Ano, to je přesně to důležité pozorování: sprajty jsou naprosto nezávisle funkční na grafickém režimu pozadí, resp. na čemkoliv z "klasické grafiky". A přitom mohou být zároveň závislé ve smyslu, že mění barvu a plní kolizní registry při překryvu s danou barvou grafiky.
Na Atari dokonce není jen border jako jediná možnost "nemít grafiku". Tím, jak se grafika definuje v čipu ANTIC pomocí jeho vlastního programu, tzv. Display Listu, tak může být na každém řádku jiný grafický nebo textový mód - a nebo také "nic", vynechané místo s barvou borderu bez jakýchkoliv grafických dat. A opět, sprajtům je to šumafuk, ti si jakoby lítají ve vlastní vrstvě...
Další zajímavost: Atari mělo přepínatelnou šířku zobrazení. V textu to bylo 32, 40 nebo 48 znaků. Standard byl 40. Tak jste si mohl zúžit obraz a rozšířit border nebo naopak. A opět, co na to sprajty? Nic, jdou na pivo :)