Ale kdepak weedstorm. :) Světe div se, ona některá slova mají i více významů. Jolla ve finštině znamená i "malá loďka", případně "záchranný člun", anglická Wikipedie tomu říká Dinghy, ale jaké slovo pro to má čeština, to fakt netuším, nejsem mořský vlk. ;) A je to samozřejmě narážka na slavné Elopovo memo(randum) o hořící ropné plošině (platformě) a rozhodování mezi uhořením nebo 30 metrovým skokem do vln mrazivě chladného Severního moře.
Přesně na to poukazuji. Finština není indoevropský jazyk, a proto jde učení slovíček mnohem hůř než u indoevropských jazyků (kde je zaprvé člověk zvyklý, že význam nesou hlavně souhlásky, a zadruhé jsou si ta slovíčka často vcelku podobná).
I když máš pravdu v tom, že finsky "jolla" znamená "na němž", "na kterém", tak se pleteš v jedné věci. Slovo "jolla" ve významu loďka je vcelku jistě přejaté z indoevropských jazyků, nejspíš přes švédštinu - a jak už tu bylo zmíněno, český překlad je kupodivu "jola". Takových slov je ve skutečnosti ve finštině spousta. Kromě švédštiny se přejímalo hodně i z ruštiny. A samozřejmě dnes se přejímá hodně z angličtiny, i když ještě donedávna byla finština hodně puristická (tietokanta = databáze, yliopisto = univerzita).
Schválně, jestli poznáš (nebo poznají ostatní), co znamenají tato slova: "tuoli", "koulu", "vapriikki", "appelsiini", "voda", "kanava"
Finská slova se učí stejně těžko jako třeba německá. Není v tom žádný větší rozdíl. Naopak může trochu pomáhat, že je málo falešných přátel - tedy slov hodně podobných, ale s odlišnými významy. A také to, že výslovnost finštiny je hodně podobná výslovnosti češtiny. Zásadní rozdíl mezi indoevropskými jazyky a finštinou je v gramatice. Ten jazyk prostě uvnitř funguje hodně jinak (ale stále má řadu rysů s indoevropskými jazyky podobných, na čemž staví i nostratické hypotézy). Velkou výhodou je i silná pravidelnost celé gramatiky, nevýhodou její bohatost.
S tím učením nesouhlasím. V indoevropských jazycích jsem zvyklý, že většinu informace nesou souhlásky, které mají mnohem větší význam morfologický než lexikální, a přijde mi to tak mnohem přirozenější. Nebývá tam zdaleka tolik dvojic jako huone <-> huono, laittaa <-> luottaa apod.
No a co se týče výslovnosti - já s ní problém nemám, ale včera mi trvalo asi půl hodiny, než jsem manželku donutil vyslovit pöytä tak, aby to neznělo jako pejtee.
To je ale dáno hlavně tím, že čeština má extrémně mnoho souhlásek. Třeba Italům už to tak jasné připadat nebude. Jak by se Ti asi učila arabština, kde jsou odsunuty na druhou kolej naopak samohlásky? A pak, naučit se správnou výslovnost tří samohlásek, které má finština navíc, je nepoměrně jednodušší, než se naučit výslovnost těch několika desítek souhlásek, které má navíc čeština.
Když většinu informace nesou souhlásky, nemají spíš větší význam lexikální než morfologický?
Ad poslední odstavec: Ano, chtěl jsem nejspíš napsat "zatímco samohlásky mají spíše význam morfologický než lexikální."
Ale i v italštině (podotýkám, že vycházím z toho, že italština je poměrně blízká latině, italsky sem se ale nikdy neučil) je mnohem víc lexikální informace na straně těch samohlásek (a nejde o to, že jich je v abecedě víc).
