Textové editory

Lehký, ale přitom mocný, efektivní a přizpůsobitelný. Takový je legendární textový editor Vim, který právě oslavil 25. narozeniny. Jeho historie však sahá ještě o 15 let nazpět.

Ve druhé části článku o tvorbě pluginů pro textový editor Vim s využitím programovacího jazyka Lua dokončíme popis této zajímavé a užitečné problematiky. Zaměříme se především na popis dalších možností nabízených modulem vim, voláním funkcí naprogramovaných v jazyku Lua a další zajímavosti.

Textový editor Vim je oblíbený mj. i díky dostupnosti velkého množství pluginů (přídavných modulů). Tyto pluginy lze vytvářet ve Vim Scriptu, což je skriptovací jazyk, který je přímo součástí Vimu. Ovšem pro složitější a rozsáhlejší pluginy se používají i další skriptovací jazyky, mezi něž se zařadila i Lua.

V dnešním článku se již potřetí budeme společně zabývat těmi programátorskými editory a integrovanými vývojovými prostředími, které byly vytvořeny pro operační systém DOS a které používaly standardní textový režim počítačů PC. Zmíníme i o prostředí RHIDE založeném na SETEDITu či o editoru v dBase.

Na článek o programátorských editorech pro DOS dnes navážeme popisem některých integrovaných vývojových prostředí určených taktéž pro tento systém. Zmíníme se o IDE vydávaných společností Borland, dále pak o některých editorech a IDE určených pro jazyk BASIC a nezapomeneme ani na Asm Lab či na populární RHIDE.

V seriálu o historii editorů jsme se již problematikou programátorských editorů několikrát zabývali. Zmínili jsme řadu Vi/Vim i různé varianty Emacsu. V době rozšiřování osobních počítačů vznikla velká řada dalších editorů vázaných většinou na jedinou platformu. Dnes se budeme zabývat editory určenými pro DOS.

Na předchozí část seriálu o historii vývoje textových editorů a textových procesorů, v níž jsme se zabývali prvními komerčními textovými procesory s grafickým uživatelským rozhraním pro mikropočítače, navážeme dnešním článkem, který bude věnován dalším tuzemským textovým procesorům, které musely konkurovat procesoru Text602.

Po popisu textových editorů a textových procesorů, jejichž uživatelské rozhraní využívalo převážně textový režim domácích či osobních mikropočítačů, se postupně dostáváme k těm textovým procesorům, které již byly vybaveny grafickým uživatelským rozhraním a v některých případech i vlastností WYSIWYG (What You See is What You Get).

Při popisu historických textových editorů i textových procesorů nelze vynechat ani Word, který v době kralování DOSu doplňoval již popsanou „velkou trojku“: WordStar, WordPerfect a XyWrite. Nenechte se však zmást dnešní podobou Wordu: původní aplikace byla určena i pro systém Xenix a samozřejmě využívala textový režim.

Po popisu těch textových editorů, které měly největší vliv na vývoj tohoto typu programového vybavení, se budeme krátce zabývat historií vzniku moderních textových procesorů. První generace se totiž v mnoha ohledech podobala právě „obyčejným“ textovým editorům a nikoli moderním aplikacím s WYSIWYG.

Příznivci editorů z rodiny Emacs se velmi rádi pouští do slovních půtek s uživateli editorů Vi/Vim (a samozřejmě naopak). Tyto flame wars sice mohou představovat poměrně dobrou relaxaci, nicméně se přitom poněkud zapomíná na třetí legendární textový editor. Tím je XEDIT pocházející z dílen společnosti IBM.

Seriál o historii vývoje textových editorů by samozřejmě nebyl úplný bez zmínky o rodině textových editorů Emacs. Podobně, jako je tomu u rodiny editorů vi/Vim, je možné vývoj Emacsu sledovat až do poloviny sedmdesátých let minulého století, kdy vznikl TMACS a TECMAC a později pak i první „plnohodnotná“ verze Emacsu.

Pravidelná sonda do světa (převážně) otevřeného softwaru. Dnes se pokusíme extrahovat fotografie z naskenovaného dokumentu, vytvoříme nebo upravíme vlastní .torrent soubor, otestujeme APRS klienta a nakonec namícháme barvy využitím barevných modelů RGB a HSV. Nebude chybět ani blbinka.

V popisu vybraných textových editorů i textových procesorů dostupných na osmibitových mikropočítačích budeme pokračovat i v dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky. Seznámíme se s editory pro ZX Spectrum, osmibitová Atari, Apple II, Commodore a nakonec i se světoznámou aplikací WordStar.

Třetí část článku o historii vývoje textových editorů je věnována textovým editorům a procesorům určeným pro běh na osmibitových domácích mikropočítačích, popř. na osmibitových počítačích používaných spíše v kancelářích. Mezi známé nástroje z této doby patří Tasword, SpeedScript a především pak WordStar.

Druhá část článku o historii vývoje textových editorů je věnována postupnému přechodu od interaktivních řádkových editorů směrem k plnohodnotným celoobrazovkovým editorům. Zajímavé bude sledovat především dvě vývojové větve: od TECO k Emacsu a od QEDu k editoru Vi a jeho následovníkům.

Textové editory bezesporu patří mezi nejrozšířenější typ aplikací vůbec, a to jak na osobních mikropočítačích, tak i na serverech. Samotný vývoj textových editorů byl poměrně dlouhý a taktéž velmi zajímavý. Některé milníky si popíšeme v článku, který nepřímo navazuje na předchozí článek o vývojových nástrojích.