Znáte to, jak se instaluje Ubuntu na desktop? To se strčí flashka do USB, pak se desetkrát klikne na „Další“ a restartne. Kdo má slepici, nasype zrní na Enter a pak už jen po restartu slepici odnese do kurníku snášet vejce.
A znáte to, jak se instaluje FreeBSD s GNOME na desktop? Ne? No tak se posaďte, bude o tom následujících 90 % článku. Článku, který by se mohl jmenovat "Kterak lama poprvé v životě instalovala něco jiného než „Gatesovo přejmenované CP/M“, nebo „Wokna“, nebo „Tučňáka“.
Před dávnými lety jsem tvrdíval, že ve světě operačních systémů je zásahovce ekvivalentní instalování Gentoo, FreeBSD, OpenSolarisu, případně něčeho jako LFS / BLFS. Poté, co jsem ale FreeBSD, o kterém uvažuji asi tak od verze 4.x, nakonec s verzí 14.3 zkusil, z toho hardcore seznamu FreeBSD škrtám a přesouvám mezi řadové systémy, takové ty „trochu těžší distribuce“ . FreeBSD je možná náročné instalovat poprvé či podruhé, ale není to tak otravné jako Snapy v Ubuntu či meditování nad tím, proč si video přehrávač ve Fedoře pořád neumí stáhnout kodek pro H.264.
Úkrok mimo linuxový svět
MS-DOSu jsem se držel do roku 1996, kvůli hrám a jejich vyšším hw nárokům ve Windows 95. Windows jsem se držel kvůli hrám a digitalizaci videa, a to do závěru roku 2010, kdy jsem přešel na Ubuntu Linux. Postupně se pak Linux stal dobrý pro video i hry a navíc se věci přesunuly do webových prohlížečů. A na skenování negativů jsem měl VueScan.
Linuxu sem se držel doteď, do léta 2025. Hry už vlastně nehraju (a když, mám i jiné cesty, včetně legální instalačky Windows 11, kdyby to bylo potřeba), video už dááávno řeším na Linuxu, primárně s kombem MPV + ffmpeg. Skener se před lety rozbil a když potřebuji řešit negativy, je tu Minolta MC Rokkor 50mm f/1.7 s optickou předsádkou dávající až 1:1 makro, tedy efektivně s MFT bezzrcadlovkou Olympus de facto 100mm 1:1 makro objektiv poskytující RAW snímky negativů v rozlišení ~16 Mpix, pro kteréžto zpracování má nejen Rawtherapee speciální režim. Pro mé potřeby dostatečně kvalitní.
MPV + ffmpeg fungují všude, Firefox taktéž, ART + GIMP je také takřka všude a jinak se vše odehrává buď ve webovém prohlížeči, nebo smartphonu. Takže proč to FreeBSD přeci jen nezkusit?
Čistě pro zajímavost, BSD mě zaujalo už před lety na vejšce, vzpomínal jsem i na segment o free kaliforňanech v legendárním dokumentárním cyklu, který dávala ČT v roce 1996, dabováno mj. s Miroslavem Vladykou. Pak jsem začal psát pro CDRko, které v letech kolem mého příchodu do redakce (jaro 2005) běželo kompletně celé na 2× Pentium-III 800 s 2 GB RAM a diskovém poli tvořeném čtyřmi běžnými 80GB WD Caviary SATA s FreeBSD 4, aby se pak s Xeony přešlo na FreeBSD 6. To vše bez cache na webserveru, protože za prvé to bylo FreeBSD a za druhé to byl velmi efektivní a lehoučký, na míru vytvořený redakční systém (WIFTe, zatlač také slzu).
Momentálně mám v provozu dva stroje. Primární výkonnější PC s Intel Core 12. generace a Nvidia Quadro generace Pascal. A pak, jak už víte z minulého textu, super-staré Pentium 4 s 1 GB DDR2 a ATI Radeon X550 128 MB, víceméně první PCI Express platformu. Idea byla taková, že na Core přijde FreeBSD „v plné palbě“, tedy jako plnohodnotná náhrada za Mageiu/Fedoru s GNOME (pokud bude taková náhrada možná a ve FreeBSD nebude nic chybět). A na Pentium 4 pak notně okleštěné FreeBSD, aby stroj mohl sloužit jako jakýsi dobový artefakt, ideálně se 17" LCD s rozlišením 1280×1024, aby si to tak nějak vzájemně odpovídalo.
Intel Alder Lake (2022) + Nvidia Pascal (2017) ve skříni Eurocase, které bylo za ty roky značně ublíženo.
Nakonec to dopadlo opačně, než jsem očekával, neb snadnější bylo zprovoznit systém na Core. Takže dnes to bude o FreeBSD se současným GNOME na stále poměrně výkonném stroji, nikoli o 20letém stařečkovi, u kterého má smysl leda něco typu blackboxwm / evilwm. O tom třeba zase někdy jindy.
Zprovozňujeme FreeBSD (poprvé v životě)
Krok číslo jedna byl stáhnout instalační obraz typu .img, který následně pomocí dd zamířil na rychlou USB flashku. Samotný průběh instalace je nudný a neuvěřitelně rychlý. Člověk jen řekne, že chce instalovat, nechá automaticky vytvořit ZFS na SSD, vybere, co chce (u mě šlo jen o přidání portů, pro případ potřeby), nastaví IPv4 konektivitu skrze DHCP (IPv6 zatím nevedu), nastaví heslo pro roota, vytvoří jednoho uživatele a je nainstalováno a může se jít na následnou konfiguraci systému, která zabere asi tak stokrát víc práce a času.
Zde se velmi hodí FreeBSD Handbook, velice detailní studnice moudrosti o tom, co a jak udělat. Já to ještě v rámci urychlení kombinoval nikoli s vyhledáváním problémů po fórech, ale jejich probíráním s Google Gemini – v pár věcech se rady této AI ukázaly jako řešení, které není ani popsané v Handbooku. Konkrétně jsem někde (už nevím kde, myslím, že to byla položka typu kld_list) přidával jeden řádek pro Nvidii, bez kterého to nefungovalo – v Handbooku nebyl nikde zmíněn a opravdu byl potřeba.
Já jsem mohl po prvotní instalaci víceméně skočit až na kapitolu 4.4.2. Quarterly and Latest Ports Branches, která řeší přepnutí z čtvrtletního na Latest kanál s aktualizacemi. Pak následoval skok na zprovoznění X.Org Serveru a grafických ovladačů. Vzhledem k přítomnosti jediného GPU a monitoru v mém PC jsem mohl přeskočit úvodní části a posunout se rovnou na kapitolu 5.2.3. Nvidia Graphics a provedl těch několik příkazů (které později doplnil onen řádek doporučený Gemini). V určitou chvíli jsem si uvědomil, že fakt nemusím opisovat příkazy přesně, když sysrc jen strká řádky do souborů, a já už vím, do kterých a jestli to je potřeba dělat pod rootem, nebo uživatelem.
Ač tedy nemohu říci, že by zprovoznění Nvidia Quadro P4000 na FreeBSD bylo triviální, bylo řešitelné. Většinu času strávenou řešením problémů s rozběháním Quadra padlo na to, že jsem se seznamoval se systémem, který prostě je jiný, než běžná klikací distribuce Linuxu. X.Org byla jednodušší záležitost, krom úvodních kroků v kapitole 5.5. jsem mohl většinu přeskočit.
A to rovnou až do 8. kapitoly, konkrétně 8.2.2. GNOME, kde stačilo provést dané pokyny. Zde nastal druhý z problémů, kdy po přilogování v GDM vždy došlo k výtuhu – vyřešeno nějak s pomocí Gemini, kterou jsem – stejně jako v předchozím případu – využil pro rychlé nalezení potřebné informace (její výstup je u toho vždy doplněn odkazy na použité zdroje). V tomto funguje opravdu jako takový „kámoš na telefonu“, který vás nasměřuje efektivněji, než se probírat výsledky vyhledávání na Googlu (předchozí způsob řešení), nebo čtením nějaké bichle o FreeBSD (ještě předchozí způsob).
Následovaly další prvky jako instalace prohlížečů Firefox + Chromium, instalace přehrávače MPV, RAW nástrojů ART, darktable a Rawtherapee. Někdy v tu chvíli jsem doinstaloval doas (BSD obdoba sudo), protože už mě přestalo bavit přepínat na roota. Postup, resp. příkaz pro nastavení uživatele s právy na doas jsem rychle vylovil z Gemini (samotná skupina wheel mám pocit nestačila).
Zásek nastal s LibreOffice. Pokus o pkg install libreoffice hlásí, že žádný takový balíček neexistuje. Což mi přijde … divné. Zatím jsem to nevyřešil, ale mailing listy asi naznačují, že se to poslední dobou nedaří kompilovat bez chyb, takže balíčky nejsou a kdo chce, musí chtě-nechtě šáhnout do portů (což s ohledem na blížící se konec portsnap u a přechod na Git vypadá na „poměrně veselou zábavu na víkendové večery“). Aktualizace: tak balíčky o pár dní později už jsou. Holt je tedy potřeba počítat s tím, že když se tak nešťastně trefíte s instalací do momentu, kdy nejsou, tak si počkáte (nebo jedete z portů, ale jednodušší mi přijde počkat, než to daný správce zabalíčkuje).
V průběhu toho všeho mě štvalo, že na mě Firefox, GNOME a vůbec vše mluví anglicky a nemám českou klávesnici. I nastavil jsem vše, co bylo potřeba, a to na bázi příslušné kapitoly z Handbooku, po problémech zkontrolovanou s Gemini. Výsledkem je, že mám CZ prostředí všude a CZ klávesnici jak v GNOME, tak v terminálu, nicméně po restartu jsem opět bez CZ klávesnice – ač pro terminál i GNOME mám nastavenou českou. Zatím nevím, co blbne (všechna pravidla jsou opravdu napsána v konfiguračních souborech správně), ale funguje obezlička: restartuju následujícím příkazem:
$ doas cap_mkdb /etc/login.conf && doas reboot
První příkaz provede „aktivování nastavení“ a druhý jen rebootne. Když restartuji takto, po restartu je CZ klávesnice všude funkční. Když restartuji jen příkazem reboot, nebo v UI v GNOME, tak po restartu mám anglickou klávesnici, ač se všude systém a GNOME tváří, že mám CZ. Někde je chyba a věřím, že to je chyba typu pebkac. Dokonce tuto sekvenci dvou příkazů ani nejde strčit do .sh souboru, nezafunguje. Musí se napsat/„copy-pastnout“ do terminálu ručně. Zatím to mám mezi položkami k dořešení.
Nakonec jsem se rozhodl povypínat většinu úprav GNOME, které FreeBSD ve výchozí instalaci používá, a které jsou řešeny skrze standardní GNOME Extensions. Vypnul jsem tedy Apps Menu, Places Status Indicator, Window List a pomocí Just Perfection přesunul datum/čas opět doprostřed, plus s Transparent Top Bar učinil horní lištu mírně průhlednou.
Postřehy z používání FreeBSD
Výsledkem tak je systém, který vypadá stejně jako například Fedora, stejně se používá (s výjimkou nedostupnosti věcí jako GNOME Software, Flatpaky apod.) a kterému z principu věci nemůže chybět nic podstatné, protože drtivou většinu věcí sdílí FreeBSD s dalšími open-source projekty.
Dostavil se tak očekávaný počáteční údiv: ono to funguje!
Po něm už si vše sedá do běžné šedi, kdy si lze klást otázku, jaký to celé má smysl, když Fedoru člověk nainstaluje a nastaví pár kliknutími myši a má v tu chvíli více podporované řešení přímo od tvůrců softwaru. Jak mi poběží GNOME až se nad verzemi před odstřižením X.Org definitivně zavře voda? To v tuto chvíli nevím. Ale času je stále dost, aby si FreeBSD poradilo a vyvíjenou podporu Waylandu dotáhlo do stabilního a použitelného stavu.
Intel Pentium 4 + Intel 945G + 4GB DDR2, z roku 2005
Další fází tedy bude stroj s Pentiem 4 HT 650, 4 GB DDR2 a ATI Radeonem X550 napájený 300W 80Plus Gold TFX zdrojem. Pro desktop jsem se ještě nerozhodl, ale je jasné, že na takové konfiguraci nejde jít dál než k Xfce/LXDE (i to je bohapustá drzost a barbarství vůči dýchavičnému procesoru), spíše se kloním ke svým nostalgickým vzpomínkám na blackbox na Celeronu 400 se 128 MB RAM, který byl někdy na přelomu let 2004 a 2005 mým primárním PC, nebo k evilwm, když už o něm Petr před 20 lety napsal ten hezký článek na Ábíčko.
Ale vedle toho, že KDE Plasmu samozřejmě zkusím, přijímám v diskusi návrhy, jaké GUI by bylo nejvíce rustikální a současně ještě aspoň trochu použitelné. Co jsem v rychlosti zkoušel, tak pouštět se s takovým PC na internet nemá smysl, bez ohledu na použitý prohlížeč, takže to opravdu bude primárně psací / audio / atd. stroj. Zase někdy příště.
Zkouška FreeBSD 14.3 s Fluxbox na Pentium 4 + Radeon X550 v roce 2025
Pámbů se rozhodl hodit mi nějaké klacky pod nohy. Po několika dnech okolnosti rozhodly, že se dané SSD rozloučí s pozemským působením a vezme s sebou i tuto konkrétní instalaci FreeBSD. V rámci časových omezení jsem tak v tuto chvíli zpátky na Linuxu, ale aby to nebyla úplně rutina, ověřil jsem si jednu věc: Kombinace Alder Lake + Pascal, tedy 117W CPU a 105W GPU, lze s 300W 80+Gold TFX zdrojem Fortron provozovat.
To i navzdory tomu, že 6pinové PCIe pro grafiku vyrábí levná redukce ze dvou molexů. Těch jediných dvou, kterými zdroj disponuje. Nevěřil bych, že ten „žertovně sockový kablík“ ještě někdy použiji. Nicméně díky tomu mé PC nyní ukazuje spotřebu za klidového běhu ~35 W. Nemohu být více spokojen.
