Humor

Jednou za čas si nejeden z nás určitě přál, aby tam, kde zrovna byl, radši nebyl. Někdo jiný zase je přesně tam kde chce, ale potřebuje být neviděn. S trochou kreativity jsou tady způsoby, jak toho docílit.

Každý rok se měsíc vzdálí od naší milované planety skoro o čtyři centimetry. Kdo ví, proč to dělá. Možná za to může zpomalování rotace Země, možná má jen pocit, že už mu dlouhodobý vztah nevyhovuje.

Zoufalá situace vyžaduje zoufalé řešení. Zvlášť pokud jde o kolaps civilizace jak ji známe, a člověk se ocitne mezi posledními přeživšími. Ta nejelegantnější řešení jsou naštěstí obvykle ta nejjednodušší.

Jak to udělat lepší, zajímavější, přitažlivější, šťavnatější a macatější? Jak donutit spotřebitele přiběhnout od konkurence nadšeně k nám? Inspirativní nápady jsou k nezaplacení. A vždycky budou.

Přes všechny mezigenerační spory je jedna věc, na které se všichni shodnou – každá další generace mladých je horší, než ta předchozí. Ty dnešní zajímá jen to, co se dá nahrát na instagram či zastřelit ve videohře.

Říká se, že láska je slepá. A skutečně, spousta lidí je ochotna, díky touze po naplnění jistých biologických potřeb, překousnout ledajakou chybičku potenciálního partnera. Ale všechno má své hranice.

Ajťák. Co to vlastně znamená? Nosí divné stejnokroje, mluví vlastním jazykem, šíří zvěsti o nějakém linuxu a scházejí se na tajemných setkáních. Snažíte se nemyslet na to, co asi dělají, jsou-li všichni pohromadě.

V jistém věku už jste dost zralí na pravdu. Ať už tu o Santovi či o vašem nemocném psovi, kterého rodiče před pár lety údajně dali k hodné tetičce na farmu. Ale jsou i pravdy, na které vás nepřipraví nikdy nic.

Pod slovem kultura si každý představí něco jiného. Někdo večer strávený v divadle, jiný mocnou civilizaci a další marně přemítá, co že to slovo znamená, ale raději doufá, že ať je to cokoli, snad se mu to vyhne.

Život s ajťákem může být plný překvapení. Zvlášť u těch, co mají tu podivnou zálibu v mimozemšťanech. Začíná to nevinným sledováním dokumentů a po čase se bojíte, ať domů odněkud nedotáhne pravého mimozemšťana.

Lidi říkají, že poctivýho řemeslníka aby dneska pohledal. Sklady a dílny zejí prázdotou, zatímco kanceláře jsou vydýchané IT a jinými odborníky. Ti mají tu čest řešit nejzásadnější otázky lidstva. Třeba prsa.

Má to jít, ale nejde to. Všechno máme dobře, ale tenhle fakt jakoby zákony logiky naprosto ignorovaly. No co, někdy je osvěžující jít cestou nejmenšího odporu a problém vyřešit tak… že ho prostě neřešit.

Počítačové hry jsou plné násilí, to všichni víme. Někteří si dokonce stojí za tím, že v tom je přece ta pravá zábava. A ta je přímo úměrná množství krve a vnitřností, které oblaží náš zrak.

Historii vnímá každý trochu jinak. Někdo vidí úspěchy lidstva (nejen) na poli technickém, jiný třeba zbytečné války, způsobené lidskou chamtivostí. Co si o tom budou myslet roboti, až jednou převezmou vládu?

To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou. Že vás nesledují, nehypnotizují vám zátylek v metru, v čekárně u zubaře nebo ve vaší oblíbené putyce. A třeba na vás mají větší vliv, než si myslíte.

Kdo by neocenil krásu naší drahé matičky Země? Je fajn se na chvíli zastavit, poslouchat ševelení stromů a zurčení potůčku. Zvlášť pro toho, kdo si myslí, že i v digitálním věku má realita tu nejlepší grafiku.

Skupinka podivínů, někdy přezdívaných Plochozemci, tvrdí, že naše milovaná planeta je vlastně placatá. Ale jak to, že ještě nikdo nepřepadl přes okraj? Elegantní odpovědí je jev připomínající hru Pac-man.

Jeden fakt platí napříč časoprostorem – není nad dobrou pizzu. V průběhu let se místo její konzumace přesouvá do našich domovů a její objednání nás stojí míň a míň námahy. Jak se bude pizza objednávat v budoucnu?

Snad každý jednou nestíhal a ví jaké to je běžet nelítostný závod smrti s termínem. Ať už čehokoli, odevzdání dokončeného projektu, zaplacení nájmu nebo zkoušky z recitace. Nejeden z toho má neklidné spaní.

Taky máte někdy pocit, že vás někdo pozoruje? Když vás však nutkavý pocit donutí ohlédnout se, nikde nikoho nevidíte. Přemýšlíte, kdo by po vás mohl jít, ale jedno vás nenapadne. Co když vás sleduje sám vesmír?

Každým rokem žasneme nad uměním filmových tvůrců a nad jimi stvořenými speciálními efekty. Díky nim na pár desítek minut věříme, že před námi stojí opravdový elf, demogorgon, nebo třeba Taťka Šmoula.

Technologie jsou úžasná věc, na tom se asi většina lidí shodne. Ale víme jak je to s tím dobrým sluhou a špatným pánem. Někdy je dobré roboty, herní postavy či stroje času nechat na chvíli někde za hranicemi.

Spousta z nás si určitě klade otázku, existují-li alternativní vesmíry. Jaké asi jsou? Liší se moc od toho našeho? Čekaly by v nich na nás létající stonožky nebo třeba mluvící lednice?