Podla zakona existuju aj prava, ktorych sa nemozes zmluvne vzdat, predpokladam, ze pravo na funkcny tovar medzi nimi bude.
To nebude tak jednoduché, jak se na první pohled zdá:
1. Intel podle mě neohrožují žaloby jednotlivců - spotřebitelů, ale velkých odběratelů, firem. V obchodním styku se práva záruk vzdát můžete, ostatně jinak by nebylo možné ani nic dovážet např. z Číny. Záruky se týkají výceméně jen spotřebitele. Pokud se to Intelu nějak dotýká, pak jsou to jedině reputační rizika.
2. Výrobek byl funkční podle specifikace, a tehdejší (v době prodeje výrobku) stupeň poznání byl takový, že si nikdo nemyslel, že se jedná o riziko. Daleko zajímavější to bude ale v případě CPU prodaných MEZI tím, kdy se Intel o problému dozvěděl (prokazatelně) a mezi dobou, než vydal aktualizace. V tomto mezidobí už totiž Intel věděl (resp. mohl předpokládat), že dopad na výkon bude nenulový, ale zákazník to vědět nemohl.
3. Pro vznik jakékoliv odpovědnosti je potřeba naplnit tři znaky SOUČASNĚ: a) protiprávní stav (splněno, ne úplně funkční výrobek, případně klamání o výkonu), b) příčinná souvislost (existuje, chyba=rizika, záplata=snížení výkonu), c) subjektivní stránka jednání. Právě ta subjektivní stránka je zde důležitá. Odpovědnost Intelu by vznikla, pakliže by si byl vědom, nebo by si podle tehdejšího stupňě poznání mohl a měl být vědom, že vyrábí vadné výrobky. Pokud ale subjektivní stránka protiprávního jednání neexistuje, nemůžeme hovořit ani o zavinění, ani o odpovědnosti.
Pochybuji, že Intel bude odpovědný za všechny vadné CPU (hovoříme, samozřejmě, jen o kusech v záruce). Nejzajímavější bude vývoj sporu o kusy prodané v době, kdy už Intel o problému věděl.
Tipuji, že velkým odběratelům udělá Intel nabídku v rámci kulance. Např. dodávku CPU zdarma na urovnání vztahů se zákazníky, nebo slevu na větší zakázku obnovy CPU. Velcí odběratelé jsou také ti, ktěří ho mohou ohrozit. Obávám se, že nás, smrtelníků na konci řetězce, se to nijak nedotkne.
To hooodne zalezi na tom, v jakym pravnim systemu ses. V EU tohle plati, v US je to trchu jinak, tam je smlouva ohodne volnejsi utvar.
Nadruhou stranu, v US staci kdyz reknes, ze ti vyrobce v navodu nenapsal ze to neni pouzitelny jako bouda pro psa ... kde prozmenu v EU se predpoklada, ze jakozto debil nemuzes uzavirat zadny smlouvy = ani kupni ne.
Jinak bych rek, ze zaloby spis budou mirit na to, ze Intel o chybe dlouhy mesice, ne-li roky vedel, a vubec nic s tim nedelal. Ten odprodej akcii je pak jen takova tresnicka.
v US staci kdyz reknes, ze ti vyrobce v navodu nenapsal ze to neni pouzitelny jako bouda pro psa
Zas tak dramatické to není.
V USA platí princip, že za - řekněme, slovy naší legislativy - správní prohřešky firmy trestá soud a odměna připadne tomu, kdo měl tu sílu (motivaci, úsilí) to před soudem prokázat.
Slavný je např. ten případ paní, co si opařila stehna kávou z McDonald's. Té paní soud přiřkl poměrně malou (odpovídající) částku na uhrazení léčebných výloh. Potud to probíhalo +/- jako v Evropě.
Právníkům té poškozené se ale podařila jiná věc: prokázali, že McDonald's věděl o tom, že jejich kávovary vaří zbytečně horkou kávu, a interně vyhodnotili, že je levnější čas od času zaplatit výlohy poškozenému, než plošně investovat do změny nastavení kávovarů. Zde už se postup liší: EU by tam poslala nějaký správní orgán, který by patrně udělil pokutu na spodní hraně (protože je to poprvé, firma se chová jinak zodpovědně, ...). V USA ale zasáhne soud, stanoví odškodné tak, aby se na příště firmě vyplatilo ty kávovary raději opravit. A "pokutu" nesebere do státní kasy (do té samé, která té firmě dává na druhé straně investiční pobídky :)), ale dá ji za odměnu tomu žalujícímu. Proč to tak je je jasné: samotní občané jsou vedeni k tomu, že mají vykonávat veřejnou kontrolu.
Proto jsem psal, že bude zajímavé sledovat rozhodnutí zejména v tom mezidobí, kdy už Intel věděl, že má problém.
Definujte pojem "zbytecne horka kava" a pojmy "vhodne horka kava" ci "dostatecne horka kava".
V tomto případě si to definoval sám McD. Věděl, že snížením teploty dosáhne stejného výsledku (prodejů), ale s menšími riziky pro zdraví.
To je rozdíl USA vs. EU. V EU by se sešlo deset komisí, které by napříč Evropou od Portugalska po Rumunsko, a od Norska až po Itálii snažila získat preference spotřebitele a nasadit na to nějakou "všemocnou" normu (která by patrně na konec vypadala tak, že teplota kávy musí být od +6 °C do +93 °C, s výjimkou domácího a klubového vaření kávy - tedy byla by velmi užitečná). V USA stačilo to, že firma si byla vědoma toho, že může zraněním předejít, ale rozhodla se to neudělat. Soud se tam nemusí zabývat otázkou teploty nápoje, ale pouze právním stavem. Riziko-povědomí o něm-vědomá nedbalost-trest.
Podle teto logiky by mel byt vyrobce nozu odpovedny za to, ze prodava noze ostre a mel by byt donucen, aby na nich vybrousil peknou hranu a spicku vybrousil do kulata, aby se uzivatel neporanil.
Svým způsobem ano. Pokud výrobce nožů zjistí, že např. střenka nože se rychle ošoupe a začne být v ruce kluzká, měl by udělat opatření. Spotřebitel v době koupě nemůže předpokládat, že k tomu dojde (tuto informaci má maximálně ten výrobce - pokud má nějaké statistiky z feedbacku), ani to postupné opotřebení a změnu vlastností nemusí vnímat, protože je postupná.
Dalším příkladem jsou např. příborové nože v letadle by měly být postupně upravovány tak, aby docházelo k méně zraněním, pokud takové zkušenosti jsou.
Pokud výrobce nožů zjistí, že např. střenka nože se rychle ošoupe a začne být v ruce kluzká, měl by udělat opatření.
Toho bych se nebal. Vetsina lidi neumi noze nabrousit, takze v dobe, kdy se osoupe strenka, budou ostre jak pluh po orne sezone. A lidi, kteri noze nabrousit umi, nebudou kupovat takovy ausus, protoze se kouknou na ocel a je jim jasne, ze nejspis stoji za starou belu. :-)
mám brousky, břidlici i ocílku
Vy jste taky asi expert. Ocilka je dobra tak na zkurveni nozu. Vselijake ty noze s kompletne zmrsenym tvarem jsou presne ty, ktere nekdo leta hobloval na ocilce. A bridlice ma smysl leda na specialni noze, napriklad roubovaci, pokud kvalita oceli ovsem je takova, aby to stalo za tu namahu, coz vetsinou neni. Krome toho bridlice stoji za starou belu, poridte si belgicky kamen. A do kuchyne nejlepe poslouzi jemne karborundum.
Vy jste taky asi expert. Ocilka je dobra tak na zkurveni nozu.
No nevím. Mám dva nože z kované oceli a během krájení celé plece (~ 9 kg) na malé kousky (mám dvě kočky) potřebuji nože aspoň dvakrát obtáhnout... Brousím pak večer u televize.
Možná bych to mohl dělat líp, ale zatím se mi nepodařilo získat lepší zkušenost.
No nevím. Mám dva nože z kované oceli a během krájení celé plece (~ 9 kg) na malé kousky (mám dvě kočky) potřebuji nože aspoň dvakrát obtáhnout...
To nam vychazi zhruba nastejno. Ja si nabrousim 2 noze a rozkrajim tak 20 kilo sracek pro psy. Jedina vyhoda ocilky je v tom, ze clovek nemusi nuz umyt, nez ho na ni zacne brousit. Proto to asi pouzivaji reznici a jini profesionalove. Brousek se zasere tukem a pak nejen, ze je odporny, ale ani nedrzi vodu.
Ale za ty deformovane noze mi ta ocilka nestoji.
Fakt myslíte, že tím ty nože kurvím?
Ano. Vzhledem k tomu, jakym zpusobem se nuz pres ocilku taha, nelze zarucit, aby se nektera mista neobrusovala rychleji. Konci to nejak takto: http://castironguys.com/wp-content/uploads/2015/11/1044-Henckels-chef-knife-13-inch1.jpg a muze to nabyvat tezsich forem. Lecba je mozna uz jen na brusce. Pri brouseni na brousku si muzete dat mnohem vic pozor, aby k tomu nedoslo a aby spicka zustala spickou, ne zmrsenou zakulaceninou.
To je celkom jasne
Ideální teplota vody při přípravě kávy je kolem 90 stupňů (plus minus až 5 stupňů dle konkrétního způsobu přípravy).
http://www.cerstvakava.cz/clanky/jak-spravne-pripravit-kavu/
Teplota vody, tlak bojlera a čerpadla
Pri výrobe kávy by mal byť kávovar (bojler a páky) správne nahriaty. Teplota vody pri príprave by mala byť v rozmedzí 85(185 Fahrenheitov) – 92° C(197,6 Fahrenheitu). To je možné jednoducho zmerať na výtokovom ramienku vody (páky na čaj).
https://www.jaz.sk/blog/v-com-spociva-tajomstvo-kvalitnej-kavy/232c/
Cize 95° C (203 Fahrenheitov) voda na espresso je problem. Tipujem, ze to mali na 200 Fahrenheitov.
Cize 95° C (203 Fahrenheitov) voda na espresso je problem.
Mohu vas ujistit, ze kafem o teplote 92 °C se oparite jen nepatrne mene, nez kafem o 95 °C. Rozdil by byl prakticky nepozorovatelny, takze pokud po soudnim rozhodnuti nenasledovalo snizeni teploty napriklad na 60 °C, nema cenu se o tom bavit.