Nedávej vědomí větší váhu než je nutné. jde spíš o to že vědomí, je jen jeden ze vstupů do podvědomí. (další jsou oči, uši, hmat…). Tenhle vstup dokáže i to nevědomí občas přesvědčit, jak jinak se člověk odnaučí kouřit, jak jinak se člověk dokáže něco naučit. (Vědomě na sebe dáváš pozor, nevědomě uhneš pře fackou, nevědomě strhneš řízení ke straně – zachrání tě to, nevědomě při nepezpečí ztuhneš – čož tě za volantem zabije. Vědomě si vybereš levnější jogurt) Ten výzkum ukázal nebo spíš byl interpretován jako že vědomí a nevědomí jsou oddělená centra pracující současně. S tím že při přenosu dat je určité zpoždění, (nesmíš se bát toho že jsi nevědomě tlačen k nechtěným reakcím) t.j. můžes pociťovat že jednáš mimo svou kontrolu. pravděvděpdobně tě nesoulad mezi vědomí a tvými činy uvede do stresu a ztratíš kontrolu nad tím co chčeš říct a tak vystrašeně přehráváš svůj nevědomě uložený scénář o poruše osobnosti a tím se také nevědomě tvůj uložený záznam ještě více posílí ( dostane větší prioritu).
Ve skutečnosti si programuješ podvědomí i při napsání té své odpovědi. T. j. utvrdil jsi se v tom, najít něco proti změně, procvičil jsi si psaní a v češtině. Jde jen o to najít správný přístup a motivaci. Já to vidím tak, že úspech v naučení vězí v opakovaní zkušeností a nadšení pro danou věc. Sociální kontakty jsou také o zkušenosti. Nebudeš výborný balič holek, ale můžeš být dobrý balič. Myslel jsem, že by ti vědomí nějakého psycho dozoru mohlo kazit tvoje nadšení v tom samostatně navázat nějaký vztah (věř mi že velmi málo kluků si bere na rande svoji mámu, sociálního pracovníka… a kdyby ji, ho tam měli tak by taky asi koktali a styděli se) T.j. nevědomě jsem myslel bez dozoru, samostatně. Nezapoměn že existuje něco jako krátkodobá a dlouhodobá pamět. Pro tebe je nutně dostat správně rakce do té dlouhodobé paměti. Jakmile dostaneš do souladu vědomí a nevědomí zmízí i ty tvoje bloky. Víc pro tebe udělat asi nemůžu.