Vlákno názorů k článku Komiks: Chlapský přístup od BLEK. - Zeny nebalim, mam totiz poruchu osobnosti.

Kecy. Kasli na to jestli umis byt vtipny a zajimavy nebo ne, proste to zkus. Udelej neco, o cem si myslis, ze to lidi prijemne prekvapi nebo potesi. Prijdes na to, ze to neni vubec tak tezke, akorat to musis zkusit. Rozhodne to bude lepsi nez psat o komplexech na diskusni fora, a urcite se ti ulevi stejne.

Taky nerozumim tomu, co pisou lidi niz, ze rikas, ze o nikoho nestojis na jedne strane, a citis se sam na druhe strane. Co to tedy znamena? Ze chces jenom kamaradku, nebo jenom sex?

Ale at uz je to jak chce, ty se tem slecnam divis, ze nechteji poslouchat o tvych komplexech? Zakladni pravidlo kazdeho vztahu je, ze musis dat minimalne tolik, kolik chces dostat. A ty od nich cekas, ze te budou litovat (tedy beres), a sam jim nejsi schopen nic dat, zadnou zabavu a zpestreni zivota. To s psychopatii nema co delat, na to existuje naprosto algoritmicky popsatelny postup. Zjistis si, co se dotycne libi. Treba jestli ma rada divadlo, nebo prirodu, nebo sportovani, nebo jinou aktivitu. Muzete jit taky do knihovny, nebo na koncert... A pak se ji proste zeptas, jestli nechce jit s tebou. Neni na tom nic spatneho, spousta holek se citi sama a bude jen rada. Nemusis pri tom myslet na zadne zavazky a resit jestli te pritahuje nebo ne. Nakonec zjistis, ze se ti takto ulevi mnohem vic, nez kdyby sis hned od zacatku stezoval.

A pokud mas problem s tim, poznat co si mysli a co se ji libi, tak ji to rekni otevrene po prvnich 2-3 schuzkach, ze mas problem poznat co si ktery clovek mysli. Ale nestezuj si na to! Proste ji vysvetli, ze to tak je. A pokud bude ta prava, tak to pochopi.

Ja se nedivim, ze zeny nechteji poslouchat o mych
komplexech. Ja to chapu --- a prave proto zeny nebalim, aby
o nich poslouchat nemusely.

Nechci, aby me nekdo litoval. Stacilo by mi, kdyby moje
psychopatie a obtize s ni spojene (napr. neschopnost zalozit
rodinu) zene nevadily.

Pokud budu delat to, co se zene libi a mne ne, budu z toho
nastvany, bude to na me videt, a z toho rande nic nebude.
A najit prunik cinnosti, co by se libilo i mne i zene, asi
neni mozne --- protoze ja porad sedim u pocitace.

Hm, a to, ze nejsi schopny zalozit rodinu (a ze pusobis spatne emocne na lidi) ti taky rekla ta psycholozka? Nebo zkusil jsi to nekdy (zalozit rodinu)? Ne? Tak jak to muzes vedet?

Podle me (a i ostatnich tady) jsi akorat pesimista. Asi jako Marvin - "mozek jako planeta, a chce se po mne, abych se nezavazne bavil se zenami..." :)

A jestlize nechces, aby te nekdo litoval, proc o tom asi pises do fora? Tuk tuk? K sedeni u pocitace partnerku nepotrebujes, a pokud ti opravdu vyhovuje jenom to, pak by sis nestezoval. Ale tobe to ve skutecnosti tak docela nevyhovuje, jenom se na to vymlouvas.

Zkus trochu experimentovat, a zjistit, jestli neni jeste nejaka dalsi cinnost, ktera by te bavila. Je to celkem pravdepodobne.

To, ze nejsem schopen zalozit rodinu, mi psycholozka
nerekla, to sam citim. Kdybych se premahal, tak bych ji asi
zalozit dokazal, ale nemel bych u toho spravne emoce (sralo
by me to), a tak bych tu rodinu poskodil. Jeste jsem
neslysel o pripadu, kdy by clovek s poruchou osobnosti mel
stastnou rodinu.

Marvina asi trochu pripominam --- ale on mel depresi a ja
poruchu osobnosti. Ale stezoval si podobne.

O poruse nepisu proto, aby me nekdo litoval, ale proto, ze
se ji trapim --- a tak pouze svoje trapeni vyjadruju.

Libilo by se mi treba sedet u pocitace a pak se v noci
pritulit k zene, ale to by zase zadna zena nevydrzela, abych
si ji tak malo vsimal.

Asi me uz nebavi nic jineho, dokud jsem nevedel o poruse,
tak jsem spoustu casu taky sedel u pocitace, ale krome toho
jsem se obcas prochazel po venku, chodil plavat, do
posilovny, jezdil na kole. Ted uz me nebavi nic z toho.

O nazor kolika lekaru se ta tvoje diagnoza opira? Ja znam cloveka, kteremu jeden ze tri psychologu predepsal prasky proti schizofrenii, zbyvajici dva mu ale rekli, ze je normalni a ze se ma brat takovy jaky je, anebo ze ma na sobe pracovat (to podle toho jak moc jim toho o sobe prozradil).

To zni jako klasicka situace: lecba horsi choroby.

Napadlo te, ze se doktori mohli splest? Zvlast u tak tezko uchopitelne discipliny jako je psychologie a specialne kdyz jim sve obtize licis tak teatralne, jak nam tady.

Ja myslim, ze se nespletli. Ja totiz opravdu mam problemy s
komunikaci uz od detstkeho veku. Malo jsem se zarazoval do
kolektivu ve skole a ani ve vlastni rodine jsem se nedokazal
prizpusobit a zit s ni. Partnerku jsem nikdy nemel. Pokud
nejaky odbornik najde lepsi vysvetleni mych problemu nez
"Schizoidni porucha osobnosti", tak je muzu prijmout, ale
nikdo mi jine vysvetleni zatim nedal.

Tak nevim nevim. Ja jsem jako maly dite jsem taky s nikym nekomunikoval o nejakem zarazeni do kolektivu(to je komunisticke slovo) nemohla byt rec. Vzdycky jsem byl mimo. Uz od sedmi let sedim u pocitace a stravil jsem u neho pohodove chvile. Taky mi to pusobi poteseni.
Je teda pravda ze taky rad chodim do prirody k procisteni mozku, ale vecer mne to vzdycky tahne k pocitaci.
K partnerce bych nedovedl byt pozorny a porad ji obskakovat. Zanedbaval bych ji a nez nekomu pusobit bolest, tak je nejlepsi vztah nenavazat. Byla by to tak akorat zalezitost sexu a na tom vztah nelze zalozit. To bych se musel vzdat compu. Volba tedy je davat penize do partnerky, a nebo je ziskavat s dobrymi pocity z pocitace? Jedno bez druheho nemuze byt, ale vzajemne se to vylucuje. Dulezite je mit co jist a tak teda pocitac vitezi. Nehlede na to ze u nej mam pocit z dobre vykonane prace. Ze jsem necim uzitecny ostatnim. K cemu bude uzitecny ostatnim nejaky nas vztah notabene bezdetny?
Partnerku s podobnymi zajmy, aby nam prace s compem zaroven korenila vztah, bych hledal tezko. Proste ten filtr je moc specificky. Jinak sanci na ziskani partnerky bylo mnoho.

BLEKU kernel bude a my nebudem! To co delas delej dal pokud si myslim ze je to dobre.

Se zenami nechodim/nebalim ze zasady. Ale tady je to snad poprve kdy se o tom zminuji. Navic nepisi to vsude ze se zenami nechodim jako ty. Kolikrat je to velmi otravne a proto ti doporucuji abys to daval do for jen po zrale uvaze.

Co myslis mam taky poruchu osobnosti? Ja si myslim ze ne. Jsem holt jiny, ale beru to jako kompliment;-)

"Kdybych se premahal, tak bych ji asi zalozit dokazal, ale nemel bych u toho spravne emoce (sralo by me to) ..."

V tom případě je drtivá většina ženatých chlapů psychopati :)


Nebo se na to zkus podívat z té druhé stránky - většinu mužů v rodinách s dětmi to občas taky sere, takže to jsou ty správné emoce :)

No vidíš a pak že se to nedá léčit.

Pořiď si blog a piš to do něj.

Také by ses mohl přihlásit v Bohnicích do terapeutického divadla, tam budeš moct dokonce inscenovat hru o svých obtížích, sice to také dvakrát neléčí, ale hodně lidem se uleví. Jediné co budeš muset dát na oplátku bude, vyslechnout ostatní, až budou vyprávět o svých obtížích. Nakonec zjistíš, že jsi na tom proti ostatním ještě o hodně lépe.

Nezapomeň, že ostatní investují do budování vztahů hodně času. Pokud všechen ušetřený čas investuješ do budování své kariéry, tak budeš nebetyčně úspěšný.

No o tom huleni by se asi dalo polemizovat hodne dlouho,ale rozhodne to neni zadny "demon". Je to podobne jako napr. u alkoholu, kdy obcasna sklenka vina pozvedne naladu, zatimco 2 litry denne je cesta do lecebny. Pokud ale clovek neni uplne v pohode,tak samozrejme pravidelna konzumace cehokoli muze mit nepekne nasledky.
Vis,me ale pripada,ze se v tom zbytecne utapis. Odbornik ti rekl,ze mas nejakou poruchu a ty to beres jako rozsudek smrti. Ono ale nakonec zalezi jen na tom,jake to ma v zivote prakticke dusledky. Pokud nemas sklony k nekontrolovatelnemu nasilnemu jednani, tak se da zvladnout kdejaky problem. Sam si zde navic pripustil,ze bys v podstate chtel mit pri sobe nejakou partnerku,ale nemuzes ji zatezovat svym problemem. Ver mi,ja uz videl hodne vztahu,kde partner zcela jiste splnuje charakteristiku agresivni narusene osobnosti a partnerka to i presto trvale snasi. Myslim,ze takova zena by ti vysvetlila, co je to porucha osobnosti. Samozrejme nevim,co konkretne tvuj problem obnasi,ale mam pocit,ze se zde bavim s inteligentnim clovekem s normalnim smyslem pro realitu.