Internet věcí: výzva pro business i vývojáře

Například IEEE Computer Society sdružuje počítačové profesionály a vedoucí pracovníky v oblasti ICT po celém světě. Zaměřuje se především na ty, kteří mají v oblasti rozhodovací pravomoci. Každoročně přitom vydává zprávu, která mapuje 13 trendů, které budou v aktuálním roce pro rozvoj odvětví nejdůležitější. A pro rok 2013 nechybí právě internet věcí, tedy fenomén, o kterém se hovoří již relativně dlouho. Jaká jsou aktuální technická řešení? Co již funguje? A jaké jsou možnosti dalšího vývoje? Také na to se pokusíme odpovědět v následujícím článku.

Příklady dobré praxe

Samotná definice toho, co vlastně je či není internet věcí, není vůbec jednoznačná. Obecně jej můžeme chápat jako koncepci počítačové sítě, kdy spolu komunikují jednotlivá zařízení díky vlastní vestavěné inteligenci a nikoli jen jako nástroj lidské činnosti. Často se také rozlišuje mezi konceptem M2M, které je vnímáno jako komunikace strojů na základě předem nadefinovaných vzorců, obvykle pravidelného a deterministického charakteru. V pravém internetu věcí se věci chovají podobně jako uživatelé – komunikují, když je potřeba, umí si aktivně říci o informace nebo je naopak distribuují dále.

Na tomto místě bude jistě vhodné se pokusit podívat na několik málo příkladů toho, jak internet věcí dnes funguje a jaké jsou jeho současné možnosti. Tím totiž budou také jasné mantinely, ve kterých se bude odehrávat nejbližší vývoj.

Společnost HAPILABS například na letošním veletrhu CES představila vidličku, která dokáže rozpoznat, jak rychle člověk jí, a pokud to dělá moc rychle, začne vibrovat. Vychází přitom z faktu, že člověk se nasytí i relativně malým množstvím jídla až za 20 minut. Díky spojení s mobilním telefonem lze s vidličkou vytvářet speciální hubnoucí plány a zkoumat své konzumní statistiky.

Dalším příkladem zařízení, která budou stále rozšířenější, je náramek Flex, který slouží jako krokoměr, měřič pulsu, spálených kalorií či kvality spánku. Vše umožňuje v reálném čase zobrazovat v mobilním telefonu. Samozřejmostí je možnost nastavení si osobních plánů na aktivitu, kterou má člověk vykonat. Podobná zařízení, která umožňují měřit tep, puls či teplotu jsou jednou z budoucností odvětví internetu věcí.

Náramek Flex

Internet věcí lze realizovat také pomocí již fungujících zařízení, která se vhodným způsobem využijí. Příkladem může být aplikace Sleep as Android, která slouží pro monitorování spánku klasickým telefonem, který si nechá člověk zapnutý vedle hlavy, s tím, že telefon pak sám optimalizuje dobu buzení. Podobně lze třeba měřit puls.

Spánkové fáze v aplikaci Sleep as Android

Další zajímavou oblastí internetu věcí jsou také různé brýle, které na sklo promítají obraz a vytvářejí tak určitý koncept rozšířené reality. Nejznámější jsou ty od Google. Určitým mezistupněm k internetu věcí jsou pak senzorické sítě, které jsou využívány pro podporu dalších technologií. Díky síti senzorů monitorujících pohyb v bytě lze měnit osvětlení či vytápění, jiné mohou posloužit pro upozornění, že se blíží déšť. Aktuálně s nimi hojně experimentuje opět Google, ale zřejmě najdou své využití také v řadě dalších oblastí.

Brýle podle Google

Příkladů z praxe by bylo možné uvést jistě mnohem více – od inteligentních domácností, přes chytré boty, které jsou schopné sami zjistit míru svého opotřebování a nahlásit ji majiteli. Ostatně tento koncept si nedávno patentoval Apple.

Opotřebení bot podle Apple

Technologie

Pokud jde o jednotlivá technologická řešení, která se v rámci internetu věcí objevují, lze samozřejmě hovořit o celé řadě rovin, podle toho, jaká vrstva ISO OSI modelu nás bude zajímat. Lze se tak například oprávněně domnívat, že velkým krokem bude masivní rozšíření IPv6 ke koncovým uživatelům, kde bude důležitý nejen velký adresní prostor pro jednotlivá zařízení či snadné směrování s anycast adresou, ale také třeba podpora mobility, bezpečnosti či QoS.

Technologií, která je s internetem věcí či M2M spojená snad nejvíce je RFID (Radio Frequency Identification Device), která umožňuje třeba snadné sledování pohybu objektů a jejich tras, užívá se třeba u digitálního mýta, ochrany majetku či pro elektronické klíče. Technologie stojí od fyzické vrstvy až po spojovou, což je výhodné z hlediska snadného návrhu specializovaných zařízení pro internet věcí.

Jiný přístup pak nabízí (či nabízel) projekt Android@home, který počítá s jednotným rozhraním pro komunikaci specializovaných zařízení s mobilním telefonem. Díky určitému standardu by tak bylo například možné, relativně jednoduše, vyvíjet fitness aplikace bez znalosti konkrétního cvičebního stroje a obě zařízení triviálně spárovat. Dnes se ale zdá, že má tento pokus svůj zenit za sebou a bude postupně rozpuštěn v jiných projektech Google.

Závěrem

Internet věcí nabízí velice zajímavé možnosti pro podnikání v nejrůznějších oblastech a lze předpokládat, že brzy bude datový provoz většinově realizován právě v této oblasti. Tento koncept může změnit celou řadu odvětví, na které jsme zvyklí se dívat konzervativně (letectví, automobilový průmysl či medicínu), téměř k nepoznání. Tato skutečnost současně otevírá dveře novým projektům, které dokáží kreativním a neotřelým způsobem nabízet produkty pro nově se rozvíjející technologie. Klíčem k úspěchu bude zřejmě především fantazie, neboť možnosti jsou prakticky nekonečné.

Příklady z praxe ukazují některé trendy, které jsou dnes v této oblasti dominantní, což ale neznamená, že jsou vyčerpávající či determinující. Spíše indikují určité nálady (v našem přehledu především z pohledu koncového uživatele), které již existují a vytvářejí určitý trh, na kterém se již lze více či méně předvídatelně pohybovat. Patrick Zandl k tomu trefně dodává, že pokud někoho mrzí, že nebyl u vzniku klasického webu, má šanci se účastnit další revoluce – ta nese jména big data a internet věcí.