Kdysi, když jsem ještě ve věku „-náct“ seděl u PC s AMD K6–233, 64 MB SDRAM, ATI Mach 64VT 2MB PCI + 3Dfx Voodoo Graphics 4MB a 15" CRT monitorem s nahozenými 800×600/72Hz a ani jsem nevěděl, že za několik měsíců budu upgradovat na Duron 1,2@1,333GHz s GeForce 4 MX 440, jsem měl se zrodem prvních obchodů s repasovanými PC takovou kratičkou myšlenku na úrovni nesplnitelného snu: jednou si v takovém obchodě budeme za pár tisíc Kč kupovat sestavy s Pentiem 4. S tím Pentiem 4, které sotva přišlo na trh, bylo šíleně drahé a … které mě zcela totálně minulo.
V roce 2004 jsem měl Matrix na zdi, AMD Duron 750 přetaktovaný na 1038MHz, popelnicový AT Bigtower předělaný na ATX a třeba také více vlasů.
Čas to napravit. Vrátit se k dávnému snu, byť ne v původní podobě Socketu 478 (423 s RIMMy jsem tehdy fakt na mysli neměl) a AGP grafiky, ale v podobě následné, PCI Express generace Pentia 4. Já si totiž myslím (a tyhle řádky jsem napsal předem, ještě než mi Pentium 4 dorazilo domů), že to použitelné bude.
Intel Pentium 4 + Intel 945G
Ztrácení času se starými PC se mi zkrátka tak nějak stále vrací na mysl. A ne, ani 11 či 12 let staré počítače mě k rozumu nepřivedly, pořád mě to táhne ještě dál. Naposledy se to připomnělo se zprávičkou o PCI Express 8.0 a jeho nadále pokračující zpětné kompatibilitě až k verzi 1.0. V takovou chvíli totiž člověka napadají bizarní myšlenky jako:
- Opravdu by šlo provozovat třeba Radeon RX 9070 XT či GeForce RTX 5090 v desce s čipsetem Intel 925X a Pentiem 4? v socketu?
- Opravdu by šlo vzít třeba GeForce PCX 5900 či Radeon X600 XT, oba z roku 2004, a provozovat je v současné desce s PCIe 5.0 čipsetem AMD X870E či Intel Z890?
To je myšlenka, kterou já těžko ověřím, protože dané nevlastním / nemám k dispozici a beztak by to nemělo žádný praktický význam. Spíše mi přijde zajímavější myšlenka vzetí nějakého takového hodně starého stroje a zkoumání, zdali vůbec ještě dnes je *nějak* podporován co do instalace operačního systému.
Umírající 32bitová x86
Ona nám podpora 32bitové x86 platformy tak nějak končí. Je jedno, zdali si pod tím představíme původní „i386“, nebo pozdější „i485“, „i586“, „i686“ či cokoli jiného. Jak víme, současný Linux lze rozběhat i na úplně prvním integrovaném CPU světa, Intel 4004 z roku 1971. Ale to není Ubuntu, Debian, Fedora či, když odbočím, Windows.
Windows s koncem podpory verze 10 a omezeními verze 11 dáááávno nepodporují spoustu stále dobrého hardwaru. Ubuntu pomalu s 32bitovou x86 končí, spíš je to o doběhu LTS verzí, než čemkoli jiném. Debian v čerstvé verzi 13 už také nemá 32bitové x86 obrazy, Fedora a další také pomalu vyklízejí pole. Ono upřímně není moc důvodů, proč se tím trápit.
Když vzpomenu již zmíněný čipset Intel 925X, měl jsem s ním osobně čest v předprodukční verzi desky přímo od Intelu, která mi byla zapůjčena s 3,6GHz P4 generace Prescott (pozn. historické fotky z té doby naleznete v mém článku na tehdy CDR, dnes DIIT – kvalitu fotografií omluvte, fotil jsem to redakčním Fujifilm FinePix 2300 z roku 2001). Tohle byla první deska Intelu, kam šlo (tehdy spíše teoreticky) osadit 8GB DDR2 RAM, v podobě čtyř 2GB modulů – dnes investice stovky-dvou do modulů z druhé ruky. P4 pro LGA775 se také válejí u popelnic a vlastně jen ten čipset 925X, který byl záhy nahrazen lepším nástupcem, 955X, se typicky shání hůře. Ale v principu lze mít v takové desce Pentium 4 560, jednojádro s HT a taktem 3,6 GHz, a k tomu zmíněných 8 GB DDR2 RAM a abychom dodrželi dobu uvedení na trh – červen 2004, pak doprovodným GPU by mohla být GeForce 6800 Ultra z května 2004 (mimochodem famózní karta své doby, někdy v 2005 jsem na ní pouštěl Half-Life 2 v 2048×1536, ale to odbočuji).
Problém jménem ovladače
Je samozřejmě hloupost něco takového provozovat, nejspíš i Raspberry Pi zpomalené platíčkem lexaurinu je rychlejší (a přitom papá asi tak setinu elektřiny), ostatně se bavíme o PC stáří více než 21 let. Takže pokud vůbec nějaký operační systém něco takového podporuje, pak klobouk dolů a uctivou poklonu k tomu.
Windows to fakt nejsou, to bychom museli lovit v minulosti. Windows 10 pro 32 bitů by teoreticky mělo být možné nainstalovat, ale problém bude patrně s ovladači na komponenty takového PC. Kupříkladu pro zmíněnou GeForce jsou k dispozici maximálně ovladače pro Windows 7, pro Linux vydala Nvidia poslední ovladač v roce 2017, s podporou jádra 2.4 (ale 2.6 už ne) a X.Org 1.19. Nouveau tuto generaci podporuje celkem dobře, jen je potřeba se obejít bez DP a HDMI a smířit s tím, že vývoj správy napájení neproběhl.
Krátce k výkonu
Toto je samozřejmě řečnické cvičení. Počítač s Pentiem 4 doprovázeným 4 GB RAM a nějakou hodně starou grafickou kartou sice možná lze na Linuxu – BSD – Solarisu zprovoznit, ale jeho používání na úrovni roku 2025, kdy je celý internet protkán JavaScriptem, složitými CSS konstrukcemi apod., je prakticky nemožné. Ale to neznamená, že takový stroj nemůže sloužit určitému typu účelu. Tu odpojen od internetu nějakému spisovateli (kterému poslouží jako skvělý psací stroj), tu hudebníkovi (kterému rozběhá jeho obskurní zvukovou kartu z počátku století), tu fanouškovi hardcore programování á la 90s.
FreeBSD 14.3 s Fluxbox a Pentium 4 + Radeon X550 v roce 2025
Ale to by to nebyl červíček hlodající v mé hlavě, aby se nedohlodal do cíle. Rozhodl jsem se tedy ověřit, jak to celé funguje či nefunguje. A to na základě následujících experimentů:
- rychlý experiment: Pentium 4 a Radeon RX 6500 XT
- rychlý experiment: Intel Alder Lake a Radeon X550
- hardcore experiment: běh OS na stroji Intel D945GNT „Sorento“ (květen 2005) + Pentium 4 HT 650 (únor 2005) + 4×1GB DDR2 (cca léto 2004) + Sapphire Radeon X550 128MB (červen 2005)
Cíl je jasný. Začít s co nejnovějším jádrem (Linux 6.16) a současným náročnějším desktopem (Plasma 6, GNOME 48). Bude-li to nepoužitelné, jít postupně dolů. U Linuxu po cestě 6.12 LTS → 6.6 LTS → 6.1 LTS. U desktopů cestou Plasma 5 → TDE, resp. po GNOME zkusit MATE, Xfce a případně pak LXQt a LXDE. A nebude-li jiného zbytí, jít na úroveň WindowMakeru, IceWM či BlackBoxu. A to by v tom byl čert, abych nezkusil i FreeBSD a Solaris (bude-li to možné).
No už teď by mělo být jasné, že v tomto článku to vše nenajdete. Každopádně cílem je zjistit, jak je dnes použitelný stroj, který jsem před 20 lety nafasoval v CDRku jako tehdejší hi-end mašinu na testování nejen grafických karet. Pravda, deska je trošku jiná, CPU také, grafická karta možná též, ale z 97% si stroje parametrově odpovídají, jen jednu úlitbu současnosti dělám: 74GB WD Raptor už nemám, místo něj do stroje nasazuji 128GB SSD Kingston V+100, model, který jsme v redakci dostali někdy koncem roku 2010. Ale kdybyste někdo měli k dispozici Intel X25-M, nepohrdl bych – kdyžtak mi napište a domluvíme se :-).
Co tě to zas popadlo?
Je mi líto, laskavý čtenáři, ale o mé duševní zdraví se nemusíš obávat. Třeba je to součást nějaké krize středního věku doprovázené nostalgickým vzpomínáním na zmizelé mládí, ale opravdu ta původní příčina je ve zprávičce o PCI Express 8.0. Přišla však v době, kdy jsem si po 23 letech opět obstaral VHS přehrávač (ehm, 6hlavý Thomson z druhé ruky) a vytáhl svoji zásobu VHS kazet, pocházejících převážně z let 1992 až 1999.
Nestačil jsem se totiž divit. Jakmile jde o kvalitnější pásek (něco á la BASF, Sony či ABCD Video), tak ty záznamy i po více než 30 letech (tehdy nahrané na 3hlavém Panasonic NV-J30) jsou stále plnohodnotně přehratelné a i když je zde vidět jistá minimální degradace obrazu po 25 letech ležení, kdy se prokopírovávají jednotlivé vrstvy pásku do sebe, obraz je stále dobrý – a to jej posuzuji za pomoci SCART-HDMI převodníku za 150Kč z AliExpressu nevalné technické kvality (protože mě před rokem ani ve snu nenapadlo, když jsem vybíral rodinnou LCD-LED TV s Google TV, že by bylo dobré se ještě podívat, zdali má SCART).
Také mohu po 20 letech oprášit svoji TV tuner kartu s Philips SAA7134HL, jejíž jedinou nevýhodou je PCI slot (jinak grabuje do kvality plně zachycující, co je na pásku, a přitom nemá tendenci dropovat snímky jako Bt878 kdysi dávno).
Z toho a dalších věcí (vzpomínáte na Pentax K20D) si můžete vyvodit dva závěry: za prvé „Ježek se zbláznil“ a jede linii „dřív byla tráva zelenější“. Anebo za druhé, že si prostě zkoumám, zdali se lze navrátit k jednoduchosti jednoúčelových zařízení. Ostatně téma používání jednoúčelových zařízení namísto jednoho univerzálního mám v šuplíku na budoucí článek schované už možná 5 či 10 let, ale čas ještě neuzrál. Ale zatímco běžný mladý jedinec má dnes na filmy / hudbu / komunikaci / hry / knihy (pokud vůbec čte) / cokoli dalšího prostě svůj smartphone, já se delší dobu vrtám ve zpětném procesu, kdy chci tyto věci opět rozdělit.
Stejně jako se mi tu za zády v takové mé operační knihovničce hromadí papírová literatura k přečtení a kousek vedle spokojeně sedí mnohá originální hudební alba na LP či MC (a ano, také CD), přibývá i těch VHS. Mezi historické fotoaparáty (Zeiss Ikonta 1930, Flexaret IIa cca z roku 1974, i ten Pentax K20D z roku 2008) jsem znovu doplnil Minoltu SR-T 201/202 + MC Rokkor-X 50/1,7, o kteréžto kombo jsem před lety přišel. A kdyby to manželka vydejchala (to byl vtip), tak bych udělal díru mezi obývákem a ložnicí (to byl vtip), v ložnici osadil 16mm promítačku (to byl vtip) a za svitu petrolejové lampy začal shánět filmovou kopii Petrolejového prince, jakože opravdovou filmovou kopii (to byl vtip).
Jeden příklad mého postižení za všechny: jestli mě něco trápí už 20 let v kuse (jde o typický 1st world problem), tak je to dabing filmu Ostrovní zprávy. Dostal se ke mě před mnoha mnoha lety v podobě pirátského ripu se zvukem ve 128kbit/s MP3, která ale zněla jako vzorkovaná 22 kHz, případně typická „čuňačina“ z legendárně špatného Xing MP3 kodéru. O to horší zjištění pro mě bylo, že přesně takto divné je to i na originálním lisovaném DVD a ve FullHD vysílání České televize. A tak mi nezbylo nic jiného, než ověřit, zdali se to nachází i ve zdroji. Tedy sehnat záznam mi ještě chybějící, analogovou kopii, originální VHS kazetu s tímto filmem (což s ohledem na cenu 65 Kč nebyla žádná katastrofa). Konkrétně tuhle věc tedy vlastním již v podobě 1080p, DVD-Video, VHS i knižní verzi v podání samotné nositelky Pulitzerovy ceny, Annie Proulx. A možná to máme i někde v těch placených online službách, nicméně fanouškům Lasse Hallströma asi netřeba nic říkat, ostatním pak zbývá doporučit právě tu Annie Proulx.
Abych se však vrátil k pointě: záznam na VHS je poslechově o něco kvalitnější (soudě dle Hi-Fi stopy 20 let staré VHS kazety), přestože též nezní optimálně. Zdá se, že u tohoto filmu se něco zvrtlo při vytváření DVD, nicméně ten rozdíl není tak markantní, abych mohl říci, že záhady byla objasněna.
Dá se to tedy používat?
V tuto chvíli soudím jen dle FreeBSD s Fluxboxem. Používat se to… ehm… dá.
FreeBSD 14.3 s Fluxbox a Pentium 4 + Radeon X550 v roce 2025
Netvrdím, že řešení trasy přes půl republiky v Google Mapách je zážitek, tomu bych se spíše vyhnul a řešil to na telefonu, který k navigaci nakonec použiji. Ale Root třeba běží přijatelně, neb náš web se přeci jen řadí mezi ty lehčí (na rozdíl třeba od mnohých Drupalovských slepenin apod.). Jen jedinou věc člověk prostě musí udělat: blokovat reklamy, jako by šlo o život. Protože ono o život jde, na 20 let starém Pentiu 4 jsou webové reklamy totální zabiják použitelnosti. Anebo být předplatitelem či podporovatelem, kde to jde.
Druhá mezní věc je YouTube, kde bohužel s ohledem na logický přechod na formát AV1, se Pentium 4 poněkud zapotí. Použitelné je jistě 144p a 240p, dle náročnosti videa i 360p, v případě videí s „kecacími hlavami“ a statickým pozadím klidně i 480p. Jestli lze na YouTube vynutit „staré dobré H.264“? Nevím, ale Gemini radí h264ify / enhanced-h264ify, takže to ještě někdy zkusím. Ale na P4 jsem před těmi dvěma dekádami do x264 kódoval, takže řešením by to bylo.
Jedno pozitivum to ale celé má: nutí vás to se na webu pohybovat pomalu, rozvážně, s klidem. Tedy nerozklikat tisíc věcí najednou, nepřepínat jako šílenec, ale probírat se věcmi sériově a dobře rozmýšlet, co „mi za to čekání stojí“.
Překvapit uživatele nemůže, že jiné běžné věci jako přehrávání hudby či videí, základní editování fotek v lehčím nástroji či hraní starších / nenáročných her s Pentiem 4 a ATI Radeonem z roku 2005 lze. Ani bych s ohledem na 4 GB RAM neřekl, že překážkou by byl mírně náročnější desktop – kdybych například místo Fluxboxu používal LXDE, na použitelnosti počítače by to nic zásadně nezměnilo. LXDE na pozadí nepáchá „žádná zvěrstva“, to je doména moderních velkých desktopů, které mají tendenci dělat věci vysoce paralelizovaně, což jednojádrovému P4 opravdu nejde.
Dá se P4 používat jako hlavní stroj? To asi jen v případě havárie stroje primárního. Pokud by vám měl shořet stávající počítač a vy budete den-dva čekat na nový stroj, pak P4 vám tuto mezeru umožní překlenout. Ale dokážu si představit, že majitelé smartphonů toto období spíše přežijí se svým šest-a-půl-palcovým stroječkem.
