Copak kompatbilita mezi LO a MS Office, ale ona skřípe i kompatabilita mezi LO v Linuxu a LO ve Windows. V každém systému se soubor zobrazí jinak.
Ano, pro domácí použití je LO fajn, ale pokud musíte spolupracovat s uživateli MS Office a vyměňovat si s nimi soubory, ve kterých provádíte úpravy, tak to prostě spolehlivě nefunguje. Takže si koupíte MS Office a potom už LO vlastně nepotřebujete.
Pokud člověk potřebuje kancelářský balík k práci, tak se chce věnovat práci a ne řešení problémů s kompatibilitou a vysvětlováním, proč dodal rozbité formátování.
Nemyslim, ze predesli pisatel chtel rici, na tom nezalezi. Jen, ze komplexni formatovani je ciste v rezii daneho programu a nejsou (na rozdil treba od sazecich nebo znackovacich jazyku) uplne jasne a presne definovana vsechna pravidla.
IMHO je to docela sranda tak jako tak. Kdysi jsem premyslel, ze by nebylo spatne mit ve foxlib podporu richietext formatu. Kdyz jsem si nasel na webu popis, malem me strejchlo a odlozil jsem to ad acta...
Faktem je, že Klasik (později E.T. Klasik) to měl vyřešeno už na DOSu i s fonty o nestejně širokých písmenkách. Ovšem, jeho formát nebyla zmatenina typu XML, měl tam akorát holý text a v něm podobné formátovací značky, jako měla T-602. Nicméně ušetřilo to šíleně moc času a práce (v porovnání s Wordem nebo LO Writerem).
A ta "blbá" T602 uměla dělit slova a měla uživatelem editovatelný pomocný slovník pro spellchecker (a snad i pro to dělení slov), který fungoval a nemrvil pod rukama psaný text (prostě se spustil a on vyznačil slova, která se mu "nezdála"). Když jsem naposled měl v počítači Win a MSO, řešil jsem to nakonec tvrdým výmazem slovníku z disku, protože jinak si ten shit psal, co chtěl, a ne to, co jsem psal já.
A to ani nezmiňuji absenci sloupcových výběrů v současných "officích" (poslední office, co to uměla, byla Ami Pro).
To tedy v pořádku rozhodně není! Podobné špeky byly normální někdy v době Windows 3.1 a prvních verzí Windows 95, kdy GUI texteditory (jak tehdejší MS Word, tak třeba i AmiPro) zobrazovaly velmi svérázně (typicky bylo zobrazení závislé na driveru tiskárny atd.).
Už ale někdy od Officu 97 se tohle chování značně lepšilo a dnes už mi to jako "normální" nepřipadá ani náhodou :-( Normální to bylo tak 15-20 let dozadu...
Ale to zobrazení závislé na driveru tiskárny bylo tehdy v pořádku, vždyť to jsou WYSIWIG editory. A na 9 jehličkové tiskárně Espon s 96DPI na řádek dostanete (ve slušně čitelné podobě) míň písmen fontu stejné velikosti, než na LaserJet II D s 300DPI. Na takové Epsonce to musíte malinko roztáhnout na šířku, aby se písmena neslila. A čekáte, že na obrazovce vidíte rozložení textu, které potom vytisknete.
Dnes má všechno s přehledem těch 300DPI, takže problém přestal existovat.
Je zajímavé, že to ten Klasik vyřešeno měl, ačkoli také uměl pracovat s větším počtem tiskáren. A měl i spoustu dalších vychytávek, které současné office nemají.
IMHO je tento jev dán prasáckým naprogramováním systému, protože driver tiskárny by chod editoru prostě neměl ovlivňovat.
Omyl, s tímto jevem se i dnes setkávám zcela běžně. Už tří čtyř stránkový protokol z praktik je totálně rozhozený, pokud mi ho studenti pošlou jako doc nebo docx. U bakalářek, diplomek a PhD prací je to, pochopitelně, ještě horší. Už jsem rezignoval a korektury dělám malováním do printscreenu, protože domluva na úrovni stránka, řádek prostě není možná.
A zcela běžně se studenti setkávají i s tím, že se jim práce rozhází, když ji jeden den uloží a druhý zase otevřou na tom samém počítači.