Chudák Jobs, víc už z něj nevymáčknou, ale připomělo mi to:
Nedávno nám nešla aktivovat jedna licence Microsoft Windows, tak jsem volal na podporu, ale nešlo to, tak jsem tam zavolal znovu a nechal to zvonit, oni vás pak přepojí na operátora. Dialog samozřejmě proběhl v Angličtině, ale dovolil jsem si ho pro vás přeložit.
On: "Aktivační Linka Microsoftu, tady Stévé Jobs, jak Vám mohu pomoci?"
Já: "Hele, chlape, to je prča, vy se jmenujete jako ten Stévé Jobs od Applu!"
On: "No, ehm, to jsem já no, ten od Applu."
Já: "Ale já myslel, že jste mrtvej, že jste v nebi?"
On: "No, v nebi nejsem, to ne, ale jo, mrtvej jsem, to jo, jen jsem byl na lidi svině, tak jsem za trest skončil tady....hmmm..."
Obávám se ale, že většina lidí by souhlasila s těmito axiomy:
1. Máme-li nějakou neprázdnou věc (množinu věcí), tak existuje jiná věc (množina věcí), která má "úroveň" nižsí.
2. Existuje alespoň jedna věc, jejíž "úroveň" je nižší, než úroveň ničeho.
Z toho plyne, že většina lidí vnímá množinu všech úrovní jako zdola neuzavřenou, tedy bez absolutního dna, z hlediska "úrovně" komixu.
Tak ja zkusim jine dva axiomy, ktere prokazuji existenci subjektivniho dna
1) Mnozstvi ruznych komixu tohoto formatu je omezene kombinatoricky. (Abysme to nekomplikovali, tak BUNO ma komix 352*888 pixelu a 16777216 barev. Tzn. 10^2258724 moznosti)
2) Clovek je schopen ze dvou obrazku vybrat ten horsi.
Deal with it