Názory k článku Grafický systém počítačů Amiga – dokončení

Pri ECS chýba ešte Amiga 600, ktorá mala PCMCIA slot ešte pred Amigou 1200.

U ECS kromě Amigy 600 chybí ještě starší Amiga 500+.
Amiga 500+ měla stejný design jako Amiga 500, měla 1MB (Chip)RAM, obvod RTC a Kickstart 2.0.
Amiga 600 byla v zásadě stejná jako Amiga 500+, jen měla IDE řadič a byla v designu Amigy 1200 bez numpadu.

Jinak prokládané módy, to byla (zvlášť na klasické televizi) docela chuťovka. Obnovovací frekvence byla vlastně 25Hz. Byl jsem ochoten to krátkodobě tolerovat jen tehdy, když jsem maloval nějaký 3D objekt v raytraceru Imagine.

Ohledně CPU 68020, tenhle už měl cache! Celých 256 bajtů, jen pro instrukce! :-) Znalí kodeři si museli dávat pozor, aby se do ní vešli s celou smyčkou. Jinak byl kvůli ní často problém se samomodifikujícím kódem, takže se pak v bootmenu (podržení obou myšítek při bootu) vypínala.

Taky si pamatuji, jak jsem četl dokumentaci k AGA chipsetu a byl překvapen řešením zpětné kompatibility barvových registrů. Z hlediska adresace registry zůstaly na stejných místech, stejně „široké“, jen se jiným registrem přepínalo, zda se bude zapisovat do „kompatibilní“ části nebo do rozšířené.

Fakt legendarna masinka, skoda jej upadku …

Absence „pixelove“ grafiky v AGA cipsetu Amigu pohrbila. V te dobe jeste nebyly 3D hry a tak to ani nikoho nenapadlo. Rovnez nikoho nenapadlo, ze by Amiga 1200 byla urcena na neco jineho, nez hry. To, ze „pixelovou 3D“ grafiku zvladaly jen Amigy vybavene sloty Zorro, do kterych se dala jiz „klasicka“ gfx karta bylo malo. Proto se 3D hry pro Amigy nedelaly a s jejich nastupe zacal konec Amiga her. Plosinovky a adventury postupne uz nikoho nezajimaly. Ty pokusy s 3D byly spise usmevne. Problemem byla prave bitplanova grafiga a pomale rutiny pro prevod chunky-to-planar. Pro 256 barev prakticky nemozne, protoze s kazdym bitplanem navic se grafika zpomalovala. Sice by to slo s 1 bitplanem, ale kdo by se chtel divat na dvou-barevne 3D. Skoda. Amiga sice predbehla PC o nekolik let, ale firma Commodore s tim neumela pracovat. Nemely se zamerit na A600/A1200 a rovnou se snazit zlevnit a protlacit desktopove modely za nizsi cenu. Ale stejne uz asi bylo pozde.

Poměrně zásadním problémem se pro 3D ukázal také výpočetní výkon. Celá Amiga byla skvěle navržena na arkádový herní systém běhaček a stříleček, kdy většinu práce odřely koprocesory a relativně slabý CPU 7,14MHz se ještě flákal.

PC šlo cestou „brutálních megahertzů“, takže pokud člověk porovnal nějaké arkády pro A1200 s 14,28MHz s PC386 na 25MHz, tak měla Amiga jasně navrch. To samé se zvukem. Čtyři HW kanály, které měla Amiga standardně, se nedaly srovnávat s pípáky či zašuměnými Soundblastery, které zase stály celkem dost peněz.

Jenomže. Pak přišly simulátory, 3D hry, SB16a SVGA karty. Pro 3D výpočty je třeba rychlý matematický koprocesor, Amiga těžce zaostávala. Pro vykreslování 3D grafiky jsou chytré koprocesory Amigy nanic. Čtyři kanály najednou přestávaly stačit, hráči si zvykli na kvalitní zvukový doprovod spolu se zvukovými efekty. Rychlá grafika 640×480×256 barev byla pro většinu Amigáčů nedostupná, stávající čipset stačil na 320×256×256. I přes dobré prodeje A1200 řada her vycházela kvůli zpětné kompatibilitě v ECS verzi.

A to byl přesně moment, kdy začal konec Amigy. Začala klasická spirála méně kvalitních her->méně amigáčů->menší prodeje->méně kvalitních her. Vždyť si vzpomeňte třeba na naprostou ikonu 3D her – Doom. Na PC vychází v roce 1993, i na tehdejších průměrných 386 jede slušně v celoobrazovkovém režimu. Amiga nemá dlouho nic, až v roce 1994 vychází Alien Breed 3D. Na tehdy průměrné A1200 má grafiku v pidiokénku 192×156. Navíc velikost bodu jsou 2×2 pixely, čili zatímco herní scéna PC Dooma má 320×176=53760 bodů, herní scéna AB3D je reálně pouhých 96×78=7488 bodů. Prakticky 7× méně než PC. A to AB3D dělali profíci z T17, kteří z Amigy dokázali vytřískat maximum, nešlo o nějakou nepovedenou koverzi céčkových rutin z PC, kde vše odřel hlavní (rychlý) procesor.

Motorola navíc uzavřela svou řadu 680×0 procesorem 68060 v roce 94, takže Amize chyběly i dostatečně rychlé a přitom levné procesory. Turbokarty (například od Phase 5) problém neřešily, protože byly málo rozšířené a tudíž software, který by je dokázal využít, bylo minimum.

Řekl bych, že to, co Amigu udělalo, tzn. jednolitý skvěle vyladěný hardware, ji potom také zabilo, protože klienti ocenili modularitu systému (různě kvalitní – a drahé – komponenty typu video/audiokarta apod.). Takže nástup (a rozšíření) cenově dostupných 3D akcelerátorů od 3DFx byl už jen pořádný velký hřebík do pohřbené Amigy.

Doom v plném rozlišení jel až na 486. Na 386 jel sice taky přes celou obrazovku, ale v low details režimu, jeden pixel byl široký přes dva obrazovkové pixely. Snad to používalo i ten trik s planárním přístupem do paměti, že se ty dva pixely zapsaly přes zápis jednoho bytu do videoram.

Ja si pamatuju, z na mem 386DX40 jel v pohode v hi-res.

Já jsem o tom přesvědčen také, ale i kdyby to tak nebylo, na závěru z mého příspěvku to nic nemění. Prostě ve chvíli, kdy se začaly prosazovat 3D hry, měla Amiga se svou na scroll zaměřenou grafikou a slaboučkým CPU smůlu.

Ano, příchod Amigy 1200 byl, alespoň v čechách, obrovský debakl. Do té doby jsme měli Amigu 500, vysoké rozlišení, plno barev, výborný zvuk. Lidé s PC měli CGA/EGA, případně i Herkules. Zvuk hnali přes PC speaker, ti odvážnější měli ubastlené D/A převodníky. Bohatší pak AdLib nebo Soundblaster.

A pak přišel rok 1993. Kamarád dostal od rodičů Amigu 1200. Mělo to.. no… více paměti. A co měli lidé s PC? Doom. Might and Magic III. Monkey Island.

Amiga byl hlavně herní počítač. Ale kolem roku 1992 mu ujel vlak. AGA měla umět chunky grafiku – aby mohly existovat hry jako Doom. Amiga měla mít harddisk (A600 a A1200 sice měly řadič HDD, ale HDD nebyl standardním vybavením) – protože hry zabíraly více a více místa a hraní se tak měnilo často v „diskotéku“.
Commodore měl tlačit do světa síťové rozhraní, pomocí kterého by se dalo propojit více počítačů dohromady – a začít pro to tlačit SW (podporu v OS pro sdílení souborů, API pro snadnou tvorbu síťových her).

Jak jsem psal výše, samotná chunky grafika bez rychlého CPU by stejně pro hry jako Doom nestačila. A použít výkonnější procesor (tzn. aspoň 68040) bylo zaprvé finančně neúnosné, zadruhé by to IMHO situaci stejně moc neřešilo, protože stejně jako v AGA době vycházela řada her pouze v OCS variantě (ta fungovala na 100% Amig, zatímco jako AGA by fungovala na pouze zlomku z celkového počtu Amig) by her využívajících svižný CPU a chunky grafiku bylo stejně relativně málo.

Ale možná se pletu a samotné duo 68040 + chunky grafika by umožnilo vydat tolik kvalitních her, že by se upadající trend Amigy zastavil. Nicméně, stejně by přišla rána v roce 96, kdy odstartovalo Voodoo, což by nemodulární Amigu (neřešme hi-end modely, ty si na doma nikdo nepořizoval) potopilo tak jako tak.

Je to tak. Můžeme už jen spekulovat o tom, co by se stalo, kdyby s příchodem AGA byl přítomen matematicky koprocesor, ten byl znám z A3000/40000 a nativni podpora 3D grafiky. Stacilo vymyslet kartu, kde by tohle vsechno bylo na jednom miste a do A1200 to rvát pře tu jedinou sběrnici. Amiga by se pak mohla vydat „konzolovou“ cestou. Vzhledem k výrobní lince by se do A1200 jen šoupla turbo/3D karta. Zůstala by zpětně kompatibilní a mohla by jet dál. Bohužel Commodore by ale musel přijít s A1200 tak o dva roky dříve. V té době bylo už hodně pozdě a pochybuju, že manažeři z Commodore by dokázali v té době udělat cenovou politiku vzhledem k výrobě na takové úrovni, aby nemuseli ty počítače dotovat, což se ukázalo u konzolí jako nezbytné. Co si budem povídat, taková Amiga by se za 15–20 tisíc neprodávala ani ve snu.

V té době se proslýchalo, že Commodore cpe všechny zisky z Amig do soupeření na trhu PC (kde nakonec stejně neuspěl), místo do jejího dalšího vývoje. Co je na tom pravdy nevím…

Ono samozřejmě šlo koupit Amigu i s harddiskem, ale v té době jsem viděl, že zatímco za PC byli lidé ochotni dát spoustu peněz, za Amigu už tolik ne. PC se bralo jako pracovní nástroj, který vydělával peníze. Amiga jen jako stroj na hry. Ano Amiga měla své kvality co se týká grafiky, ale to zajímalo jen úzký okruh grafických studií, fanoušky atd… No a když už byl koupený PC na práci, tak se dovybavil zvukovkou a časem i lepší grafikou a hrálo se na něm.

Přiznám se že jsem Amigu v její době kolem roku 1990 neviděl. Ale pamatuji si že jsem měli jednou v Sinclair klubu Atari ST. Jediné co umělo ve hrách oproti ZX Spectru navíc byla vyšší rozlišovací schiopnost v grafice. Ostuda na celé čáře – hudba stejná, hry stejné… a spotřeba paměti nehorázná… Co se Amigy týká, její hardwarvé sprajty jsou naprosot nedostatečné a jsou opravdu jen na úrovni C-64. Stačí se podívat např. na Turricana 3, klidně i na Amize 1200… a pak přepnout na Mega Turricana na Segu Mega Drive a je jasné která bije… Amiga se svou 1984 technologií prostě neměla v roce 1990 absolutně na herním poli šanci… bylo ůsměvné jak někteří jedinci dezertovali ze ZX Spectra na AMigu aby už kolem roku 1993 opět dezertovali na nesmyslné PC… věční turisté… kdo měl Filipa, držel se C-64, Spectra a pak přešel rovnou na Segu MD a Playstation PSX a vysmál se nějakým Amigám zvysoka…

Sice starý, ale hrozně hloupý názor...