Já něco takovýho jako beznadějnou zamilovanost k ženě taky cítil. Ale samozřejmě když mám ten vymaštěnej mozkem, tak se s tím nedá nic dělat. Ty si aspoň můžeš říkat, že nemáš poruchu osobnosti a že příště se ti láska aspoň povede.
Pro mě je zamilovanost dobrá leda k tomu, abych si tu ženskou představoval před usnutím při honění --- a ani to už mi pořádně nefunguje.
Jo, to je dost 7 let.
Třeba mě fascinuje, že holka nalezne kluka, který má v sobě obrovské charisma, ušlechtilou tvář, inteligentní výraz, kluka tak vzácného, že se rodí jednou za 100 let --- a fetuje s ním toluen, takže jí IQ klesne o pětinu. Holt prostě láska vymele mozek :-(
V mým případě ty sporadické případy (kterých je míň než prstů na ruce), kdy jsem k nějaké ženě cítil cit byly tak silné, že úplně dokázaly zatemnit schopnost mít normální vztahy. Většina holek se mi nelíbí :-(