Humor

Jsou tahouni a jsou ti, kteří se vezou. Když se za volant dostane někdo, kdo měl sedět někde hóóóódně vzadu, je to průšvih – naštěstí by k tomu musel prokázat hodně chytrosti.

Spousta párů má takzvané „binární manželství“: ví se, kdo z nich je jednička – a kdo nula. Když jim to funguje, je každý vztah 01 nebo 10 lepší, než když se mezi sebou po italsku rubou 11.

Boj je oříšek – i když v malíčku máte Suvorova, Sun-Tze, Napoleona i Alexandra Velikého, i když je vaše strategie brilantní a taktiku volíte lusknutím prstů – stejně se nakonec něco pokazí.

Pokud chcete vydělat víc, můžete buď začít dělat něco jinak – nebo to budete dělat stejně, ale efektivněji. Výše, dále a rychleji – s menším počtem strojů, s menší spotřebou materiálu, s menším počtem lidí…

Pokud to není v systému, tak to neexistuje – i kdyby to nakrásně stálo přímo před vámi a mohli jste si na to sáhnout. První písma byla vynalezena pro ekonomické záznamy a první počítače jakbysmet.

Dříve vedení, dnes management. Píše se o tom spousta knih – čím tlustší, tím lepší – a dělá spousta seminářů – čím dražší, tím lepší. Přesto stále platí: Z hlušiny ingot nevytavíš.

GPS, GLONASS, Galileo – a pěkná řádka jiných systémů určování polohy. Ať už se spoléháte na družice, teodolit nebo to jen střílíte vod voka, jedna věc se nikdy nezmění: data máte – co s nimi uděláte?

Hledání je dnes hlavně záležitost hledání – hledáte nejlepší vyhledávač… tedy, až když najdete otevřenou wifi. Ale všechny ty algoritmy, umělé inteligence a cloudy nemají to, co mají lidé a psi: čuch.

Každý jednou umře – je to jediná boží spravedlnost, kterou uznávají i ateisté. Týká se i ajťáků, ale než začnete plánovat epitaf na IoT náhrobek, dobře si rozmyslete, co budou pozůstalí číst.

Čísla jsou přirozená, celá, reálná, racionální, iracionální i imaginární. Nula sice sem tam trochu dělá potíže, ale nic, co bychom z definice nemohli vyřešit. Ale dejte pár čisel dohromady a nastane mazec.

Nejbližší pomocnou ruku najdeš na konci své paže – nebo na konci kamarádovy paže, když darovanému koni na zuby nehledíš. Třeba to i s Velkým třeskem bylo úplně jinak…

Geniální „Plochozemě: román mnoha rozměrů“ E. Abbotta vydaný roku 1884 je dodnes inspirací filozofům, umělcům, učitelům i vědcům. Poťouchlý, nenápadně k přemýšlení vedoucí a hlavně: zatraceně zábavný.

Request for Comments (Žádost o komentáře) – kde by bez těchto dokumentů internet byl? Vymyslet, sepsat, nechat okomentovat, vydat. Kdo se pak RFC řídí, tomu to funguje. Kéž by princip RFC fungoval i mimo net!

Nízkonákladové je dnes kde co: letadla, jídlo, vztahy… Na nízkonákladovosti není nic špatného – problémem jsou pouze šméčka reklamou a PR lakované na něco lepšího. Když se vám něco nezdá, tak to nekupte – ani v akci.

GDPR – pro obyčejné lidi nějaká zkratka, asi něco z medicíny; pro úředníky a právníky důvod k oslavě; pro podnikatele, firmy a IT noční můra. Už máte svého pověřence? Ajjj, aj IP adresa je osobní údaj!

Jak napsal J.Heller roku 1961: „To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou.“ – a to žil na Západě a ne v komunistickém státo-vězení. Dne říkáme: „To, že jste paranoidní ještě neznamená, že na vás neskládají data v cloudu.“

Náš stát má 70 hlavních úřadů a na občana vede kolem 280 databází. Přesto s vytištěnými dokumenty běháme z úřadu na úřad místo toho, aby si úřady data posílaly mezi sebou. Kde je cloud, když ho potřebuješ?

Až GDPR zaťuká na dveře, zeptá se tě, co jsi dělal v zimě… a na jaře… a kolik jsi naspal v posledním květnovém týdnu. Vítězný boj všem bojovníkům s GDPR (nebo alespoň remízu) a ať vám to nevleze na mozek.

Někdo zří verše a je jimi povznesen – jak oblouk katedrály tonoucí v zadumaném šeru. Někomu je svíčková sladší květů vzácných orchidejí. A někomu holt rozezní strunu slasti jen cinkot peněz.

Connect 3, neboli „spoj alespoň 3 prvky“, je kategorie her, kde spojíte nějaké tři prvky, ty zmizí a ze shora na uvolněné místo napadají nové. Čím víc prvků spojíte, tím víc bodů dostanete!

Všichni máme rádi překvapení. No, všichni asi ne – takový chirurg uprostřed operace kanadské žertíky asi moc neocení, ale vy víte, jak to myslím. To se nám takhle jednou v kanclu objevily dvě záhadné bedny…

Freudovské přeřeknutí = chvíle nepozornosti, kdy v hlavě doposud pečlivě skrývané myšlenky ústy proklouznou ven. Třeba: „Nalejte mi vodku – ééé, vodu!“ Počítače to mají taky. Jenom se drží… zatím.