Ludstvu dobre zname najspolahlivejsie medium na dlhodobu archivaciu je papier. Samozrejme nie z termotlaciarne.
V dlhodobej digitalnej archivacii mate dva pristupy, ale v skutocnosti je schodny iba jeden z nich.
Prvy je, ze sa snazite najst medium, ktore ma podobnu zivotnost ako papier a pri kontrolovanych podmienkach vydrzi (by malo) tisice rokov. M-Disc, Piql, potazmo GitHub arctic vault spada do tejto kategorie. Predpokladame, ze by tu nemalo dojst k bitrotu.
Napad je to dobry, ale v skutocnosti neriesi problem dlhodobej archivacie. Ono totiz problem je, ze medium mozno vydrzi, ale nemusite mat k nemu citaciu jednotku. Mozno budete mat citaciu jednotku, ale z formatov, v ktorych su data ulozene, nebudete schopny nic vydolovat atd. Piql tam, myslim, strka dokumentacu k dekodovaniu formatov, ktore su na mediu ulozene, ale tu zase musite vediet ju interpretovat. Myslim, ze by vam mala stacit baterka a fotak, ktoru presvietite ich film na stenu v style meotaru...
Druha moznost je, ze data a hardware generacne obnovujete. Datasety migrujete zo starych pasok na nove, citate starymi mechanikami a zapisujete novym, cim zvysujete kapacitu a reinterpretujete obsah. V tomto procese su vyhody, ze mozete robit formatovu konverziu, pokial hrozi, ze nejaky format sa prestal pouzivat a nikto by z neho nevedel uz nic vycitat. Digitalne kopie su bez straty, ale musite si byt isty, ze nepouzivate stratovy format. Nevyhodou je bitrot na magnetickych mediach. Preto musite mat redundanciu a kontrolne sucty. Na tomto principe funguju digitalne archivy, ktore planuju archivovat data skutocne dlhodobo (narodne archivy) a vedia data poskytnut na poziadanie v pozadovanom case, mnozstve a kvalite.
Dnes se aplikuje spis druha moznost a le bada se nad prvnim zpusobem ~ ulozeni dat optickou (3D) cestou do stabilniho materialu jako je sklo (kristal).
Zaznam na film s projekci se realizuje na mikrofilm a mikrofishe... se vsemi jeho vyhodami a nevyhodami (pri hledani v obsahu).
O (ne)životnosti filmu a věcí kolem už několikrát polemizoval sám autor David Ježek:
https://www.root.cz/clanky/digitalizace-fotek-na-linuxu-pece-o-analogovy-material/
https://diit.cz/blog/o-zivotnosti-fotografie-analogove-i-digitalni/diskuse844833/diskuse/diskuse
Ta DNA není úplně stabilní informační médium. Stačí trocha UV záření a začne fragmentovat. V prostředí jsou často i různé nukleázy, které tu degradaci ještě podpoří...
Ano, dá se DNA třeba poslat v eppendorfce (malá plastová zkumavka s víčkem) běžnou poštou (tzn. pár dnů to snese při pokojové teplotě). Pro dlouhodobější skladování určitě v mrazáku, alespoň -20 °C, lépe ale -80 °C.
Že se podařilo vyšťourat nějakou stovky i tisíce let starou DNA třeba z kostí? To sice ano, ale také tato DNA nebývá v úplně nejlepší kvalitě, bývá hodně fragmentovaná...