Taky jsem z Archu přesedlal na Manjaro a nemůžu si ho vynachválit. Po letech před nimi, které jsem strávil na *buntu, byl skok na Arch/Manjaro + Openbox + ssd (později) něco neuvěřitelného. Teď Manjaro jede na všech mých počítačích ať už doma (9 let starý ntb chytil druhý dech) nebo v práci. Nebojím se ho i doporučovat a instalovat lidem, kteří utíkají od Windows.
taky jsem se v Archu naučil prakticky všechno co s linuxem umím, akorát jsem teda využil Manjaro abych z něj dostal seznam balíků, které se v Archu nenainstalují jako závislosti, ale mít je nainstalované je fajn, líp to vypadá, plynulejš se to hejbe, atd. (myslím tím samozřejmě GUI) a ty jsem si pak nainstaloval v Archu a jsem spoko :D
Jistě většinou se jednalo o prkotiny ale jednou jsem se do LXDE verze najednou nemohl přihlásit, vykazovalo chybu přihlasovacího hesla. Nedalo se dostat ani do root účtu. Jindy se mi v Mate verzi rozpadával obraz ikon, když jsem umístil kurzor na ikonu. V XFCE verzi mi naposledy zase špatně zobrazovalo některá písmena fontu Cantarell, který je nastavený jako default v XFCE verzi, což se dalo vyřešit změnou fontu ale člověka naštve, když musí stále něco pŕedělávat.