Já jsem se na Spectru vyučil. Používal jsem assmbler, bohužel už si nepamatuju jméno, který měl na obrazovce myslím 42 sloupců místo 32. Vypadalo to mimochodem výborně. Font (8 bytů na znak) by sežral docela dost vzácné paměti, tak jsem to disassembloval, a oni měli 1 byte na znak. Byla to bitová maska, který sloupeček bitů z ROM fontu se použije a který ne. Použilo se 5 z 8. Potom byl skvělý debugger od Aleše Martiníka, takový předchůdce dnešní virtualizace, schoval se myslím nad RAMTOP, jestli si dobře vzpomínám, vyvolával se dvěma shifty. Uměl spustit i boot Spectra, a nebylo to zase tak drasticky pomalé, jak by se mohlo zdát.
Jinak jsem autor Lady Copy, pokud to někomu něco řekne, a taky jsem portoval zde již zmíněnou hru Highway Encounter na Sharp MZ-800. To byl docela boj, protože nebylo snadné rozeznat kód a data, a videodata byly průšvih, protože Sharp a Spectrum měly naopak bity ve videoRAM (jeden měl bit 7 vlevo a bit 0 vpravo a druhý naopak). A pak se ta hra musela hrát přes všechny úrovně, aby se zjistilo, že se všechno zobrazuje správně. Noční služby jako pomocník dozorčího na městské vojenské správě Praha (dnešní hotel Esplanade), tlustý sešit a propiska, asi tak rok 1986...
O pár desítek let opožděné díky, Lady Copy jsem používal jako kluk a obdivoval, jak se nahrával do obrazové paměti a schopnost kopírovat věci, které jiné kopíráky nezvládaly.
Hezky je to zdokumentované zde:
https://spectrumcomputing.co.uk/alt/8326/ZX-Spectrum/Lady_Copy