Vlákno názorů k článku Komiks: GPS od lilou - Uz tu boli kadejake trapne akoze vtipy, ale...

1) Bohuzel psychotesty dokazi v cloveku vytvaret realitu.

2) Opakovani testu byva osidne. Ja jsem treba dvakrat absolvolal projektivni Rorschachuv test. To jsou takove ty skvrny, ze kterych lze poznat osobnost cloveka. Jenze se ukazalo, ze tato metoda se neda prilis opakovat. Pri druhem testu jsem se snazil neopakovat "chyby", kterych jsem se dopustil v prvnim testu, takze ten druhy test nebyl prilis validni.

3) Psychiatri se od svych pacientu lisi tim, ze maji nadhled a klic od pavilonu :)

4) Pravdepodobne jsi velice ovlivnitelny. Na zaklade jedne vety od psycholozky "Vy mate schizoidni poruchu osobnosti", se ti dost radikalne prevratil zivot. Pracuj na sve samostatnosti, abys nebyl tak snadno ovlivnitelny a manipulovatelny a mel zivot svuj zivot ve svych rukou.

1) ta realita existovala i před tím.

Fakta (platná před psychotestem):
a) neměl jsem nikdy partnerku
b) nedokážu soužít se svojí rodinou
c) nereaguju na psychologovy pozitivní řeči
d) nechodím nikam ven, sedím pořád doma
e) nemám žádné zájmy vyjma počítače
f) nezařadím se do kolektivu, už od 6 let ve školce

--- to jsou všechno fakta, na která ta psycholožka neměla vliv. Před diagnózou jsem si myslel:
a) někdy mít partnerku budu
b) je to tím, že rodina je špatná, není to mou vinou
c) je to tím, že psycholog byl špatný, není to mou vinou
d) nevadí mi to
e) nevadí mi to
f) nezajímá mě kolektiv dětí

--- po diagnóze jsem pochopil, že všechno je moje vina.

2) já vím, proto se ten test psychologové snaží držet v tajnosti.

3) a taky nemají psychickou poruchu.

4) ten život jsem měl převrácený už předtím. Před tou diagnózou jsem žil dost podobně jako teď, s tím rozdílem, že jsem si tolik nevyčítal, že jsem špatný. Vinu jsem házel na okolí, ne na sebe.

ad 4) To je zvlastni. Drtiva vetsina lidi bere psychoterapii, jako moznost se o sobe neco dozvedet a pracovat na sobe a svych slabych strankach. Ale ty jsi se jakoby zatvrdil: "Mam psychickou poruchu a uz s tim nejde nic delat".

Mne treba psychiatr rekl ze jsem neurotik a dale dodal : "Vy jste neurotik, geneticky i vychovou, ale uvaha, ze s tim nejde nic delat je spatna. Vzdy se da neco vylepsit".

Dale bych dodal, ze je nestastne kdyz doktori (ale i lide obecne) hovori o lidech jako :
"neurotik", "psychopat". Lepe je rict clovek s neurotickymi potizemi, atd.

Ano. Skoncil jsem v RIAPSu z depresemi a sebevrazednymi myslenkami.
Bydlel jsem u rodicu, nemel pritelkyni, byl zablokovany, nevyzrala, nesamostatna osobnost.
Pomohl mi hodne, i kdyz ted mam zrovna takove horsi obdobi. Ale na to si clovek musi zvyknout a byt trpelivy.

A jak bys teda chtěl "vylepšit" poruchu osobnosti. To myslíš jako, že bych měl chodit na různé společenské akce, které mi nic neříkají, abych byl ještě nešťastnější než když tam nechodím?

Nebo bych měl chodit a souložit s holkama, co se mi nelíbí, jen proto, abych měl sexuální historii stejnou jako normální lidi?

Či co?

Nevim, je to slozity. Zalezi hlavne na tom jaky mas problem.

Problém mám takový, že nemám žádný citový vztah.

Schopnost citového vztahu záleží nejen na chování, ale i na podvědomých mimoverbálních projevech, takže to nejde řešit jednoduše logikou "jak se chovat, abych měl vztah".

Příklad: "když nemluvím o poruše" => "cítím se blbě, žena to vycítí a vztah nenastane"
"když mluvím o poruše" => "cítím se líp, uvolněněji, takže ženu neodpudí moje mimoverbální projevy, ale odpudí ji verbální projevy --- řeči o poruše"

a jen tak mimochodem co citový vztach k pc..... ale všimni si "když mluvím o poruše" => "cítím se líp, uvolněněji" - zde přistupuješ k ženě jako chápající osobě, tedy k ženě, která za tebou stojí za všech okolností. Cítíš se dobře když jsi v její blízkosti a ona chápe. Říká se tomu pocit štěstí. Není to známka citového vztahu ? Ty jsi bez poruchy. Cítíš úplně jako normální člověk. Romantika je blbost pro spisovatele.

"zde přistupuješ k ženě jako chápající osobě, tedy k ženě, která za tebou stojí za všech okolností. Cítíš se dobře když jsi v její blízkosti a ona chápe. Říká se tomu pocit štěstí. Není to známka citového vztahu ?"

S tím rozdílem, že takovou ženu, co by měla chápající přístup, jsem ještě nepoznal. Můžeš mi tady v těch diskuzích ukázat jednu jedinou chápající ženu?? Ženu, která by mi řekla: "ano, vím, čím sis prošel, chápu, že to na tobě zanechalo následky a že jsi takový jaký jsi". Místo toho mi lidé pořád dokola dávají ty samé rady jak kolovrátek ("nemluv o svých problémech" --- nebo "musíš se chtít změnit" --- jo, kdysi jsem se přesně těmihle věcmi řídil, ale výsledek byl katastrofální). A když ty rady nezabírají, tak to ženy vnímají jako selhání možnosti vztahu se mnou.

Právě jen ten počítač mě chápe, mlčky, ale chápe, můžu zde třeba milionkrát napsat, že jsem psychopat, ale počítač běží dál aniž by mi cokoli vyčítal nebo se mi snažil "pomoct". A díky tomu, že mám ECC paměti, tak ani nepadá. Fakt ho mám rád.

AMD K6-3+ 450MHz, 512MB RAM, 3 IDE disky 4GB+40GB+250GB (to je počítač, u kterého mám konzoli). Ještě tu mám Sun Ultra 5, 440MHz, 512MB RAM, IDE 8GB, SCSI 18GB; 486 DX, 32MB RAM, 2 IDE disky 400MB+6GB; notebook Pentium 2 300MHz, 128MB RAM, IDE 5GB; deska Athlon 2GHz, 1GB RAM, disk 60MB; druhá deska Pentium MMX, 256MB, bez disku (nabootovat jde z diskety, root na USB). Prostě to tu u mě v pokoji vypadá jak u psychopata.

Hry hraju jen staré DOSové, co nepotřebují Windows.

já tě mám taky ráda :)))

Gerlinda se jmenuje jeden z těch počítačů :) To asi psal někdo, kdo mě zná.

Běží mi na tom:
AMD K6-3: Spad (to je ten kernel, co jsem si napsal sám), OS/2 4, Linux 2.2, 2.6, DOS 6.22
Notebook Pentium 2: Spad, Linux 2.6, Windows 98
UltraSparc: Linux 2.6
486: Spad, Linux 2.0, DOS 6.22+Windows 3.1 (kdysi jsem tam měl i OS/2 3, ale smazal jsem ho kvůli místu na disku)
na těch deskách běží pouze Spad

Tu 486 občas používám na testování Spadu, zda běží spolehlivě i v rychlostně i paměťově omezeném stavu, i jsem díky ní nějaké bugy našel --- kupodivu se na VI, SSH a Links dá docela slušně používat. Taky na tom Linuxu na ní občas testuju Links, zda se ještě dá zkompilovat na systému s Libc 5.

To je přirozený výběr.

Nechtel by jsi nejdriv zacit s citovym vztahem k nejakemu chapci? To mas mnohem jednodusi nez s zenskou, protoze vetsina zenskych jsou pekne sobecke mrchy, ktere kdyz nedostanou to co pozaduji tak se nezdrahaji pusobit vsemozne obtize. Nerikej ze nemas zadneho kamarada na kterem ti alespon trochu zalezi. Tak si k nemu zajdi obcas na pokec nebo s nim jdi do hospody a tak. Nemusite zrovna spolu hned jit lovit holky.

Co treba psa? Nechtel by jsi psa? Pes je dobrej kamos, muzes si s nim behat, hrat a tak.

Existuji i zeny takove jakou by sis predstavoval, par jsem jich za zivot potkal, ale jsou velmi velmi vzacne.

No, jak si mám takový cit k chlapci představovat? Do hospody občas jdu, ale samozřejmě z toho citový vztah neplyne (navíc ožralej jsem ještě zakřiknutější než střízlivej).

Vzhledem k tomu, že jsu psychopat, tak sobecké ženy odpuzuju, aspoň nějakou výhodu ta moje porucha má :-) Ještě jsem se s tím nesetkal, že by mě žena chtěla sobecky využít ... ono stačí říct "já mám poruchu", žena vycítí, že ze mě nic nekápne a nechá mě být.

Psa --- chtěl, ale nedokázal bych se o něj starat. O ženu ostatně taky ne.

Jo, existují, a jsou vzácné. Párkrát jsem potkal ženu, u níž jsem tu chápavost nějak vycítil, ale vztah z toho nikdy nebyl. Nemám absolutně představu, co říct.

Počítač mě chápe, když třeba do nějakého souboru napíšu, že mám poruchu a pak si ho přečtu, tak je tam informace, že mám poruchu.

Naprotitomu žena, když jí řeknu, že mám poruchu a pak se jí zeptám, zda mám poruchu, málokdy odpoví, že poruchu mám.

No vidíš, bylo to tam.

Žena to nepochopí, bude si myslet, že je to kec. Stejně jako si ženy myslí, že je kec, že mám poruchu osobnosti, že je kec, že mě škodí pozitivní myšlení, že je kec, že potřebuji svou poruchu projevovat, jinak bych se zbláznil. Některá žena si dokonce myslela, že je kec, že používám kernel, co jsem si sám napsal. --- prostě ženy jsou daleko kritičtější než počítače a občas bohužel i odmítají pravdivá tvrzení.

Však jo, pes chápe. Sice nerozumí slovům, ale emoce s člověkem sdílí.

Třeba když otec řval na moji sestru, tak naše fenečka pískala. Nepískala proto, že by z toho měla nějakej užitek (že by snad za to dostala víc jídla nebo šla ven), ale proto, že měla sestru moc ráda a bylo jí smutno, že trpí.

Taky bych si psa pořídil, ale vím, že sám bych na něj nestačil --- fenku jsme měli, a právě vím, že jí nestačí jen to jídlo a vyvenčení, fenečka potřebuje víc pozornosti.

Ženy jsou holt kritičtější než počítače nebo pejsci, no, hmm. A co s tím můžu dělat? Nic.

Tak možná by pro tebe byla vhodnější kočka. Kočka nepotřebuje venčit, dokáže se o sebe postarat sama, jen jí musíš krmit a naučit chodit na záchod. jen je nutno říct, že co kočka to jiná povaha. všechny se rádi mazlí, některé příliš mňoukají, některé jsou plaché. Pokud mají volný výběh, mají tendenci mít 3*krát do roka koťata. Když na kotě od mala mluvíš, muže si s tebou v dospělosti povídat (v rámci schopností kočky). A nejsou zas tak chladné a bez citu, jak se se o nich říká, i když kalkul u nich v některých věcech převažuje. Jedna mi dokonce nosila myši na okno (protože krmila kotě, měla přebytek myší a mě také měla ráda :-) )

Ja dostal radu necist vsechno na internetu, ale misto toho si zajit do knihovny a precist si to v knizce. U knizek o provoznim managementu to slo, ale s knizkama o programovani a DB uz je to horsi, tam to vazne chce pocitac. Takze tuhle radu poslu dal: pokud te zajima nejake tema, ktere je v papirove literature, zkus si to jit precist do verejne knihovny.

Jak to funguje? Nevim, to mi doktor nerekl, zrejme neco jako "clovek se soustredi na knizku a na tema a tak nejak si podvedomne zvyka na to, ze jsou kolem lide". Skutecny princip neznam, ale proste jsem se pak citil lepe. A predpokladam, ze doktori podobnych triku znaji vice.

Koukam, spousta lidí ještě nepochopila to základní: BLEK je v první řadě HYPOCHONDR

Hele zkus té psycholožce vynadat. Evedentně tě vyděsila a zaslouží si to. Ber to tak, že ona svojí inteliginci patrně zaměňuje za papír s testem který by ona sotva sama stvořila. Věř mi, ty fakt nepotřebuješ její diagnozu. Potřebuješ jen to co ty sám chceš. Napsal jsi fakta a dovedeš teď domyslet důsledky. Partnerka je na prvním místě, normální. Predstav si to být pod pantoflem. Představ si nestálé zápasení s ženskou inteligencí. Nebo ta romantika až budeš muset přebalovat děťátko, Ne nadarmo se říká děcku smrad. A teď to porovnej s počítačem. Ta kouzelná bedna, takových šanci v komunikaci s celým světem je zde ukryto, takových hezkych holek, vše nezávazně, nikdo tě neomezuje a ten linux je taky přece free, a je to svoboda v možnosti volby svojí krativity. Únik od reality. Přemýšlej jak NESMÍRNĚ asi musí být schyzofrenik štastný, když má svojí halalucinaci, když má právě živý rozhovor se svým andělem strážným jak mu radí, jak balit holku, jak vytvořit ten spráný algoritmus a pak se mu to náhodou vyplní. Ale ono se to nesplní a on ten blb se pak tom svěří nějakýmu cvokařovy a jak už to chodí ve světě obchodu, vzroste poptávka a tím vzroste cena příslušného medikamentu...Je pacient štastný?, má svojí svobodu? . Ale neser mě. Jde jen o štestí. Ser na cvokaře, ožer se No řekni, kdo má asi to štěstí NEMÍT pitomí rodiče, pitomou rodinu. Pitomí dav.. Jdi do tý hospody, Vem si sebou notebook, ale hlavě ožer se, k tomu kolektiv nepotřebuješ. Ty se nepotřebuješ vykecávat, ty se potřebuješ ožrat... Jdi vše je jednou poprvé, a nebo podruhé ... prostě jdi. To je teď tvůj cíl !

To, že bych mohl mít poruchu osobnosti, jsem tušil i před tou diagnózou. To je důsledek psychoterapie, na kterou jsem předtím chodil. Ta psychoterapie mě poškodila dost.

Před psychoterapií jsem vinu házel na svoje okolí, měl jsem přístup "já si můžu sedět u počítače jak chcu a mít zůžené zájmy jak chcu a když to rodině vadí, tak je špatná rodina". Po psychoterapii jsem měl přístup, že přílišné sezení u počítače a nedostatek zájmů je špatné, je to projevem poruchy osobnosti. Jenže u něj sedím dál, protože nic jiného neumím.

"ale hlavě ožer se"

Zkusil jsem to, ale cítil jsem se po tom blbě. Ne blbě z kocoviny, ale takovým pocitem prázdnoty. V tom ožralém stavu jsem nebyl schopen ani balit ženy (alkohol má na mě spíš utlumující efekt) ani programovat, prostě úplně vygumovanej.

No nevím, ale když se nad tím zamyslím, tak a) - f) bych ještě nedávno u sebe taky dokázal vypozorovat...