Názory k článku Modely řady IBM System/360 a počítače ЕС

Není to spíš relokace?

Tesla 200 byl sálový počítač, vyráběný pardubickou Teslou a zdá se mi, jakoby v historii sálových počítačů v ČSR neexistoval. Jednalo se o francouzský Bull Gamma 140. Ze začátku byl čistě s páskovými médii, pak přišly hydraulické disky ze Zbrojovky Brno. Feritové paměti vyráběl Pramet Šumperk. Řadiče pásek byly francouzské a psací stroj byl IBM s kulovou hlavou, ne rozdíl od Consulů u EC. „Bios“ byl na 8" disketách a sloužil pro hledání chyb na deskách.

Jojo, to bylo obvykle první setkání lidí z Elektrofakulty ČVUT s počítačem. Juchali kvůli tomu na Karlák a zuřivě děrovali pásky, aby pak čekali na výsledek až do druhého dne („pokud to jelo“). Ta T200 byla na roztrhání, tiskárny potiskly tuny papíru. Stejně bylo fantastické, že si člověk mohl doma program odladit na Siclair ZX Spectrum, který byl rychlejší a výkonnější a pak to předěrovat a získat zápočet na první pokus :-) WOW!

Mám dojem, že to ATDčko bylo na Údolní v dolní části (možná, že se ta část ulice tehdy jmenovala „třída Obránců míru“, přesně si už nevzpomínám, ale ve vedlejším baráku byla véúťácká menza). Bylo tam až někdy do roku 1990. Pak to rychle zmizelo snad do Recomu (takové brněnské vrakoviště pro počítače :o)) ). Vzpomínám si, že už tehdy mělo pár lidí doma ÁTéčka 286 a Fortranem, takže si programy odlaďovali pohodlně sami.

S T200 na Karlaku jsem mel take co delat, nejen jako student v prvaku, ale i pak jako „pomved“ na katedre obvodu, kde jsem dostal „mimomradne privilegium“ – „stitkove konto“, tj. mohl jsem si sam ridit pocitac z dernych stitku a spoustet si vlastni joby, zatimco bezni studenti meli jen „paskove konto“ s temi dernymi paskami a bezeli vsichni v unifikovanem jobu STUD, ktery nemohli prakticky nijak ovlivnit. Tehdy jsem pomahal vytvaret programy prave ve Fortranu pro filty s gyratory – byla to tehdy velmi moderni disciplina teorie obvodu (gyrator = hypoteticky – v praxi neexistujici, jen simulovatelny menic impedance, ktery meni indukcnost na kapacitu a obracene). Protoze jsem mel doma vlastni dalnopis (uz v prvaku, takze frontam na Karlaku jsem se vzdy jen smal), zpravidla jsem v pytliku predhodil sadu stitku s jobem v jazyce JCL a pak jeste pasku s pokyny pro editor ci s novym programem. Mel jsem dokonce moznost zavolat si operatorovi, zda uz muj job sjeli a ma-li tedy cenu jet si pro vypis :-). Ale na Spectru to psat neslo, protoze alespon ja tedy jsem Fortran na Spectru nikdy nemel. Jo, to byly tehdy casy :-).
Zdravi Pavel.

Já vím jen o jednom Fortranu pro Spectrum a ten je z roku 1987.

Zatímco EC 1030 a především EC 1033 prosluly jako „držáky“ a (při správné údržbě a obsluze) poměrně stabilní počítače, EC 1056 získal přezdívku „dívčí sen“. Prý proto, protože byl největší na světě a pořád stál… Zajímavé by bylo také zmínit se o operačních systémech pro IBM/360. I když v této oblasti tehdejší VÚMS odvedl mnoho práce, běžně se používaly „originální“ ruské OS, které byly často nijak neskrývanou kopií originálních systémů IBM. Namátkou si vzpomínám na doplněk systému HASP (Houston Automated Spooling Program), který byl dodáván jako KPOC (čti azbukou a znamenalo to cosi jako Kazaňskoje razširenije operacionoj sistěmy). Celý program byl kompletně anglický, jen v kódu byl důsledně řetězec „HASP“ zaměněn za „KPOC“.

Váš příspěvek mě připomněl článek na který jsem kdysi náhodou narazil. Je z roku 1985 a v podstatě jen trochu obšírněji rozebírá to, co jste zmínil.

http://money.cnn.com/…22/index.htm

Díky za odkaz. Při čtení jsem se vrátil do starých časů a šel mi mráz po zádech.

Já jsem velmi dobře poznal EC-1040, ma kterém se provozoval software pro IBM/360 a pak EC-1045 se softwarem pro IBM/370. (A jen částečne jsem se setkal s EC-1055.)
A podle oné tabulky tyto v praxi nejrozšířenější typy autor nějak vynechal. I uváděná čísla mi připadají, že si autor vymyslel (asi podle toho jak se číslovalo naše EC-102×).
Tak nevím, já mám pocit, že autor musel dostat podklady od jednoho vyučeného zlatníka s maturitou z VUMSu – kdysi disidenta nyní profesora humanitních věd. Ten se vyznačoval tím, že také nerozlišoval mezi tím, zda mluví s programátory na počítačích JSEP anebo s pracovníky StB.

Rekl bych, ze tim muzem byl myslen Jan Sokol -jeden z prezidentskych kandidatu.

* Němci (samozřejmě východní) používali nikoliv označení EC, nýbrž ono správnější ES; asi to bylo tou jejich důkladností.
* Původní operační systém: slovenská obdoba Kancelářských strojů, Datasystém, pořádal pravidelně školení systémových inženýrů. Zlí jazykové tvrdili, že se tam hlavně pilo a pak se vzájemně trumfovalo, na co nového v systému kdo od poslední akce přišel.
* Ohledně DOS/MFT (tj. paměť rozdělena na pevný počet sekcí, v každé jedna úloha, která pro ni musela být přeložena a sestavena): systémoví inženýři mívali vygenerovaných několik verzí systému s různým počtem sekcí, dejme tomu 1 až 4 (spíše jen 2). Kdo potřeboval hodně paměti, napsal to do požadavku a (měl-li oprávnění) dostal počitač jen pro sebe, žádný multitasking (to znamenalo zastavit běžící systém, přehodit disky a spustit nový systém; někdy to zvládla operátorka sama).
* EC 1045 (32bitový) četl z paměti 4 slova naráz, což však reprezentovalo 144 bitů, 16 bylo zabezpečovacích. Základním elementem byl integrovaný obvod 1024×1 bit, resp. deska osazená 18 těmito IO, tj. 2 kB vč. zabezpečení. Poskládat z toho 4 MB reprezentovalo spoustu konektorů, takže logicky se sem tam nějaký bit ztratil, což ale nevadilo – dopočítal se a při profylaxi se pak hledala příčina (systém o chybě věděl).
* Lidé od mainframů se dodnes culí nad „pokroky“ současného počítačového světa – pro ně už tady vše bylo ;-).

Diky pane Tisnovsky, az mi oko zaslzelo. Jen jsem nenasel sve milacky EC 1030 a 1045. Ty slapaly! Tehda jsem jeste rozumel vsemu… :-)