Na ZX spectrum jsem se setkal většinou s režimy
32 zn/ř - standard, časem dost únavné na oči
36 zn/ř - 7 bit na znak, dala se použít standardní sada, jen se umazal poslední sloupec, moc se to ale nepouživalo
42 zn/ř - pěkný kompromis, písmenka se pěkně četla, protože matice 6x8 je co do poměru stran příjemná:
51 zn/ř - i tenhle režim se mi líbil, písmenka byla stále dost čitelná, jen víc nahuštěna. některé znaky, jako w nebo m ale častokrát byla slitá s následujícím znakem
64 zn/ř - maximum, co se dalo získat, ze 4 sloupečků bylo možné využít jen 3, čtvrtý byla mezera mezi písmeny. Některé znaky vypadaly divně: M vypadalo jako H (dalo se to rozpoznat), N se zapisovalo jako zvětšený malé n, m byl prakticky čtvereček, podobně malé w.
Proporcionální písmo jsem poprvé viděl až na PC
Pro ZX Spectrum byl asi nej editor - s podporou proporcionalnich fontu - editor jmenem Desktop:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Desktop_(textov%C3%BD_procesor)
V te dobe naprosta bomba.
DESKTOP bol určite úžasmý program... teraz som ešte prečítal jeho manuál - a koľko musel mať človek znalostí, aby dokázal používať počítač...
citujem:
"Blok uložený na kazetu je bezhlavičkový, budete-li jej chtít nahrát do ART STUDIA, musíte „podvrhnout“ hlavičku jiného obrázku."
alebo
"Nicméně pokud si tiskárnu chcete připojit, najděte si nějaké již užívané zapojení a nevymýšlejte proboha žádné další!"
Proste skvelé.