A právě proto nedokáže nabídnout odpovídající produkt k ThreadRipperu za odpovídající cenu. Zvyšování frekvence a výkonu jednoho jádra je daleko za bodem klesajícího mezního užitku (to už je ale jasné pár let) a pravděpodobnost kritické vady monolitu roste exponenciálně s jeho složitostí (respektive počtem kritických částí monolitu).
U CMOSu platí P=U*(Is + f * Id), kde P je výkon, U je napájecí napětí, Is je statický odběr bez hodin, f je taktovací frekvence a Id je dynamický proud, který na ní závisí. Takže čím vyšší frekvence, tím víc to papá.
AMD, pokud vím, dokáže měnit frekvenci za běhu a vypínat hodiny pro jednotlivý jádra. Pokud jádru odstřihneš hodiny, spadne jeho odběr typicky o dva řády a v malé zátěži ho můžeš taky přibrzdit.
Takže můžeš mít v Intelí mašině 8 jader, nebo v AMD 8 aktivních + 8 spících jader, co prakticky nic nežerou. Takže dva Intely místo jednoho AMD s tím, že u AMD navíc nekrmíš další disk se systémem, nekrmíš další RAMky,.. A výkon je k dispozici, když ho potřebuješ.
Co se udává jako TDP je maximum, co musí umět stroj dodat a chlazení odebrat. Když ti dají TDP 150W, neznamená to, že si nemůže v klidu broukat na 10W.
Navíc pokud máš ve stroji víc jader, musíš s vyšším výkonem tak nějak počítat... Samo za cenu menšího počtu strojů pro virtuály :)
Aby se k tomu zase pro další generace vracel, protože vícejádrové monolity jsou při současné i budoucí technologii výroby neudržitelné. Přesně proto má totiž Intel v současné době problém s dodávkami čipů, protože dvoujádra už nikdo nechce a je poprávka po CPU s více než čtyřmi jádry a Intelu tím klesl nejen počet čipů na waferu, ale také výtěžnost. Čipy složené z více modulů jsou tak jasným trendem i pro Intel, protože je tímto směrem tlačen konkurencí, která má již 32 jádrová CPU a s výtěžností díky spojení více modulů nemá problém.