Narušení celého lidstva větší než internet či COVID, větší než první či druhá světová válka, to je ve stručnosti AI. Že s ní bude těžké pořízení, víme na 100 %. Někdy to trefně komentuje třeba Marian Kechlibar v Senátu PSP ČR, jindy se této věci věnuje sám svatý otec Lev XIV ve své vůbec první encyklice Magnifica Humanitas (český překlad zatím, pokud vím, není), navazující na den přesně před 135 lety vydanou encykliku Lva XIII. nazvanou v roce 1891 Rerum novarum – ta česky vyšla dávno tomu, a je to poměrně zajímavé čtení.
Zatímco Lev XIII. se trápil osudem lidství v průmyslové revoluci, Lev XIV. se trápí osudem lidství v této nové, AI revoluci. Jak to s lidstvím dopadlo ve 20. století, víme: málem jsme se vyhubili, třeba v říjnu 1962 k tomu opravdu nebylo daleko. Nakonec ale převážil rozum a strach. Emoce, které jsou součástí lidství. Emoce, které AI revoluce otupí ještě víc, než příchod internetu.
Nic z toho ale nezmění skutečnost, že AI tu je a bude i nadále. A pokud se naučíme s ní žít, může být prospěšná. Tak jako není řešením jíst jako prase a do toho si píchat inzulin a pak přejít na ozempic, řešením je změna způsobu života, ani AI si nemůžeme pustit do života nekontrolovaně.
Samozřejmě bych mohl tento článek „napsat“ s pomocí AI. Bylo by to neskutečně pohodlné.S trochou péče a poladění některých formulací plus doplnění konkrétnějších věcí k obecnému AI blábolení by Petr nic nepoznal a já bych byl hotov tak za pět minut, nesrovnatelně rychleji. Místo toho tady sedím a v textovém editoru sázím jednu myšlenku za druhou, spojuji je dohromady a přesně vím, že některé zase naštvu Sudkem, jiné papežem, další se obecně rozohní, že tohle není IT téma.
Nezlobte se dnes na mne, samozřejmě bychom si zde opět mohli povídat třeba o novinkách jádra Linux 7.3, ale jsem bytostně přesvědčen, že čas od času je nutné se vrátit k AI, zase změnit či rozšířit kontext, ve kterém o ní napíšu. I já si postupně dotvářím svůj pohled na ni, tak jako každý z nás.
Možná jsou mezi vámi tací, kteří by si opravdu raději početli od AI, než od Ježka. Nějaké ty písně pro proléty. Já to mám jinak a myslím, že kromě rozpoznávání AI generovaných videí na Youtube už umím poznávat i české internetové články takto vzniklé. Ostatně to zná asi víc z nás: švenknete prstem na Androidu doleva a předhodí vám to sekvenci článků na webech, speciálně pro vás. A kromě toho, co vás zajímá, tam Google předhodí i takové ty weby, které existují jen jako nositel reklamy.
To já číst nechci. Podstatu člověk v titulku nepozná – místo „Zemřel Sam Neill“ tam je něco jako „Tohoto milovaného herce už nikdy neuvidíme, víme proč“. Text článku očividně generuje AI a za každým odstavcem blábolů je jeden až dva kusy reklamy, často nerozpoznatelné od článků, takže člověk v domnění, že kliká na další článek klikne na reklamu.
Občas přemýšlím, jak dobře se takto dá nebo nedá živit – vždyť díky AI takto lze generovat jazykové mutace pro celý svět a vzhledem na téměř nulové časové nároky to může být zajímavý zdroj příjmů. Zajímavý poměrem Kč/hod, nikoli schopností podívat se na sebe ráno do zrcadla bez potřeby se při tom pohledu pozvracet. To je aspekt AI, který nemám rád. Její využívání na bezcennou produkci, pouhé generování nesmyslů realizované dalším CO2 z provozu GTP, Gemini, či jiných.
Jsou využití AI, která naopak oceňuji a neumí to pochopitelně jen západ v čele s USA, ale i Čína.
Současné chytré hodinky
Kde Číňané udělali za poslední dva-tři roky obrovský skok vpřed, jsou chytré hodinky. Možná si vzpomenete na můj text primárně o finském Suunto (vlastněném Číňany). Před tím zhruba dva a půl rokem byl čínský Amazfit značkou typu „no, když holt není ani na nejlevnější Garmin, ale nečekej, že to bude fungovat dobře“. Dnes je značkou typu „kolik měsíců to potrvá, než bude lepší než Garmin?“ Já před časem přešel ze Suunto (fakt ze mě už nikdy nebude horský kamzík zdolávající desítky kilometrů trailových závodů s profesionální smlouvou v kapse) právě na Amazfit. Suunto dělá famózní hodinky, ale trvalo mi zjistit, že nejsem cílovka.
Obyčejný levný model Active 3 Premium za 3 690 Kč, který nepřekvapivě umí většinu metrik, co velké značky, ale k tomu má dobře fungující lifestylové věci, včetně takových jako AI rozpoznávání jídel a jejich složení či AI návrhy tréninků a změn v životosprávě. Vkládá to člověku pochopitelně mezivrstvu do života, plus data proudící do čínských cloudů (ale to platí i pro ono Suunto), nicméně pro mě osobně to funguje stokrát lépe, sedí mi to daleko více. Většinu z toho pak táhne jak technický pokrok značky, tak právě AI systémy.
Myslím, že tady se skýtá největší prostor k pokroku pro běžného smrtelníka. Jako civilizace stárneme, je nás víc a víc a jsme nemocnější a nemocnější. Lékařů adekvátně tomu už ani přibývat nemůže a různé části diagnostik už za ně dnes dělá AI lépe / přesněji (jestli jeto dobře, bych dnes nechtěl hodnotit, jsem spíš skeptik). Ale chytré hodinky jsou dnes zařízení, které umí změřit tep, okysličení krve, dvousvodové EKG, teplotu a pokud mě paměť nešálí, řeší se po technické stránce vývoj bezodběrového měření glykemie – kdo tohle uvede na trh jako první, ten vyhraje.
Nepochybuji o tom, že pokud tomu tak už dnes není, tak ty schopnosti hodinek, které mají po technické stránce, se budou zlepšovat, čím déle je bude uživatel používat prostě proto, že příslušné AI systémy v pozadí se vyladí na daného uživatele. Vždyť už on i ten Amazfit vám dnes umí říci, jestli jste ohrožen srdečními problémy, jde na vás viróza, než byste měl řešit podezření na spánkovou apnoe. A jejich nejnovější senzorovou sadu Biotracker 6.0 má i zcela základní model hodinek Bip 6, s cenovkou pod 2 tisíce Kč.
Zde to využití AI vidím veskrze pozitivně, samozřejmě se vztyčeným prstem, že vaše opravdu hodně osobní data proudí kamsi do čínských či jiných cloudů. Nic pro paranoiky. Mě osobně ale Amazfit po 30 letech sezení na m. gluteu maximu rozběhal, protože jejich aplikace je mi srozumitelnou, dobře navrženou a dostatečně jednoduchou, aby mě nezatěžovala detaily, ale sama mi – díky AI – řekla, co je blbě a co se dá udělat pro zlepšení. A celé to s člověkem komunikuje tak, jak by člověk komunikoval se svým lékařem (což dnes často se svým lékařem přes nějakou aplikaci komunikujeme, že) či trenérem, způsobem, který mi vyhovuje. Tohle za mě bude směr budoucnosti.
Nečekaně rychlá degradace schopností
Na druhou stranu AI pomocníčci mohou i škodit. Když jsem se opět vrátil ke starému dobrému Pentaxu K20D, s hrůzou jsem po roce s Android 15/16 smartphonem s dobrými kamerkami zjistil, že nejsem schopen s ním fotit tak, abych měl správně exponováno (a to nechávám expozici na automatice). Prostě mi „zaprchantěly ruce“, kompozičně nemám problém, ale strašně jsem si navykl na to Androidí focení stylem „nastřílí se hromada fotek a ty se pak poskládají do výsledku a vše se pomocí AI vylepšení / vypucuje / doostří / zHDRkuje“.
Tahle moje schopnost se vytratila fakt rychle, posledních pár týdnů se kvůli tomu budím nočními běsy (to berte jako nadsázku), a vlastně to nijak nevybočuje od těch negativ, jak je popisuje i Miloš Čermák, včetně oné chybějící radosti z výsledku, na němž mám se smartphonem jen minimální podíl.
Pozor na rychlou degradaci
Zkrátka a dobře, AI může život posunout lepším směrem, jako třeba v diagnostice a doporučeních, ale také k horšímu, k rychlé degradaci mých vlastních schopností. Řešení samozřejmě existuje, přijmout nápravná opatření. Méně teď fotím a pokud, je to častěji s touto stařičkou těžkou D-SLR, ze které hned nevyleze výsledek, chce to práci navíc a čas. Ze stejného důvodu jsem nesmírně rád, že mám zrovna z knihovny půjčenu autobiografii Patricka Stewarta – velmi tlusté, velmi detailní dílo o člověku, jehož éra končí a jehož jméno dnešní omladina vůbec nezná.
Přesto je to právě on, kdo mi v těchto dnech pomáhá navrátit se do reality. Po něm bude následovat František Drtikol a pak si znovu dám Josefa Sudka v rozhovorech a vzpomínkách – to byla také přesně tak respektující kniha, před zhruba 12 lety, kdy vyšla. Vše završí už poněkolikáté moje oblíbené Ej, bogatýre Makoviči obrazotvorče…, při každém čtení mi dokazující, jaký byl zejména Žák borec.
Základ je neztratit duši. Duše se s AI ztratí velmi rychle, velmi jednoduše a člověk si toho může všimnout, až bude pozdě a náprava potrvá megadlouho, bude hodně bolet a možná se ani nepovede . AI tu s námi je a zůstane a bude ve velkém rozsahu oblastí k velkému prospěchu lidstva. Ale do jedné oblasti si ji člověk nesmí pustit. Do svého vlastního „jášství“, tam, kde jsme my sami, kde sídlí náš charakter, naše identita. Jsem přesvědčen, že uhlídat se to dá, ale děti tím budeme muset provést, jinak je ztratíme a s nimi i budoucnost lidstva, jak jej známe.
