Vlákno názorů k článku Grafické karty a grafické akcelerátory (30) od Stanislav Brabec - Nepochybujim, že se dá použít TV obrazovka jako...

"Na druhou stranu se ukazovala spousta problemu v zobrazeni, napriklad nelinearita vychylovani (to me prekvapilo, ale je to tak)"

To je přece pochopitelné - letící elektron se vychýlí od svého původního směru přímo úměrně k síle mg. pole (které je pro zjednodušení přímo úměrné proudu protékajícímu cívkou). Jenže tato přímá úměra platí pro _úhel_ vychýlení, takže by byl i vizuálně stejně odchýkený na válcové ploše. protože se ale výrobci poukouší o ploché stínítko, musí se zákonitě na krajích odklonit vizálně víc.



"V te televizi (Salermo) jsem jinak nic z jejiho zapojeni nemenil, pouze jsem odpojil civky z jejich puvodniho plosnaku (takze tam urcite nektere elektronky topily zbytecne :-)"

To není jisté :-)
Neznám přímo tento typ, ale kvůli jednoduchosti zapojení se někdy u elektronkových TV zapojovaly žhavící vlákna sériově a spolu s varistorem přímo na síť 220 V (vyjímkou byla akorát dioda u VN zdroje, která se žhavila z odbočky na sekundáru VN trafa). Takže jakmile se nějaká elektronka porouchala / odpojila, nežhavila ani jedna z nich a nešlo vůbec nic !
Později se od toho ustoupilo - některé obvody už šly nahradit polovodiči (např. zvukový dekodér MAA661 + zesilovač MBA810) a elektronek bylo potřeba míň. Misto těch sériově z žhavených (řada Pxxxx) se začaly používat paralelně žhavené (ředa Exxx) z trava 6,3 V. Dodnes ty trafa docela dobře slouží, ale už v jiných souvislostech !


"Jestli je v nekterych TV horizontalni synchronizace pouzita pro VN trafo, tak nevim, jak se na nich potom zobrazuje "mraveniste" - obraz bez pripojene anteny (tam zadnou externi synchronizaci nemate)"

Odpověděl jste si sám - oscilátor je zapojený na horizontální vychylování a je "naladěn" na cca 15 kHz. Pokud se nepřijímá sinál, je to celkem jedno. S přijmem signálu se z něj oddělí synchropulzy a oscilátor se znovu a znovu spouští s každým mikrořádkem - běží na frekvenci 15625 Hz. Pro provoz VN obvodů nemají tyto drobné rozdíly ve frekvenci žádný význam - akorít že se "naprázdno" vychyluje i "za roh" mimo stínítko. Ale to není ani u starých modelů moc vidět.
Důležité je, aby ta "volnoběžná" frekvence byla malinko menší než provozní a to za všech možných provozních podmínek, jinak běží oscilátor samovolně, obraz je "přeložený" a nedá se na to dívat.


"Ale nevylucuji, ze je to mozne, ja jsem vsechny veci bastlil na starych elektronkovych TV, protoze jsem je dostaval od lidi zadarmo (=za odvoz)."

Tak to nás bylo víc :)
My jsme si zase na kolejích takto (tj. za odvoz) obstarávali staré televize, které jsme pak na konci školního roku likvidovali. Nebylo na ně většinou moc hezké pokoukání, ale za to pohodlí to stálo.

"To Salermo uz byl hybrid elektronky/tranzistory."

To býval ten lepší přípqd - zvuk obvykle naskočil hned, obraz opožděně.U "celolampových" se taky třeba čekalo skoro 10 min na zvuk a dalších 5 min na obraz, takže se lehce zmeškal začátek večerníčku (což mě tehdy docela štvalo :)


"Schema uz jsem zahodil spolu s televizi (stehovani atd.),"

To je docela škoda - někdy to bývá docela poučné.
Např. když jsme bydleli na kolejích a sháněli jsme si napokoj nějakou starou šunku za odvoz, spolužák koupil za kilo "barevnou" - ruskou. Na ni mě zaujaly 2 věci : na první pohled její design - masivní několikacentimetrové fošny (!). Ale ještě leoší bylo schema (na cca 4 listech) - z příruček se dá vyčíst jak funguje demodulátor barvy (kruhová modulaceú. Obvykle se to schematicky kreslí pomocí zpožďovacího bloku + kruhového modulátoru (4 diody zapojené do kruhu). Tady to bylo udšlaé přesně stejně, tj. na jednom plošňáku spousta cíveček a kondíků, diody v kruhu apod. Všechno to co dělal ten kus plošňíku cca 30x15 cm už dneska dělá jen malá část jednoho integráče ...
No upřimně řečeno nechtěl bych takové monstrum seřizovat a ladit.



".. ale pamatuji si, ze tam bylo sedm elektronek a to uz docela slozitych (dualni katody, pentody atd., zadne jednoduche diody nebo triody)."

Z dnešního pohledu vypadají elektronky legračně, ale ono to mělo něco do sebe. Třeba taková pentoda (anoda + katoda + 3 mřížky). Zapojovala se obvykle jako dvouvstupý aktivní prvek, předpětí na třetí mřížce zajišťovalo dokonalejší linearitu. Toto se tranzistory tak jednoduše ani nedá nahradit. Vzdáleně by to připomínal dvouhradlový FET.
Dvojité elektronky zase byly docela výhodné pro výrobce - ty střeva by musel použít v každém případě, ale ušetřilo se za patici, baňku a trochu vakua :) Akorát když jedna z nich odešla, musela se vyhodit celá dvojice, ale na to doplácel až zákazník a ne výrobce :)


"Urcite tam byla PCL 85/PCL 805, ktera zajistovala vertikalni synchronizaci. Meli to tam nejak blbe navrzene, protoze ta elektronka dost casto "odchazela". Tedy ne, ze by se spalila, ale rozhodily se ji parametry a obraz uz nesynchronizoval :-)))"

Jo to znám.
protože se toto nejčastěji "rozdrbalo", býval vyvedený ovládací prvek zezadu (umělohmotná tyčka jako prodloužení potenciometru). V jedné krajní poloze lítal obraz nahoru, ve druhé dolů a když se to trefilo, chytila se synchronizace a obraz se zastavil. Když ta elektronka mlela z posledního, měnila se ta "optimální" poloha podle zahřátí TV a občas to bylo potřeba doštelovat. A když už nestála za nic, plaval obraz i v té "optimální" poloze náhodně nahoru a dolů podle toho, jak to rovna vyšlo (bez ohledu na synchronizaci). To byl poslední stupeň před konečnou - smrt, obraz se srazil do vodorovné čáry.

Jinak to že lampy odcházely nebylo jen špatným návrhem zapojení - to akorát odcházely dřív. Ony totiž "stárnuly" už z principu. Základem byla katoda, potažená solemi kovů vzácných zemin. Ty při zahřátí ochotně uvolňují elektrony, anoda je přitahuje, mřížka omezuje.
Akorát že tp uvolňování je silně závislé na krystaické struktuře - existuje něco jako "beďary" které uvolňují většinu elektronů, zatímco ostatní plocha katody skoro nic. No a dlouhodobým ohříváním se ten materiál postupě překrystalizuje a ztrácí schopnost uvolňovat elektrony.
Druhým problémem byla nestáost vakua, protože přívodní dráty zatavené ve skle mění zahříváním a chladnutím rozměry a kolem nich se dovnitř dostává vzduch. Sice jenom pár molekul, ale dost na to, aby se o ně elektrony zastavovaly. To se ale dalo "opravit" - v každé elektronce (nebo aspoň v těch lepších) býval tzv. "gedr", který vypadá jako malé zrcátko náhodně nanesené zevnitř baňky. Po zahřátí se odpaří, naváže na sebe molekuly vzduchu a zase usadí na baňce. Blbé je pokud zbělá - to ukazuje že je úplně zoxidovaný a že baňka plná vzduchu.

Jó, s elektronkama se dělávaly psí kusy. Když si tohle přečte někdo z mladší generace, tak nám ani neuvěří :)

"Navíc u mnoha televizí je horizontální synchronizace použita zároveň jako generátor střídavého napětí pro VN trafo"

To je pravda, ale není to přesné.
VN trafo je oscilátor, jehož součástí je i indukčnost - primární strana VN trafa. Protože se nedá solidně vyrobit vysoké napětí s použitím "klasických" frekvencí (50 Hz), je potřeba už od TV pravěku používat vyšší frekvence. No a pro jednoduchost (protože je na vychylování stejně potřeba 15625 Hz) to nějaká šikovná hlavička vymyslela tak, že se k primární straně VN trafa ještě připojily horizontální vychylovací cívky a celý oscilátor se pak vyladil s oběma indukčnostmi. Při vhodném nastavení pak oscilátor vytváří nesouměrnou pilu, která rovnou posouvá paprsek v horizontálním směru.
Pokud by se vychylovačky odpojily, asi by to nešlapalo optimálně (a v krajním případě by mohlo mít VN trafo a navazající obvody problémy). Rozhodně bych to nedělal na používané TV, ale spíš na nějakém vraku k odpisu (a počítal bych s nejhorším). V ideálním případě by nebylo od věci sehnat si stejný typ vychylovaček z jiného TV a připojit je k VN trafu jako náhradu "místních" dočasně odpojených.