Vlákno názorů k článku Diskety slaví 50 let: od plastového kotoučku po ikonku ukládání souborů od RRŠ - Kdysi, ve středověku PC v zemích československých, jsme...
-
Kdysi, ve středověku PC v zemích československých, jsme měli k disposici počítač PP-06, vyzbrojený dvojicí 360 KB 5.25" disket. Z jedné se startoval OS a případně potřebné programy, druhá sloužila pro data.
Protože 360 KB bylo již tenkrát "dost málo", používali jsme trik, kdy jedna disketa byla čistě systémová, "bootovací", zatímco na druhé byly jen naprosto nezbytné soubory systému (IO.SYS, MSDOS.SYS a COMMAND.COM) a program, který jsme chtěli spustit - Turbo Pascal nebo Chi Writer nebo nějaká ta hra. Ukončení práce s programem a návrat do DOSu byl tou pravou příležitostí disketu vyměnit za jinou, s jiným programem.
A tak se kamarádovi přihodilo, že dohrál nějakou hru (tuším to bylo Elite, co jsme tenkrát hráli "závodně" - na nástěnce byla mapa a praporky ze špendlíků, kdo kde zrovna je) a chtěje se pustit do vážné práce, vsunul do mechaniky jinou. Jenže se tak dělo v dobu pokročilou, téměř ranní, takže opomenul vyndat tu předchozí.
Drobná odbočka pro mládež: diskety měly blízko středu v obalu malý kruhový otvor a druhý byl vyvedený v samotném médiu. Proti otvoru byla v mechanice nastražená fotobuňka, která hlídala "začátek otáčky" a správné číslování sektorů. Některé mechaniky zastavovaly vždy ve chvíli, kdy bylo skrz otvory "vidět". Obdobný, obdélníkový výřez byl (u 8" a 5.25" disket) ještě po straně - ten sloužil jako ochrana proti zápisu - když bylo přelepeno, na disk nešlo zapisovat.
Výsledek byl - řekněme zajímavý. Synchronisační otvory byly na sobě, takže (sendvičová) disketa se jevila jako funkční.Protože systémové soubory byly na svém místě, vždy stejně, počítač vůbec nepoznal, že by mělo být něco špatně. Pokusil se tedy načíst spustitelný program - ale ouha, data byla po obou stranách, tedy se četla z obou médií... To systém vyhodnotil jako chybu, usoudil na vadné sektory - a pro jistotu je označil ve FAT, čímž vyrobil na obou disketách nepředstavitelný binární brajgl.
A poučení? Na systémové a programové disky patří přelepka "ochrany proti zápisu"! -
Na VŠ jsem si nechtěně vyzkoušel opačný případ. V grafické stanici SGI INDY štěrbina na disketu byla, ale nechanika už nikoliv, což jsem zjistil poté kdy vložená disketa poklesla o pár milimetrů a tím zmizela z dosahu. Rozebírat takto drahý stroj v učebně nebylo reálné, tak nezbylo než ji tam nechat.
-
Jiná veselá a svého času celkem běžná příhoda. Jak bylo uvedeno, MS DOS vystačil v nejočesanějěí variantě se třemi soubory, IO.SYS, MSDOS.SYS a COMMAND.COM. První dva obsahovaly vlastní OS, třetí byl interpret příkazů, moderně řečeno shell. Pokud běžela aplikace, nebyl shell potřeba a bylo možno jej z paměti (až na malý "znovuzavaděč") odstranit. Zavaděč po ukončení aplikace hledal COMMAND.COM buď tam, kde byl při startu (tj. na bootovací disketě), nebo tam, kam ukazoval konfigurační příkaz. Koumáci přišli se zlepšovákem, vytvořili malý RAM disk, do něj překopírovali COMMAND.COM (a nastavili cestu k němu), čímž zabili dvě mouchy jednou ranou: bootovací disketa nemusela být trvale v mechanice, a návrat k interpretu byl rychlý. Problém byl v tom, že u PC bez harddisku dostal RAM disk písmeno C: a tam se z bootovací diskety kopíroval COMMAND.COM. No když se objevila PC s bootováním z harddisku, céčko dostal on; a pokud uživatel omylem nechal v mechanice bootovací disketu, přepsal se COMMAND.COM z diskety na harddisk - tam ale obvykle byla jiná (obvykle novější) verze MS DOSu. Pokud se pak PC startovalo z harddisku, sjonšilo to chybou - nekompatibilní verze COMMAND.COM-u.
-
Jo na konfiguraci config.sys a autoexec.bat jsem byl machr. Dokonce tam slo delat menu a pri startu si vybrat kterou konfiguraci clovek chce. Jestli a EMS/XMS memory nebo ovladcem CD ROM, nebo Sound Blaster ci neco jineho, priradit preruseni (mladi ani netusi co to je). A pak prisel Windows a byl vsemu konec. Konecne to fungovalo vsechno naraz a samo.
I kdyz ...
