Vadí vám roztomilá a dětská fantasy, kde spolu bojuje sluníčkové dobro a méně sluníčkové zlo? Tak to Zaklínač je teda jiná káva. Jeho svět je plný rasizmu, násilí a sexu a sexu a ještě jednou sexu. Prostě, nic pro princezny, které očekávají spanilé jezdce na zdatných bělouších. Navíc jsou mnohé příběhy a vedlejší úkoly inspirovány tradičními slovanskými pohádkami. Je tak poutavé objevovat drsnější a naturalističtější podobu notoricky známých příběhů.
Hra vznikla na motivy slavné polské knižní série, která se v tuzemsku stala mezi milovníky fantasy doslova kultem. Podobné bylo i přijetí hry. První díl byl takový mezikrok k úžasnému hernímu zážitku. Nebyl špatný. Příběh obsahoval skvělé momenty, fanoušek se setkal se starými známými z knihy a hra se nebála ani trochu ostřejších scén nebo jazyka. Teprve dvojka všemu nasadila korunu.
Desítky hodin zábavy
S prominutím nebudu téměř mluvit o hlavní zápletce, protože je jednou z nejlepších složek hry. Snad jen prozradím, že dohrání základní linie zabere několik desítek hodin. To trochu napovídá, že tempo bude někdy pomalé a hra kromě skvělých pasáží nabídne i horší části, kterými se musí každý trochu zatvrzele prokousat. Naštěstí téměř v každé etapě je mnoho vedlejších úkolů, které vás mohou z občasné frustrace vyléčit a trochu víc vás vtáhnout do komplexního zaklínačova světa.
Důležité je, abyste se při postupu dokázali ztotožnit s hlavní postavou. Pokud vás Geralt z nějakého nevysvětlitelného důvodu povahově štve, asi byste se měli obrátit na jiné RPG, v němž si můžete postavu od základu vytvořit podle svého. Samozřejmě, že se známý Zaklínač bude nějakým způsobem vyvíjet, ať už po bojové tak osobnostní stránce. Jen ho prostě nemůžete posunout od pomyslného tichošlápka k téměř 100 % kouzelníkovi. Stejně tak vám i osobnost samotné postavy dá jisté mantinely, které nelze při rozhodování překročit, i když cest, jak třeba vést rozhovor, bude nabídnuto požehnaně.
Souboje jsou pekelně těžké
Podstatnou složkou hry jsou souboje. Řeknu vám, že jsou pekelně těžké a i nějaký řadový pěšák z Horní dolní dokáže značně zatopit. Při boji se nestačí jen ohánět mečem a sem tam seslat kouzlo. Každý souboj je svým způsobem specifický a Zaklínač musí využít všech výhod, aby ho zvládl. Během šarvátky tak budete uskakovat jako o život a kombinovat všechny možné strategie.
Pokud na boj nestačíte fyzicky, musíte se posilnit lektvary, které na krátkou chvíli třeba zvedají výdrž nebo zlepšují reflexy. Naládovat do sebe ale nemůžete všechno. Lektvary jsou pro lidi vysoce toxické a Geralt je přežije jen díky své mutaci. Přesto ho každý flakónek s posilující tekutinou trochu otráví. Detoxikace pak zabere drahocenný čas.
Úchvatná grafika
Po grafické stránce je hra naprosto úchvatná. Vyšla sice před několika lety, i tak se ale drží na vrcholu. Není moc RPG her, které by vypadaly minimálně stejně dobře. Prostředí se navíc poměrně často mění. Budete se pohybovat po městech, vesnicích, ale i hlubokých lesích. Oproti jedničce máte i trochu větší volnost v pohybu a nejste otravováni tak častým načítáním, i když si ho užijete dosytosti.
Kromě krajiny jsou perfektně vymodelované i postavy. Škoda jen, že ti řadoví vesničané vypadají tak nějak pořád stejně a časem se okoukají. Na druhou stranu je každá příběhová postava jiná a s nezaměnitelným charakterem.
Tragická optimalizace linuxového portu
S grafikou se bohužel ale často pojí krvavé hardwarové nároky. Hra je i dnes poměrně dost náročná. Průměrný počítač ji slušně zvládne, pokud nepočítáme pomalé doskakování textur a občasné sekání. To ale neplatí o linuxovém portu, který není moc optimalizovaný. Na železe, kde The Witcher 2 běží téměř na plné detaily, se musíte na Linuxu spokojit i s nejnižším možným nastavením grafiky. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že si lépe zahrajete s verzí pro Windows emulovanou přes Wine. Dalším problémem, který budí rozpaky, je nefunkčnost xboxového ovladače, s kterým se některým lidem hra ovládá trochu lépe než na klávesnici.
Závěr a konečné hodnocení
The Witcher 2 je bezvadnou hrou s mizernou optimalizací linuxového portu. Když ale člověk zatne zuby a překousne zbytečné technické obtíže, užijete si desítky hodin zábavy v mimořádně dospělé hře s fascinujícím a propracovaným světem. Pokud jste The Witcher 2 ještě nikdy nehráli, možná je teď ta pravá doba.
Výhody
- Audiovizuální stránka
- Příběh
- Souboje
- Svět
Nevýhody
- Hardwarové nároky
- Špatný port na Linux
- Obtížnost
