Hlavní navigace

Malý průvodce minidistribucemi, aneb pořiďte si svého kapesního tučňáka

30. 1. 2002
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Na základech Linusova jádra a GNU utilit bylo vystavěno bezpočet linuxových distribucí. Obvykle jsou to velmi komplexní soubory aplikací, knihoven a dokumentace (i když té dokumentace by občas neškodilo víc). Dnes není výjimkou, zabírá-li taková linuxová distribuce dva i více disků CD-ROM. Příklady zcela jistě známými i v českých luzích a hájích mohou být Red Hat, Debian, SuSE nebo Mandrake ...

Pokud se rozhodnete některého z těchto drobečků nainstalovat, musíte počítat s tím, že si ukousnou pěknou porci z volného prostoru na disku. Na druhou stranu ale poskytují opravdu komplexní operační systém se spoustou různých aplikací. Při troše snahy a o něco větší dávce času :-) lze samozřejmě velikost instalace zredukovat. Při dnešních kapacitách a (hlavně) cenách pevných disků asi nebude nedostatek místa tou hlavní bariérou.

Pro mnohé uživatele PC může znamenat mnohem větší problém nutnost vytvářet pro „svůj nový“ Linux samostatný diskový oddíl (partition). Tento úkol nemusí být tak triviální, jak by se mohlo na první pohled zdát. Při troše nepozornosti může dojít k fatálnímu poškození dat nebo i k jejich úplné likvidaci. Navíc je rozdělování disku zdlouhavá procedura. Při použití programů typu fdisk je nutné data někam archivovat a po rozdělení disku na oddíly je opět ze zálohy obnovit. Programy jako Partition Magic sice celý postup značně zjednoduší a ve velké většině případů přinesou kýžený výsledek, ale pokud si někdo jen chce otestovat, „cože je ten Linux zač“, lze od něj asi jen těžko očekávat investici do komerčního programu, který použije tak jednou nebo dvakrát.

Dalším, doposud opomíjeným faktorem, je stáří a s ním související výkon stroje, na kterém by se měl Linux provozovat. Pokud by někdo chtěl vytáhnout ze skříně svou stařičkou 486ku s 16MB RAM, otřít vrstvu prachu a nakrmit dvourychlostní CD mechaniku instalačkami Mandrake 8.1, nejspíš by se ani nestačil divit… Opět se zde objevuje i problém s místem (tedy jeho nedostatkem) na pevném disku. Hrdí majitelé muzejních kousků ale nemusejí ztrácet naději.

Jedním z možných řešení všech tří zde uvedených problémů jsou tzv. linuxové minidistribuce. Předpona „mini“ je v tomto případě značně flexibilní, jelikož zahrnuje velikosti od 1.44MB do několika stovek MB. Neméně bohatá je i škála funkcí, které jsou jednotlivé minidistribuce schopny poskytnout. Část byla vytvořena pro záchranné účely (opravy poškozeného systému), existuje specializovaná minidistribuce, která udělá z vašeho stroje směrovač, ale jsou mezi nimi i plně funkční operační systémy obsahující aplikace od Apache přes GCC až po X Window System. V tomto článku se zaměříme na reprezentanty skupiny dělající čest svému jménu – podíváme se na zoubek několika minidistribucím, které se vejdou na jednu nebo dvě diskety. Na světě už to ale tak chodí, že každá legrace něco stojí. Tyto extrémně malé verze Linuxu se hodí spíše zkušenějším uživatelům ve výjimečných případech nebo lidem, kteří chtějí mít Linux vždy po ruce (resp. v kapse…)

DLX

Patří mezi relativně starší minidistribuce (verze 1.0 je z roku 1996). Autorem je Erich Boehm a zčásti i jeho bratr Hannes. Domovskou stránku projektu můžete najít na adrese

Pro jedince preferující ftp

Zajímavostí DLX je, že je distribuována ve „zdrojové“ formě. Existuje sice již hotová demonstrační verze, ale ta obsahuje kernel přeložený na míru pro autorův počítač (a navíc je to opravdu stará verze 1.3.89). K vytvoření vlastní verze DLX je zapotřebí funkční Linux umožnující překlad jádra, dále také schopnost nakonfigurovat a přeložit vlastní jádro a nakonec i možnost pracovat jako root (na tak malou distribuci je to celkem hodně požadavků :-)). Další podstatnou podmínkou je, že DLX potřebuje k životu disketu naformátovanou na 1.44MB a alespoň 8MB RAM. V archivu najdete soubor „INSTALL“ obsahující instrukce (anglicky) ohledně překladu jádra a vlastního vytvoření DLX diskety. Tento návod rozhodně stojí za přečtení! Kdysi dávno jsem někde našel počeštěnou verzi DLX. Nejspíš to bylo na CD s Red Hat 4.2, ale s jistotou to tvrdit nemůžu, jelikož mám už jenom disketu se sestaveným DLX-cz. Jisté je, že pachatelem české modifikace je Michal Kočer. Závěrem jenom poznámka pro netrpělivé – heslo, které systém po startu požaduje, je „dlx“.

Hal91

je distribucí, kterou vytvořil Oyvind Kolaas (omlouvám se za komolení jména, ale norskou klávesovou mapu příliš nepoužívám :-)). Jelikož se jí dál nevěnoval, adoptoval si ji Jason Spiro. Nyní tedy domovská stránka sídlí na adrese

Podle autora by měla Hal91 fungovat na jakémkoliv počítači s procesory typu 486 a Pentium (z vlastních zkušeností mohu přidat i PII). Nespornou výhodou oproti DLX je jednoduchá instalace, kterou lze provést i pod DOSem. Stačí stáhnout archiv hal91.zip, rozbalit jej, vložit naformátovanou 1.44MB disketu do mechaniky a zadáním „rawrite hal91.img A:“ (program rawrite.com je součástí archivu) na ni zapsat binární obraz disku. Pod systémy rodiny Unix se místo rawrite použije „dd if=hal91.img of=/dev/fd0“. Systém lze také nainstalovat a provozovat na pevném disku společně s DOSem nebo Windows. Stačí pouze zkopírovat obsah diskety vytvořené některým ze dvou předchozích postupů do libovolného adresáře a poté upravit v souboru hal91.bat část „root=/dev/fd0“ na „root=/dev/hda1“ (samozřejmě jenom, je-li adresář s Hal91 na disku C:) Po nabootování lze Hal91 použít hlavně jako záchranný disk. Někdy se může hodit také dialup (pokud samozřejmě umíte používat pppd a chat). Existuje také přídavný disk s programy jako lynx, irc, mc, cfdisk atd. Další podrobnosti jsou uvedeny v souboru „A:\hall91\doc­s.tgz“, který je po startu systému dostupný pod jménen „/UserGuide.txt“.

tomsrtbt

Název vznikl zkrácením věty : „Tom's floppy which has a root filesystem and is also bootable“. Tato minidistribuce má sloužit opět hlavně pro záchranné a rekonstrukční účely. Celý systém je uložen na jedné disketě, tentokrát naformátované na kapacitu 1.722MB, a ke startu je nutných 8MB RAM. Instalace je možná jak z Linuxu, tak z DOSu. Archiv obsahuje skripty pro instalaci a modifikaci distribuce. Dokumentace je v souboru „tomsrtbt.FAQ“, který je dobré alespoň zběžně přečíst. Abych nezapomněl, tuto distribuci lze získat na adrese

Gray Cat Linux

Je distribuce založená na Slackware 3.5. V porovnání s konkurencí je to učiněný gigant – zabírá celé dvě diskety. Instalace se provádí z DOSu pomocí dodaných skriptů. Je také možné systém startovat z pevného disku. Při bootování z diskety je nutné po výzvě vložit do mechaniky druhou disketu. K požadavkům na hardware patří obligátních 8MB RAM a procesor řady i386. Díky většímu prostoru může nabídnout i více užitečných nástrojů, mimo jiné podporuje sítě TCP/IP přes Ethernet, paralelní port, sériový port a modem. Počítač s GCL může být nakonfigurován jako router a firewall. Docela pěkným programem je i textový browser Links a nechybí ani fetchmail nebo irc. Nějakou dokumentaci lze nalezt v souboru „README.TXT“, i když moc se tam toho nedočtete. Přesto je to velmi povedená distribuce. Případní zájemci si mohou GCL stáhnout z

UX DAy - tip 2

2-Disk Xwindow Linux

Jak už název napovídá, jedná se o dvoudisketovou distribuci. Co je ale podstatně zajímavější, obsahuje funkční X Window System. Vezmeme-li v úvahu výslednou velikost, je to opravdu pěkný a povedený kousek. Instalace probíhá opět jednoduše pod DOSem i Linuxem – po stažení archivu jej stačí rozbalit, na první naformátovanou disketu přenést binární obraz „2dskxwin.img“ (rawrite/dd) a soubor „x11.tgz“ běžným způsobem překopírovat na druhou disketu. Po nabootování z první diskety je na výzvu nutné vložit do mechaniky disketu druhou. Celá distribuce je založena na libc-2.1 a kernelu řady 2.4.x, dále obsahuje Xserver 4.1 s podporou framebufferu, grafický www browser Chimera a další víceméně standardní utility (pppd, crond, dhcp …) K dispozici je také skript umožňující instalaci na partition s FAT a následný start z DOSu. Pro tento případ jsou na domovské stránce projektu k dispozici přídavné balíčky s překladačem GCC, Netscape, podpora Javy pro Chimeru atd. Pokud ale chcete provozovat všechny zde vyjmenované legrace, potřebujete k tomu alespoň 486DX (i když ani to není nic moc) a 32MB paměti, jinak bude celý systém úplně mrtvý. Pokud ale vašemu miláčkovi bije v patici alespoň Pentium, neváhejte a zamiřte na některou z následujících adres, kde je tato distribuce dostupná ke stažení.

Doufám, že se už teď rozhlížíte po nějaké té volné disketě, a s heslem „malé je milé“ končím (alespoň pro dnešek) výlet do světa minidistribucí Linuxu.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku