Linuxovému desktopu škodí především paskvily typu Gnome, Cinnamon a podobné. Když něco takového uvidí uživatel Windows, řekne si, že něco jako Windows 98 s našroubovaným kompozitorem je na rok 2019 příliš málo, a že tedy ten Linux zkusí znova až za 10 let. Když něco takového uvidí uživatel OS X, řekne si, že Mac OS 9 se svým kolabujícím kooperativním multitaskingem a s usměvavými CRT monitory by byl, pokud jde o vzhled a použitelnost, příliš dlouhý krok zpět, a že ten Linux taky zkusí znova až za 10 let.
Žádný z těchto uživatelů bohužel netuší, jak je svobodný desktop flexibilní a že od nejlepšího desktopového prostředí na světě (KDE) je oba dělí zpravidla jen jeden jediný příkaz instalátoru. To ale nějakému náhodnému uživateli, který chce jenom vyzkoušet "ten Linux" z nějakého live média, nemá kdo jak vysvětlit, když to live médium nabootuje do nějakého zoufalství a nabízí to zoufalství jako implicitní desktop! Pro daného uživatele je to v tu chvíli "ten Linux".
Kdyby bylo ve běžných live distribucích jako implicitní prostředí KDE, mohl dnes mít Linux nesrovnatelně větší zastoupení na desktopu než 1%, protože KDE je prostředí, které nediktuje uživateli konkrétní styl práce a neplete se mu do toho, kde chce mít jaké ovládací prvky na ploše, na které straně chce mít které panely atd. Prostě dovolí uživateli přizpůsobit si konfiguraci podle představ, zvyklostí, potřeb a stylu práce a pak zkrátka funguje a do ničeho se neplete.
Taková perlička: Vzpomínám si dodnes barvitě na reakci jednoho 85-letého uživatele, kterému kdosi nainstaloval Gnome. Chvíli v tom klikal a pak povídá: No dobře, a kde si tady nastavím automatické skrývání tady toho spouštěcího panelu? Jo, nikde, samozřejmě, protože uživatel má sloužit Gnome, nikoliv Gnome uživateli. Tak je to totiž celé navržené, obráceně, na hlavu postaveně.
Z mé vlastní zkušenosti bych takových perliček našel mnohem víc:
* Jak si v Gnome / Cinnamon nastavím klávesovou zkratku pro skrytí dekorací okna? Nijak.
* Jak si v Gnome / Cinnamon nastavím, aby se okna IM aplikací nezobrazovala ve správci oken (když mají ikonu v panelu) a aby se ukazovala na všech plochách, když jsou vidět? Nijak.
* Jak si v Gnome / Cinnamon nastavím způsob seskupování seznamu oken v panelu a filtrování seznamu podle obrazovek, ploch a aktivit, zkrátka podle gusta, počtu panelů atd.? Nijak.
Inu, nedá se nic dělat, ale bez maximálního nasazení KDE (nebo jiného prostředí stejné úrovně, což zatím neexistuje) jako implicitního prostředí bude mít Linux dál 1% na desktopu. První dojem dělá hodně.
Samozřejmě je super, že existuje víc prostředí na výběr, a nemám vůbec nic proti Gnome nebo Cinnamon jako takovým. Kdo chce sloužit počítači, místo aby počítač sloužil jemu, a být ovládaný počítačem, místo aby ovládal počítač, budiž mu přáno! Všechna tahle prostředí by samozřejmě měla být, stejně jako dnes, i nadále na výběr ve všech repository balíčků. Jenom do těch live médií, instalátorů a implicitně zvolených prostředí, což jsou často první setkání nových uživatelů s Linuxem, se prostě Gnome či Cinnamon hrubě nehodí. Způsobují, že se svobodnému desktopu nedaří přehoupnout přes to jedno procento.
Příklad na závěr: Zkuste si porovnat instalaci Fedory z KDE spinu a z implicitního spinu. Implicitní spin ukáže zoufalý polofunkční instalátor přes celou obrazovku, který opravdu vypadá a funguje jako Windows 98. Chtěli byste se při instalaci podívat na web? Chachacha!!! Tak to byste chtěli moc. Zoufalství a nouze. KDE spin nabootuje do kompletního funkčního desktopu, kde si můžete spustit pár aplikací a prohlížeč, případně Konsoli, chcete-li provádět cokoliv méně obvyklého, a instalátor je prostě běžné okno. Ten nový uživatel, který vidí Linux poprvé, sice asi nebude spouštět Konsoli, ale zato rozhodně ocení, že má plnohodnotný desktop s běžnými ovládacími prvky a že si může spustit browser a během instalace se dívat na různé návody, vyhledávat si pojmy, které nezná, atd., a instalátor bude prostě ve vedlejším okně, které vypadá a chová se jako okno v drtivé většině těch "komerčních" systémů.
Tak todle je perfektní ukázka naprosto subjektivního a špatného názoru.
Minimálně polovina bodů ohledně nenastavitelnosti GNOME-Shellu je naprosto nevalidních a zrovna mně to funguje přesně tak, jak bys chtěl, aby to fungovalo a tvrdíš, že to nejde. Krása GNOME je v tom, že je jednoduchý a normální uživatel si je schopnej nějaký základní vlastnosti nastavit sám; což se ale nedá říct o KDE, kde je milion nastavení a najít to jedno konkrétní, který hledám, vyžaduje mít vystudovaný ČVUT FIT.
Pokud člověk chce v GNOME nastavit něco ne uplně běžnýho, tak je tu spousta pluginů (sic spousta neudržovaných) a případně se dá nastavit něco přímo v gconfu, nebo jak se to jmenuje, kdysi jsem v něm v Ubuntu přehazoval tlačítka pro zavírání, minimalizaci a maximalizaci okna z leva zase zpátky doprava. Ty poslední dvě řešení nejsou uplně ideální a BFU se do nich asi pouštět moc nebude, každopádně tu jsou a těch možností, jak něco nastavit, neni zas tak málo.
Osobně jsem KDE zkoušel hodněkrát, ale nikdy nefungovalo 100%. Nejen že nefungovalo 100%, fungovalo tak tragicky, že se nedalo používat. Jedna z těch vln bylo čerstvé vydání KDE4, dost možná ještě v nějaký betě, takže vinu za to nenesou vývojáři KDE, ale správci distribucí, že přešli z KDE3 moc brzo. Každopádně ten problém nastal.
Důvodů, proč lidi můžou chtít zkusit přejít na linux, je spousta, jedním z nich je třeba znovuobživit starý počítač, na kterym jsou widle nepoužitelný; tady si taky nemyslim, že je KDE dobrá varianta, protože hw nároky jdou s dobou. Takže mu někdo doporučí vyzkoušet Linux, že frčí rychle i na starších PC, týpek si stáhne livecd, nabootuje, bootuje mu to tejden a pak to funguje ještě hůř jak widle.
Za mě bych neprosazoval jedno prostředí jako výchozí, ať si každá distribuce dá výchozí, který chce. Majoritní distribuce maj stejně variant a třeba při instalaci Debianu (určitě neni jedinej, ale s jinejma distribucema zkušenosti nemám) si vybírám z několika prostředí při instalaci.
A ještě dodám jednu věc; když se mě někdo ptá jak si ten linux nainstalovat, tak mu i vždycky posílám videa různejch prostředí, ať si je omrkne a vybere si z nich to, který mu přijde nejpřívětivější. Nepamatuji se, kdy se mě teda někdo ptal naposled, takže nevim, jestli jsou lidi s mejma radama spokojení :D
Musim suhlasit s tvojim nazorom, aj ked viem ze ludia co pouzivaju na dennej baze gnome, budu frflat. KDE je aj pre mna jednoznacne DE cislo 1. Takto to nehodnotim len preto ze KDE vyhovuje mne, ale hlavne preto ze KDE po zaskoleni vyhovuje ludom typu BFU, ktory riesia len veci typu "Ako spravym to, ako otvorim hento" a ked sa im to vysvetli, tak to proste pouzivaju. Co som si tiez vsimol je ze vseobecne Linuxovy desktop (ziadne DE) nevyhovuje nikdy ludom ktorych vo vseobecnosti mozno nazvat stredne skusenymi uzivatelmi, ktory mi vacsinou vycitaju to, ze preco sa to v Linuxe robi tak, ked vo windowse sa to robilo inak a vyzaduju to aby sa to robilo "minimalne" tak isto. Co samozrejme nie je vzdy mozne.
Mozno pre Linuxove DE by malo zmysel vytvorit nejaku povedzme normu/RFC, teda minimalnu sadu funkcii co by DE malo uzivatelovy umoznit, ked to dane DE splni tak sa moze oznacovat napriklad "Linux DE standards compatible" :D ... berte to s rezervou.
KDE bývalo už kdysi nadějné, ale vzali si příliš velké sousto, které nezvládli.
Velmi s Vámi nesouhlasím, že převažující výhodou je libovůle v nastavení. To není výhodné ani pro uživatele, ani pro podporu. Počítače a laptopy také kupujeme víceméně z dopředu určených sestav. Proč? Protože sestavovat (cokoliv) podle svého stojí příliš práce a přínos není vysoký. Daleko přínosnější je více standardizované prostředí. Pak Vám poradí víc přátel a odborníků, pak najdete konkrétní rady a postupy na internetu.
Věřím, že pár opravdu moc advanced userů (kteří se zároveň moc nudí, aby měli čas vymýšlet své nastavení) takové možnosti ocení. Já patřím asi k většině, které je jedno, jestli ji posadíte za windows, maca nebo (třeba) ubuntu.
Tu třetí otázku "jak si v Gnome" by nejspíš vyřešilo rozšíření Dash to dock nebo Dash to panel.
Pořád je GNOME přizpůsobitelnější než Windows. Na Windows 7 potřebuji jednomu 89 letému uživateli trochu omezit/zjednodušit ovládání desktopu a nenašel jsem pořádně žádnou možnost jak to udělat. V podstatě používá jen prohlížeč (Vivaldi), nicméně dělá mu problém, že sem tam někdy na něco klikne a okno se mu zmenší (z maximalizovaného stavu) a nezapamatuje si, jak to vrátit zpátky a v horším případě to okno ještě posune, že je vidět jen z části. V Linuxu by to částečně vyřešilo nechání jen zavíracího tlačítka jako to mělo/má(?) GNOME 3 v defaultu a hned by ten problém (z velké části) zmizel. Je teda fakt, že na starém notebooku s Lubuntu to bylo bez problémů a tyhle problémy nastaly až s "novým" notebookem (repasovaný Thinkpad), na kterém byly právě W7 a linuxové distra mi tam nešly záhadně vůbec nabootovat a pak už tam chtěl nechat W7.
Typické use-case BFU nebo ouřady, který má dle pracovní náplně celý den otevřený jeden nebo dva programy.
Právě ta jednoduchost GNOME je v současné době, kdy uživatelé přivykli rozhraní smartphonů, velké plus a naděje pro rozšíření linuxu. Ano, má spoustu drobných nedostatků, třeba šetření s místem, ale pro běžnou práci BFU nebo ouřady není nic jednoduššího.