Stará věc
Téma Linuxu jako OEM operačního systému v nových PC není ničím novým. Když jsem se jím na stránkách tohoto serveru před necelými dvěma roky zabýval, bylo běžnou praxí instalovat velmi jednoduché distribuce GNU/Linuxu do nejlacinějších, tzv. supermarketových počítačů. Smyslem těchto distribucí zde nebylo sloužit jako plnohodnotný operační systém, ale poskytnout nástroje pro diagnostiku hardwaru, a zčásti také „legální krytí“. Linux byl zadarmo, a počítač fungoval. Co se s ním stalo v okamžiku, kdy si jej zákazník přinesl domů, je nasnadě. Tehdejší text proponoval, že Linux by jako OEM systém nemusel být pouze bezplatným přívěškem, ale naopak přidanou hodnotou.
Diskuse o využití GNU/Linuxu jako OEM operačního systému pro pracovní stanice jsou pochopitelně mnohem starší, než byl zmíněný text. A praxe – jako u všeho – prochází pozvolným, zato nepřetržitým vývojem. Jak tedy vypadá nasazování Linuxu jako OEM systému dnes, v roce 2008? A je důvod k radosti?
Méně exotiky
Když nedávno společnost Asus oznámila záměr integrovat Linux do svých základních desek jako jednoduchý, ale pevný operační systém, bylo to v podstatě malé, ale důležité vítězství tohoto softwaru na poli OEM. Rozhodnutí co do počítačů instalovat je totiž (kromě svobodné vůle zákazníka) hlavně na bedrech tvůrců PC. Netřeba pochybovat o tom, že on jednoduchý operační systém v paměti Flash na základní desce bude ve většině případů nevyužit, či využíván jen sporadicky, ale i tak se jedná o krok směrem do povědomí PC builderů.
Za poslední dva roky hned několik velkých výrobců PC přistoupilo na cílenou stavbu modelů vybavených jinými operačními systémy než Windows, a Linux je pochopitelně na prvním místě. Kromě toho, že si můžeme koupit počítač s Linuxem „přímo od Dellu“ a kamarádí se s ním HP, existují speciální modely, které byly s ohledem na využití Linuxu původně přímo konstruovány. Důležitý rozdíl zde spočívá v maličkosti, že ač jsou takové přístroje schopny provozovat Windows XP, jejich výkonnostní charakteristiky jsou s nimi horší, než s původním operačním systémem.
Zatímco velcí výrobci se k Linuxu hlásí a otevřený systém se v jejich produktech začíná objevovat, u menších systembuilderů jde stále o exotickou záležitost a supermarketových PC s (chudým) Linuxem dokonce ubývá, pokud se dokonce zcela neztrácí. Je to patrně tím, že jak stoupá koupěschopnost obyvatel. Stále méně těch, kteří si pořizují nové PC, je kupuje bez operačního systému či s lacinou „náhražkou“. V každém případě ale již pouhý zájem velkých dodavatelů ukazuje na to, že Linux jako OEM systém přestává být tak velkou exotikou, jakou byl ještě před několika roky.
Více práce?
Aby mohl být Linux skutečnou přidanou hodnotou, musí fungovat zcela bezchybně. To znamená zajištění profesionální technické podpory, všech ovladačů potřebných pro každé PC, na něž je instalován, dokonalé dokumentace a lokalizace pro neanglicky hovořící uživatele. To jsou všechno výzvy, na něž je potřeba reagovat. OEM Linuxu by také velmi prospělo několik z hlediska jeho tvůrců nepopulárních kroků, jako například unifikace balíčkovacího systému, sjednocení grafických rozhraní, nebo alespoň jejich větší sblížení, či alespoň (jak ostatně navrhoval tvůrce slavného Ubuntu Mark Shuttleworth) sblížení vydavatelských cyklů hlavních distribucí.
Přestože žádný z těchto kroků (jsou víceméně koncepční) nevede ke konkrétnímu zlepšení kvality ani funkčnosti systému, všechny dohromady by zvyšovaly stabilitu a kontinuitu jeho dalšího vývoje. V každém případě je zřejmé, že přestože se za poslední dobu v oblasti nasazování Linuxu jako OEM systému změnilo hodně k lepšímu, práci, která zbývá k pomyslné dokonalosti to neubralo, ale naopak přidalo.
Co podle vás nejvíce brání OEM Linuxu v rozšíření?
Méně demagogie
GNU/Linux, ale říkejme již konečně zkráceně a snáze „Linux“, bezesporu vychází ze široké základny autorů a vývojářů, kteří si (nepřesně) říkají Komunita. Jeho současnému rozšíření ale nenapomáhají tito jednotliví autoři. Za faktem, že Linux najdeme v mnoha zařízeních a stále více v pracovních PC, stojí velké firmy, jako jsou IBM, Novell či Sun. Je to dobře, protože tyto subjekty jsou schopny garantovat právě tu kontinuitu, jež komunita nedává.
O to smutnější je, když někteří jedinci ve jménu oné komunity projí proti tomu či onomu způsobu využívání (příkladem může být debata o přípustnosti DRM v Linuxu). Linux se sice demagogie chronických diskutérů pozvolna zbavuje, nicméně aby se zbavil image něčeho amatérského a chaotického, musí jich ještě ubýt. Těžko se to říká, ale je to tak.
Světlejší zítřek
Kdybychom připustili tezi, že vývoj IT zažil tři zásadní koncepce: orientaci na program, na platformu a na data s tím, že v současnosti žijeme v poslední z nich, pak Linux i jako OEM systém nejspíše čekají světlejší zítřky. Moderní podnikové aplikace využívají webové rozhraní, které již není závislé na konkrétním prohlížeči, stejným směrem se posouvá i elektronická zábava. Moderní Linux dokáže dekódovat a přehrát prakticky vše, otázka binární kompatibility s Windows se tak přesouvá do oblasti speciálních aplikací a her. I tam se poslední dobou udělalo hodně, takže je důvod k mírnému optimismu. Doufám, že nám vydrží.
