Ja v tom taky vidim velkej problem. Je to odtrzeni od reality, od toho co se skutecne deje kolem nas, venku, od pritomnosti. Reseni to ma, jde o to zamerit svou pozornost jinam, do reality pritomneho okamziku. Proste pozorovat co se deje kolem. Vypnout na chvili hlavu. Nerikam ze je to snadny. Nakonec neni podle me taky vubec spatny pouzivat tyhle technologie, pokud to udelame vedome.
3. 12. 2022, 11:29 editováno autorem komentáře
Je to odtrzeni od reality, od toho co se skutecne deje kolem nas, venku, od pritomnosti.
Tak si občas říkám, jestli jedním z hlavních důvodů toho, že je online komunikace "taková žumpa", není právě to, že ji většina lidí nepovažuje za skutečnou a všechno, co tam napíší, berou jen jako hru, jako něco "jenom jako".
[Michal Kubeček]
Muze byt, ale ja si spis myslim, ze spousta lidi je presvedceno ze si proste muze dovolit veci, ktere by si v bezne komunikaci (mimo sit) nedovolili face-to-face ani omylem, protoze se nemusi obavat vaznejsich a duslednejsich nasledku. A pokud ano, rychle se z nich muzou otrepat....
Ano, ale to je IMHO součást toho, co jsem měl na mysli. Tam, kde se nevystupuje pod skutečnou identitou, určitě s hraje roli i "odvaha" daná pocitem naprosté anonymity (což pak někdy vede k nemilým překvapením), ale v menší míře se to projevuje i tam, kde se online vystupuje pod vlastním jménem. Včera jsem třeba chvilku procházel reakcemi na twitterové oznámení Víta Rakušana k novele týkající se datových schránek a z některých komentářů (i podepsaných skutečným jménem) jsem měl intenzivní pocit studu, že bych s jejich autory měl mít cokoli společného, i kdyby jen živočišný druh.
Právě proto si myslím, že přinejmenším částečně je problém právě v té snaze striktně oddělovat "skutečný" a "virtuální" svět. Jako by snad v té online komunikaci neseděli skuteční lidé se skutečnými city. Stejně tak jsem přesvědčen, že většina těch, kdo naletí na občas až absurdní online podvody, by nebyla stejně naivní, kdyby jim podobný super kšeft začal na ulici nebo v hospodě nabízet někdo, koho vidí poprvé v životě. Ale jak je to online, chovají se, jako by ta čísílka nebyly skutečné peníze. Asi bychom si měli začít zvykat, že "reálný" a "virtuální" svět jsou spolu propojené mnohem víc, než si představujeme.
Of course it is happening inside your head, Harry, but why on earth should that mean that it is not real?
[Michal Kubeček]
Jsem presvedceny, ze komunikace mezi lidmi obsahuje mnohem vic polozek, nez jen predavani prosteho vyznamoveho obsahu nejakeho sdeleni, jak je tomu na internetu. Napr, Vam mizi takove informace, jako s kym se to ten dotycny vlastne bavi, jak a jakym zpusobem ten obsah sdeluje. To ze ty dalsi slozky chybi, muze zasadne celou komunikaci na siti mezi lidmi zkreslit a jeji vyznam silne posunout do jine roviny. Uz jen proto, ze dotycni si muzou za chybejici informace dosadit sve dojmy a v jejich kontextu pak interpretovat sdeleni jako celek. Kdyz k tomu pripocitam vedomi, ze dotycneho druha strana nevidi a "nedosahne" na nej (je anonymni) pak tu je velky prostor k nedorozumenim a znevazovani protejsku.
Jako priklad si predstavte, ze se po siti takhla bavite s dejme tomu vylozenym ctrnactiletym frackem. Pokud ma pocit nepostizitelnosti, je dost pravdepodobne, ze se bude k Vam chovat uplne jinak, nez v pripade, ze mu bude hrozit, ze jej za jeho drzost vytrepete z kalhot. (Netvrdim, ze je tomu tak naprosto vzdy. Spis jako vetsinovey vzor)
Proto osobne nesouhlasim s tim, ze by se mel zahladit rozdil mezi "virtualni" a "skutecnou" realitou. Myslim, ze to znamena ignorovat zpusob jakym jsme my lide - jako biologicky druh - nastaveni a jak fungujeme. A v dusledku toho by doslo spis k podpore tech tendeci, ktere delaji z komunikace na internetu zumpu. Minimalne ted to urcite neni uplne ta spravna cesta, mozna nekdy ve vzdalenejsi budoucnosti.
4. 12. 2022, 13:28 editováno autorem komentáře
Proto osobne nesouhlasim s tim, ze by se mel zahladit rozdil mezi "virtualni" a "skutecnou" realitou.
To jsem ale netvrdil, úplně ztotožnit to nejde, to ostatně úplně nejde ani u telefonu, se kterým většina z nás žije po celý svůj život. Ale pořád si myslím, že problém je do značné míry i v tom, že příliš velká část populace to pořád vnímá jako dva striktně oddělené a různé světy, přestože to tak v dnešní společnosti už ani zdaleka není. Třeba ten čtrnáctiletý fracek z vašeho příkladu si velmi pravděpodobně dovolí z očí do očí méně i v případě, že nad ním nebudu mít fyzickou převahu nebo se z jiného důvodu nebude muset bát, že ji uplatním. (Samozřejmě to také neplatí vždy, ale statisticky ano.)
Takhle to bereme my starší, protože žijeme ještě pořád hlavně v realitě a internet je jen místo, kde něco zjistit i si zablbnout. Kdyby nebyl a měli bychom práci i bez něj, tak se třeba v mém případě nic tragického neděje.
Jenže ti mladší, co vyrostli do již fungující a vážně brané virtuální reality všech těch socsítí to mají v hlavě nastavené jinak a berou to všechno příliš osobně, vážně.