Vlákno názorů k článku Jak blokujeme nepovolené hazardní weby od Helmet - Ciste teoreticky, kdyz jsem nejakej mensi ISP a...

Je zajímavý, že ve zprávičkách se objevilo, že Apple z App Store v Číně odebírá VPN aplikace a dost lidí tady to „pobouřilo“, že je to proti svobodě Internetu.

Ono prakticky tohle je skoro to samé, jenom nyní to spousta lidí obhajuje, že to je na základě „zákona“...

Za prvé, M. to nijak neobhajoval, pouze napsal, že speciální zákon o blokaci internetových her má přednost před obecným zákonem, který by řešil síťovou neutralitu.

Vy máte pocit, že blokování hazardních webů je prakticky to samé, jako zákaz VPN v Číně? Tahle relativizace je nesrovnatelně horší, než nějaké blokování webů…

Nemám pocit, že by to M. obhajoval, ale zrovna v tu dobu mi na mysl nepřišlo lepší slovní spojení...

Vy nemáte pocit / strach, že tento zákon mohl dát nebezpečný „precedens“ k pokusům o blokaci jiného obsahu?

Nebo tu moc, že se prakticky na stránkách MFČR může, byť omylem, objevit i jiná stránka, které to může způsobit problémy? Asi jsem paranoidní a možná i přeháním, každopádně mám zkušennost, že jakmile se státnímu aparátu dá jakákoliv nová pravomoc, bude dříve nebo později zneužita i proti „nevinným“...

Vy nemáte pocit / strach, že tento zákon mohl dát nebezpečný „precedens“ k pokusům o blokaci jiného obsahu?
Já mám pocit, že mluvit o nějakém zákonu jako o „precedentu“ jiného zákona je pěkná hloupost. Pokud bude někdo chtít prosazovat blokaci jiného obsahu, bude ji prostě prosazovat, a je úplně jedno, zda tady je nebo není nějaký jiný zákon. Každý zákon určuje nějakou míru, omezí jeden druh svobody a jiný zvětší. Je potřeba hledat průsečík, kde je ta kombinace nejlepší pro společnost. To neznamená, že jakákoli změna zákona znamená, že se bude legislativa dál a rychleji posouvat tímhle směrem a že se nikdy neposune směrem opačným. Když se v ČR snížila rychlost v obcích ze 60 na 50, také bylo možné argumentovat tím, že je to nebezpečný precedent a teď už se bude rychlost na silnicích jen zmenšovat atd. Vidíte, a přitom se později zvedla rychlost na dálnicích ze 110 na 130 a pak i na rychlostních silnicích. A zase nikdo neargumentoval tím, že když se teď zvedá rychlost na dálnicích na 130, že se za chvíli povolí jezdit 130 i v obcích.

Prostě je to jedna konkrétní úprava, a je potřeba posuzovat a hodnotit tu konkrétní úpravu – ne nějaké jiné, které by teoreticky mohly přijít.

Nebo tu moc, že se prakticky na stránkách MFČR může, byť omylem, objevit i jiná stránka, které to může způsobit problémy?
Že se o tom rozhoduje jen ve správním řízení, nikoli v soudním řízení, to mi vadí. A hlavně si myslím, že efekt celé té slavné blokace pro stát je mizivý, zejména v porovnání s vynaloženými náklady.

To, že o něčem místo soudu rozhoduje úřad, mi nepřipadá jako zcela nový princip.

Nedovedu si představit, jak by to fungovalo jako odrazový můstek.

Tady nejde o žádné omezování přístupu k informacím. Blokuje se přístup ke hrám.

S takhle extenzivním výkladem je omezování přístupu k informacím cokoli.

Děkuji za pochvalu. Urážka od „j“, to je vyznamenání.

Ten zákon 186/2016 Sb, který jste nečetl, v § 82, který jste nečetl, říká, koho se týká: „Poskytovatelé připojení k internetu na území České republiky jsou povinni…“ Kdo je povinen? „Poskytovatelé připojení k internetu na území České republiky.“ Definuje zákon, koho se to týká? Ano, definuje.

Vy jste asi chtěl napsat, že zákon nedefinuje, kdo je „poskytovatel připojení k internetu na území České republiky“. Ano, nedefinuje. Už jsem vám to vysvětloval v předchozím komentáři, že to platí pro velkou část legislativy, protože všechno definovat nejde. Očekává se, že zákon bude číst někdo, kdo aspoň trochu rozumí česky. Takže zákon sice definuje, že „spotřebitel“ je „každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná“. Ale to je stejná definice, jako „poskytovatel připojení k internetu na území České republiky“. Už se nikde nedozvíte, kdo je to „každý člověk“, nenajdete v zákoně definici termínu „mimo rámec [činnosti/výkonu]“, co je to „samostatný výkon povolání“.

V případě telekomunikačního zákona a zákona o hazardních hrách je telekomunikační zákon zákonem obecným, zatímco zákon o hazardních hrách je zákone speciálním – a platí, že zákon speciální má přednost před zákonem obecným.

Cituji:

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, totiž v rámci § 40 a služeb připojení k veřejné komunikační síti rozeznává mezi připojením, kterým se rozumí zřízení a zprovoznění koncového bodu sítě v pevném místě a přístupem, kterým se rozumí provozování koncového bodu sítě. Pokud bychom tedy pro interpretaci zákona o hazardních hrách použili terminologii zákona o elektronických komunikacích, který připojení k Internetu jakožto veřejné telekomunikační síti upravuje, znamenalo by to, že povinnost blokování přístupu je ukládána tomu, kdo zřizuje internetovou přípojku jakožto jednorázovou činnost, nikoliv tomu, kdo pravidelně (často na základě měsíčních plateb) zajišťuje připojení k celosvětové počítačové síti.

Jenže obecně přijímaná definice je jiná. A co má platit? To, co se říká v hovorové mluvě, nebo v zákoně který se týká přímo tohoto okruhu činnosti?
Výklad zákona podává soud ... čili za pár let a pár miliónech pokut se možná dozvíme pravdu.

Ještě bychom se mohli hádat o internetu s malým a o Internetu s velkým.

To, co se říká v hovorové mluvě, nebo v zákoně který se týká přímo tohoto okruhu činnosti?
Ale v tom zákoně je „připojení k veřejné komunikační síti“, zatímco v zákoně o hazardu je „poskytovatel připojení k internetu“. To je každé něco jiného, a věřte, že je to tak záměrně – aby nebylo nutné řešit, že k internetu připojuje škola, obec nebo spolek, kteří nejsou telkooperátorem ve smyslu telekomunikačního zákona.

A sama příručka pro úředníky říká:

Poskytovateli připojení k internetu se rozumí ty subjekty, které jsou dle zákona
č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, oprávněny podnikat
v elektronických komunikacích, a to poskytovat službu přístupu k internetu.

Jsou to školy? Obce? Spolky?

Ten metodický pokyn ovšem pokračuje: „Rovněž se za poskytovatele připojení k internetu
považují ty subjekty, které služby přístupu k internetu fakticky poskytují, ale bez příslušného
oprávnění.“ Poskytovat službu přístupu k internetu ještě nemusí být podnikání. Přístup k internetu poskytují třeba školy, obce, spolky, a podnikání to není.

No a není to tak? Čím se liší, jestli se připojíte k internetu na domácí WiFi, v hospodě nebo ve vlaku? Proč to jednou je poskytnutí přístupu k internetu a podruhé není?

Tím, že si hospodský odvedle nenainstaluje vlastní DNS resolver, má vyřešeno – protože tím pádem bude používat resolver od svého poskytovatele internetu, který to zařídí za něj.

Předpokládám, že v případě hospodského, který má WiFi jako doplňkovou službu, by se podařilo prokázat, že způsobená škoda byla minimální a že byl oprávněn spoléhat na to, že blokuje jeho ISP.

Ověříte to snadno – zkusíte navštívit stránku, která je na tom seznamu.

mne zajímá, kde je ta hranice mezi "blokují to ti nade mnou" a "raději to budu blokovat sám".
Je to triviální, myslím, že už jsem to psal. Hranice prochází mezi „uživatelům nastavuji DNS resolvery, buď vlastní nebo externí“ a „nevím, co je DNS resolver“ (takže uživatelům nastavuji ten, který mně nastavil můj ISP).

Ptal jste se, jak to poznat v praxi. To s nějakým prokazováním nemá nic společného. Nikdo po vás ani nebude chtít prokázat, zda víte či nevíte, co je DNS resolver.

Domácnost se velmi často považuje jednu dále nedělitelnou jednotku, nebývá zvykem tvrdit, že si jednotliví členové navzájem poskytují nějaké služby. Univerzita připojující stovky až tisíce lidí by už snad mohla mít nějakého síťaře, který bude schopen ověřit, zda resolvery ISP doménu blokují.

No a když budeme číst tedy metodický pokyn dál:

Jedná se tak o subjekty, které se mohou dopouštět správního deliktu dle ustanovení § 118 odst. 1 písm. a)
zákona o elektronických komunikacích tím, že podnikají v oblasti elektronických komunikací v rozporu s § 8
tohoto zákona.

Takže nepodnikající subjekty se implementací pokynů tohoto zákona přiznají k tomu, že páchají sprdel. Zase jsme u toho ... jsou to školy? obce? restaurace? spolky?

Stále se totiž bavíme o podnikání v elektronických komunikacích ... Nejenom my, i zákon a metodický pokyn.

Takže nepodnikající subjekty se implementací pokynů tohoto zákona přiznají k tomu, že páchají sprdel.
Nikde není řečeno, že poskytovat přístup k internetu nelze jinak, než jako podnikatelskou činnost. Copak když obec zpřístupní internet přes WiFi na lampě nebo v tramvaji,znamená to, že podniká jako poskytovatel internetu?

Zase jsme u toho ... jsou to školy? obce? restaurace? spolky?
Ano, pokud poskytují přístup k internetu, pak jsou poskytovateli přístupu k internetu.

Stále se totiž bavíme o podnikání v elektronických komunikacích ... Nejenom my, i zákon a metodický pokyn.
Ne, zákon o podnikání nepíše. Jen metodický pokyn – a když je v rozporu metodický pokyn a zákon, má samozřejmě přednost zákon. Což neznamená, že je úplně špatně, když metodický pokyn, který má vykládat zákon, je s tím zákonem v rozporu.