla ztráta dat, i bez magnetického pole vůkol, stoprocentní. ;oD -
L.Stříbrný podporovatel
Když jsem nahrál data na dvě 100MB ZIP média, dal je do kabely a během třičtvrtě hodiny dovezl se školy domů, tak jsem měl průměrnou rychlost přenosu cca 578kbps. To bylo 10x víc, než uměly tehdejší telefonní modemy! Tzv. kabelový přenos dat :-D
-
Hezké zavzpomínání na dřevní doby.
Ještě mám schovanou 5,25 FDD mechaniku i s kabelem (má konektor podobný ISA slotu). U novějších desek byl ale problém, že jejich Biosy podporovaly už jen 3,5' FDD.
Akorát nevím, že by někdo vyráběl FDD řadič do PCI/PIC-E slotu. Problém prý byl v tom, že FDD vyžadovala jistý přístup přímo k CPU, který PCI sběrnice neobsahují, resp. řadič by musel obsahovat celé další PC.
Nicméně na Amazon.com jsem objevil adaptér z USB, akorát pro 3.5 FDD.
Nemáte náhodou někdo tip, jak připojit tu 5.25 k novému PC? -
Kdysi, ve středověku PC v zemích československých, jsme měli k disposici počítač PP-06, vyzbrojený dvojicí 360 KB 5.25" disket. Z jedné se startoval OS a případně potřebné programy, druhá sloužila pro data.
Protože 360 KB bylo již tenkrát "dost málo", používali jsme trik, kdy jedna disketa byla čistě systémová, "bootovací", zatímco na druhé byly jen naprosto nezbytné soubory systému (IO.SYS, MSDOS.SYS a COMMAND.COM) a program, který jsme chtěli spustit - Turbo Pascal nebo Chi Writer nebo nějaká ta hra. Ukončení práce s programem a návrat do DOSu byl tou pravou příležitostí disketu vyměnit za jinou, s jiným programem.
A tak se kamarádovi přihodilo, že dohrál nějakou hru (tuším to bylo Elite, co jsme tenkrát hráli "závodně" - na nástěnce byla mapa a praporky ze špendlíků, kdo kde zrovna je) a chtěje se pustit do vážné práce, vsunul do mechaniky jinou. Jenže se tak dělo v dobu pokročilou, téměř ranní, takže opomenul vyndat tu předchozí.
Drobná odbočka pro mládež: diskety měly blízko středu v obalu malý kruhový otvor a druhý byl vyvedený v samotném médiu. Proti otvoru byla v mechanice nastražená fotobuňka, která hlídala "začátek otáčky" a správné číslování sektorů. Některé mechaniky zastavovaly vždy ve chvíli, kdy bylo skrz otvory "vidět". Obdobný, obdélníkový výřez byl (u 8" a 5.25" disket) ještě po straně - ten sloužil jako ochrana proti zápisu - když bylo přelepeno, na disk nešlo zapisovat.
Výsledek byl - řekněme zajímavý. Synchronisační otvory byly na sobě, takže (sendvičová) disketa se jevila jako funkční.Protože systémové soubory byly na svém místě, vždy stejně, počítač vůbec nepoznal, že by mělo být něco špatně. Pokusil se tedy načíst spustitelný program - ale ouha, data byla po obou stranách, tedy se četla z obou médií... To systém vyhodnotil jako chybu, usoudil na vadné sektory - a pro jistotu je označil ve FAT, čímž vyrobil na obou disketách nepředstavitelný binární brajgl.
A poučení? Na systémové a programové disky patří přelepka "ochrany proti zápisu"! -
Na VŠ jsem si nechtěně vyzkoušel opačný případ. V grafické stanici SGI INDY štěrbina na disketu byla, ale nechanika už nikoliv, což jsem zjistil poté kdy vložená disketa poklesla o pár milimetrů a tím zmizela z dosahu. Rozebírat takto drahý stroj v učebně nebylo reálné, tak nezbylo než ji tam nechat.
-
Jiná veselá a svého času celkem běžná příhoda. Jak bylo uvedeno, MS DOS vystačil v nejočesanějěí variantě se třemi soubory, IO.SYS, MSDOS.SYS a COMMAND.COM. První dva obsahovaly vlastní OS, třetí byl interpret příkazů, moderně řečeno shell. Pokud běžela aplikace, nebyl shell potřeba a bylo možno jej z paměti (až na malý "znovuzavaděč") odstranit. Zavaděč po ukončení aplikace hledal COMMAND.COM buď tam, kde byl při startu (tj. na bootovací disketě), nebo tam, kam ukazoval konfigurační příkaz. Koumáci přišli se zlepšovákem, vytvořili malý RAM disk, do něj překopírovali COMMAND.COM (a nastavili cestu k němu), čímž zabili dvě mouchy jednou ranou: bootovací disketa nemusela být trvale v mechanice, a návrat k interpretu byl rychlý. Problém byl v tom, že u PC bez harddisku dostal RAM disk písmeno C: a tam se z bootovací diskety kopíroval COMMAND.COM. No když se objevila PC s bootováním z harddisku, céčko dostal on; a pokud uživatel omylem nechal v mechanice bootovací disketu, přepsal se COMMAND.COM z diskety na harddisk - tam ale obvykle byla jiná (obvykle novější) verze MS DOSu. Pokud se pak PC startovalo z harddisku, sjonšilo to chybou - nekompatibilní verze COMMAND.COM-u.
-
Jo na konfiguraci config.sys a autoexec.bat jsem byl machr. Dokonce tam slo delat menu a pri startu si vybrat kterou konfiguraci clovek chce. Jestli a EMS/XMS memory nebo ovladcem CD ROM, nebo Sound Blaster ci neco jineho, priradit preruseni (mladi ani netusi co to je). A pak prisel Windows a byl vsemu konec. Konecne to fungovalo vsechno naraz a samo.
I kdyz ...
