Ciste teoreticky, kdyz jsem nejakej mensi ISP a prideluju klientum NS od google (8.8.8.8, ....), tak se tim blokovanim musim nebo nemusim zabyvat?
A kdyz to vemu z pohledu klientu Cesnetu, kde drtiva vetsina organizaci pripojenych pres Cesnet (vysoke skoly, statni a vedecke urady, ...) pouzivaji ve svych sitich svoje DNS servery a tyto instituce, pokud tomu spravne rozumim, blokace tohoto typu delat nemusi (nejsou ISP; drtiva vetsina techto organizaci ma svoje rekurzini NS), tak mozna prave koncovych klientu techto siti se tyto blokace dotknou nejmene ...nebo se pletu?
> Ciste teoreticky, kdyz jsem nejakej mensi ISP a prideluju klientum NS od google (8.8.8.8, ....), tak se tim blokovanim musim nebo nemusim zabyvat?
Musíš, protože Google asi podle nějakých praštěných českých zákonů blokovat nebude.
> nejsou ISP
To nikdo neví, viz https://www.root.cz/clanky/blokovani-hazardu-jak-mel-spravne-vypadat-zakon/
Čistě pro informaci jsem se ptal u nás ve škole a z odpovědi mi také nepřišlo, že by si byli nějak jistí.
Jenže ISP dělá ten zásah na základě zákona, který to požaduje, ten má pak přednost před neutrlalitou v tomto případě. Takže na souzení je leda to, jaký zásah je ještě dostačující pro naplnění loterijního zákona a co už ne (metodický pokyn MF je závazný pro zaměstance ministerstva, nikoliv pro ISP, ale případný soud bude přihlížet k tomu pokynu).
Za prvé, M. to nijak neobhajoval, pouze napsal, že speciální zákon o blokaci internetových her má přednost před obecným zákonem, který by řešil síťovou neutralitu.
Vy máte pocit, že blokování hazardních webů je prakticky to samé, jako zákaz VPN v Číně? Tahle relativizace je nesrovnatelně horší, než nějaké blokování webů…
Nemám pocit, že by to M. obhajoval, ale zrovna v tu dobu mi na mysl nepřišlo lepší slovní spojení...
Vy nemáte pocit / strach, že tento zákon mohl dát nebezpečný „precedens“ k pokusům o blokaci jiného obsahu?
Nebo tu moc, že se prakticky na stránkách MFČR může, byť omylem, objevit i jiná stránka, které to může způsobit problémy? Asi jsem paranoidní a možná i přeháním, každopádně mám zkušennost, že jakmile se státnímu aparátu dá jakákoliv nová pravomoc, bude dříve nebo později zneužita i proti „nevinným“...
Vy nemáte pocit / strach, že tento zákon mohl dát nebezpečný „precedens“ k pokusům o blokaci jiného obsahu?
Já mám pocit, že mluvit o nějakém zákonu jako o „precedentu“ jiného zákona je pěkná hloupost. Pokud bude někdo chtít prosazovat blokaci jiného obsahu, bude ji prostě prosazovat, a je úplně jedno, zda tady je nebo není nějaký jiný zákon. Každý zákon určuje nějakou míru, omezí jeden druh svobody a jiný zvětší. Je potřeba hledat průsečík, kde je ta kombinace nejlepší pro společnost. To neznamená, že jakákoli změna zákona znamená, že se bude legislativa dál a rychleji posouvat tímhle směrem a že se nikdy neposune směrem opačným. Když se v ČR snížila rychlost v obcích ze 60 na 50, také bylo možné argumentovat tím, že je to nebezpečný precedent a teď už se bude rychlost na silnicích jen zmenšovat atd. Vidíte, a přitom se později zvedla rychlost na dálnicích ze 110 na 130 a pak i na rychlostních silnicích. A zase nikdo neargumentoval tím, že když se teď zvedá rychlost na dálnicích na 130, že se za chvíli povolí jezdit 130 i v obcích.
Prostě je to jedna konkrétní úprava, a je potřeba posuzovat a hodnotit tu konkrétní úpravu – ne nějaké jiné, které by teoreticky mohly přijít.
Nebo tu moc, že se prakticky na stránkách MFČR může, byť omylem, objevit i jiná stránka, které to může způsobit problémy?
Že se o tom rozhoduje jen ve správním řízení, nikoli v soudním řízení, to mi vadí. A hlavně si myslím, že efekt celé té slavné blokace pro stát je mizivý, zejména v porovnání s vynaloženými náklady.
Příklad s rychlostními limity na silnicích není právě vhodný. Silniční provoz je regulován mnoha způsoby velmi dlouho. Změna rychlostních limitů nezaváděla nic nového, pouze korigovala už existující; navrch ještě tak, aby byla pravidla silničního provozu v ČR podobnější těm ve zbytku Evropy. Tento zákon zavádí do českého práva zcela nový princip, který skutečně může sloužit jako odrazový můstek pro další podobné vynálezy.
Pane J, vase pravne bezvedomie hranici s hlupostou. V telekomunikacnom zakone je to na to aby vam napriklad provider nemohol vkladat do 'streamu' svoje reklamy. Ak by tak robil porusoval by zakon. Ak iny zakon prikazuje nieco tam vkladat neznamena ze ten prvy by porusil. Nemoze tam nieco vkladat 'svojvolne'. Pokial mu to iny zakon prikazuje musi splnit AJ ten.
2Palo: Tvoje pravni bezvedomi je zcela zjevny, v pravu VZDY existuje nadrizena a podrizena norma, a pokud jsou v rozporu, coz je bohuzel zcela bezna vec, pak se VZDY uplatni norma nadrizena....
Podle tvy demence kdyz si schvalim vyhlasku ze ze te muzu popravit, tak je to vporadku ... a vyhlasku si muzu schvalit treba jako obec.
Síťová neutralita? To je přece nezvýhodňování jedné služby na úkor druhé, většinou za nějakou provizi nebo v rámci "společné reklamní akce" - ISP a provozovatel služby nalákají na tu službu zákazníky.
Tady ISPíka nezajímá, kdo leze na nějakou loterii a kolik z toho ta loterijní společnost má. Nevkládá tam na přání Sazky latenci 2s pro Tipsport. Nenabízí rychlejší připojení na konkrétní sázkovou hru. Neblokuje a neomezuj komunikaci se zakázaným serverem. Jenom na základě příkazu shora upravuje DNS odpovědi...
cituji wiki "Net neutrality is the principle that Internet service providers and governments regulating the Internet must treat all data on the Internet the same, not discriminating or charging differentially by user, content, website, platform, application, type of attached equipment, or mode of communication"
ISP se musí ke všem přenášeným datům chovat stejně a nikoliv je filtrovat, upředňostňovat nebo měnit, toť obecné povědomí. V českém právním prostředí ta definice není ale takhle konkrétní, primárně to řeší zákon č. 127/2005 Sb. a konkrétní výklad mu dává poté ČTU, v záložkách mám jeho pár let staré doporučení http://www.ctu.cz/cs/download/obecna_pravidla_a_doporuceni_pro_vyuzivani_rizeni_datoveho_provozu_19122013.pdf
Pokud ISP provozuje dns a úpravu udělá jako je to v článku tak ok. Pokud ale po cestě mění přenášená data je to zásah, který odporuje telekomunikačnímu zákonu.
Ale takovýchto debat tu už bylo, a stejně zákon platí. A zákonů co jsou proti sobě tu máme požehnaně, takže je spíše otázka co na to jednoho dne soud. Do té doby se rozmůže dnsec.
Zabývat se tím musíte. Máte povinnost blokovat přístup k tomu webu, jak to technicky zařídíte je na vás. Ministerstvo pouze vydalo metodický pokyn a je velice pravděpodobné, že když někdo bude postupovat podle něj, bude to považováno za splnění povinností daných zákonem.
Blokace musí dělat všichni, kdo nějakým způsobem umožňují přístup k internetu, tedy i ty vysoké školy. V zákoně je to záměrně formulováno obecně, aby se to nevztahovalo jenom na ISP. Podle mne se to vztahuje úplně na všechny subjekty, které někomu jinému zpřístupní internet, tedy třeba i na firmy, které ho poskytují zaměstnancům. Akorát se předpokládá, že i samotné firmy jsou připojené přes nějakého ISP, který tu blokaci řeší. Ale jakmile někdo provozuje v síti vlastní DNS resolver, který obchází resolver ISP, musí to řešit (pokud to jeho ISP neřeší jinak).
Klasické Jéčko, čím méně o tom ví, tím více nadává. Zákon definuje, kdo má blokovat – kupodivu to definuje přímo v tom paragrafu o blokování, je to § 82 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb. o hazardních hrách – odkaz je mimochodem hned na začátku článku. Vy jste možná „myslel“ to, že v zákoně není definováno, kdo je „poskytovatel připojení k internetu“. Jenže to je naprosto normální, 99,9 % věcí v legislativě není definováno, a těch pár věcí, které definovány jsou, jsou zase definovány pomocí termínů, které jinde definovány nejsou. Ono to totiž ani jinak není možné, nemůžete vybudovat systém tvrzení „z ničeho“, tak že by každé jednotlivé tvrzení odkazovalo pouze na tvrzení, která už byla dokázána dříve. Zákony jsou určeny pro lidi a průměrně inteligentní člověk si dokáže představit, co to asi tak je „poskytovatel připojení k internetu“.
Typickej blb jirsak.
JIrsaku ty debile. Zakon VZDY musi definovat, koho se tyka. Pokud to nedefinuje, tak se netyka NIKOHO a plati to tak ve VSECH zakonech. Napriklad kdo je to spotrebitel zakon pomerne jasne rika. Stejne tak telco zakon rika, kdo je provozovatelem verejne telekomunikacni site ... atd atd ...
To samozrejme kreten kterej vi lautr hovno jako TY nemuze tusit. Pojem poskytovatel pripojeni k internetu proste NEEXISTUJE a tudiz do nej nespada VUBEC NIKDO.
Navic ten TELCO zakon, kterej definuje KDO je onim provozovateleme verejne telco site, zcela jasne deklaruje, ze takovy provozovatel NESMI zadnym zpusobem zasahovat do telco spojeni.
Opet, blb jako TY vubec nema paru o tom, jak zakony funguji. Je provozovatel hospody poskytovetel pripojeni k internetu? Zcela zjevne JE. Protoze to rek kreten jirsak ...
Děkuji za pochvalu. Urážka od „j“, to je vyznamenání.
Ten zákon 186/2016 Sb, který jste nečetl, v § 82, který jste nečetl, říká, koho se týká: „Poskytovatelé připojení k internetu na území České republiky jsou povinni…“ Kdo je povinen? „Poskytovatelé připojení k internetu na území České republiky.“ Definuje zákon, koho se to týká? Ano, definuje.
Vy jste asi chtěl napsat, že zákon nedefinuje, kdo je „poskytovatel připojení k internetu na území České republiky“. Ano, nedefinuje. Už jsem vám to vysvětloval v předchozím komentáři, že to platí pro velkou část legislativy, protože všechno definovat nejde. Očekává se, že zákon bude číst někdo, kdo aspoň trochu rozumí česky. Takže zákon sice definuje, že „spotřebitel“ je „každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná“. Ale to je stejná definice, jako „poskytovatel připojení k internetu na území České republiky“. Už se nikde nedozvíte, kdo je to „každý člověk“, nenajdete v zákoně definici termínu „mimo rámec [činnosti/výkonu]“, co je to „samostatný výkon povolání“.
V případě telekomunikačního zákona a zákona o hazardních hrách je telekomunikační zákon zákonem obecným, zatímco zákon o hazardních hrách je zákone speciálním – a platí, že zákon speciální má přednost před zákonem obecným.
Cituji:
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, totiž v rámci § 40 a služeb připojení k veřejné komunikační síti rozeznává mezi připojením, kterým se rozumí zřízení a zprovoznění koncového bodu sítě v pevném místě a přístupem, kterým se rozumí provozování koncového bodu sítě. Pokud bychom tedy pro interpretaci zákona o hazardních hrách použili terminologii zákona o elektronických komunikacích, který připojení k Internetu jakožto veřejné telekomunikační síti upravuje, znamenalo by to, že povinnost blokování přístupu je ukládána tomu, kdo zřizuje internetovou přípojku jakožto jednorázovou činnost, nikoliv tomu, kdo pravidelně (často na základě měsíčních plateb) zajišťuje připojení k celosvětové počítačové síti.
Jenže obecně přijímaná definice je jiná. A co má platit? To, co se říká v hovorové mluvě, nebo v zákoně který se týká přímo tohoto okruhu činnosti?
Výklad zákona podává soud ... čili za pár let a pár miliónech pokut se možná dozvíme pravdu.
Ještě bychom se mohli hádat o internetu s malým a o Internetu s velkým.
To, co se říká v hovorové mluvě, nebo v zákoně který se týká přímo tohoto okruhu činnosti?
Ale v tom zákoně je „připojení k veřejné komunikační síti“, zatímco v zákoně o hazardu je „poskytovatel připojení k internetu“. To je každé něco jiného, a věřte, že je to tak záměrně – aby nebylo nutné řešit, že k internetu připojuje škola, obec nebo spolek, kteří nejsou telkooperátorem ve smyslu telekomunikačního zákona.
A sama příručka pro úředníky říká:
Poskytovateli připojení k internetu se rozumí ty subjekty, které jsou dle zákona
č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, oprávněny podnikat
v elektronických komunikacích, a to poskytovat službu přístupu k internetu.
Jsou to školy? Obce? Spolky?
Ten metodický pokyn ovšem pokračuje: „Rovněž se za poskytovatele připojení k internetu
považují ty subjekty, které služby přístupu k internetu fakticky poskytují, ale bez příslušného
oprávnění.“ Poskytovat službu přístupu k internetu ještě nemusí být podnikání. Přístup k internetu poskytují třeba školy, obce, spolky, a podnikání to není.
Přístup k internetu v tom případě poskytují v tomto smyslu i provozovatelé hospod a barů s free WiFi, přepravní společnosti ve svých vlacích a autobusech, poskytuji ho vlastně i já, protože mám domů zaveden internet. "Fakticky" totiž připojení k internetu poskytuje kdokoliv, kdo vám dá drát připojený do příslušné infrastruktury. Tento způsob definice poskytovatele připojení k internetu mi tedy přijde velmi nešťastný. Hospodský odvedle si vlastní DNS resolver s příslušnými filtrovacími pravidly asi nenainstaluje.
No a není to tak? Čím se liší, jestli se připojíte k internetu na domácí WiFi, v hospodě nebo ve vlaku? Proč to jednou je poskytnutí přístupu k internetu a podruhé není?
Tím, že si hospodský odvedle nenainstaluje vlastní DNS resolver, má vyřešeno – protože tím pádem bude používat resolver od svého poskytovatele internetu, který to zařídí za něj.
A pokud "můj" ISP nevyvine dle toho zákona "dostatečnou snahu" blokaci provést, kdo bude odpovědný za to, že se přes mojí přípojku někdo dostane na některý z těch nepovolených webů? Já, můj ISP, ten od koho nakupuje můj ISP konektivitu? Pokud vím, nikde se neuvádí, že subjekt v "downstreamu" může předpokládát, že za něj "upstream" blokovací povinnost vyřeší.
A není v tom MF blábolu, že když nemám vlastní sadu DNS filtrujících resolverů a vyuřívám jiné, že mám mít s danou stranou smluvně ošetřeno, že blokuje místo mě? Takže tím špatným při nefunkčnosti jsem stále já, pokud defualtně nedáám svým ovečkm blokující resolvery (ať vlastní nebo cizí). :-(
To není odpověď na můj dotaz. Já se ptal, kdy mohu spoléhat na to, že odpovědnost za blokování má subjekt, který mi poskytuje připojení k internetu a kdy už tu odpovědnost mám já. Vy naznačujete, že majitel hospody bude v očích zákona z obliga zatímo třeba Telefónica O2 už ne. Mezi těmito dvěma extrémy je ale dost široká zóna (regionální ISP, velkokapacitní hotely, univerzity, sítě hobbyistů, ...) a mne zajímá, kde je ta hranice mezi "blokují to ti nade mnou" a "raději to budu blokovat sám".
mne zajímá, kde je ta hranice mezi "blokují to ti nade mnou" a "raději to budu blokovat sám".
Je to triviální, myslím, že už jsem to psal. Hranice prochází mezi „uživatelům nastavuji DNS resolvery, buď vlastní nebo externí“ a „nevím, co je DNS resolver“ (takže uživatelům nastavuji ten, který mně nastavil můj ISP).
A co situace "vím, co je DNS resolver a uměl bych ho nastavit, ale můj ISP mi dodal nějak předkonfigurovaný hardware, který DNS resolving už řeší"? Jak prokážete, že víte či nevíte, co je DNS resolver? Kdo určí, že jste měl či nemusel vědět, co je DNS resolver a podle toho jednat? Když tedy na routříku pro domácnost s pěti lidmi nahodím OpenWRT a vlastní neblokující resolver, dopouštím správního deliktu? Pokud jsem univerzita připojující stovky až tisíce lidí, ale používám resolvery svého ISP, jsem OK?
Ptal jste se, jak to poznat v praxi. To s nějakým prokazováním nemá nic společného. Nikdo po vás ani nebude chtít prokázat, zda víte či nevíte, co je DNS resolver.
Domácnost se velmi často považuje jednu dále nedělitelnou jednotku, nebývá zvykem tvrdit, že si jednotliví členové navzájem poskytují nějaké služby. Univerzita připojující stovky až tisíce lidí by už snad mohla mít nějakého síťaře, který bude schopen ověřit, zda resolvery ISP doménu blokují.
No a když budeme číst tedy metodický pokyn dál:
Jedná se tak o subjekty, které se mohou dopouštět správního deliktu dle ustanovení § 118 odst. 1 písm. a)
zákona o elektronických komunikacích tím, že podnikají v oblasti elektronických komunikací v rozporu s § 8
tohoto zákona.
Takže nepodnikající subjekty se implementací pokynů tohoto zákona přiznají k tomu, že páchají sprdel. Zase jsme u toho ... jsou to školy? obce? restaurace? spolky?
Stále se totiž bavíme o podnikání v elektronických komunikacích ... Nejenom my, i zákon a metodický pokyn.
Takže nepodnikající subjekty se implementací pokynů tohoto zákona přiznají k tomu, že páchají sprdel.
Nikde není řečeno, že poskytovat přístup k internetu nelze jinak, než jako podnikatelskou činnost. Copak když obec zpřístupní internet přes WiFi na lampě nebo v tramvaji,znamená to, že podniká jako poskytovatel internetu?
Zase jsme u toho ... jsou to školy? obce? restaurace? spolky?
Ano, pokud poskytují přístup k internetu, pak jsou poskytovateli přístupu k internetu.
Stále se totiž bavíme o podnikání v elektronických komunikacích ... Nejenom my, i zákon a metodický pokyn.
Ne, zákon o podnikání nepíše. Jen metodický pokyn – a když je v rozporu metodický pokyn a zákon, má samozřejmě přednost zákon. Což neznamená, že je úplně špatně, když metodický pokyn, který má vykládat zákon, je s tím zákonem v rozporu.
kluci, závažnou interpretaci zákonů může provádět pouze soud. Snažíte se na to jít moc logicky a očividně bez právního vzdělání, rozmotat to klubko je někdy pekelně těžké a po pár faux pas už raději o tom ani nepřemýšlím a spoléhám na interpretaci právníků a oficiální stanoviska úřadů, avšak si zákony rád přečtu, stejně jako vy.
K samotným textům ve Sbírce se také váže ustálená praxe, nezávazné precedenty zejména ÚS, NS a NSS, to jistě víte. Slovíčkařit o samotných vytržených textech z paragrafů je diskuze o ničem a nikam nevede, jen se tady budete dohadovat a nikdy se neshodnete.
Ciste teoreticky, kdyz jsem nejakej mensi ISP a prideluju klientum NS od google (8.8.8.8, ....), tak se tim blokovanim musim nebo nemusim zabyvat?
Máte-li na to odvahu, můžete zákon zkusit ignorovat s tím, že provozování vlastní DNS infrastruktury by vám přineslo nepřiměřené náklady, které po vás není možné požadovat. Zákon měl v sobě až do července paragraf 128 s textem:
Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
Tento paragraf byl sice 1. července 2017 novelou zrušen, ale naštěstí jde jen o technickou změnu – obdobný totiž existuje v novém zákoně 250/2016 Sb. o přestupcích.
Pokud na to odvahu nemáte, doporučuji zprovoznit vlastní DNS servery, vybavit je blokováním a zajistit, aby přinejmenším v zařízení, kam nemají zákazníci přístup, byly používány tyto. Pokud je to zařízení předkonfigurované od ISP, kam má přístup i zákazník, asi to není třeba řešit, protože těžko někdo prokáže, že si tam čtyři osmičky nenastavil zákazník sám.
A kdyz to vemu z pohledu klientu Cesnetu, kde drtiva vetsina organizaci pripojenych pres Cesnet (vysoke skoly, statni a vedecke urady, ...) pouzivaji ve svych sitich svoje DNS servery a tyto instituce, pokud tomu spravne rozumim, blokace tohoto typu delat nemusi (nejsou ISP; drtiva vetsina techto organizaci ma svoje rekurzini NS), tak mozna prave koncovych klientu techto siti se tyto blokace dotknou nejmene ...nebo se pletu?
Ano, nejspíš to bude přesně tak.