Odpověď na názor

Jak už tu víc lidí psalo, spousta her byla tehdy neobyčejně těžká. Taky jsem si udělal loni radost a naučil jsem se dohrávat kompletní Starquake - sladké vítězství po téměř 40 letech :) Teď už ho umím tak, že si životy naopak uměle umenšuju, začínám s jedním, aby každá chyba znamenala konec...

Ale zajímavější bylo, jak jsem se k tomu vítězství propracoval, protože to souvisí se současným článkem: stroják 6502 je jako jízda na kole, ani po 35 letech se nezapomíná :) Pro mě bylo vždy nejtěžší se ve hře neztratit, takže jsem rozebral jsem kód hry a kam si ukládá jaká data. A pak jsem hrál v emulátoru, abych si mohl na jeho konsoli kdykoli spustit svou "Starquake GPS" - vyrobí velké PNG s mapou hry a puntíkem, kde jsem. Pro zajímavost jsem zkusil i podbarvit jinak místnosti, kde už jsem byl (i to hra eviduje) a polohu jednotlivých předmětů. Ale to všechno byla jen zkouška, co z toho umím "vytáhnout" - hru to zjednodušovalo už moc, tak jsem to pak nepoužíval.

A ano, i pak nastaly těžké chvíle obratnosti a propočtů a jedna z nejtěžších je ten kousek v levém dolním rohu s teleportem "Z.A.P" alias "Zatracená Autorská Pomsta" :) Ale jsou tam i jiné "špeky", ty ale člověka potkají jen jednou za X her, když je důležitý předmět na jednom z obzvláště vypečených míst - a pak mnoho místností normáľně prolítnutých talířkem za pár vteřin se stane peklem s výpočtem každého jednoho dílku "plošinky"...