Vlákno názorů k článku Druhé zastavení u počítače Commodore 64: disketová mechanika 1541-II od Petr Krčmář - Měl jsem ZX Spectrum a vždycky jen kazeťák....

Měl jsem ZX Spectrum a vždycky jen kazeťák. Bylo to hrozně nepohodlné, hlavně při programování. Ukládat pořád na kazetu bylo nepříjemné a byla to hrozná otrava, která zdržovala.

Vlastně jsme měli jen jediného kamaráda Radima s disketovkou D40 a strašně jsme mu ji záviděli. Všechno tam bylo hned, uložit z Promethea (assembler) aktuální program trvalo pár sekund. Byl to nedostižný sen, ke kterému jsem se pak dostal až s přechodem na PC.

Radim měl dokonce k té D40 připojenou ještě druhou mechaniku, takže mohl krásně kopírovat z jedné diskety na druou. V té druhé mechanice měl běžně strčenou disketu s nápisem „Harddisk“, na které měl ty nejpoužívanější nástroje jako Prometheus, správce souborů Koza (?) a další. Dělat na něčem takovém pak byla radost.

Neměla D40 také SNAP tlačítko? Tj. možnost uložit aktuální obsah paměti na disketu? Skvělá vychytávka.

Jinak jak jsem zmínil, tak my také doma bojovali s kazetou. Teda na Atari a továrním magnetofonu. Výhody to mělo - cena média, jeho dostupnost, snadnost kopírování a poměrně dost se na jednu kazetu vešlo. Ta manipulace ale byla otrava.

Díky tomu mne ani neláká rozchodit SW na kazetách, byť mám k Atari shodou náhod už dvě XC12, a tu první jsem i zrepasoval (nové gumičky pohonu). Ke Commodoru jsem ani o datasetu neuvažoval. A ani tyto komponenty nemají čestné místo doma na výstavce, jen si polehávají zabalené v krabici ve skládku. To 1541 má místo hned vedle Commodoru na poličce. A je to zábava na tom něco zkoušet.

Já naopak na pásky nedal dopustit. Oblíbené u mne bylo ukládání dat po blocích do souborů, které se pak sekvenčně načítaly.
Dodnes si pamatuji, jak jsem na IQ-151 s Minigrafem kreslil mapy: jednotlivé části (kontinenty) a jednotlivá zobrazení byly kusy kódu, ze kterých se skládal výsledek. Na kazetě bylo vždy namluvené, co následuje ("Afrika", "Bonneovo zobrazení", atd...), takže se to nechalo docela dobře hledat - následovalo pištění, které přidalo do programu řádky DATA nebo kus kódu. ;oD

Naposledy jsem před asi 10 lety z kazety nahrával programy do kamarádova ZX-Spectrum, ovšem nahrané jako audio do PC. Protože ten záznam byl letitý, byly v něm lupance a gapy, které jsem opravoval domalováním od ruky v Audacity - a šlo to. ;oD

Přesně to mám i já. Přechod ze sekvenčního storage na blokový. Úplně jiný svět. Už na SM 50/50 s bulharskou 8" to bylo ták pohodlné.

Ano D40 z toho udělala "úplně jiný počítač" však taky stála víc než ten počítač. Kdo nezažil kazety tak si práci s tím ani neumí přestavit a pořád to bylo mnohem lepší než program opisovat z knížky nebo časopisu.

Ale zase si člověk toho přepsaného kódu vážil. Minimálně do vypnutí počítače. (To byla pakárna :-)

A pak taky bylo nahrávání programu z televize/radia. To když se podařilo zaznamenat bez chyb a spustit, to byl zázrak.

Jako kuriozitku vzpomenu, že v některých časopisech byly nahrané programy na deskách pro vinylové gramofony. Akorát místo vinylu byly z tenkého plastu a zvládly pouze pár přehrání, než se obrousily.

Pohledem na dnešní NVMe disky a SD karty si říkám, že jsem zvědavý, k čemu se dopracujeme za dalších 35 let.

Já na Atari 800XL dělal středoškolsou odbornou činnost (SOČ) a měl jsem Atarko zapnuté asi dva týdny, než mi spolužačka půjčila kazeťák. Dodnes se divím, že jsem to ten program nepřišel v průběhu "vývoje". :-)

Teď jsem málem uronil kroupu při vzpomínce na to, jak jsem z VTM přepisoval do atari 800xe kód na vykreslení 3D grafů - a pak ta radost, když to něco vykreslilo :-)

hele to si pamatuju, to byla kruhova vlna cos(r), pricemz r bylo vypocteno z kartezskych x,y.
z vtm jsem taky prepisoval.