Rozdělení linux-firmware je pěkná myšlenka do chvíle, než se to začne zkoumat víc do hloubky.
Teď je možné vyndat disk (nainstalovat linux na externí ssd/flash) a rozeběhnout tu stejnou instalaci bez problémů v jiném počítači.
Budu doufat, že pomocí nějakého konfiguráku bude možné nastavit podobné chování jako nyní.
Taky jsem nad tím přemýšlel jako Ty, ale jsou tu dvě ALE:
1) ono to přendávání funguje jen omezeně kvůli initramdisku. Možná je to v reálu minimální problém, zažil jsem ale párkrát počítač, který nebootoval a musel jsem přegenerovat initramdisk. K firmware jsem se ani nedostal.
2) stejně to dopadne tak, že bude existovat metabalíček linux-firmware, který bude instalovat vše.
Tohle je stejně debata, co se týká opravdu jen konkrétně Ubuntu a je to v podstatě rozhodnutí maintainerů balíčků.
Jiné distribuce (např. SUSE) to mají už dávno rozdělené. Je to i mnohem flexibilnější a pokud jsou tam jen částečné aktualizace třeba u některých firmwarů, tak se nemusí stahovat stovky MB.
Osobně mi víc vyhovuje ten systém rozdělený po vendorech (NVIDIA, Mellanox, Intel atp.) resp. skupinách zařízení (bluetooth, media).
Kolikrát je poměrně neefektivní, že se ti na notebook instaluje obrovský firmware např. od serverového HW (typ. síťovky, FC, Infiniband karty..). A naopak zas do serveru nebo virtuálu věci ke grafikám.