Humor

V předešlém komiksu jsou početní chyby. Komiksáka jsme protáhli bahnem hanby, umyli mu hlavu, dali pšm a protřepali sud. Pak jsme ho sledovali do nejbližší hospody – více v naší reportáži.

Každý z nás má nějaké ego, někdo větší, někdo menší. Na jednom konci gaussovy křivky se krčí šedivé myšky, na druhém se naparují řiditelé všehomíra. Jestli potřebujete upustit páru, máme pro vás pomoc.

Nechci slevu zadarmo, jak říká klasik – běžnému zákazníkovi netřeba více dodávat. Na první pohled je to sice jiné, má to svoje mouchy a ne vždycky to funguje, ale zase to bylo levné! Tak jsem vzal tři.

Informace jsou krví v žilách naší civilizace. Bez nich není ani vedení, ani velení – ani business. Informace jsou peníze – a naopak. Dříve jsme se ptali komu zvoní hrana. Dnes komu kyne složka.

Když chlap přinese ženské kytku, v jejím mozku se spustí masivně-paralelní výpočet, který za 20ms vybere z více možností tu pravou. Chlapi, smiřme se s tím, že naše jednovláknové hierarchické myšlení nemá šanci.

Každý jazyk má překladač – v počítačích compiler, mezi lidmi tlumočník (i když už i zde počítače přebraly část práce). Problém existence univerzálního překladače i dnes trápí mnoho matematiků-filozofů.

Když člověk ve svém životě nemá dost vzrušení, jako třeba když ho honí šavlozubý tygr, povodeň nebo berňák, nějaké si vždycky najde. Ale není to úplně to pravé ořechové – lepší je, když si vás vzrušení najde samo.

Kdo chce mít doma virtuální realitu, musí mít patřičný hardware. Ta věc, co si nasadíte na oči a uši, je úplný zázrak techniky – samé dráty, čočky, mikrokontroléry, displeje… jo jo, je to drahé.

Dnes všude naladíte stanic přehršel a můžete si vybírat co ucho ráčí. Dere vás ale u všech snad povinný „všechno-je-happy“ styl, kterým podávají zprávu i o masakru v kojeňáku? Máme pro vás tip!

Hudba je spolu s tancem nejvyšší formou komunikace – rozumí jim každý i beze slov. Ale není každý Bobby McFerrin nebo Martha Grahamová. Každý by prostě neměl dělat takové věci. Ne. Opravdu ne.

Kubismus, surrealismus, abstrakce… – malíři, stejně jako všichni umělci, vždy hledají další způsob vyjádření. Co kdyby Breton, Dalí nebo Picasso narazili na ajťáka? Nebo naopak?

Každý z nás někdy lže. Tu ze soucitu, tu kvůli zachování tváře, tu abychom nedostali přes držku. Problém je lhát uvěřitelně – bude-li ve vaší lži mezera jako mezi reklamou na software a EULA, máte krátké nohy.

Rok utekl jako voda a máme tu zase Štědrý den. Stromeček, dárečky, kapr, kost a takové ty každoroční radosti. Abyste se u klávesnice nenudili a měli se čemu smát u slavnostní večeře, přidáváme špetku humoru.

Pokoj všem lidem dobré vůle a ajťákům zvláště! Klidné prožití vánočních svátků bez výpadků serverů, problémů s ransomware, naštvaných uživatelů a zapomenutých hesel přeje celá redakce Root.cz.

Podle nosa poznáš kosa! Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Šaty dělají člověka. Dress code znamená, že zaměstnavatel vám určí, co si máte do práce oblékat, aneb: Ukaž mi, co nosíš – a já ti řeknu, kde pracuješ a na jaké pozici.

Za komunistů se říkal vtip, že svobodný Západ i komunistický Východ oba garantují svobodu projevu – ale že jen Západ garantuje i svobodu po projevu. Dnes kdo nahlásil nevhodný obsah, hodil kamenem.

Svatý Martin přijel na blátivém koni a 6. prosince je za dveřmi. Kdo z vás zlobil a kdo byl hodný? Kdo vypíná monitor, když jde z práce a kdo ne? Máš silné heslo? Defragmentuješ? Zálohuješ? A básničku umíš?

Psychologie války je stejná, co člověk jest člověkem: Rozdělíme se na my a oni a už se to mele. Ale jak říká Sun-Tzu: Porazit protivníka ve všech bitvách není umění – nejvyšší metou je porazit ho bez boje.

Všichni se v serverovně starají v prvé řadě o hardware – aby ho neukradli, aby neshořel, aby se dobře chladil. Ale co obsluha? Navenek téměř nejsou vidět, ale pořád to jsou lidé… tedy, skoro všichni.

Dějiny někdy peláší za horizont, někdy se motají v kruhu, jindy se točí ve spirále a někdy je to jak na houpačce – sotva někam dojdeme, hned mažeme tam, odkud jsme vyšli. Nebo bychom občas měli.

Antigravitace a řízená gravitace je v každé druhé sci-fi. Kdyby se nám podařilo jedno z toho rozlousknout, nikdy bychom už neměli nouzi o energii – jaderná fúze by již nebyl problém. Zatím ale nezbývá než bádat.

Videa s ňuňu kočičkami nám připadají směšná, protože hluboko v genech a kultuře stále ještě máme zapsán strach před šelmami, které nás od zrodu rodu homo lovily na savanách, v kopcích, i v horách. Bestie!