Názory k článku Jak ukrýt tajná data do obrázku aneb steganografie v praxi

Dobrou noc, odkaz na Rodzillu si opravte. Dobrou noc :-)

Po poslední aktualizaci je „http://“ u Chrome v adresním řádku z5.

Nejlepší ze všech ;-)

Clanok fakt dobry. Ale to heslo… no neviem, ci mi to stalo za tie problemy s kompilovanim zo zdrojakov. Ale tema je to nepochybne zaujimava…

Zkousim ten OutGuess na Win XP a pise, ze v tom obrazku nic neni. Delam neco blbe?

Asi použít Steghide, kterým byla data ukryta.

Steganografie už z principu (zhoršení detekce a prolomení) nemá žádný definovaný standard, jak se data do obrázků kódují. Takže co nástroj, to jiný systém.

A to je dobre.

Neznáte nějaké nástroje, které umí ukrývat zprávu do zdrojáků. Jde mi o autorizaci zdrojového textu, pokud se tento text použije v jiném kódu. … byť třeba fragment, ale bez úpravy, nebo s minimálními úpravami. Ideální by bylo C/C++.

http://www.darkside.com.au/snow/ jedine o cem vim. Ale netusim jestli funguje i na pouhou cast zdroj kodu.

ale jakmile někdo zjistí, že v obrázku něco je, tak to z vás „vymlátí“. Lepší se mi zdá metoda používání dvou hesel, každé z nich funguje, ale jen jedno vás pustí do utajovaných dat.

Hidden volume moc bezpečné není. Po zadání falešného hesla se objeví čistá instalace Windows, která byla naposledy nabootována třeba před půl rokem, útočníkovi asi dojde, že je tam ještě jiné heslo a vymlátí ho z tebe. (kdyby ta falešná instalace byla běžně používána, tak se tím ta skrytá data přepíší)

Steganografie takové podezření nevytváří, když se používá střídmě (pokud nemáš např. plný disk fotek z „dovolené“, to taky někomu asi dojde, že ti nejde o ty fotky).

Ať žije paranoia!

Co Jim zabrani vymlatit z vas jeste druhe heslo?

Predpokladam ze utocnici (pokud to nejsou absolutni amateri – pravy paranoik vzdy pocita s nejhorsi variantou) budou mit zakladni znalosti napriklad truecryptu, tudiz budou vedet o moznosti ze je zde jeste druhe heslo. Proc by vas nemeli mlatit tak dlouho, dokud jim nereknete i to druhe heslo? Jim muze byt jedno jestli tam je nebo ne, popripade jestli se to da dokazat, proste vas muzou mlatit (rezat prsty, vrazdit zenu a deti) preventivne.

Imho jedina moznost je mit soubor (nebo jen klic k nemu) na zarizeni ktere se po zadani spatneho hesla smaze – ironkey to umi, pokud se nepletu.

predpoklada se, ze dvojheslo je ochrana proti polici a zakonum.
tem muzete uvolnit prvni heslo a tezko vas budou mucit s predpokladem,
ze existuje i druhe heslo.

Při zadání tohoto hesla se může vymazat šifrovací klíč a pak jsou tyto skrytá data ztracena. Klíč může být někde na internetu, nebo může zapsat příznak někam do Biosu. Pak ani při obnovení dat ze zálohy a zadání správného hesla, není možné se dostat k utajovaným datům.

Co brání útočníkovi si nejprve udělat kopii zašifrovaného souboru nebo disku a až na kopii zkoušet prolomení šifry ? Pak se při zadání špatného hesla může smazat co chce a znamená to pouze malé zdržení na vytvoření nové kopie dat.

„Tato zpráva je přísně tajná, před přečtením jí zničte!“ :-D

http://en.wikipedia.org/wiki/Rubber-hose_cryptanalysis

Marcus J. Ranum: „…the rubber-hose technique of cryptanalysis. (in which a rubber hose is applied forcefully and frequently to the soles of the feet until the key to the cryptosystem is discovered, a process that can take a surprisingly short time and is quite computationally inexpensive).“

Žel, ono to je vážně nejúčinnější, ani 2 hesla nepomohou. Rozhodně „ruské“ variantě útoku neodolají. :-(

Dalsi metoda je recto-thermal cryptanalysis. Co si pod tim predstavit radeji si nepredstavovat :-)

Dá se ještě nějak „odkrýt“ to co je v obrázku Tajne.jpg?
To by byl panečku software :-)

Tam už toho moc k odkrytí není. Jenom troška barvy.

Na prvnim obrazku je pevny disk, prazdny. Obrazek tedy neobsahuje zadna skryta data. Zatimco na druhem obrazku je pevny disk zaplneny daty. Ta jsou ovsem bezpecne skryta, protoze druhy obrazek je nerozeznatelny od toho prvniho.

No tak to sis nabehnul na hrabe…

Těsně vedle… všichni přeci vidí, že ta data jsou na DVD v DVD-romce… jak píše Krčmář: je třeba to otevřít v GIMPu a vypnout zobrazení horní vrstvy u DVD-romky, která překrývá DVD. To DVD co je vidět je třeba podle obrázku vypálit a tajná data jsou na místě :) Může se to zdát komplikované, ale funguje to fakt dobře. (v tomhle případě je to ještě zkomplikováno tím, že tam není DVD ale AudioCD (což se musí umět poznat jinak máš nepoužitelné vypálené DVD).

..alespoň rámcový vysvětlení, kdy ty dta v tom obrázku sou.

Su ulozene postupne do najmenej dolezitych bitov.
Funguje to tak, ze lubovolny subor urceny na vnimanie clovekom (obrazok, zvuk) ma data v niecom ulozene, pricom clovek nerozozna (napr. v ciernobielej palete s 256 farbami) 2 susedne stupne (sedej). Potom by bola cierna zakodovana ako 0000 0000. Ak chcete do tohto bajtu steganograficky vlozit bit „y“ (0 alebo 1), tak z toho vznikne 0000 000y. Pointa je v tom, ze sa predpoklada unikatnost fotky a sama fotka ma tieto bity takmer nahodne, preto sa da tazko dokazat, ze tam je nieco skryte.

Teraz vyvratim este cast toho, co som povedal: bity nie su ulozene postupne, to by vedel kazdy zistit – preto sa zaviedlo heslo, ktore urcuje poradie jednotlivych bitov. Kedze do obrazku by sa takto dalo ulozit len malo dat (x*y*c bitov, kde x,y su rozmery obrazka a c je pocet kanalov (obycajne 3 – RGB) ), zacali ludia pisat nielen do posledneho bitu z bajtu, ale do niekolko poslednych bitov. Dalej pri steganografickom ukryvani zacala do suborov ukladat aj hlavicka a kontrolny sucet, ktore uz mozu prezradit, ze je v obrazku nieco skryte. Schvalne mozete svojmu programu na steganografiu podstrcit fotku, v ktorej nie je nic ukryte – niektore programy sa ani nepytaju na heslo a hned prezradia, ze tam nie je nic, co je ich velka nevyhoda.
Predpokladam, ze zaklad zistenia, ci je v obrazku nieco skryte je u modernych programov v analyze JPEGu – tento format obrazku totiz nie je urceny na bezstratove ukladanie jednotlivych bitov, preto by som osobne radsej odporucal bitmapy a vlastny program (to pre tych, ktori to zvladnu napisat).

Zakladny predpoklad popretia ulozenia dat (ktoreho som si v clanku nevsimol) je unikatnost toho obrazku alebo hudby – povodny obrazok / hudbu je treba nenavratne znicit a nepouzivat verejne dostupne a na PC upravovane alebo vytvorene obrazky / hudbu. Najlepsie su prave uz od vyfotenia zasumene fotky (z fotaku, ktory produkuje len take fotky), kde sa mierna zmena sumu neda lahko rozlisit.

Každá metoda to dělá jinak. Jedna starší a oblíbená:

Máte obrázek v .PNG nebo něčem jiném, co umí bezeztrátově barvy ve 24 pixelech.
Vyberete si heslo – číslo.
Poskytnete datový soubor, který chcete ukrýt. To je sled bitů.

Nyní pomocí hesla vygenerujete fraktál (třebas Mandelbrotovu množinu) stejné velikosti jako je původní obrázek. Tento fraktál si připravíte na black and white obrázek (budeme mu říkat šablona). A začnete kódovat. Vytváříte nový, opět black and white obrázek (budeme mu říkat filtr), který generujete tak, že:
1. jdete na první pixel filtru a šablony a na první bit kódované zprávy
2. podíváte se do šablony, jak je obarven tento pixel
3. pokud je bílý, pak do filtru vložíme náhodnou barvu (černá nebo bílá)
4. pokud je černý, pak do něj vložíme aktuální bit kódované zprávy a posuneme se na další bit
5. přesuneme se na další pixel filtru a šablony a opakujeme

Výsledkem je filtr, černobílý obrázek, zdánlivě náhodný.

A filtr teď zakódujeme se vstupním obrázkem. Půjdeme pixel po pixelu. Budeme upravovat pixel původního obrázku tak, aby součet RGB složek byl sudý nebo lichý podle barvy odpovídajícího pixelu ve filtru. Tudíž filtr nám říká, zda má pixel být sudý nebo lichý. Pokud je dejme tomu v obrázku pixel barvy R=255, G=0, B=255 (fialová) a podle filtru má být součet sudý, pak neděláme nic (255+0+255 už sudé je). Pokud by měl být lichý, pak náhodně upravíme jednu ze složek náhodným směrem o 1. Tedy na R=254,G=0,B=255 nebo R=255,G=1,B=255 nebo R=255,G=0,B=254. A tím získáme zakódovaný obrázek, kde se barva každého pixelu liší od původního obrázku jen velmi nepatrně.

A teď jdeme dekódovat. Nejprve si spočítáme filtr. To je snadné, ve vstupním obrázku jen spočítáme součty RGB složek a filtr bude mít daný pixel bílý nebo černý podle toho, zda je součet sudý nebo lichý. Takže máme filtr, který vypadá jako náhodný šum.

Nyní si spočítáme šablonu. Úplně stejným způsobem jako při kódování – spočítáme fraktál podle zadaného hesla. Tak máme šablonu. Nyní položíme šablonu na filtr, čímž se dozvíme, které bity filtru jsou jen náhodné hodnoty a které jsou platné bity původní zprávy. A ty platné bity si sestavíme zpět do bajtů a do původní zprávy.

Při této metodě se používají fraktály, které generují pokud možno náhodné šablony nebo alespoň dostatečně náhodné a řídké. Někdy se to komplikuje tím, že se bity původní zprávy nezapisují do filtru po řádcích, ale nějakým pseudonáhodným způsobem (poskakuje modulo 11 apod.)

Základ této metody je tedy v tom, že si připravím filtr. Obrázek stejné velikosti jako ten původní, ale jen s 1 bitovou hloubkou (černo bílý). Tento jeden bit pak zakóduji do původního obrázku jako sudý/lichý součet RGB složek.

Fraktál (šablona) je jen krok, jak do filtru zanést náhodnost (aby nebyla zakódovaná data ihned patrná) a zabránit dekódování informace bez hesla. Metoda funguje výborně z pohledu „ochrany“ zprávy (což se ovšem dalo řešit tím, že zakóduji již zašifrovanou zprávu), ale je naopak snadno odhalitelná (což je z pohledu steganografie problém). Je to tím, že přidaný šum je sice náhodný, ale tak nějak nepatřičný. Pokud máte kvalitní vstupní obrázek, pak již při povrchní analýze poznáte, že se barva pixelů liší (to ještě není problém), ovšem bezdůvodně (proč je obrázek vůbec zašuměný?) Obzvláště patrné je to na obrázcích s malým počtem barev a velkými jednobarevnými plochami (histogram barev je prevít). Ovšem třebas na fotkách z mobilu to poznat rozumně nejde :-)

Metoda se dá vylepšit tím, že se barva pixelu neposouvá zcela náhodně a jen o jedničku, ale udělá se histogram barev v okolí pixelu a vybere se některá z těchto barev. Tím se změna barvy na histogramu neprojeví. Další komplikace je nepracovat po pixelech ale po skupině. Kupříkladu nepracovat s tím, zda součet RGB je sudý nebo lichý, ale zda je jeho párovost shodná s předchozím pixelem. Nebo počítat součet RGB složek z matice 3×3 pixely, třebas i s vyloučením centrálního pixelu. Vše tohle zkomplikuje získání filtru a zároveň to dává více možností jak měnit barvu pixelů a tudít umožní snadněji a lépe udržet „statistické charakteristiky“ v „neodhalitelných“ hodnotách. Další variace je použít šablonu i při úpravách pixelů v obrázků tak, aby se sudá/lichá zpracovávalo jen pro pixely nesoucí informaci. Pixely, u kterých pak nezáleží na jejich stavu, poslouží k dalším hrátkám se statistikou – samy informaci nenesou, takže jim můžu dát jakoukoliv barvu, která se mi bude hodit.

V případě jiných formátů obrázků fungují zcela odlišné metody. Zajímavou kapitolou jsou ztrátové formáty jako je .jpeg. Tam pochopitelně tato metoda aplikovat nejde.

100 bodů ze 100. Příště takový článek pište Vy! Přečíst si manuál ke kódování a dekódování (což je víceméně obsah článku) umí kde kdo, ale takhle pěkně popsat princip, tomu říkám lábuž. Díky!

Také děkuji za informace, zrovna tohle mě zajímalo a ve článku vůbec nebylo. Velmi pěkně popsaný princip.

Zaujímavé.

Ale vyplýva z toho, že akákoľvek grafická zmena obrázku ukrytú správu znehodnotí (no, možno má nejaké redundantné dáta na obnovu, ale myslím že také zvýšenie kontrastu alebo doostrenie to nenávratne odpáli, nehovoriac o zmenšení).

Mne sa ale zdá, že som kedysi čítal o spôsobe, ktorý prežije dokonca odfotenie z obrazovky či oscanovanie, je to možné?

To, co máte na mysli, je pravděpodobně watermarking. Tam ale není smysl zprávu utajit (a watermarky se většinou dají snadno zjistit), ale naopak zaručit, že se ani po úpravě neztratí. Používají to třeba filmové korporace pro označování konkrétních pásek, aby zjistily, kdo ten film na YouTube nahrál

Aha, asi je to tak, pardon, díky. :-)

Velmi pekne napisane, nieco podobne vo velmi zjednodusenej forme som skusal. Zobrala sa fotka vo formate .bmp (JEDNODUCHE!!!) a sprava a prvy bit spravy s prvym pixelom, druhy s druhym… pricom ak bol bit spravy 1 tak sa nastavil pixel tak aby farbu vyjadrovalo neparne cislo a ak 0 tak parne(jednoducho: color – color mod 2 + bit) zmena bola minimalna, samozrejme na odhalenie staci kazdy pixel mod 2 a hodit to do postupnosti bitov a mohli ste precitat spravu… A samozrejme koniec spravy oznacoval znakom #0 :D Samozrejme JPEG by spravu poskodil…

Viz. tento článek zaměřený na detekci steganogramů v JPEG

http://trilobit.fai.utb.cz/steganografie-a-jeji-detekce-pomoci-umelych-neuronovych-siti

ja hlavne nechapu jak s toho obrazku vycucnout ten text treba co jsem tam dal uz jsem dokazal zasifrovat soubor kde jsem dal text ale odsifrovat mi to opravdu nejde pls pokud nejake rady tak na w7 ne linux :-)