Názory k článku Historie vývoje počítačových her (165. část – kombinace plošinovek, logických her a adventure)

Na Lemrisu (BTW: je to česká hra) je zajímavé využití PC speakeru – hra nevydává jen nějaké pípavé zvuky, ale mluví! Dneska to asi nikoho neohromí, ale tehdy to pro mě byl úplně nový zážitek slyšet z počítače hlas (do té doby jsem z něj slyšel jen různé pištění nebo bručení).

jj jenže komouš měl (geniální) SID, kdežto PCčka jen jednobitový prakticky jen SW ovládaný speaker (navíc bez pevně zadaných charakteristik, takže různé MOD přehrávače musely mít konfigurovatelnou přehrávací rutinu)

Stejné bylo pouze základní zapojení, tj. určený pin, na který je reprák připojen na čipovou sadu 8080(6). Vše další si určovali výrobci sami, takže například počítače Olivetti měly možnost měnit hlasitost v BIOSu, IBM komply měly normální 8 Ohmů (teď si nejsem jistej) reprák, další komply měly piezo reprák s úplně rozdílnou charakteristikou atd.

To znamenalo, že rutina, která musela 1) mixovat samply 2) jednobitový D/A, ten je ovšem závislý na charakteristice celé zvukové cesty (nějaký zesík, reprák, ideálně kondenzátor pro integraci signálu atd.).

Třeba MODplayer měl možnost ty parametry měnit, v podstatě se rozlišovalo mezi hlasitostí a počtem "úrovní" (po integraci).

Popsáno je to pěkně tady: http://fly.srk.fer.hr/GDM/articles/sndmus/speaker2.html

Hlavně informace o době vychýlení membrány repráku - pro jiné tvary a pro piezo je charakteristika dost odlišná.

Humans jsem neznal a Dizzy jsem nikdy nehrál, ale s Furyky a Lemmingy jsem užil spoustu srandy.

Humans doporučuju, je to podle mě těžší než lemíci, ale podobně zábavné.

re atariada: objevím se tam :-)