Konverze Ubuntu z 32 na 64 bitů

Jsem docela spokojeným uživatelem PC s distribucí Ubuntu 8.04 LTS. Pro svou práci ho používám už přes rok a žádné zásadní problémy jsem za tu dobu neměl. Na přechod z předchozích Windows XP jsem se připravoval poměrně dlouho a v loňském roce jsem k tomu napsal sérii článků.

Také nynější konverze je důsledkem dlouhodobější přípravy, získávání informací a zkoušení. Úplně původně jsem měl v plánu pouze jednoduchou operaci – zvětšení operační paměti bez dalších zásahů do plně funkčního systému. Při zjišťování aktuálních cenových relací se ukázalo, že by bylo asi nejvhodnější nakoupit moduly 2×2 GB (stávající kapacita byla 2×1 GB). Celkově by pak v systému bylo 6 GB RAM. Hlavním důvodem zvýšení kapacity operační paměti byla snaha o zrychlení chodu virtuálních strojů, které provozuji poměrně často.

Vzhledem k celkové kapacitě jsem se začal zajímat o technologii PAE a možnosti využití takové paměťové kapacity na 32bitovém operačním systému. Ze zjištěných informací se mi zdálo, že užití 32bitové distribuce není v tomto případě úplně ideální.

Na druhé straně mne zajímaly možnosti a případné omezení provozu oblíbených aplikací na 64bitovém systému. Proto jsem poměrně dlouhou dobu zkoušel a testoval na virtuálních strojích a také live CD, abych ověřil konkrétní hardwarovou konfiguraci.

Po dobrých zkušenostech s Ubuntu jsem neměl důvod a tím pádem ani nechtěl přecházet na jiné distro. Čekal jsem ale na vydání verze 9.04, abych případně vyzkoušel nové možnosti. Na virtuálním stroji se zdálo všechno v pohodě a bez problémů. Pak jsem se ale dočetl o problémech s grafikami ATI, a to byl docela zásadní zlom. Mám totiž X1950 Pro a nemám nejmenší důvod kupovat a instalovat jinou kartu. V budoucnu k tomu určitě dojde, ale zatím jsem to nepokládal za nutné. Definitivně jsem se tak rozhodl, že budu instalovat Ubuntu 8.04 LTS 64-bit.

Když jsem se rozhodl, že provedu instalaci nového systému, tak jsem uvažoval i o tom, jestli by nebylo vhodné při dané příležitosti udělat i nějaké další změny. Mám do budoucna v plánu změnit sestavu základní pracovní stanice i dalších součástí vybavení, takže jsem musel postupovat tak, aby provedené změny nebyly v rozporu s tímto záměrem.

Nakonec jsem se rozhodl, že provedu částečnou změnu v uspořádání a rozdělení pevných disků v pracovní stanici. Ve stávajícím stavu bylo ve stanici šest disků, z toho 5×320 GB a 1×500GB. Na jednom 320 GB HDD byl instalován systém a adresář HOME. Další čtyři disky 320 GB byly využity jako pole RAID5, na kterém byly uložené hlavně MM soubory. Disk 500 GB sloužil pro ukládání záloh důležitých souborů a dat.

Pro nové uspořádání jsem samozřejmě uvažoval o využití RAID. Nově jsem ale začal sbírat informace o LVM a jeho možnostech. Zajímala mne hlavně možnost průběžných změn v konfiguraci a počtu disků a přesunu dat na jiné úložiště. Po delším pátrání a zkoušení jsem se rozhodl, že je to možnost velmi zajímavá a že jí využiji.

Změny v konfiguraci pevných disků jsem naplánoval provést ve dvou krocích. První krok jsem udělal v rámci změny systému. Ponechal jsem všechny původní pevné disky a změnil pouze jejich uspořádání a formátování. Nová konfigurace je následující: na disku 500 GB je instalován systém a vytvořen odkládací oddíl pro swap. Zbytek disku je ponechaný na ukládání záloh.

Ze zbylých pět disků 320 GB je vytvořen RAID5 a nad ním potom pomocí LVM jedna Volume Group a jeden Logical Volume. Na něm je vytvořen standardní oddíl systému a instalován adresář  /home.

V druhé fázi předpokládám zvětšení kapacity disku na instalaci systému a nasazení dvou takových disků. Na nich chci vytvořit RAID1 a nad ním opět LVM oddíly pro instalaci systému. Toto uspořádání mi umožní soustředit všechny potřebné náležitosti včetně záloh a datového úložiště do jedné pracovní stanice. To je pro mne pohodlnější a jednodušší, než budovat externí úložiště na bázi NAS.

Po rozhodnutí instalovat RAID a LVM bylo jasné, že bude nutné použít distribuci Ubuntu Alternate, aby bylo možné všechny vlastnosti nastavit hned při instalaci. Nastavení není nijak složité a myslím si, že není nutné ho zde podrobně uvádět. Zájemcům mohu samozřejmě podrobnější popis na vyžádání poskytnout.

Další úvahy spočívaly v to, jestli a jak zajistit přenos dat a nastavení z původního systému na nový. Zálohovaná data a soubory byly úplně jasné a bylo nutné je před zahájením instalace uložit na externí disk. Zbývalo rozhodnout, jestli přenášet nastavení aplikací v /etc  a /home. Nebyl jsem si jistý, jak by se 64bitové aplikace ( i když zdánlivě shodné ) chovaly ke stávajícím nastavením 32bitového systému a tak jsem zvolil cestu jednoduchou a radikální. Zálohoval jsem pouze nastavení a obsah mailového systému Evolution a ostatní jsem se rozhodl nepoužít.

Po instalaci jsem poštu uspořádal ještě trochu jinak. Nastavení účtů a adresář jsem migroval bez problémů na nový systém. Obsah mailových schránek jsem ale uložil na záložní média a provozní disky tak, že se k nim nebude přistupovat přímo z běžícího Evolution, ale prostřednictvím 32bitového virtuálního stroje. Tím jsem uložil mimo přímé pracovní prostředí něco přes 10 000 mailů, do kterých se dívám jen minimálně. Toto řešení má také jednu nevýhodu: znovu musím systém naučit rozlišovat příchozí spamy. Vzhledem k instalaci ClamAV a SpamAssassin není jejich množství ani v prvních dnech po instalaci nijak dramatické, takže odstranění nevyžádané pošty moc nezdržuje. Zrychlení práce s poštou je ale velmi znatelné jak při spouštění, tak hlavně při ukončování aplikace.

Jak už jsem psal výše, v rámci příprav jsem na virtuálním stroji, přes live CD i na zkušebním PC zkoušel jednotlivé aplikace, které jsem měl v úmyslu na novém systému používat. Za těch několik měsíců byly jasné dvě věci: prostředí GNOME mi maximálně vyhovuje a není proto důvod přecházet na cokoliv jiného. Původně jsem měl instalováno poměrně dost velké množství aplikací, některé z nich jsem využíval málo a některé vůbec. Z nich bylo i pár takových, které patří do prostředí KDE (hlavně Krusader a k3b, ale i některé další). Jak je již poměrně notoricky známo, jejich vzhled do prostředí GNOME moc dobře nezapadá. Proto jsem se rozhodl, že pokud to bude jenom trochu možné, budu používat pouze aplikace z prostředí GNOME.

Samotná instalace proběhla standardním způsobem Ubuntu bez jakýchkoliv zádrhelů. Menší komplikace byla pouze u nastavení disků. Jak jsem psal, už v dřívější konfigurace obsahovala RAID5. Původně jsem si myslel, že tyto oddíly nechám formátované, jako SW RAID a k nim přidám nový oddíl z  pátého disku. Ukázalo se ale, že tudy cesta nevede a musel jsem všechny oddíly smazat a znovu naformátovat. Pak už bylo nastavení RAID i LVM bez problémů.

Při instalaci byla bez problémů rozpoznána bezdrátová myš i klávesnice a zvuková karta. Po instalaci jako obvykle chvíli trvalo, než byla nalezena grafická karta a nainstalovány nesvobodné ovladače. Po jejich instalaci bylo automaticky nastaveno správné rozlišení monitoru. Vzhledem ke slušnému výkonu grafické karty jsem v menu Systém → Volby → Vzhled → Efekty vzhledu nastavil možnost Extra. Prakticky žádné hry nehraju, kromě nějakých karetních a Sudoku, takže je karta alespoň trochu využitá někdy celkem zajímavými efekty.

Pak jsem v menu Systém → Správa → Uživatelé a skupiny nastavil heslo pro správce a k tomu v menu Systém → Správa → Přihlašovací okno → Místní nastavil motiv při přihlášení a hlavně v menu Bezpečnost nastavil možnost přihlášení místního správce, ale se zákazem vzdáleného přihlašování k jeho účtu.

Mezitím se objevila nabídka na aktualizaci systému. Předtím jsem ale provedl úpravy v menu Systém → Správa → Zdroje softwaru. V záložce Software Ubuntu jsem zaškrtal všechny položky kromě Zdrojového kódu. V záložce Software třetí strany jsem vybral obě možnosti, které se nabízely – binární i zdrojové balíčky z archivu. V záložce Aktualizace mám vybrané všechny možnosti, denní kontrolu aktualizací a pouze upozornění na dostupné aktualizace bez jejich automatického stažení a instalace.

Po nastavení Zdrojů software jsem nechal provést jejich obnovu a pak teprve nechal proběhnout aktualizace. Po jejich instalaci jsem v menu Systém → Správa → Správce aktualizací znovu zadal jejich kontrolu a pak instaloval ty nalezené.

Systém máme připravený a příště se podíváme na jednotlivé softwarové balíčky a aplikace.