Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Jak drahé je zdarma aneb předvídatelná iracionalita od jenik - Nechapu jakou cenu ma pokus, pri kterem nabizim...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 30. 12. 2009 10:46

    jenik (neregistrovaný)

    Nechapu jakou cenu ma pokus, pri kterem nabizim jednotlivym skupinam lidi ruznou cenu za premisteni kruhu a sleduji kolik kruhu lidi prumerne premisti, kdyz v tom experimentu chybi skupina kterou bych platil od kusu?

  • 30. 12. 2009 11:24

    Přezdívka je povinná (neregistrovaný)

    Berte to tak, ze velmi vela ludi je platenych od hodiny.

  • 30. 12. 2009 11:56

    jenik (neregistrovaný)

    Ano ja s Vami souhlasim. Chtel jsem jen poukazat na to, ze ctenar knihy bude nejspise prekvapen vysledkem pokusu, ze nejvice kruhu premistila skupina lidi, jez nedostala nic, ale muj nazor na vec je, ze nejvic kruhu by premistila prave skupina lidi, ktera by byla placena od kusu.

  • 30. 12. 2009 17:21

    Lael Ophir (neregistrovaný)

    Za USD 10 za každé přemístění bych možná také projevil nějakou snahu ;)

  • 31. 12. 2009 3:47

    Lael Ophir (neregistrovaný)

    Samozřejmě jsem společný se židy, zednáři i Microsoftem. Občas si vezmu uniformu BSA a obušek, a jdu do cel mlátit prodejce, u kterých agenti našli PC s Linuxem. Za každý svůj příspěvek na rootu můžu používat vybranou sekretářku přes noc. Příspěvků píšu víc, abych mohl dodávat sekretářky i kamarádům.

  • 31. 12. 2009 11:03

    petrph (neregistrovaný)

    Ono se ty výsledky nedají přebírat mechanicky. Byli to studenti kteří se přihlásili k nějakému pokusu.Živobytí měli od rodičů (nebo z brigád), tohle dělali jen ze zajímavosti a ve volném čase. A ani ti co dostali 5$ či 50 centů to asi nedělali proto aby na tom vydělali majlant.
    Překlápět to do úvahy jestli se dá člověk co živí rodinu, platit nájem splátky, touží po novém autě, apod, se nechá ukecat aby pracoval na plný výkon úplně zadarmo, nebo za snížení platu na desetinu podával 2/3 původního výkonu asi nejde…

  • 2. 1. 2010 11:23

    JS (neregistrovaný)

    Jisty prakticky dopad to ovsem ma. Znate treba Amway? Lide, kteri se tim zabyvaji, delaji s nadsenim a za mizernou vidinu zbohatnuti daleko vice, nez placeni reklamni experti.

    Takze, ten vas druhy odstavec tak uplne neplati, protoze lide se takto ukecat zjevne daji.

  • 17. 3. 2010 15:47

    mira (neregistrovaný)

    Jo jenže u Amway lidé zbohatnou. Chce to jen čas a vůli. Znám hodně lidí kteří si díky Amway vydělávají od 50–450tisíc měsíčně. Každý ma ale svůj názor

  • 5. 1. 2010 7:25

    Human (neregistrovaný)

    To sice ano, ale zároveň obvykle pracovníci mají v tomto typu práce (tupá mechanická) stanoveny výkonnostní normy, při jejichž překročení jsou bonifikováni a naopak.

  • 30. 12. 2009 11:43

    koroptev (neregistrovaný)

    me spis (stale jeste, holt jsem nepoucitelny) prekvapuje, ze chybi zminka o skupine, ktera se jim na takovou opicarnu vysrala

  • 31. 12. 2009 14:22

    Jan Brbla Bažant (neregistrovaný)

    V citaci je vypuštěna důležitá informace: „Na přetahování kruhů do čtverce měli účastníci limit 5 minut.“

    Měřila se intenzita ochoty, nasazení, výkonu v práci za paušální stimul 5$, 0.05$ a počáteční přátelské prosby. Vše po omezenou a předem jasně definovanou dobu. Tedy rozdíl v tržním a sociálním chování účastníků pokusu.

    Platba za kus by spadala do tržního pytle. Adekvátní sociální odměnou k platbě za kus by bylo pravděpodobně poděkování, poklona a prosba o přesunutí dalšího kruhu po každém uskutečněném přesunu – jako testující i testovaný bych si v tomto případě připadal jako blbec 87).

    Zajímavý by mohl být i pokus s progresivně rostoucí a progresivně klesající odměnou (bez časového limitu by přišli patrně v prvním případě na buben, v druhém případě by byly výsledky patrně zajímavější), případně forma soutěže (zveřejnění pořadí na výsledkové tabuli – tedy jistý společenský kredit, jak dobrý jsem byl) atd. Cílem však bylo zjistit rozdíl tržní a sociální motivace – a výsledky i závěry jsou zajímavé.

  • 31. 12. 2009 16:05

    Lael Ophir (neregistrovaný)

    Jaký „rozdíl tržní a sociální motivace“? Hledáte rozpor, který neexistuje. Peníze nejsou nutně jediným platidlem. Slečna může taxikáři zaplatit felací (prostitutky to prý dělají), a je to zcela tržní. Proč by bylo nějak „netržní“ zaplatit za něco třeba poděkováním, uznáním, nebo přijmutím člověka do nějaké skupiny? Jde jen o tom, jestli to „platidlo“ má pro příjemce hodnotu. Peníze jsou prostě jen výhodné díky své univerzálnosti; koupíte za ně rohlík i tu felaci :)

  • 31. 12. 2009 18:23

    Jan Brbla Bažant (neregistrovaný)

    Platba protislužbou nebo dárkem není to samé, jako sociální motivace (i když dárek dokáže dovedně ukrýt pořizovací cenu a lidé vnímají spíš originalitu, nápad, balení).

    Když dostanu za přetahování kruhů do čtverce peníze, bude má snaha tržní (jak vidno v pokusu, méně peněz, méně snahy). Pokud mne o to pouze poprosí a já nedostanu nic (pokud se rozhodnu pomoci), je mé chování sociální (pomáhám bez nároku na odměnu). Jak vidno, tato pomoc zdarma není bezcenná. V tomto pokusu předčí jak chabou tak i zajímavou finanční odměnu. V knize jsou uvedeny další „paradoxy“, kdy lidé jsou ochotni dělat něco zdarma a tu samou činnost za nízkou peněžní odměnu dělat odmítají.

    V tom je ten rozdíl. Pokud něco vnímám jako pomoc, charitu, jsem ochoten to udělat. Tu samou činnost za mrzký peníz vnímám jako nevýhodný obchod, nedostatečné ocenění, a tak to neberu, nebo flákám – což je ryze tržní chování.

    Pokud si tu knížku přečtete, dočtete se o tom. Tržní chování je „něco za něco“, sociální chování staví na trochu jiných základech – na vzájemném vztahu.

    Felace za odvoz je způsob platby – tedy tržní vztah. Odvoz na požádání zdarma – například v nouzi – je sociální. Pokud taxikář nebude ochoten odvézt promoklou lehkou děvu zdarma, ale za felaci, nejedná se o pomoc či charitu, ale o tvrdý kapitalistický přístup. V případě odvozu bez nároku na cokoliv může být odměnou dobrý pocit, který ale není dále směnitelný a proto se o tržní chování nejedná. Ať je váš názor jakýkoliv, v tomto případě taxikář prodělává ztrátou benzínu a možným ušlým ziskem.

    Zajímavá může být i přidaná sociální hodnota. Zkuste dát sousedovi za pomoc při stěhování padesát korun. Bude se cítit blbě, zvlášť pokud asistoval poctivě placeným stěhovákům. Dejte mu padesátku na pivo – možná to bude lepší, ale stále si bude připadat divně. Zkuste ho za pomoc pozvat na pivo a zaplaťte mu dva půllitry. Cena stejná, ale to pozvání na pivo, společnost, povídání u piva – to je to, proč si nebude připadat jako pitomec. A proč rád pomůže i když v podstatě dostal dárek za padesátku, což je cena, na kterou by přímo nepřikývl.

  • 31. 12. 2009 19:12

    koroptev (neregistrovaný)

    no a v cem vidite ten rozdil? tak proste posezeni a pokec u dvou piv ma vyrazne vyssi trzni hodnotu (ktera proste nezavisi na cene tech dvou piv – proc to do toho zatahovat, spravne jste rozpoznal, kde se tam skryva ta hodnota) nez predani padesati korun do rukou ..

  • 31. 12. 2009 20:13

    Lael Ophir (neregistrovaný)

    Jádrem je vaše nesprávné tvrzení: „dobrý pocit ale není dále směnitelný a proto se o tržní chování nejedná“. Taxikář ten blow job také dál nesmění, ale podle vás je to tržní jednání. Kritériem pro „tržnost“ totiž není možnost další směny, ale ta směna něco za něco. Ve směně mohou figurovat peníze, ale úplně stejně společenské uznání, dobrý pocit, nebo ten blow job.

    Pozvání na pivo má pro daného příjemce v dané situaci zjevně vyšší hodnotu, než peníze na stejné množství piva. Samozřejmě to může být u různých lidí různé. Podobně za různých situací může ta samá odměna mít pro příjemce různou cenu. Když souseda zaměstnají jako hostinského, možná ho pozvání na dvě piva už tolik nepotěší.

    Můj závěr: při směně se mohou používat různá platidla, platidla mimo peněz nejsou (nutně) diskvalifikována, a jejich použití není nijak „netržní“.

    Ještě ke knize: omezená racionalita není nic nového. Samozřejmě konkrétní příklady mohou potěšit, stejně jako popis konkrétních mechanismů. Chce se to ale nedopouštět kopanců, jako považovat pozvání na pivo za stejnou věc jako peníze za pivo.

  • 31. 12. 2009 23:46

    Petr (neregistrovaný)

    …„Taxikář ten blow job také dál nesmění“… mýlíte se, o tržní chování necharakterizuje to zda jde něco směnit dál, ale to zda je to směna. Což u takxikáře je – nezapomeňte, že tam jsou oba (koncoví) spotřebitelé.

    A že by například přátelská pomoc byla platidlem je taky pěkný nesmysl. Zkuste si vytvořit přátelství s libovolným člověkem (pokud byste nevěděl a aby nedošlo k omylu, tak přátelství je rozvinutý citový vztah a ne to, že se znáte z hospody). Ono to nejde… takže pomocí přátelství byste toho asi moc nenasměňoval.

  • 1. 1. 2010 12:48

    Jan Brbla Bažant (neregistrovaný)

    Jádrem Vašeho tvrzení je představa směnitelnosti patrně čehokoliv za cokoliv. Já Váš názor respektuji, ale nesouhlasím s ním. Nejsem sice na danou problematiku odborník – je možné, že jsem se v některých ohledech vyjádřil nepřesně, ba možná i špatně – přesto se domnívám, že je citelný rozdíl mezi stavem „já udělám něco pro Tebe a Ty něco pro mne“ a „já něco udělám a nic za to neočekávám“. Dobrý pocit není komodita, kterou mi druhá strana zajistí a předá jako platbu.

    Rozpor vidím zde: taxikář očekávající protislužbu sám něco udělá a druhá osoba na revanš provede to, co chce on (platba, protislužba) – tedy tržní chování. Je libovolné, co obě strany provádějí a čím platí. Jejich činy jsou motivovány vidinou protihodnoty kterou chtějí – tedy jedná se o obchod.

    V případě sociálního chování taxikář dívku odveze a nic neočekává. Odměnou mu může být dobrý pocit, že dívce pomohl. Ale tento pocit mu nevyvolala dívka jako odměnu, protislužbu. Stejný dobrý pocit se mu může dostavit po bezplatném transportu nemocné babičky – a pokud vyloučíme fascinaci taxikáře seniorkami – rozhodně se nejedná o chování v očekávání „a co teď bude, když jsem Tě odvezl, no?“.

    V těchto případech si musí odměnu ve formě dobrého pocitu naordinovat taxikář sám. Tržní chování to podle mne není, protože neproběhl žádný obchod. Služba byla provedena bez nároku na honorář a druhá strana (z libovolného důvodu) ani žádný honorář neposkytla. Ten dobrý pocit se taxikáři s jistým morálním základem a dispozicemi dostaví i když holka vyběhne z taxíku bez rozloučení a poděkování a bude upalovat o sto šest k autobusu, který jí jen tak tak nefrnkne před nosem.

    Mohu Vám jen doporučit knížku si přečíst a nahlédnout tak za kulisy lidské motivace a chování – které navzdory racionálnímu základu dokáže produkovat nelogické, ba i hloupé činy. A jak uvádím v úvodu – váš názor a pohled na tuto problematiku respektuji, ale nesouhlasím s ním. 87) Mějte krásný Nový i celý nový rok.

    PS: Já pozvání na pivo za stejnou věc jako peníze na pivo nepovažuji. Pokud to tak z mých slov vyznělo, jedná se o případ, kdy forma mého projevu zůstala kulhající za snahou vyjádřit myšlenku korektně.

    Chtěl jsem říci, že ačkoliv nominální hodnota odměny zůstává stejná (a měřitelná právě cenou dvou piv), společenská (sociální, říkejme tomu, jak chceme) přidaná hodnota je taková, že ji druhá strana akceptuje. Že by v praxi „jít se mnou na pivo“ mělo takovou tržní hodnotu, aby mi stěhováci řekli – „To je fajn, rádi jsme pomohli, hezky jsme poseděli u pivka, žádný stěhování nám neplaťte“ – to si opravdu nemyslím. Podstatou akceptování této protihodnoty je přátelství, vztah, vzájemná náklonnost – viz příspěvek od Petra z 23:46.

  • 2. 1. 2010 18:30

    Lael Ophir (neregistrovaný)

    U stěhováků nebo hospodského asi s pozváním na pivo nepochodíte. Prostě pro ně to pozvání nemá odpovídající hodnotu. Podobně prostitutka zřejmě neuspěje se snahou zaplatit sexuálním uspokojením taxikářce.

    Na začátku svého příspěvku píšete o altruismu. Ten zamozřejmě funguje, ani největší zločinec není takového jednání prost (jak věděl opět už Adam Smith). Nicméně altruismus je opět o vlastním prospěchu. Když pomůžete trpícímu, tak získáte odměnu dobrého pocitu, nebo se vyhnete trestu špatného pocitu. Opět je možné na rozhodování pomoci/nepomoci pohlížet jako na ekonomickou volbu.

  • 2. 1. 2010 19:40

    Petr (neregistrovaný)

    Získání dobrého/špatného pocitu (třeba na základě pomoci/nepomoci) je podle vás ekonomická volba?! Tady vám asi něco uniká.

  • 2. 1. 2010 23:20

    Lael Ophir (neregistrovaný)

    Vycházím z mikroekonomie, teorie spotřebitele, žádoucího a nežádoucího statku. Podle mého názoru se na emočně rozhodované otázky lze dívat tímto způsobem. Pokud mi něco uniká, co to podle vás je?

  • 3. 1. 2010 1:08

    Miloš (neregistrovaný)

    Uniká vám nesmyslnost vaší pavědy. V předminulém století byli fyzikové tak fascinováni mechanikou, že jí vysvětlovali naprosto vše, od biologie až po sociální chování. Naštěstí brzy zmoudřeli. Dnes stejnou chybu dělají ekonomové a navíc se cítí povoláni k řízení světa, což je naprostá katastrofa. Mám dojem, že svým sociálním inženýrstvím překonávají už i někdejší marxismus-leninismus. Kdyby místo toho dělali svou práci, nemusela dnes být krize.

  • 3. 1. 2010 4:18

    Lael Ophir (neregistrovaný)

    Zkuste být konkrétní. Když mluvíte o pavědě, snad víte co kritizujete. Nepřipadá vám, že třeba pokus s trpící osobou a otázkou „chceš 100 dolarů, nebo tomu člověku raději pomůžeš?“ je jak učebnice z mikroekonomie? Nakonec méně drsný pokus s výrokem „chceš za odměnu stovku, nebo se mnou půjdeš na pivo?“ tu byl diskutován.

    Zrovna jsme o kus dále diskutovali fakt, že ekonomiku nemůžeme považovat za deterministický systém. Kupodivu krátce poté vystoupíte s tím, že kdyby ekonomové dělali svou práci, tak by žádná krize nebyla. No, kdyby dělali práci meteorologové, a meteorologie nebyla pavěda, tak mi nepršela na dovolené. Taková argumentace patří spíš do hospody po pátem pivo.

    Více, co výrazně přispělo k současné „krizi“ (u poklesu DHP o 4% si dovolím uvozovky)? Vláda USA zákonem nutila banky, aby dávaly hypotéky lidem, kteří si je nemohli dovolit. Banky byly nuceny tím, že když ty nesmyslné hypotéky odmítly poskytovat, tak nedostaly federální garanci vkladů. Vysoká dostupnost hypoték byla jednou z příčin realitní bubliny. Jinými slovy socialisté opět vydláždili cestu do pekla dobrými úmysly.

    Pro zajímavost, kdo je podle vás kvalifikovaný k řízení světa? Jsou to „pavědečtí“ ekonomové, rozdavační populisté, agresivní nacionalisté a fašisté, smrtelně nebezpeční komunisté, nebo sázíte na náboženské autority (viz Irán nebo Španělská inkvizice)? Osobně nikoho lepšího než ekonomy nevidím. Dovedou totiž zařídit, aby lidé měli motivaci, chudí měli možnost dosáhnout zlepšeí situace, a společnost šla kupředu.

  • 3. 1. 2010 11:08

    Jan Brbla Bažant (neregistrovaný)

    Dle mého názoru Váš příklad obchod obsahuje. Říká nakolik si cením své etiky, své morálky a svých sociálních hodnot. A za jakou cenu je budu ochoten porušit. Stejně tak formulace „chceš za odměnu stovku, nebo se mnou půjdeš na pivo?“ je tržní – dává mi na výběr odměnu za mou pomoc – a popravdě, finanční odměna je pod tržní cenou a může dotyčného urazit (přitom pokud by dělal onu práci zdarma a dostalo se mu „jen upřímného poděkování“, necítil by onu hořkou pachuť). Někoho by mohlo i urazit, že je tím druhým stavěn do pozice stěhováka – tedy onen případ, kdy zdarma se cítím být dobrodincem, ale za nabídnutou podhodnocenou finanční odměnu je to role špatně placeného nádeníka – a o tuto roli nestojím.

    Pokud na ulici pomohu ležícímu trpícímu a překonám tím bariéru „jsem první, kdo pomáhá“, nejedná se pro mne o tržní chování. Je to pro mne chování sociální, mezilidské – pomáhám cizímu člověku (bez citových vazeb na něj). Taktéž když nabídnu pomoc sousedovi, který se se stěhováky moří s obří skříní v mezipatře, mohou být mé pohnutky různé. Blokují mi cestu domů, nechci, aby se zranili, až jim to spadne, nebo jen vidím, že mají potíže a já mohu a chci pomoci. Nestavím to do roviny „Karle, a co za to dostanu“ nebo „A pak půjdeme na pivo“.

    To, jestli soused hulvátsky ani nebékne dík a zaleze se skříní do bytu, nebo mi potřese pravicí a poděkuje, případně řekne „Honzo, bez Tebe bychom byli v kéblu, skočíme na škopek, zvu Tě“ je jen na něm. V prvním případě si pomyslím své a příště už tak aktivní patrně nebudu. V druhém ocenil sociální chování sociálně – uznáním, vděčností. Třetí případ – tedy pokud stojím o jeho společnost – přidává k sociální odměně i fyzické, hmatatelné a pitelné ohodnocení.

    Chápu, že pro Vás mohou a patrně jsou výše uvedené příklady transparentní a pochopitelné jako ekonomie. Jak jsem psal výše, respektuji to. Já tuto schopnost – vidět tržní chování ve všem – nemám a tak popisuji ono chování jako sociální. Jak vidno, nejsem sám. Věřím, že ani Vy nejste osamocen ve svém pohledu na věc. Přes všechny neshody a půtky 87) Vám děkuji za pohled z druhé strany – dozvěděl jsem se díky němu něco nového.

  • 3. 1. 2010 16:29

    Miloš (neregistrovaný)

    Úkolem meterologů není zabránit dešti, ale včas předpovědět, že bude pršet. Ekonomové naproti tomu mlčeli i v situaci, která měla všechny klasické příznaky nastupující krize a ztratili tím důvěryhodnost. Příčinou krize nejsou žádná sociální opatření vlády USA ale fakt, že peníze, coby dlouholetý etalon pro ocenění zboží a služeb, se v poslední době samy staly zbožím, ba co víc, velmi lukrativním "zbožím " se staly dluhy. Banky poskytovaly hypotéky i těm, kteří na úhradu neměli – ne proto, že by je vláda nutila – ale proto, že po dvou splátkách odprodaly dluh dále a zbavily se zodpovědnosti. Navíc vědí, že zatímco zisk si strčí do kapsy, ztrátu zaplatí stát. Věřitelům dnes už nejde o to, aby dlužník dluh v termínu splatil, ale aby se dostal do trvalé závislosti. (Jak to ovlivňuje naší svobodu, je nabíledni).

    Příklad, které uvádíte, je mnohem spíše z oboru sociologie, než ekonomie. Motiv chování je zcela vykonstruovaný a nebere v úvahu spoustu dalších vlivů. Jestliže nikoho ani nenapadne optat se aktéra, proč se tak rozhodl, pak lze pokus ztěží označit za vědecký.

    A pokud jde o to řízení světa. Demokracie neznamená, že můžu žvanit co chci a výsledek je stejný, jako kdybych držel hubu. Demokracie je spoluúčast na rozhodování. K řízení světa nejsou povolány banky, mezinárodní korporace ani jejich ekonomičtí slouhové, kteří nás oblbují podobně, jako populisti, smrtelně nebezpeční komunisti a náboženské autority dohromady. Vaše poslední věta je toho důkazem.

  • 3. 1. 2010 21:56

    Lael Ophir (neregistrovaný)

    Banky poskytovaly (de facto zprostředkovaly) hypotéky těm, kdo na ně neměly, protože jinak jim bylo odepřeno federální pojištění vkladů. V ČR například máte vklady na účtu automaticky „pojištěny“ do výše 50k EUR, takže o ně nemůžete přijít, ani když se banka složí. Pokud bankám řeknete „budete prodávat levné federální hypotéky, nebo nebudete mít pojištění vkladů“, tak podle vás nejde o nucení?

    Názor aktéra na důvod rozhodnutí může být zajímavý, ale nemusí reflektovat realitu. Muži si vybírají mladé, zdravé a plodné partnerky; řeknou vám „protože se mi Hanka/Alice/E­liška/Eva líbí“, ale o skutečném důvodu jejich volby to neřekne vůbec nic.

    Takže kdo je podle vás kvalifikovaný k řízení světa? Už víme, kdo to podle vás není.

  • 3. 1. 2010 10:29

    Jan Brbla Bažant (neregistrovaný)

    Jé, proč jste to neřekl hned? V tomto úhlu pohledu už chápu Vaši argumentaci, že „obchod může být vše“. Připomíná mi to možnost pohlížet na chemii jen jako na jistou odnož fyziky. Možné to je, ale pro mnohé je jednodušší, srozumitelnější a přirozenější popis chemika. Snad proto chemie i nadále existuje.

    Pokud berete dobrý pocit/špatný pocit a snahu pro jeho získání/zabránění jako formu obchodu „sám se sebou“, pak lze takové chování označit jako formu ekonomie. Já dávám přednost označení etika, morálka, sociální/asociální chování – zkrátka něco, co není obchodem, jelikož sám to tak nevnímám (stejně tak dám přednost chemickému popisu).

    Pojem „obchod“ pro mne označuje realizaci směny u minimálně dvou osob. Koupě jablka je pro mne obchod – jablko za něco. To, že ho sním – abych se zbavil hladu – již pro mne obchod není. Byť na to tak lze nahlížet, tedy že konzumací dočasně zabráním dalšímu rozvinutí nepříjemného pocitu hladu.

    Tedy, jak píšu výše, váš pohled na problematiku respektuji, ale nepřijmu jej za vlastní, protože je pro mne méně transparentní, přirozený a přináší pojem obchod do světa, kde – pro mne – obchod ztrácí svou – pro mne – přirozenou podstatu.

  • 3. 1. 2010 22:03

    Lael Ophir (neregistrovaný)

    On je ten můj pohled dobře opodstatněný. Ekonomie se totiž musí zabývat i iracionálním chováním účastníků trhu. Tvrzení „pro spotřebitele je optimální udělat A“ je pěkné, ale nás spíš zajímá, co opravdu udělá. Ono to bude s vysokou pravděpodobností B, protože ten spotřebitel z důvodu omezené racionalitu nevolí optimální variantu. Obdobně lidé například problém obchodního cestujícího typicky řeší suboptimálně.

  • 5. 1. 2010 1:15

    Petr (neregistrovaný)

    Reaguji i na váš předchozí příspěvek.

    1. „Vycházím z mikroekonomie, teorie spotřebitele, žádoucího a nežádoucího statku. Podle mého názoru se na emočně rozhodované otázky lze dívat tímto způsobem. Pokud mi něco uniká, co to podle vás je?“ Uniká vám, že ekonomické teorie předpokládají, že účastníci trhu/hry činí vždy racionální rozhodnutí vedoucí k vlastnímu maximálnímu užitku. Přičemž toerie účastníkům zároveň předepisuje co je užitkem a co ne (samozřejmě odkoukáno od „normativního“ člověka). Ona racionalita a předepsání toho co je (či zvyšuje) užitek je nutným zjednodušením, aby se nějaký ekonomický systém vůbec dal formálně popsat. A problém je v tom, že rozhodnutí někomu pomoci není racionální (resp. vědomé), ale iracionální (resp. podvědomé či nevědomé). A když na to naroubujete ekonomickou teorii, tak vám z toho budou padat přinejmenším zavádějící výsledky. Navíc dalším příkladem může být, že otec/matka je schopen pro své dítě i zemřít. Tady nejen že to není racionální rozhodnutí, ale zcela mimo pochybnost nevede k vlastnímu užitku (naopak k užitku dítěte a potažmo společnosti). Zkrátka veškerá rozhodnutí vyvěrající z emocí, nejsou ekonomickými rozhodnutími.

    2. „On je ten můj pohled dobře opodstatněný. Ekonomie se totiž musí zabývat i iracionálním chováním účastníků trhu. Tvrzení „pro spotřebitele je optimální udělat A“ je pěkné, ale nás spíš zajímá, co opravdu udělá. Ono to bude s vysokou pravděpodobností B…“ Ekonomie se právě zabývá jen racionálním chováním (viz bod 1). Tohle co popisujete patří do marketingu.

    3. „Obdobně lidé například problém obchodního cestujícího typicky řeší suboptimálně“ Tady jste to teda přepískl. Problém obchodního cestujícího se (obecně) jinak než suboptimálně řešit nedá. A člověk to i pro malé N dělá suboptimálně, protože nemá v hlavě počítač (a ne kvůli iracionalitě). Navíc právě tuto úlohu dokáže člověk řešit velmi dobře a rychle (tedy pokud může mít v zorném poli celou „mapu“).

  • 12. 1. 2010 21:47

    Lael Ophir (neregistrovaný)

    Zkusme se podívat za horizont středoškolškolské ekonomie. Účastníci trhu nečiní vždy optimální rozhodnutí. Nemají k dispozici všechny informace, nerozhodují se úplně racionálně, a mají na rozhodnutí omezené množství času.

    Pokud chcete tvrdit, že ekonomie se právě zabývá jen racionálním chováním, zkuste se podívat na koncept omezené racionality v ekonomii, nebo lépe na kognitivní ekonomii.

    Problém obchodního cestujícího se nedá řešit jinak než suboptimálně? To jsou mi ale novinky.

  • 14. 5. 2011 4:25

    Vokoun (neregistrovaný)

    Kdo vás platí za to, že sem píšete? Pokud vás nikdo neplatí, jaký k tomu máte důvod sem psát?

  • 2. 1. 2010 3:12

    petrph (neregistrovaný)

    Myslím že jsme zapomněli na to o čem ta kniha je. Nikoliv o ekonomii ale o psychologii. Ergo, nikdo nebude platit 5$ za 5 minut hejbání myší, a ani nebude platit jedné skupině 10 krát víc než druhé a očekávat že bude podávat o 50% vyšší výkon.Takže je zbytečné nad tím špekulovat.
    Ale z hlediska pracovní psychologie je dobré vědět, že když vedení potřebuje zrychlit činnost, tak že na někoho platí dobré slovo, na někoho jen slib o nějaké (i třeba nízké) odměně navíc, a na někoho přesně definovaná, dostatečně veliká (třeba podle významu práce, časové náročnosti, apod) odměna..
    A to už nemluvím o marketingu, kde lze poměrně jednoduše pomocí vynucené „morální povinnosti“ dotlačit nezkušeného klienta k tomu aby za drobný dárek, paŕ chlebíčků na rautu či jen pár pochvalných slov podepsal pro něj nevýhodnou smlouvu…