Z lidského významu ano, to idiot jsem. Z lékařského významu nikoli. I když EQ mám asi na úrovni debility nebo idiocie --- ale debilita a idiocie se určuje podle IQ a ne podle EQ. Jaký je vlastně odborný termín pro člověka s velmi nízkým EQ?
"Donedávna byli odborníci přesvědčeni, že medikace nedokáže ovlivnit poruchu osobnosti jako takovou, dokáže pouze zmírnit příznaky přidružených specifických psychických poruch – deprese, úzkosti nebo nespavosti. Tento názor se však rychle mění. V posledních deseti letech se objevily výzkumné práce zaměřené přímo na farmakologickou léčbu specifických poruch osobnosti (Silk, 1996). Stále větší část biologicky orientovaných psychiatrů začíná věřit, že léky mohou cíleně měnit základní temperamentové rysy, které tvoří osobnost (Siever a Davis, 1991; Silk, 1996; Sperry, 1999)."
léky jsou špatné, protože odstraňují z postiženého odpovědnost za sebe samého. Člověk by měl být zodpovědný vůči svým pocitům tak, aby činil taková rozhodnutí, která zlepší charakter jeho pocitů.
(Pokud se cítím špatně, měl bych žít tak, abych měl dobré pocity.. nikdo jiný to za tebe neudělá.. lék je jen přesunutí zodpovědnosti zase na někoho/něco jiného)
"Pokud se cítím špatně, měl bych žít tak, abych měl dobré pocity.."
--- no já třeba když se cítím špatně, tak napíšu pár psychopatických příspěvků na internet a pocity se mi zlepší. Ale zase kazím náladu lidem, co to čtou.
Jinak ten pojem "odpovědnost" je takový psychologicky buzzword.
Špatně uděláš práci, za kterou máš odpovědnost => jsi za to potrestán => máš špatné pocity => příště se budeš snažit udělat práci líp. --- takhle by to mělo ideálně fungovat (pokud na člověka nejsou kladeny požadavky mimo jeho schopnosti)
Máš špatné pocity (za které máš odpovědnost) => jsi za to potrestán => máš ještě horší pocity. --- tohle nefunguje.
Máš.li špatné pocity, musíš změnit své chování / postoj / přehodnotit své hodnoty a přesvědčení / rozhodovat se jinak.. tak, abys měl lepší pocity. (Pocity změnit nemůžeš, ale mnoho v sobě toho změnit můžeš).
Pocit není začátkem něčeho, a mělo by to být takto:
Tvé fungování na tomto světě s poruchou => jsi potrestán a máš špatné pocity => změníš své chování apod. => znovu máš nějaké pocity (a těď už můžou být dobré!).. pokud nejsou dobré dostatečně => znovu se pídíš po tom, kde je chyba. atd atd dokud na to nepříjdeš a nebudeš štastný.
Ale tohle vyžaduje práci a dřinu - nejen přiznat si chtění a nedostávat a pak skončit s úzkostí v nemocnici, ale poznávat a ptát se a hledat odpovědi a věnovat se tomu. Nikdo jiný to za tebe neudělá, a zatím máš ještě spoustu času.. co budeš dělat až ti bude 40?
Emoční inteligence se jako jediná dá učit a naučit.. Je na to taky spousta knih.. stačí se zajít podívat do toho knihkupectví...
Rád bych si s tebou někdy promluvil.. kde na ircu/silcu tě můžu najít? Jsem žijící důkaz toho, že nic není ztraceno :) , ale máš ty vůbec zájem?
co se na tohle da rict? ........... snad jen to, ze se castecne nedivim tem lidem, co ti nadavaji, BLEK.u ......
ze stavu porouchaneho debila te nedostane nikdo jiny, nez ty sam... zadna zazracna pilulka, ani zenska... nikdo.... jen ty sam!
ale to je tak naarocneee zee........fuj fuj fuj.. radsi sedet v bezpecnem prostredi, kde ti nic nehrozi, nikdo te nemuze zranit, nic neriskujes.... zbabelec vuci svetu, zbabelec vuci sam sobe......
Videl jsem tve fotky, ses uplne normalni, mas dve ruce, dve nohy, dve oci, vlasy, usi atd... nemas zadny handicap... je jen ve tve hlave... nejsi ani trochu vdecny za to, co mas...... pripada ti to malo?
Rad bych ti doporucil jednu malou knizecku http://www.knihycz.cz/catalog.asp?pid=301
Neni to o poruchach osobnosti :), ale oci by ti otevrit mohla.... precist ji je pakatel ve srovnani s casem stravenym kompilovanim veci, ktere nejsou ani zdaleka tak dulezite pro zivot :)... udelej to pro sebe...
To právě není tak jednoduché. Chování se dělí na vědomé a nevědomé. Vědomé chování mám v pořádku, ale nevědomé mimoverbální projevy mám blbé. Tyto projevy nejdou ovládat vůlí.
"poznávat a ptát se a hledat odpovědi a věnovat se tomu."
Emoční problémy se nedají vyřešit racionálními úvahami"
"Emoční inteligence se jako jediná dá učit a naučit.. Je na to taky spousta knih.. stačí se zajít podívat do toho knihkupectví..."
Dá se naučit odpovídat na ty otázky. Zkusil jsem takhle EQ jednou test "zmanipulovat" --- t.j. snažil jsem se odpovídat tak, jak si myslím, že by normální člověk měl reagoval. A vyšlo mi EQ 120. Když však odpovídám tak, jak se cítím a chovám já, tak dosáhnu 40.
"kde na ircu/silcu tě můžu najít?"
Moc tam nechodím --- použij spíš mail. Na internetu si můj email najdeš.
nejde o to veci zmanipulovat... ale pochopit je... jsou na to ruzne techniky a cviceni, kterymi dosahnes vyssich vysledku bez manipulovani :) ... Mozek je plasticky! Da se ohybat... a techniky na to opravdu existuji a funguji.... Neprijde to hned, zalezi jak jsi chytry a jak se tomu venujes :)
ne ja sem nikdy nebyl u psychologa, takze nevim jakou mam poruchu, ale do 24let jsem byl nepopsany list papiru co se zen tyce :) ted uz aspon muzu zemrit v poklidu s pomyslenim, ze sem si vrznul .))))))) (cimz jsem pochopil, ze o to vlastne vubec nejde..)
mimochodem.. sex se precenuje...
Samozrejme ze emoce se nedaji zmenit.. ale prave racionalnim uvazovanim muzes zmenit jejich projev.. a tim ovladat sebe a tim ovladat svet kolem sebe (a tim dostavat napriklad jinou sadu pocitu)..
Najdi si story o cloveku jmenem Phineas Gage. Zil v 19.stoleti. Hlavou mu proletela tyc a vzala s sebou predni cast jeho mozku (analytickou/racionalni cast). Phineas zil dale (pres 10 let), ale stal se naprosto nesnesitelnym ve svem okoli. Proc? Prave proto, ze ztratit tu racionalni schopnost reagovat na sve emoce (uplne se prestal kontrolovat [nedokazal zvladat sve emoce]).
Já jsem nejprve žádné emoce necítil. Pak jsem se začal zajímat, jak proč se ti lidé chovají tak nablble. Vysledoval jsem pravidla, a snažil se zapadnout. Fungovalo to, a časem jsem se naučil cítit náznaky toho, co asi cítí lidé běžně. Celkem zajímavé, tyhle pocity. Nikdy bych třeba nevěřil, proč se ty samičky chtějí nechat hladit. Teď už to chápu. Ne že bych to cítil jako ony, ale pochopil jsem, proč to mají rády. No a proč jim neudělat radost ;). A podobně se spoustou věcí.
Já třeba cítím pozitivní emoce, když si hladím fenečku. A fenečka nejspíš taky cítí pozitivní emoce, podává pacičku a tváří se spokojeně. Tak jsem si ji hladil.
Nedokázal bych projevovat emoce podle nějaké šablony. Když jsem to cítil, tak jsem si fenku pohladil a když necítil, tak ne.
Ale ženy si nehladím, to bych si netroufl, jsem totiž psychopat. Ženám taky nejde jen o to hlazení, ale mají na muže spoustu dalších požadavků. Plnohodnotný vztah na hlazení založit nejde.
Tady jde o to, že fenečka po člověku nic nechce. Ale žena toho chce mnohem víc. Pouze na hlazení žádný vztah mezilidský založit nejde.
Ani tu fenku bych si sám nepořídil, protože vím, že by se se mnou nudila. Třeba s rodiči a sestrou má fenka život mnohem bohatší. Natož pak pořizovat si ženu, ta je mnohem náročnější.
Tak mě napadá, že já vlastně nemám problém s tím, že bych k ženě necítil cit, ale ženu a její rodinu bych nechtěl živit. Taky bych s ní nedokázal žít tzv. běžný život. LO zase dost vydělává a ženu by uživil, i by jí zprostředkoval kratochvíle tohoto světa, ale nemá ten cit na hlazení ženy. Tak třeba by se z nás dvou dal poskládat jeden funkční člověk :)
Náhodou, já se hladit ženy naučil. A je to dokonce zábavnější, než třeba krmení rybiček. Takové víc interaktivní. Žena právě spí. Pro čtenáře root.cz může být zajímavý detail, že umí programovat v C ;)
ještě ti řeknu to, že způsob jakým jsi odpověděl na uvědomění si své poruchy, je pouze nedokonalé a krátkodobé řešení problému (jednou za týden to musíš vykřičet pod komix na rootu a uleví se ti).
pojem odpovědnost sám za sebe cítí každý zdravý člověk. Jak můžeš ze sebe dělat prosťáčka, který jen přehazuje zodpovědnost na jiné/druhé/minulost/papír od psycholožky ? to k sobě nemáš žádnou úctu?
Já si pod pojemem odpovědnost představuju, že nějaká autorita mi dá nějaký úkol. A pak mě hodnotí za provedení toho úkolu.
Kdo mi dal jaký úkol týkající-se mého života a jak mě za něj bude hodnotit. Nedokážu si to představit. Proto ani nechápu, co je to odpovědnost za svůj život.
Prostě pojem "odpovědnost za svůj život" je buzzword. Asi jako když řekneš "informační aktiva", tak to taky zní strašně vysokozdvižně, ale je to tak vágní, že to znamená buď všechno nebo nic.
To je dobra myslenka, ale nebezpecna :-) zvlast pokud ji bude aplikovat nekdo, kdo trpi emocnim chladem a zvysenou kriticnosti vuci sobe i druhym (coz je tak nejak priblizne definice schizoidni poruchy osobnosti dle Internetu).
Kdyby měl asociální psychopat učinit šťastným sám sebe, tak bude krást a znásilňovat lidi.
Ale já jsem psychopat schizoidní, za peníze stejně nemám, co bych si koupil a co by mě udělalo šťastným. A styk se ženami neprovozuju, tak ani nemám touhu znásilňovat. Prostě sedím u počítače a tupě zírám, mám poruchu.
Pocity člověka nejsou úměrné jeho životní úrovni. Jsou úměrné derivaci životní úrovně.
Člověk nemůže být pořád šťastný, to by jeho stimulace musely pořád růst (aby měly kladnou derivaci) a přes nějakou úroveň to už nejde. Třeba feťák si taky musí píchat pořád větší a větší dávky, aby si udržel pozitivní pocity z drogy. Pozitivní myšlení netrvá donekonečna, jednou realita procitne.
I ten vztah se ženou vyhoří, na začátku se k sobě lísají jako hrdličky a pak je z toho manželství, otrava a stereotyp.
Chodil jsem k psychologovi, který mi moje negativní myšlenky rozmlouval, nějakou dobu jsem se skutečně cítil cool. Ale byl to jen pocit, reálně se nic nezměnilo, ženu jsem neměl ani tak. A když jsem si uvědomil, že je to nesmysl a že nemám žádné hodnotné vlastnosti, tak jsem se zhroutil, dostal úzkost a šel do blázince.
Rozhodně nejmíň ze všeho toužím po tom být pod nějakou nějakou sektou, psychoterapií nebo drogou, která by štěstí způsobovala. Dopadne to špatně.
Kecy o smyslu života jsou jen kecy. Jsme tu, máme spoustu času než umřeme (tedy většina z nás), a je jen náš problém, jak ten čas strávíme. Protože máme ty nesmysly typu boty, chléb, splachovací toalety, internet a iPody, můžeme si vybírat, co budeme dělat. Kdo chce sedět doma a být depresivní, dobře mu tak. Kdo chce cestovat, ať si to užije. Kdo chce pařit a chlastat, budiž mu přáno. Kdo chce budovat kariéru a vydělávat spoustu peněz, jen do toho. Kdo chce porazit děti, postavit strom a zapálit dům (tak nějak se to říká), buď mu požehnáno. Každý si svůj svět vytváříme sám. V to pevně věřím, a tím se celý život řídím. Zatím velmi úspěšně.
Důležité je umět si udělat radost. Já se rád podívám do světa, rád si pořídím něco pěkného (zpravidla technické hračky), podívám se na delfíny, východ/západ slunce apod. Samozřejmě emocionální (a sexuální) uspokojení se také velmi počítá.
Psycholožka má psychologii vystudovanou, já nikoli. Ona tedy může dělat diagnózy, já ne.
Navíc nejde vůbec o výrok nějaké psycholožky. S lidmi jsem si nerozuměl už od školky, ale tehdy jsem to neviděl jako svůj problém, prostě jsem to bral tak, že když si s někým nerozumím, tak je to blbec a netrápil jsem se tím ani jsem to nikde nerozmazával.
Poté, co mi psycholožka diagnostikovala poruchu, jsem si uvědomil, že problém nebyl v těch jiných lidech, ale ve mně samotném. Tak je mi z toho smutno, blbě, a píšu to na internet. Zhroutil se mi svět.
Jsem špatný a přitom proti tomu nedokážu nic udělat.
je to sebelitostivy chuj, ktereho bavi se ve sve litosti nimrat a nechce s tim nic delat. vsechno ostatni, co pise, je lez, citove vydirani a potreboval by do huby. je to proste kokot. vim, co rikam, byl jsem nemocny uplne stejne, ne-li hur. a ted mam zenu, dite, praci, ...