Vlákno názorů k článku Jemný scrolling na osmibitových mikropočítačích Atari od MilanV - ...a když už jsme u těch potenciálně výbušných...

Asi jo, ale mezi cipama myslim nebyly 3 roky, maximalne 2... VIC uz byl ve VIC-20. VIC-II v C64 uz mel jen nejaka vylepseni (detajly z hlavy nevim).

Nicmene - asi v tom pripadku byli asi barvoslepi - ale to by hodne vysvetlilo :)

P.

Kdybych chtel strilet do vlastnich rad, tak bych napsal, ze POKEY navrhovali lidi bez hudebniho sluchu (bo pri osmibitove delicce proste ciste tony nevychazi), ale radeji pomlcim, resp. si to necham na clanek o POKEY :-)

Nemuzu si pomoci.... Ty fakt veris, ze ma atary nejaky audio cip ? Ja vzdy myslel, ze je to jen delicka zapojena na reprak :)

P.

ps: 2 kanaly na 16ti uz nezni tak falesne ne ? :)

heh oproti beeperu/squeezeru na Spektru nebo PC to bylo zlaty ;) 16bitu dobry, ale proste se za to zaplati jednim kanalem a zase 16 bitu je zbytecne moc. Takze 2x8 bitu + 1x16 bitu je asi to nejlepsi na beznou hudbu.

Ale ono je to jako se vším na osmibitech: pro nás to jsou vzpomínky a emoce, pro obchodníky to bylo jak co nejlevněji vyrobit něco, čím využijeme tehdejší obří hlad po jakékoliv takové "mašince" domů.^(*) Takže viděno zvenčí, tj. porovnání počítačové pseudohudby s gramofonem nebo pseudografiky s knihou nebo i s tou tehdejší nijak úchvatnou televizí, to byl bohapustý výsměch. Tu hodnotu jsme v tom viděli jen my, nadšenci, protože jsme věděli, o kolik moc může být ještě hůř, tj. jak málo to umí samo o sobě, než nějaký machr z toho vymáčkne alespoň toto :)^(**)

Já si pamatuju, jak jsme s bráchou jako náctiletí projížděli získané kazety plné neznámých programů a her a byli nadšení z některých "muzik" - a chudák máma trpěla a volala, kdy to příšerné pípání konečně vypneme. Nechápali jsme. A pak jsem po letech našel na YT video s nějakou hrou z Atari.

Maminko, po letech se ti omlouvám a hlásím, že už chápu!

=============­========================­========================­==========

^*) Nezapomeňme, že do té doby byly jen herní automaty někde na poutích, kde za každých pár minut nebo spíš desítek vteřin těch úplně nejzákladnějších her člověk platil. A platil a platil...

^**)Proto mě nikdy nebavilo se zbytečně tahat za pindíka. Spíš mě štvalo, že z toho totálního minima spolužáků, kdo měl taky počítač (cca 2 ve třídě), mám stejnou značku ani s jedním (tak cca se 2-3 z celé školy(!)) a když k tomu přidám, že programovat nějak pořádněji chtěl tak každý desátý, tak kolik jsem asi tak měl kolem sebe vrstevníků, se kterými jsem mohl své hobby sdílet? A to jsem byl v Praze! No, aspoň mě to otrkalo a naučil jsem se sám chodit mezi dospělé (pražský Atari klub, nedám na něj dopustit.)

22. 5. 2026, 00:50 editováno autorem komentáře

Dovolím si trošku nesouhlasit s tím obchodním modelem. Jasně, cílem každého obchodníka je z toho vytřískat co největší peníze a dvakrát tak to platí pro americké firmy (možná byl výjimkou BBC Micro). Ale řekl bych, že zrovna v éře osmibitů byly ty americké stroje pojaty jako luxusnější zboží a celková kvalita byla hodně vysoko. To nebyl odfláklý x-tý model telefonu, na který se za rok zapomene a kterému po dvou letech stejně odejde nějaké k.....o.

Teď budu mluvit za řadu XL, XE, kterou znám nejlíp. Tam se fakt ještě řešil a zaplatil industrial design (ty kastle jsou prostě pěkné, řada různých materiálů ne jeden výlisek levného plastu, dokonce nešetřili kovem), celkově je to kvalitní (XL až moc - tuším je k tomu donutil FCC, takže uvnitř je ještě Faradayova klec atd.) a o něčem mluví i to, že ty počítače mnohdy v rozumném a funkčním stavu přežily dodneška (ale máme tady Michala, ten o tom ví první poslední).

HW řešíme v článcích, takže limity jsou jasné (a z dnešního pohledu velké), ale i ten FW (tedy OS), to nebylo něco udělané na koleně za týden. Naprostá většina FW věcí je bez chyby, ostatně jak opravit chybu v ROM, když je na světě milion prodaných kusů (a u C64 desítka milionů)?

Uff to jsem se zase rozkecal: no prostě ano, je to spotřební zboží, obchodník řešil poměr cena/výkon (resp. možná zisk/výkon), ale nedíval bych se na to dnešní optikou, kde v podstatě jako zákazníci očekáváme, že nakupujeme s prominutím sh.tware.

PS: ostatně asi největší rozdíl je vidět hned po bootu: tehdy na člověka vyskočilo nějaké OK nebo READY a očekávala se inteligentní akce. Dnes je to animovanej nesmysl, čím víc barev a animací tím líp, ideálně ať to jsou reklamy... (no prostě chápu - tráva byla zelenější :d)

Tedy promluvím za nadšence do fyzického HW a musím souhlasit. Ten HW je udělaný poctivě a prakticky vše co jsem měl štestí a dostalo se mi do rukou, tak fungovalo, i když to bylo více či méně zubožené lety v odložení.

Měl jsem i obavy z toho, že modely XE už byly tlačeny na minimalizaci výrobních nákladů, takže levnější desky plošných spojů, low-end paměťové čipy (kdy se dával jeden kvalitní aby to prošlo QC)... Ale oba co mám fungují naprosto spolehlivě.

Neříkám že vše bylo dokonalé, ty počítače měly i své výrobní bugy, ale na to, že všechny co mám mají 30+ let a všechny fungují (některé potřebovaly nové elektrolyty a ty co mají původní musím hlídat, ale to už je spíš vlastností této součástky, než že by použili úplné krámy), tak to myslím není zlý vzorek.

Mám jedno nefunkční Atari 800XL, ale to z prodejních fotografií vím, že fungovalo před odesláním. Jenže pak si to asi prodejce chtěl ještě vyzkoušet, samozřejmě na originálním zdroji. A jak před nimi pokaždé varuji, tak počítač mi přišel a už nefungoval. Cca polovina RAM čipů nekomunikuje, samotné paměťové čipy se zdají být v pořádku, takže jeden nebo oba custom čipy mající na starost obsluhu RAM to mají za sebou.

Este ze som prilis lenivy na skusanie stareho Atari 130 XE s 30-rocnym repasovanym zdrojom. Zaujimave ale je, ze stare Atari 7800 s povodnym zdrojom pred cca 8 rokmi v pohode bezalo.

Tak ony ty původní zdroje mají tu blbou vlastnost, že v první chvíli fungují. Teda i při měření před připojením člověk nevidí žádný problém. Ale jak se zahřejí, začnou dělat nesmysly. V lepším případě se jen rozzrní obraz, v horším to natvrdo pustí přepětí a usmaží čipy.

Samozřejmě za ta léta byla hromada různých revizí, takže se mohou chovat různě, ale za mne ať C64 či Atari, s původním zdrojem nepoužívat. Pokud teda člověk nemá v oblibě ruskou ruletu.

Jo, já se vyjádřil nepřesně. Nešlo mi ani tolik o kvalitu jednotlivých kusů součástek, i když zlí jazykové tvrdí různé věci, a zrovna o mé milované 130 XE... Naštěstí já osobně nepotkal jiný problém než se zdrojem, takže o tomto nechci šířit žádné nepodložené zprávy.

Myslel jsem spíš starost o dlouhodobý rozvoj platformy jako takové, to předvedlo právě až PC, ať se nám to líbí nebo ne. Osmibitové počítače se prostě (z pohledu výrobce) jednou prodaly a konec, HW i SW. A ještě tak napůl bez dokumentace. A pak se museli amatéři sami postarat o to, jak s tím jednou daným HW dokázat co nejvíc. A proto na každý takový pokrok o krok byli náležitě hrdí - a měli na co, protože to většinou stálo obrovské úsilí, každá malá vychytávka.

Ale z pohledu "emocionálně nevtáhnutého člověka" to nebyla hudba, ale pípání a chrčení. To nebyly obrazy, ale čtyřbarevné omalovánky (kolikrát mi to "mimopočítačový" kdo řekl? Ani nepočítám :) ). Tak tak jsem to myslel: že ty pokroky chápal jen člověk, co věděl, kolik amatérského úsilí stály.

Bohužel jediný osmibit který dosáhl vývoje do dalšího mezníku byl Apple II GS. Projekty které mělo jak Atari tak Commodore skončily v šuplíku. O tom se nedá přít, že kolem devadesátých se ještě prodávaly s tím, že si to koupí ti co nemají na nic lepšího, ale vývoj už nebyl. Jen facelift.

jj je to tak. Prostě všichni narazili na limit a přešli na lepší procesory. Buď na 32bitové (prakticky všichni kromě IBM :-) nebo na 8088 (IBM). On nakonec i ten Apple II GS poháněla 65C816, což je sice odvozeno od 6502ky (museli být kompatibilní a 65C816 dokáže šest pět dvojku emulovat), ale je to 6502 na silných steroidech (16bitové operace, 24bitové adresování - tady se mohl Intel učit :-) - a další rozšíření adresování).

Ještě tak Sam Coupé, to byl taky osmibit na steroidech. Ale ten vznikl trochu mimo.

Beeper dokaze byt nekdy i fajn.

https://youtu.be/m3txGZRjIr4

8 tonu + perkuse

PS: Na realnem hw by to asi znelo trochu jinak.

Když člověk srovná stejnou hru na 800 a C64 (ostatně v jednom článku jsem se právě porovnání verzi trochu věnoval), tak Atari má právě líbivější výraznější barvy. Na druhou stranu sám za sebe mohu říct, že když to člověk nesrovnává vedle sebe, je to vlastně v realitě jedno. Nevadí mi zahrát si verzi pro C64 aniž by mi to přišlo divné. Dneska je to stejně všechno retro jako řemen :-) No a pak je tu zvuk, já prostě ten POKEY mám napouslouchaný a jsem na něj zvyklý. Ale to radši nebudu tahat, nebo tady začne flamewar. :-D

S těmi 16 strašidelnými barvami to nebylo tak zlé. Už od dob EGA (rok 1984) bylo těch 16 barev možné vybírat z 64barevné palety. Jen se to moc nepoužívalo. Samozřejmě paleta AMIGy (4096 barev) nebo ATARI ST (512 barev) byla poněkud větší.

Co říkáš na atarácké barvy?

(jinak radioaktivní barvy převzalo i IBM do PC :-)

Atari mělo skvělou paletu barev, občas mi přišla pro některé hry až příliš kontrastní, ale obecně to vypadalo dobře. Ale tehdy na Merkuru mi to bylo...na jednu věc. Vždycky byl svátek to vzít dolů do obýváku na Color 110 ST.

Zrovna máme v práci praktikanta ze střední - počítačový obor, tak aby to neměl tak obyčejné, přitáhl jsem do práce Commodore 64 a ukázal v provozu. Nikdy prý nic takového neviděl naživo. Tak snad aspoň zbyde zajímavá vzpomínka.

hele pekny, at se mladej zauci na legende.

(jinak taky jsme meli kombo Merkur resp.Junost (prakticky to stejny ze SSSR) a 110 ST kdyz byl svatek a nezlobili jsme)

Stejné :-) Vždycky zážitek, když se počítač donesl dolů, přistavil se tam stolek se vším všudy. Vždycky se pak vzadu musela přehazovat anténa a výstup počítače, a blokovalo to rodinnou TV, takže využití omezeno. Ale bylo to barevné + na velké obrazovce, takže se daň nepohody vyplatila.

Jinak mladej vypadal docela zaujatě, takže doufám, že vzpomínka bude dobrá. Aspoň viděl něco jiného, co ne všude uvidí. Jak sám říkal, takový počítač viděl v někde muzeu, ale vypnutý za sklem. Přines jsem zrovna čerstvě zrenovovaný/o­pravený kus, již můj třetí C64C. Mám na ně nějak štěstí :-)

Já to měl podobně, v pokoji nějaká šílená velká ČB TV... Taky v jednom demu mám posunuté o pixel animace ve sprajtech/znacích, protože jsem to prostě neviděl (o:

A v obýváku Tesla color 110ST. Rodiče dělali ranní od 6ti, takže kdyz jsem se ulil ze školy, tak do 14:15 bylo žůžolabůžo :) Na základce jsem míval okolo 100 hodin za pololetí, na střední jsem se dostal ke 190. Pak už mi vyhrožovali, že mne nechaj opakovat... Mne a kamarádovi přezdívali učitelé středoškoláci, že prej jsme tam chodili jen ve středu :)

R.

To je teda vtipné. Já to měl pro změnu zase naopak: pouze ve škole jsem se dostal k takové vzácné starožitnosti jako ČB televize :) Shodou neskutečných náhod jsme se jako rodina dostali k tomu, že jsem mohl najednou získat celý set Atari 130 XE i s vybavením, včetně malé barevné TV. Rodiče byli nadšení, že jim nebudu krást TV v obýváku :)

ČB televize jsem viděl až ve škole na místní síti radiátorů IQ 151. Což byl tehdy pro mě šok: zápis na síťovou disketovou jednotku trval průměrně 40 minut, místo klávesnice sada zvonkových tlačítek už tak z 20% promačkaných - to nešlo stihnout zadané úkoly v BASICu skoro vůbec. ČB obraz byl vedle tohoto úplná prkotina...

A tak jsem se jednou naštval a řekl učitelce, že si přinesu vlastní počítač, jestli jí to nevadí. Ona znala jen ty litinové IQ 151, tak se mi vysmála, jak ho asi donesu. A pak se mi smála podruhé o týden později, když u mě neviděla nic než aktovku. Na ten její výraz následně nikdy nezapomenu: když jsem vyndal svůj sešit a následně po něm počítač, kazeťák, cartridge, kabely, kazety... Sedl si na předem vyhlédnuté místo, kde byla TV i s anténním vstupem (jinak byly pro školy bez anténního vstupu), vše zapojil a během pár minut splnil úkol v Turbo Basicu. No, jak myslíte, že to dopadlo? Hodina se rozpadla, všichni byli kolem mě, obzvlášť když jsem z boční kapsy vytáhl i joystick :) Ale k její cti nutno přiznat, že zábavu nezkazila, jen mě pak po hodině poprosila, ať už ho nenosím nebo se ostatní nenaučí ani to "IF" :D

P.S.: A to si představte, jak by koukala, kdybych měl Spectrum! To se vešlo i do kapsy na svačinu :)

26. 5. 2026, 12:29 editováno autorem komentáře

Jedno IQčku upříst nejde, mělo nezaměnitelný charakter. Já jsem jej nezažil nikdy na vlastní kůži, na základce bylo za mé doby učebna v síti 386 + dvě 486, a u učitelského stolku Pentium 200MHz, to bylo sólo.

A trovna shodou okolností jsem nedávno objevil kanál na YT - Andrew Tesla, a ten tyto mašinky opravuje. Podívání pěkné. Já bych si na IQ musel pořídit novou skříň (nejlépe s vyztuženými poličkami :-D ).

To je mimochodem zajímavá úloha. Asi bych udělal skříň ve stylu dílu kuchyně: spodní část hlubší jako skříňku, pak horní strana této skříňky (pevně truhlářsky spojená) by fungovala jako police pro to IQ 151 a neměla by zadní stěnu a nad tím horní skříňky už s menší hloubkou, pro běžné přenosné počítače. Celé bych to udělal na nábytkových kolečkách s brzdou, aby se nemuselo to IQ 151 přendavat na stůl - jen se popoveze kus od stěny, aby mělo prostor na chlazení. Bez dostatečného chlazení totiž začne dělat náhodné chyby. Plus by to nebylo vůbec zdravé pro tu skříň... Takhle vyřešíme oba problémy naráz.

A do dolní skříně by se vešla i ta dvojdisketová mechanika (měla dva porty na osmipalcové diskety, myslím) - sama o sobě ta mechanika fungovala dobře, to jen v síti měla těžké potíže, protože ovládací SW sám sebe zahltil a výsledek byla čekací doba 40 minut a víc. ( Následovalo ukecávání učitelky, aby se šla podívat na "můj" počítač, jinak by byla "kule" za práci v hodině - neodevzdáno... Jo, to byly doby :) ) Takže doma by to mohlo jít - a mít IQ 151 i s funkční disketovou mechanikou, to by byla pecka! A voda na kafe ohřátá zdarma!

Skvělý nápad! Ještě mu můžete "nenápadně" k tomu říct, že zatímco dnes na Arduino musíme mít cross-compiler a ládovat do něj programy z PC seriovým kabelem, tak tyhle mašinky, i přes své omezené možnosti, fungovaly samostatně a cross-compiler bylo pro drtivou většinu lidí neznámé slovo už jen kvůli tomu, že neměli žádný silnější stroj, ze kterého by mohli cross-compilovat :D

O tom jsme se bavili, že dnes se používají tuny knihoven a podpůrných aplikací, které jsou na to nabalené, ale v těchto dřevních dobách si lidi pěkně vzali strojový kód a programovali pěkně prakticky přímo na úrovni HW, případně v C a pár dalších jazycích. Hlavně teda museli, protože u takto slabého stroje nešlo plýtvat instrukcemi, pokud programátor chtěl opravdu vytáhnout maximum, musel k dobru využít každý takt stroje.

Víc mu k tomu bohužel říct ani ukázat nemůžu, skutečnému programování jsem se opravdu nevěnoval (že jsem mu ukázal dvouřádkový kód v BASICu opravdu nepočítám), to by museli jiní, znalejší.

No, kdyby to znamenalo, že uvidím vaší sbírku, tak bych se nebránil ukázat cokoli ve strojáku na Atari - ale ne aby to vypadalo, že jsem se pozval! :)

Ta podobnost s Arduinem nebo jinými podobnými stroječky je podle mě právě zajímavá: ukázat mladším, že principy zůstávají fakt hodně stejné už 40 let - taky je základní procesor, kde běží program, a pak okolní čipy, které se programují podle datasheetu. Na Atari a C64 je jen ten rozdíl, že byly mapované do paměti místo aby se na ně chodilo přes I/O instrukce. Ale na ZX Spectru byly i ty I/O instrukce...

Moje sbírka se stkví v naší ložnici, to by byla divná pozvánka :-D Ale rozmístění nábytku udává manželka, tak je to kde chtěla. na druhou stranu je to místnost, kde nesvítí přímo slunce, navíc je to schované v tom nejtemnějším koutě, takže ideál. A je tam sušší vzduch, pro počítače ideál (pro nás méně).

Jinak jo, právě s Arduinem a ESP si to sám spojoval, takže za mne úspěch.

<quote>Moje sbírka se stkví v naší ložnici</quote>
Tak to můj návrh skříně pro IQ 151 dostává úplně jiné dimenze :)

:-D No jo no, ještě že namlouvání mám dávno za sebou, na sbírku počítačů příhodně umístěných vedle postele by mi asi žádná neskočila.

A pardon Pavle, jsme tady celkově utekli od tématu.

V C se tyhle počítače rozhodně neprogramovaly. Existovaly nějaké osekané kompilátory C, ale spíš jen jako kuriozita, pro praktickou práci v podstatě nepoužitelné. Pro začátečníky a méně náročné projekty či prototypování byl zadrátovaný BASIC, pro seriózní práci Assembler. Pak byla propast, následovaly FORTH, Pascal (osekaný, např. pro IQ-151 se podařilo R. Krylovi a spol. z MFF UK implementovat kompilátor splňující specifikaci na úrovni 0, ale za cenu použití rozšiřujícího modulu s podprogramy vyžadovanými při běhu přeloženého programu), KAREL a LOGO, pak ještě o řád větší propast a pak ostatní jazyky ve formě osekaných kuriozit nebo obskurností, které dnes už nikdo ani nezná. Zvláštní případ byla různá rozšíření zadrátovaného BASICu, na Commodoru např. oblíbený Simons' BASIC, dostupný i na cartridgích, včetně oblíbené Final III (zadrátovaný Commodore BASIC je totiž v podstatě převzatý Microsoft BASIC, tedy, jak je odvěkým zvykem u produktů této firmy, stojí za h...).

27. 5. 2026, 10:47 editováno autorem komentáře

Asi spadá mezi ty "kuriozity a obskurnosti", ale dodnes si pamatuju jako jednu z těch efektivnějších věcí co na Atari byly Action.

Byv commodorista, Action! se mě netýkal. Ale vím o něm, a jak píšete - zahrnul jsem ho přesně do této kategorie. Určitě to byl zajímavý počin, nicméně - sice to bylo tak sto krát rychejší než BASIC, ale pořád dva krát pomalejší než Assembler. A to je na architektuře, kde často počítáte jednotlivé takty, stále nedostačující. Prostě ten Assembler byl nedostižný a když v něm člověk získal určitou zběhlost, tak mu vlastně nepřipadal nijak zvlášť omezující. Pak už myslíte v určitých idiomech, takže jste v něm srovnatelně efektivní jako třeba v BASICu, možná i více, vzhledem k omezením BASICu. Takže vždycky člověk skončil u doporučení každé tehdejší knížky - myslíte-li to s programováním vážně, co nejdříve se naučte strojový kód/Assembler.

Pořád obdivuji ty, kdo dokázali v textových režimech 40x24 nebo třeba 32x25 vytvořit rozsáhlé programové vybavení. Samozřejmě nepočítám opravdu velké firmy jako Atari či Activision, ti měli výkonný cross-assembler na minipočítači.

Vzpomínám si, že když jsem přecházel z Turbo BASICU XL pro Atari na Turbo Pascal pro PC, tak mi najednou narostla "produktivita". Celoobrazovkový editor, zvýraznění syntaxe a textový režim 80x43 nebo 80x50 udělají divy.

V tom Assembleru to zas takové omezení nebylo. Navíc ono se tenkrát vyvíjelo trochu jinak než dnes - nejužitečnější periferií programátora byla tiskárna a/nebo sešit, většina programátorské práce nebyla u počítače, ale s tužkou, papírem a začátečníci případně ještě s kalkulačkou (pokročilým často činilo určité problémy v civilním životě se přepínat zpět do desítkové soustavy).

V případě FORTHu pak členění programu do "screen" (16 řádků po 64 znacích) člověka vedlo i k určitému prostorově úspornému uspořádání programu - vlastně v tom o nějakých 20 let předběhl Python, jen ten efekt byl spíše opačný.

To rozhodne, mel jsem velkej cvereckovanej blok a asi 4 barvy propisek, takze dila byla ponekud abstraktni. Bylo zajimave po par tydnech hadat, co ktery cislo co znamena :)

P.

U mě čtverečkovaný sešit propiskou nalajnovaný na 5 sloupců - adresa, opkód, label, instrukce, poznámka. Na programování jsem používal zásadně obyčejnou tužku, kvůli gumování.

Nedávno dcera v obchodě nutně potřebovala gumovací propisku a tak jsem zjistil, že jsou i barevné. A tak tu mám zas 5 barev :) Gumování je svkělá věc, souhlas. Jen ty moderní poměrně rychle zmizí sami (pár let prej) - gumovaní funguje na principu tepla, takže ten inkoust není časově stálej. Ideální na hesla na žlutej papírek vedle monitoru :)

P.

28. 5. 2026, 09:47 editováno autorem komentáře

čterečkovaná A4 + pár barevných tužek je docela "ultimátní" nástroj pro návrh architektury. IMHO lepší než ta různá moderní kreslítka (které tedy používám; možná příště jen naskenuju tu A4 :-)

Hned jsem si vzpoměl na to, jak borci v Acornu navrhovali první ARM :-)

Vetšinu času jsem na C64 dělal klasicky v monitoru, nebo v assembleru. Brigáda a PC bylo vysvobození, jednu z prvních věcí jsem si napsal přenos a znásilnil cross-asm od p. Vorlíčka (měl jsem zdroják, ale tenkrát jsem neuměl céčko a potřeboval jsem přidat příkazy, ale tak nejak jsem pochopil co je co, kde psát * a kde ne... :) Nejdelší "fajl" na C64 jsem měl cca 8.5K řádek, ale protože RAM a no $ na RAM extension (ala 60K+ který přesně na toto měl 2 banky - runtime+develop­ment) tak to byly 4 soubory, který ani nešly přeložit do RAM (nebylo kam), jen otestovat syntax. Přeložit se muselo na drive, on-the-fly. Problém ale dělali labely, takže jsem si musel upravit turbo asm, aby dokazal na disk vyexportovat labely s prefixem. Takže první soubor přeložit na disk, vyexportovat labely s prefixem na disk, nahrát druhej source, vymazat "linker" část, vložit vyexporotvanou část s labelama. Prelozit na disk, vyexportovat labely, .... Nakonec nahrát v monitoru "screen" s připravenýma "load" příkazama, nahrát vše co je potřeba a spustit :) No, sebemenší změna cca 15 minut aby člověk viděl, jestli to je Ok. A když došli labely (od $9000 je tasm, dolu ukladá kod a od $e000 labely) tak se selej soubor musel "vytisknout na disk" a pak "nahrat na klavesnici" aby se to resetlo (do trvalo tak 20 minut na fajl). On totiz labely jen pridaval a neumel je vymazat, ani vynulvoat misto a podivat se, ze by se tam nekam vesel novej... Proste takova klasika :)

Pak se ale nekde sejit a oslavit release stalo za to...

Takže spojit to na PC do jednoho fajlu byla nirvána :)

P.

8 bit Atari a Commodore +4 mali najlepsie farebne palety z 8 bit podla mna