Humor

Za komunistů se říkal vtip, že svobodný Západ i komunistický Východ oba garantují svobodu projevu – ale že jen Západ garantuje i svobodu po projevu. Dnes kdo nahlásil nevhodný obsah, hodil kamenem.

Svatý Martin přijel na blátivém koni a 6. prosince je za dveřmi. Kdo z vás zlobil a kdo byl hodný? Kdo vypíná monitor, když jde z práce a kdo ne? Máš silné heslo? Defragmentuješ? Zálohuješ? A básničku umíš?

Psychologie války je stejná, co člověk jest člověkem: Rozdělíme se na my a oni a už se to mele. Ale jak říká Sun-Tzu: Porazit protivníka ve všech bitvách není umění – nejvyšší metou je porazit ho bez boje.

Všichni se v serverovně starají v prvé řadě o hardware – aby ho neukradli, aby neshořel, aby se dobře chladil. Ale co obsluha? Navenek téměř nejsou vidět, ale pořád to jsou lidé… tedy, skoro všichni.

Dějiny někdy peláší za horizont, někdy se motají v kruhu, jindy se točí ve spirále a někdy je to jak na houpačce – sotva někam dojdeme, hned mažeme tam, odkud jsme vyšli. Nebo bychom občas měli.

Antigravitace a řízená gravitace je v každé druhé sci-fi. Kdyby se nám podařilo jedno z toho rozlousknout, nikdy bychom už neměli nouzi o energii – jaderná fúze by již nebyl problém. Zatím ale nezbývá než bádat.

Videa s ňuňu kočičkami nám připadají směšná, protože hluboko v genech a kultuře stále ještě máme zapsán strach před šelmami, které nás od zrodu rodu homo lovily na savanách, v kopcích, i v horách. Bestie!

Čas obecně je důležitý a vše má svůj počátek, běh a konec. Jak říkával Jan Werich: „Aby lidi věděli, od kdy do kdy – a co za to.“ Jednotlivé časové údaje jsou důležité, někdy dokonce životně.

Kdysi na perón vylezl výpravčí, zacinkal na zvonec a ohlásil kam vlak jede. Pak ho posadili do tepla, dali mu mikrofon a hlásil z ampliónů. Dnes to za něj hravě zvládnou počítače. …hravě?

Dobrá analýza = spokojený programátor + spokojený zákazník. Formálně dobrá, ale špatná analýza = spokojený programátor + naštvaný zákazník. Analýza úplně mimo = naštvaný programátor + naštvaný zákazník + mrtvý analytik.

Říká se, že 1000 řádků kódu obsahuje tak 15–50 chyb. Programátoři jsou lidé jako každý jiný a kde jsou lidé, tam jsou chyby. A kde jsou lidé, tam časem dojde i na Freuda… a i na trička s blbými nápisy.

Jsou tahouni a jsou ti, kteří se vezou. Když se za volant dostane někdo, kdo měl sedět někde hóóóódně vzadu, je to průšvih – naštěstí by k tomu musel prokázat hodně chytrosti.

Spousta párů má takzvané „binární manželství“: ví se, kdo z nich je jednička – a kdo nula. Když jim to funguje, je každý vztah 01 nebo 10 lepší, než když se mezi sebou po italsku rubou 11.

Boj je oříšek – i když v malíčku máte Suvorova, Sun-Tze, Napoleona i Alexandra Velikého, i když je vaše strategie brilantní a taktiku volíte lusknutím prstů – stejně se nakonec něco pokazí.

Pokud chcete vydělat víc, můžete buď začít dělat něco jinak – nebo to budete dělat stejně, ale efektivněji. Výše, dále a rychleji – s menším počtem strojů, s menší spotřebou materiálu, s menším počtem lidí…

Pokud to není v systému, tak to neexistuje – i kdyby to nakrásně stálo přímo před vámi a mohli jste si na to sáhnout. První písma byla vynalezena pro ekonomické záznamy a první počítače jakbysmet.

Dříve vedení, dnes management. Píše se o tom spousta knih – čím tlustší, tím lepší – a dělá spousta seminářů – čím dražší, tím lepší. Přesto stále platí: Z hlušiny ingot nevytavíš.

GPS, GLONASS, Galileo – a pěkná řádka jiných systémů určování polohy. Ať už se spoléháte na družice, teodolit nebo to jen střílíte vod voka, jedna věc se nikdy nezmění: data máte – co s nimi uděláte?

Hledání je dnes hlavně záležitost hledání – hledáte nejlepší vyhledávač… tedy, až když najdete otevřenou wifi. Ale všechny ty algoritmy, umělé inteligence a cloudy nemají to, co mají lidé a psi: čuch.

Každý jednou umře – je to jediná boží spravedlnost, kterou uznávají i ateisté. Týká se i ajťáků, ale než začnete plánovat epitaf na IoT náhrobek, dobře si rozmyslete, co budou pozůstalí číst.

Čísla jsou přirozená, celá, reálná, racionální, iracionální i imaginární. Nula sice sem tam trochu dělá potíže, ale nic, co bychom z definice nemohli vyřešit. Ale dejte pár čisel dohromady a nastane mazec.

Nejbližší pomocnou ruku najdeš na konci své paže – nebo na konci kamarádovy paže, když darovanému koni na zuby nehledíš. Třeba to i s Velkým třeskem bylo úplně jinak…

Geniální „Plochozemě: román mnoha rozměrů“ E. Abbotta vydaný roku 1884 je dodnes inspirací filozofům, umělcům, učitelům i vědcům. Poťouchlý, nenápadně k přemýšlení vedoucí a hlavně: zatraceně zábavný.