Na pistolovou páječku dejte pozor! Pokud se pouštíte do věcí, kde jsou integrované obvody, zejména CMOS, dost pravděpodobně je odpálíte pouhým cvaknutím vypínače pájky v jejich blízkosti. Dovolil bych si tvrdit, že pokud chcete letovat něco citlivějšího, než obyčejný bipolární tranzistor, je to velké riziko. Pistolová páječka je vynález 60. let a byla vynikající na opravy elektronkových televizorů. Dnes jsme ale trošku dál, pokud chcete pájet, pak jedině tzv. mikropájkou s regulací teploty, jejíž hrot lze uzemnit. Cín používejte tenký (cca 0,6 mm nebo tenčí). Pokud bych mohl doporučit, tak páječku Weller a nejít pod 100 Eur, cín Kester.
Pro trafopájky existuje věčná pájecí smyčka, s kterou je SMD naprosto v POHODĚ. Tolik nehřeje, ale vydrží (mám již 10let) a je dost přesný.
IO CMOS řeším zásadně paticí.
Uz si na to zrovna moc nepamatuji, ale jeden muj byvaly kolega (dej mu panbuh vecnou slavu) pouzival pistolovou pajecku na pajeni kdejakych CMOS. Mel ji upravenou tak, ze okolo spinace mel triak a spinac byl mezi ridici elektrodou a katodou (pokud pamatuji). Na te ridici elektrode byl tedy jeste odpurek. Cele to fungovalo jako naprosto bezproblemovy spinac v nule.
Spinat trafopajkovacku pri prechode napatia nulou je pre transformator najhosi stav. Prave pri prechode sietoveho napatia nulou je di/dt najvacsie a tym padom aj prudovy naraz a tvorba magnetickeho indukcneho toku najvacsia. :) Takze najlepsie by bolo spinat trafopajku v hornej, alebo dolnej uvrati napajacieho napatia…
To je také jen pověra. To co píšete (přesněji – proud indukčností je největší, když napětí prochází nulou), platí v ustáleném stavu. Při sepnutí vzniká přechodový jev, který je v nule napětí opravdu nejmenší. Problém tedy nevzniká při sepnutí, ale naopak při rozepnutí. Pokus rozpojíme obvod s indukčností ve stavu, kdy jí protéká maximální proud, naindukuje se na ní největší možná napěťová špička. Triac nebo tyristor z principu rozpíná jen pokud jím přestane proud protékat a tedy tyto špičky na něm nevznikají.
Zapinat trafopajku co nejdal je zbytecne. Trafopajka neni dobra antena, a tedy elmag pole v blizkosti pajky je minimalni. Smysl ma nedotykat se soucastek, ale jestli ji zapnete milimetr nebo metr vedle, to uz je vam jedno. Mobil polozeny dva metry bokem vyzari vice vykonu do soucastky nez pajka pul milimetru vedle.
Urcite dobrej nápad zapínat paječku kousek dál. Ale problémy jsou s GaAs mosfety pro vf a pod. Je nebezpečí že se jim výrazně zvětší šum, pokud je budete pájet trafopájkou, vadí jim magnetické pole kolem smyčky. Takže pozor pokud pájíte zesilovače pro antény a podobné věci. Jinak Cmos a Mosfet obvody to přežijí trafopájku bez problémů. Většinou je naopak výhodou, že trafopájkou spoj prohřejete rychleji než odporovou mikropájkou, zmenší se tak nebezpečí poškození součástek, ale pozor naopak na přehřátí.
Levnou plynovou páječku lze sehnat už za 300Kč s jedním hrotem a plamenem. Dobrá plynová páječka s piezo zapalováním, regulací a sadou hrotů přijde zhruba na 2000Kč.
S dvojplochým hrotem 1mm se už lze pustit do velmi jemné práce (například oprava špatného kontaktu u Compact Flash slotu nebo pájení USB-mini B SMD kontaktů ve stylu vrabčího hnízda).
Hlavní výhodou plynové páječky je však možnost použít stejnou páječku i jako páječku na horký vzduch. S ním lze bez problémů pájet i součástky 0402. K tomu ovšem nestačí obyčejný cín, ale potřebujete cínovou pastu – směs mikroskopických kuliček cínu se zhruba 10% tavidla. Nanesete na pájené místo, pinzetou přiložíte součástku, horkým vzduchem přetavíte a máte hotovo. Pokud je v okolí něco tepelně citlivého, před pájením to přelepíte kaptonovou páskou.
Plynová páječka sice neodvede práci stejně dobře jako dvě pájecí stanice po 3000 Kč, ale při troše cviku stačí.
A v neposlední řadě, hrot na horký vzduch s deflektorem je ideální na smršťovací bužírky.
Mimochodem, co se týče kalafuny: Připadá mi, že i s levnými tavidly z elektroprodejny se pájí lépe. Hlavně se tak snadno neškvaří.
Dnes jsme ale trošku dál, pokud chcete pájet, pak jedině tzv. mikropájkou s regulací teploty, jejíž hrot lze uzemnit.
Jj. Také se tomu divím. Trafopájka mi příjde krapet těžká a neohrabaná. Nehledě na to, by snad už mohly být k sehnání mikropájky, které používájí místo klasických špičatých hrotů microvlnu (ta je silnější, skosená, s malou prohlubní). Skvěle se s tím pájí smd a dá se to bez problémů použít i na klasické součástky. No a pokud má taková pájka i automatickou regulaci teploty, pak je to prostě paráda… :-D
Ale faktem asi bude, že o proti trafopájce je taková výbava trochu cenově míň dostupná… :-(
Weller ma problem ze se s nim clovek nedostane do stisnenych mist. Priklad: mate CPU tesne vedle konektorove listy z kazde strany SMD elektrolyt a potrebujete na nozicky CPU priletovat smaltovany dratek na vyvedeni debugu. Weler se tam ani nedostane – kuzel hrotu se tam fyzicky nevejde. Trafopajka s tencim dratkem se vejde prakticky vsude.
Dalsi problem Weller je ze selhava regulace teploty – teplota je regulovana uvnitr hrotu kde je vam to platne jak mrtvemu zimnik. Vy ji potrebujete na konci hrotu. Vysledek: pajka nepaji pokud ji prilozite k necemu vetsimu. Pridate teplotu abyste kompenzovali, ona se po odlozeni rozehreje na 400 stupnu zoxiduje to kalafuna zuhelnati vytvori se nechytava struskovita krusta co se spatne cisti a pak s tim nejde pajet.
Moje heslo je – regulovany Weller jedine na prihrivani kdyz clovek letuje neco velkeho a trafopajka to neutahne :) Nebo kdyz potrebuje vyletovat SMD odpor a 2 pajky, tak ohrat to z jedne strany trafopajkou a z druhe wellerem.