Vlákno názorů k článku Don't be evil aneb O budování drogové závislosti v 21. století od Humanoid č. 1264054 - poruchový - Vždycky, když jsem se v 90. letech šťoural...

Vždycky, když jsem se v 90. letech šťoural na gymplu v nose (čti: nudil), což bylo většinou, představoval jsem si, jaký by bylo, kdyby ten dechberoucí digitální kapesní zápisník z Esterajchu zn. Casio, který jsem si vyprosil na rodičích, dovedl to samé, co doma ta pixla 386, na které svištěly nějaké Widle, Frontpage, Pascal a při troše dobré vůle vytáčený internet.

Jsme o čtvrt století dál, digitálni kapesní zápisník umí všechno uvedené a ještě mnohem víc, a mně je to tak nějak fuk. V kapse mám otřískanou plečku, pracuju na prostorově menší, ale už nemoderní pixle, a když padla, tak to někam zahodím a může mi to všechno akorát tak políbit... Realita a přítomnost, konstruktivnost, manuální tvorba je to, po čem prahnu. Jak se říká tomuto fenoménu, a není to vyhoření, jen mi je všechno to virtuálno, záplava informací, přetěžování jedné části mozku aj. mimo nezbytnou dobu prostě naobtíž?

jojo, taky můj mozek jednoho dne řekl dost a začal to vysedávání u stroje utlumovat. Spíš někde dělám něco rukama, než sedět u displeje a žasnout nad novými Ryzeny či verzemi toho či onoho. Kdysi mě Hackerův manifest dobře vystihoval. Dnes už ne. Ale on i Lloyd Blankenship mám pocit v tomhle věku začal dělat truhlařinu a pak si k tomu přidal Arduino a spol. Ale to holt člověk musí nejdřív trochu zestárnout, aby pochopil ty "staré", kteří mu v jeho 20 letech říkali, že vysedávání i počítače není život, spíš ztráta času. :-)

Někde jsem slyšel, že zmoudření přichází mezi 37. -40. rokem tím, že pomřou nějaké buňky v hlavě, které neustále reagují na všelijaké nové podněty a člověk najednou prohlédne skrz tu záplavu vjemů, aby spatřil, co je pro něj opravdu důležité a co je jen šum.

Myslm, že to je poměrně odvážná hypotéza ať už ji vyslovil kdokoliv, ale snad proto měl dostatečné podklady. Mně osobně přijde, že vysvětlení je mnohem prostší: mezi třicítkou a čtyřicítkou začne většina lidí řešit reálné velké problémy takže důležitost jednoho a nedůležitost druhého prostě je najednou schopná docenit.

Jojo tak nějak. Když je ti 25 a sedíš doma u Diabla, tak máš jiné priority než když je ti 35 a sedíš s dvouletým pišišvorem 3 hodiny na pohotovosti. To tak nějak ten "barbar na 75. levelu" tomu "pišišvorovi na 2. levelu" nesahá ani po kotníky :-).

No podla vyvinovej psychologie (myslim ze Kant) by to zmudrenie malo prist do 30, potom je to uz strateny pripad...