Ne. Jde o to, že pro signál s frekvencí nad 200 kHz bude mít ten zesilovač o 20 dB/dek menší zisk než v propustném pásmu a nikoli, že ho vůbec nepropustí. Takže signál o frekvenci 400 kHz zesilovač o zisku 120 dB@200 kHz zesílí o 100 dB, 800 kHz o 80 dB atd., až nakonec 12,8 MHz přenese bez zesílení a frekvence nad 12,8 MHz bude tlumit.
Konkrétní zapojení jsem nezkoumal, ale i z popisu je zřejmé, že je to dost prapodivné řešení, a řekl bych nešikovné, jak zesílit číslicový signál.
Popis je však podezřelý i v těch už zde zmíněných jednotkách. Nejde přeci o výkonový zesilovač, ale napěťový (jinak by to bylo ještě prapodivnější než se zdá nyní). To máchání biliony má asi ohromit laiky, ale v elektronice je to běžné, proto se v ní místo toho používají právě ty decibely.
Zapojeni Ronji jsem nezkoumal, tak nevim, jak moc je podivny nebo normalni. Nicmene pokud jde o strategii pouziti velkeho pracovniho R u fotodiody (typicky v TIA), tak tam skutecne prave zminovany Ph.Hobbs dovozuje, ze pri velkem R se sice velmi zmensi sirka pasma, ale -- rekl bych, ze prekvapive -- neklesne SNR pro vyssi f. (Coz povazuji za neintuitivni, typicky je clovek zvykly, ze oslabenemu signalu klesne i SNR.)
"Nejde preci o vykonovy, ale napetovy" ~ koukam, ze nekterym jedincum by ke stesti stacil misto zesilovace transformator ;-)
"Coz povazuji za neintuitivni, typicky je clovek zvykly, ze oslabenemu signalu klesne i SNR" - v polovodičích je vůbec hodně věcí neintuitivních, šumy obzvlášť.
"koukam, ze nekterym jedincum by ke stesti stacil misto zesilovace transformator ;-)" - tuto hlubokou myšlenku jsem asi nepochopil.
Když to teď tak po sobě čtu, tak koukám, že jsem se tam dost sekl, ale jinde.
"v polovodičích je vůbec hodně věcí neintuitivních, šumy obzvlášť." => tady zas ja nevim, co myslite, ale ten vliv tepelneho sumu a R, C je zcela nezavisly na polovodicich, projevi se napriklad i pri pouziti fotonasobice, coz je sklenena lahev plna vakua a kusu celovodicu.
""koukam, ze nekterym jedincum by ke stesti stacil misto zesilovace transformator ;-)" - tuto hlubokou myšlenku jsem asi nepochopil." ~ tim jsem chtel rict, ze samotne zvetseni napeti bez zesileni vykonu by v teto telekomunikacni uloze nebylo nic platne. Konkretne reaguji na: "Popis je však podezřelý i v těch už zde zmíněných jednotkách. Nejde přeci o výkonový zesilovač, ale napěťový (jinak by to bylo ještě prapodivnější než se zdá nyní)."
V signalovem retezci ale ve skutecnosti *jde* o generovani vykonu -- potrebneho k preklenuti utlumu a sumovych vykonu navazujicich stupnu. Krome toho bych cekal u fotodiody TIA, ktery, krome toho, ze prirozene zesiluje vykon, navic podle me nema smysl oznacovat "napetovy".
Aha, nějak jsme si nerozuměli, máte na mysli tepelný šum pracovního odporu. Známým faktem je, že celkový tepelný šum v libovolném RC obvodu se jeví na kondenzátoru jako stálá veličina, nezávislá na R. Ovšem s frekvencí se mění jeho spektrální hustota. Takže volbou velkých R lze stáhnout šum ve vyšších frekvencích na úkor nižších. To má ale smysl za předpokladu, že dolní frekvence propustného pásma zesilovače je o hodně vyšší než 1/RC, jinak si zesílíme i ten nízkofrekvenční šum, který bude vlivem velkého R o hodně silnější, protože směrem k nižším frekvencím od 1/RC se bude blížit hodnotě 4kTR. Ale to nijak nesouvisí speciálně s fotodiodou ani fotonásobičem. I když samozřejmě to má vliv na volbu jejich pracovního odporu.
Proudový signál z fotodiody bude muset být převeden na napěťový, což se dá nejjednodušeji provést pracovním odporem. Čím větší bude, tím větší napětí dostaneme, tím lepší šumové poměry v oblasti nad 1/RC (viz výše), ale tím menší šíře pásma pro přenášenou informaci (shora ji omezuje 1/RC).
Teď mi nějak není jasné, co měl zmiňovaný pan Hobbs na mysli, zda to o omezení šíře pásma kvůli velkému R, což mi připadá zřejmé, nebo to o vlivu R na spektrální hustotu tepelného šumu, což opravdu asi na první pohled jasné není, ale uvědomíme-li si, že jde o šum s normálním rozdělením, tak jeho stažení "odintegrováním" do úzké oblasti nízkých frekvencí také snad určitý smysl dává.
Transimpedanční zesilovač tu doporučujete přece právě proto, abychom si rozvázali ruce od nekompromisní volby "buď vysoký bitrate s velkým šumem, nebo naopak": chceme co nejvyšší cut-off při co nejnižším šumu. Takže ani zde mi ta poznámka není moc jasná.
Napěťový zesilovač je zavedený terminus technicus pro zesilovač s velkým vstupním odporem a malým výstupním odporem. Pokud popisuji jeho zisk, pak 6 dB odpovídá zesílení A=Uout/Uin=2 a nikoli 4. Pokud by byla řeč o zisku transimpedančního zesilovače, bylo by to stejně (nebo přesněji, chcete-li, bylo by to v dBΩ, ale poměrově stejně, 6 dBΩ jako dvojnásobek, tedy virtuální dvouohmový pracovní odpor); takže žádné biliony, ale miliony - to je to, nač jsem narážel. Ale to jistě víte taky.
Myslim, ze si rozumime. Jen nepatrne doplneni: "Teď mi nějak není jasné, co měl zmiňovaný pan Hobbs na mysli, .." Hobbs dovozuje pro me tehdy objevnou (a zde Clockem znovuozivenou) skutecnost, ze volba pracovniho R ovlivni SNR tak, ze pri mensim R se zhorsi SNR. Zatimco i pri (radovem) zuzeni pasma RC konstantou se SNR v utlumene oblasti *nesnizi*. Nemam nic proti lidem, kterym tohle bylo/je patrne na prvni pohled, jen k nim zel nepatrim ;-) (Protoze ve vetsine situaci zeslabit signal znamena umerne k tomu zhorsit SNR, lec tato aplikace se zdrojem proudu je vyjimecna tim, ze signal je prave nasoben tim R.)
Promiňte mi mou neznalost, ale:
"Aha, nějak jsme si nerozuměli, máte na mysli tepelný šum pracovního odporu. Známým faktem je, že celkový tepelný šum v libovolném RC obvodu se jeví na kondenzátoru jako stálá veličina, nezávislá na R. Ovšem s frekvencí se mění jeho spektrální hustota. Takže volbou velkých R lze stáhnout šum ve vyšších frekvencích na úkor nižších."
Známým faktem je, že šum se snižuje se snižujícím se odporem a jeho teplotou.
Ano, celkovy sum v RC obvodu, protoze se vykrati vykonova spektralni hustota sumu s propustnou sirkou pasma RC obvodu. Ovsem tahle skutecnost je s ohledem na Ronja-aplikaci a ten "paradox" s konstantnim SNR naprosto irelevantni, protoze tam se nehraje na integral sumu v tom 200kHz propustnem pasmu RC, ale hraje se na pomer vykonove spektralni hustoty signalu/sumu na jednotlivych frekvencich az k tem ~10..20MHz.
Ta dolni propust neni idealne ostra, mela by mit odezvu odpovidajici systemu 1. radu, tj. od zlomove frekvence klesa asymptoticky umerne f_zlom/f. Zda je to optimalni reseni, si nejsem ale jist, nicmene hezky na tema fotodiod, pracovniho odporu a jeho sumu pise Phil Hobbs (klicova slova: photodiode frontends).
1B = 10dB. Stejně jako 1m = 10dm.
Výkon:
Ap[B] = log(Pvýst/Pvst) -> Ap[dB] = 10*log(Pvýst/Pvst)
Napětí (zanedbaný účiník):
P = U * I = U * U / Z = U^2 * Z^-1
Potom
Au[dB]=10*log((Uvýst^2*Z^-1)/(Uvst^2*Z^-1)) = 10*log((Uvýst^2)/(Uvst^2))
= 2*10*log(Uvýst/Uvst) = 20*log(Uvýst/Uvst)
Je to logaritmický, u napětí opravdu platí, že 20dB je 10x.
Pro napětí u 120dB platí pro zesílení jako poměr vstup/výstup 10^(120/20)=10^6. Takže z 1uV se stane 1V.
Chapu to rozcarovani, kdy nekdo ignoruje tu nejdraze (ve smyslu casu) ziskanou a predanou zkusenost a mysli si, ze je chytrejsi a udela to jinak.
Take jsem to zazil. Mezi podobne zkusenosti patri, ze jako interni cas se vzdy pouziva UTC a na lokalni se dela prepocet az pri zobrazeni. Kdo provozuje zarizeni pres vice casovych pasem vi proc. A znovu a znovu se najdou borci (napriklad u MS), kteri to nechteji slyset.
Ne nestacilo. Timezone neni nejaka konstanta, ale vec ktera se podle potreby politiku nekolikrat na ruznych mistech sveta meni. Napriklad kdyz muslimska zeme ten rok kvuli jidlu a ramadanu nezavde lestni cast. Jen tak, z niceho nic. A pokud resite kolik hodin je mezi prave ted naseho casu a totez datum tataz hodiny pred 10 leti v jine bananove republice je to ztracena zalezitost. Ukol skoro na diplomovou praci.
Vysledek je nekolik aktualizaci TZ dat rocne a v pripade systemu, ktery pracuje pres nekolik TZ neuveritelny bordel.
Vite ono cokoli z velkym zesilenim, anebo s nutnosti velkeho odstupu signal/sum je castecne magie. Ano, mnoho veci jde spocitat, ale vypocet ma smysl delat az na nejakem konkretnim resenim, ktere musi udelat "machr", ktery jde po cuchu. Clovek ktery tomu nerozumi a udela nejake upravy jen ztraci cas. A co hur, clovek ktery ani netusi, jaky problem ho ceka, by to nemel bez dozoru ani zkousets
Ten mi na celém tom článku připadal nejzajímavější :)
Stereoskopicky šilhat lze dvojím způsobem - buď opravdu šilhat, nebo naopak zaostřit na nekonečno, čili dívat se jakoby "skrz" ty dva obrázky "do blba". Dá se to nacvičit třeba tak, že si namaluješ na kus papíru dva puntíky vodorovně vedle sebe a snažíš se civět na ně tak, abys viděl tři vedle sebe. Stereoskopické obrázky jsou obvykle uzpůsobené pro to čumění do blba, takže když na ně budeš šilhat, budou převrácené - co má být vypuklé bude duté.
Tenhle je myslim uzpusoben na 'silhani'. Pro lidi kteri casto zamerujou na blizko (ctou), je to prirozenejsi nez zkouset cumet do nekonecna, a da se to nacvicit jen s prstem - proste zameris na prst tak, abys videl na pozadi 3 obrazky, a pak zkusis odstranit prst a nechat oci at to zaostri. Casem ten prst nepotrebujes.
(Cumet do nekonecna jsem se nikdy nenaucil, takze jsem ty stereoskopiciny videl vzdy jen "naruby", a tenhle mi pripada, ze vidim "spravne".)
Umím, ale současně při tom dám focus na nekonečno, respektive vzhledem k mé vadě na 20 cm u levého oka a na 35 cm u pravého, takže z toho mám sice 3D obrázek, ale nedokážu ho zaostřit oběma očima. Brýle na čtení to trochu upraví, ale chtělo by je to mít ještě trochu jinak (menší optická mohutnost a bez indukovaného prizmatu). Ale kvůli jednomu obrázku na Rootu si zvláštní brýle pořizovat nebudu :-)