Na topole nad jezerem seděl vodník Ferina,
nudou celej usouženej, vožralej, jak latrina.
A že nemoh do vesnice za courou,
honil si tam ptáka pazourou.
Nema dcera nema stání,
k mrdu ji vždy něco pohání,
k mrdu ji vždy cos nutí,
nic doma jí, nic po chuti.
Sotva však prdel namočila,
lávka se pod ní prolomila,
a po mladičké dívčici,
vztáhli ruce tři vodníci.
A než stačila zavolat na strejce,
měla ho tam celýho až po vejce!
