Nesouhlasím s tím, že hodináři už neexistují. Nevymřeli, i když, bohužel, (u nás) pořád vymírají. Jediné hodinářské učiliště u nás má každý rok problém naplnit třídu a tak některé roky vyučování ani neotevře.
Hodinky totiž nejsou jen jednorázovky z Číny s plastovým strojkem za 1 $. Pracoval jsem ve velkoobchodě s hodinkami tzv. střední třídy (ceny v desítkách tisíc Kč) a běžně se i u nás prodávají hodinky za statisíce (samozřejmě zde už nejde jen o zobrazování času, některé strojky jsou doslova umělecké dílo a dalo by se i říci že malý technický zázrak; v dnešní době, kdy každou složitější činnost řídí počítač je hezké vidět, jak jsou takové činnosti zpracovávány na čistě mechanickém základě), dokonce i miliony (ty ale už často nemají s hodinářským řemeslem moc společného, zpravidla je tam obyčejný quartzový ETA strojek a hodinky jsou drahé "na váhu", prostě jsou zdobené drahými drahými kameny - pro "chronomagora" ale nic zajímavého) a jejich ceně pak odpovídá i cena za opravu.
Samozřejmě to vyžaduje dobře vybavenou dílnu - na otevření servisu pro značkové hodinky potřebujete nejmíň 2 miliony (a na každý model strojku zvlášť školení u výrobce); na druhou stranu, pokud jste šikovní, není problém si s tím i slušně vydělat - u nás je tak zoufalý počet kvalitních (čímž nemyslím takové, co zvládnou vyměnit baterku nebo řemínek) hodinářů, že některé opravy se vozí do zahraničí - buď to u nás nikdo opravit ani neumí, nebo ti, co to umí, vědomi si své ceny, si za to řeknou víc, než to stojí třeba v Německu :-o.
Hledat porad mobil je otrava. Hodinky jsem nenosil asi 10let, ale jak jsem si uvedomil ze porad hledam mobil, tak sem si je zase poridil.
Hodinky jsou velice pohotove. Ted uz mas hodinky o ktery se prakticky nemusis starat a neco taky vydrzi. Do 13kkc se daji poridit solarni,multipasmo serizovania sklicko safir a tesnost i na plavani. Nestoji moc ale zase ne malo. Traduje se ze za poradny hodinky bys mel utratit jeden mesicni plat.
Mechanicke hodinky jsou krasny sperk pro chlapa. Muzi obdivuji spis funkcni dokonalost skloubenou s estetickym zazitkem nez hezkej sutr v plisku zlata. A kdyz dospejes do tehle faze zacnes touzit po mechanickych hodinkach;)
Ano, je to pravda. Hodinky s COSC certifikátem mechanické mají přesnost v rozmezí -4/+6 sec/den. ETA strojky bez COSC certifikace mají zpravidla -5/+15 sec/den.
I levné quartzky se vejdou do 0,5 sec/den a pro certifikaci COSC musí mít přesnost do 0,07 sec/den. Pak jsou ještě tzv. high end quartz a ty mají přesnost do 5 sec/rok.
A stejně mají mechanické hodinky svoje kouzlo a zvlášť u některých komplikací je skoro zázrak, že se někomu podaří v čistě mechanickém provedení.
Něco - málo - o hodinkách jsem psal zde: http://trhy.mesec.cz/clanky/mohou-byt-hodinky-investici/
Problém je zakopán v "Jediné hodinářské učiliště u nás...". Který šikovný mladý člověk dnes půjde dobrovolně na učiliště?! Udělat z hodinářství obor na strojní průmyslovce, případně na vysoké škole strojního inženýrství, nebyl by problém naučit lidi řemeslu. Takový vzdělaný hodinář by dokázal víc než vyměnit baterii či řemínek.
A to je podle mého názoru to nejhorší řešení - co by se na té VŠ měl asi učit? Politologii, sociologii, statistiku, marketing, management, deskriptivní geometrii,...? A po dvou/čtyřech letech by jí nedokončil jen proto, že by neudělal zkoušku z nějakého předmětu, který už v životě nebude potřebovat? Kvalitní hodinář potřebuje pouze šikovnost a pracovitost, nic víc.
Třeba "náš" hodinář měl dva pomocníky, kteří dělali jednodušší věci (např. leštění, výměny baterií, výměny celých strojků,..), asistentku, která přijímala zakázky a objednávala náhradní díly a účetní, která se mu starala o byrokratickou část jeho podnikání. A on se věnoval jen a pouze tomu, co uměl - opravám a to zejména těch nejsložitějších strojků. A vyplatilo se mu to, protože "hodinovou mzdu" (při přepočtu co si účtoval za opravu, např. celková oprava složitějšího stroje stála i 25 tisíc) měl více než 10 násobnou, proti té účetní.
Takže i kdyby třeba zvládal účetnictví, vést si ho sám by pro něj bylo výrazně ztrátové, stejně tak se zabývat objednávkami dílů nebo rozesíláním oprav. Na to všechno měl lidi. A když jel na školení do zahraničí, bral si s sebou vlastního tlumočníka.
Nějakých 3-5 let (podle toho, jestli by chtěl titul Bc nebo Mgr) na vysoké škole by pro něj znamenalo ztrátu na výdělku v řádu milionů a co z toho? Že by měl titul?
Tahle honba za tituly je cestou do pekel - uvedu další příklad. Zdravotní sestra. Dříve šla na střední zdravotnickou školu, kde měla 4 roky odborného vzdělání. Dnes jde nejdříve na gymnázium, kde ztratí úplně zbytečně 4 roky a pak na 3 roky na VŠ, kde má pouze 3 roky odborného vzdělání. Výsledek je, že 22 letá zdravotní sestra měla dříve za sebou 4 roky odborného vzdělání a 3 roky praxe. Dnes je to čerstvá absolventka se 3 roky odborného vzdělání. To má jako kvalitu zdravotnictví zvýšit?
Výsledkem titulové mánie jsou pak absolventi humanitních VŠ, kteří obracejí hamburgery u McDonalda :(.
Ad „Třeba "náš" hodinář měl dva pomocníky, kteří dělali jednodušší věci (např. leštění, výměny baterií, výměny celých strojků,..), asistentku, která přijímala zakázky a objednávala náhradní díly a účetní, která se mu starala o byrokratickou část jeho podnikání.“
Taky si myslím, že hodinář nemusí mít VŠ… Ale zajímalo by mne, co dělal před tím – nebo jen tak z ničeho nic založil firmu a byl hned schopný každý měsíc dát výplatu čtyřem dalším lidem? Buď musel zdědit miliony a mít slušný kapitál, nebo začínal v malém, a pak si musel všechno dělat sám, tedy i to účetnictví, objednávání, byrokracii…
Je to už starší pán, tak nevím, co dělal před revolucí, ale po ní začínal v zaměstnaneckém poměru jako hodinář v jedné z prodejen hodinek (takže nemusel řešit žádné účetnictví ani objednávky). A protože byl opravdu dobrý, přetáhla ho jiná prodejna, ještě luxusnější, aby tam měl z části jejich prodejny servis.
...každopádně odměna účetní je v celkových nákladech potřebných na otevření kvalitního servisu (jeden přístroj stojí i hodně přes sto tisíc a takových potřebuje hned několik - leštičku, tester vodotěsnosti (ano, existují i levné, ale to jsou víc hračky, než skutečné pracovní náčiní), vibrograf, atd) naprosto zanedbatelnou částkou.
Navíc malí živnostníci ani nemusí vést účetnictví, stačí jim daňová evidence, případně mohou uplatňovat náklady paušálem.