Potkal jsem krásnou dívku. Vlastně nejen to. Byla inteligentní. Žádná intelektuálka bez intelektu, jakých jsou plné fakulty sociálních věd, ale opravdu přirozeně chytrá a skutečně vzdělaná.
Nějak jsme si porozuměli a dlouho si povídali o všem možném... i o životě...
Pozval jsem ji ke mně domů, že mám pěknou sbírku starých procesorů. Rozesmála se. Snad nad tou troufalostí, možná i těmi procesory... Byla v tu chvíli jak z krásného snu, který se mi po nocích nad kódem občas vrací. "Tak jo," řekla po chvíli.
Rozloučili jsme se a já to vlastně nebral moc vážně. Takových už bylo...pro které jsem nakonec nebyl zajímavý...
Přišla. Procesory jsme brzy dali k ledu a zase si dlouho povídali. Bylo mně s ní hezky, byla tak přitažlivá... Možná konečně Ona?
Venku zahřmělo....trochu se lekla, přitulila se jak kotě hledající bezpečí v mámině pelíšku. Uslyšel jsem, jak dýchá.
Tak nějak to vyplynulo ze situace...vůbec se nebránila, oči jí zahořely touhou. Pomalu sundávám její tričko a najednou...
Najednou zase cítím, že z toho nic nebude, divný pocit v žaludku, potím se a vím, že nejsem schopen....
...
...
...
...
...
...
I tahle byla potetovaná.
Počmáraná jak nádražní toaleta.
...
==============================
Poruchu osobnosti mám schizoidní.
Diagnostikovala mně ji psycholožka.
Nejsem schopen styku se ženou.
Čistě teoreticky by to mohla být realita včerejšího večera. Tedy alespoň tady u nás včera po dlouhé době zahřmělo :-)
Mně je těch holek trochu líto. Té bolesti až ta móda pseudouměleckých výjevů na těle pomine... Nebo až některým nějaký číňan či japonec vysvětlí, co ty znaky vlastně znamenají :-)
Nedávno jsem o dovolené viděl jednu, která měla ruce tak zřízené, že mně, i postavou, připomínala pravěkou ještěrku.
Nechtěl bych dnes hledat svoji vyvolenou :-) :-) Ten moment překvapení, když to doma rozbalím :-)
Což o to, najdou se i motivy, na který se koukat dá; horší je to jak se nedávno ukázalo, že zdaleka na všechen ten inkoust zůstává v kůži, a že se jeho nanočástice roznášejí do těla = do ostatních orgánů jako slinivka, játra, nebo u některých (týká se samozřejmě jen těch, kdo/co ho mají) do mozku. A že to tam asi funkci nezlepšuje, je celkem jasný.
Koukat se na to mozna da. Hlava mi ale nebere, ze kazda normalni zenska chce kazdy den nove saty a boty, ale kerku nosi permanentne a v tech horsich pripadech si necha permanentne potetovat misto, kde to je za kazdych okolnosti videt. I kdyz si da spolecenske nebo elegantni saty, porad je v nich ta sama potetovana stetka, dozivotne poznamenana.
Pentium MMX, K6-2, K6-3, UltraSparc 2i, PA-8800, Barcelona Opteron, Core2 Xeon.
Ale dívat se na procesory je nuda, lepší je číst si o tom, jak ty procesory fungují, to se aspoň člověk něco dozví. Ale zase čtění si o procesorech nevypadá nijak lákavě pro ženy (což je sice sexistický názor, ale bohužel to většinu žen fakt nepřitahuje).
Jinak - mně tetování na ženách neodpuzuje. Ale styku se ženami schopen nejsem.
Ty jsi levý Blek.
Já, opravdový, mám samozřejmě ve sbírce nejen těch pár CPU, které jmenuješ, ale i řadu dalších včetně I8008.
Ti počmáraní tvorové mě opravdu odpuzují. Na ulici je to samozřejmě jejich problém. Pokud ale některý pronikne do mé osobní zóny, mám žaludeční potíže.
Tak tady nemel kraviny.
Mne stalo tohle v realu (rysy schizoidni poruchy, jinak vicecetna porucha osobnosti)
Resil jsem to pak na terapii. V podstate ta holka tim, ze mi nerekla, ze ma tetovani, tak se stala necistou. Ze uz to nebyla ta vysnena princezna, ale byla poskvrnena. Takze vecer jsem ji sukat nedokazal, zvladl jsem to az rano. Ale malem jsem se pozvracel
Bleku, kamaráde, nic si z toho nedělej, my géniové to prostě máme těžké a takhle by se zachoval každý z nás. Vezmi si třebe kolegu Bertíka Jednokamenáče. Ten dokonce musel z důvodu nedostatku nepotetovaného genetického materiálu vzít zavděk svojí sestřenicí. Nevzdávej to a ze svých rozumných požadavků v žádném případě neslevuj. Přece by ses nezahazoval s nějakou poznamenanou, vždyť by sis to pak celý zbytek života vyčítal. Hlavu vzhůru, úsměv na rty a optimismus do dalšího hledání. Máš moji plnou duševní podporu, Tygře!
Já na tom nechápu jednu věc. Ve dvaceti bych si třeba vytetoval elektrickou kytaru, ve třiceti abstrakci čehokoli z IT, ve čtyřiceti své děti, v padesáti splacenou hypotéku... ale už ve dvaceti jsem si byl vědom, že se člověk neustále vyvíjí a že za 10 let můžu mít názory a priority postavené úplně jinak. Proto je jakékoli permanentní počmárání se přiznání životní krátkozrakosti a mentální jednoduchosti.
Hele Katus ma na prdeli motyla a taky mi to nevyzvonila na prvnim rande. Ale coz, neni moc velkej asi 3cm a ma pripominku na dobu kdy byla blba. Jeji tehdejsi je na tom pry podstatne hure, protoze on si nechal vykerovat jeji jmeno ;-D Tak musi ted dozivotne balit jenom Kateriny...