Vzpomínáte na sérii Princess Maker z počátku 90. let? Ve hře jste od bohů dostali malou princeznu a vaším cílem bylo slečnu vychovat. Když nakonec odešla z domu do světa, dozvěděli jste se, kam ji výchova zavedla. Svěřenkyně se tak mohla stát třeba známou bojovnicí, bohatou šlechtičnou nebo i necudnou kurtizánou. Zajímavé na Princess Makeru bylo, že jedna herní seance trvala pár hodin a nespočet konců a možností vývoje postavy hráče nutily, aby hru rozehrával znovu a znovu.
Long Live the Queen se jeví na první pohled jako pokračování této legendy. Někdo by dokonce při letmém pohledu řekl, že vypadá i lépe a ve vývoji princezny nabízí mnohem víc možností. Realita bohužel není tak růžová jako šaty nejkrásnějších dam u královského dvora. Po několika hodinách totiž zjistíte, že „novější kopie“ nesahá původnímu Princess Makeru ani po plesové střevíčky.
Jako by člověk četl knihu
Co tedy autoři udělali špatně? V první řadě vám zážitek kazí velmi nepřehledné uživatelské prostředí. V množství tabulek se člověk velmi rychle ztratí a zprvu není jasné, jaké vlastnosti k čemu slouží. Jaký je rozdíl mezi studováním historie vlastní země a celého světa? Vyplatí se chodit tančit nebo cvičit? To jsou otázky, na které dostanete odpovědi až po nějakém čase hraní. Během života princezny se totiž objevují různé nečekané události využívající jejích schopností. Můžete tak potkat bohatý pár dychtící po konverzaci, ale vaše emoční inteligence není tak vysoká, abyste je oslnili.
Dalo by se říct, že nejdou dělat dobrá ani špatná rozhodnutí. Jemná a holčičkovská princezna bude během svého života pravděpodobně alespoň jednou konfrontována s vojenskými záležitostmi. Stejně tak šprt se zálibou v ekonomii bude muset oslnit prince na plese. Trik je v tom, že nikdy nemůžete kompletně nastudovat všechno a pokud se vydáte cestou všestranné renezanční princezny, pravděpodobně ve většině výzev pohoříte nebo nedosáhnete moc brilantního výsledku.
Suchý simulátor
Problémem je také přílišná suchost celé hry. Princess Maker vynikal právě v tom, že veškerá činnost byla doprovázena scénkou. Dokonce jste museli absolvovat i řadu miniher. Long Live the Queen naopak vypadá jako interaktivní kniha. Jste zavaleni velkým množstvím textu. Činnosti jsou zpracovány buď textově, nebo za pomocí tabulek. Po čase tak začne simulátor trochu nudit. Navíc postrádá vtip a lehkou dávku roztomilosti.
Problémy s hraním budou mít i lidé, kteří moc neovládají cizí jazyky. U Princess Maker jste víceméně byli konfrontováni s jednoduchou angličtinou. Když jste si ale nevěděli rady, vždy pomohlo nějaké to grafické pozlátko. U Long Live the Queen jen čtete a čtete. Proti tomu by samozřejmě nešlo zas tolik namítat, kdyby texty byly rafinovanější a zábavnější. Místo toho jsou plné naivity a depresivních emo stavů. Také většina scének míří k prvoplánovému konci.
Dále chybí nějaký větší počet obrázků a kostýmků. Navíc ty dostupné nejsou moc sexy jako u Princess Makeru, i když se tam hráč dostával do situací, kdy občas svou náctiletou svěřenkyni navlékl do oblečení, za něž by se nemusela stydět ani profesionálka v nějakém erotickém salonu. Rozsáhlejší „vylepšování“ princezny ale prostě chybí, což je škoda. Na rozdíl od starší legendy tak Long Live the Queen postrádá další prvek, který by motivoval v dalším hraní.
Závěr a konečné hodnocení
Long Live the Queen je určitě zajímavou a moderní alternativou pro legendární Princess Maker. Jeho kvalit ale bohužel nedosahuje. O špatnou hru se rozhodně nejedná, jen je s podivem, že o více jak dvacet let starší hra baví mnohem více a působí propracovanějším dojmem. Když si totiž vezmeme, že Princess Maker jde spustit přes DOSBox a vypadá i na dnešní dobu pořád skvěle, nějak mi unikají důvody, proč investovat nemálo peněz do její novější a zdaleka ne tak povedené kopie.
Výhody
- Roztomilý svět
- Princezny!
- Pro někoho příběh
Nevýhody
- Brzký stereotyp
- Málo možností
- Nepřehlednost
