Vlákno názorů k článku Musí uživatel znát Linux, aby ho mohl používat? od eMan - Z článku čiší, že Linux by měl jít vlastní...

Podle mě je to připodobnění mainstreamu už celkem dostatečné – máme grafické rozhraní s lištou, máme „nabídku start“, máme okna s titulkem a ikonkami pro zavření/max/min, máme menu, klávesové zkratky jsou taky téměř shodné atd. To jsou základní prvky, se kterými uživatel pracuje a které už se mezi Windows a Linuxem nijak zvlášť neliší, to ostatní je většinou jen o tom, jestli uživatel umí nebo neumí číst.
Linux přece nemění význam tlačítek OK a Cancel, a pokud snad mění jejich pořadí, tak v tom nevidím valný problém – od toho koneckonců jsou na těch čudlících texty, aby bylo jasné, k čemu který slouží. Možná jsou uživatelé, kteří slepě klikají na levé nebo pravé tlačítko, aniž by si přečetli, co na něm stojí, ale nevěřím, že je jich většina.

Jestli v něčem vidím z hlediska prostého uživatele problém, je to adresářová struktura – odvyknout si od „C:“ je podle mě to nejnáročnější, co uživatele, který pracoval jen s Windows, na Linuxu čeká :-)

Jasně, ale to platí pro používání každého OS, pokud se máme bavit o věcech jako je přehození tlačítek v dialogu, myslím, že většina si alespoň nápisy na těch čudlících přečte.
Samozřejmě jsou lidi, kteří pracují s počítačem stylem „ono to něco napsalo, tak jsem něco zmáčkl, už nevím co, a od té doby to je rozbité“. Ale v takovém případě se nedá mluvit ani o základní (počítačové) gramotnosti a vůbec nemá cenu řešit schopnost práce s Linuxem, protože takový člověk neumí pracovat s žádným OS.

Popravdě řečeno moje vlastní zkušenost byla odlišná – ano, odvyknutí na systém písmen jednotek byl trošičku problém, ale velice brzy jsem si ho oblíbil tak, jak to má GNU/Linux, že jsem se zas ve Windows pokoušel mountování disků na složky (v NTFS to jde) a v jeden čas jsem měl na disku asi tak 15 oddílů :3.

Z vlastní zkušenosti vidím problém v něčem jiném:
- ovladače: trvalo mě docela dost dlouho, než jsem přišel na to, že ovladače jsou v jádře a neinstalují se s výjimkou několika nesvobodných v Ubuntu (v Debianu jsem nepřišel na to; kde sehnat podobnou aplikaci) a pak to, že mi hromada HW prostě nefunguje – kamera na notebooku, výkon grafiky je asi tak 50% (v Debianu 80%) oproti Windows (v roce 2008 bylo u mě Ubuntu kompletně bez grafické akcelerace), scanner nemá šanci
- chybí mi centralizovaný systém konfigurace (Windows: Ovládací panely) nebo příručku, která by ji nahrazovala (třeba seznamem příkazů). Když jsem si hrál s Debianem, potřeboval jsem nastavit sebe (jako uživatele) do určité skupiny, abych mohl použít nm-applet, abych se mohl připojit na internet (WiFi), abych si mohl přečíst, jak se přiřazují skupiny uživatelům a/nebo si přečíst, jak se připojit na příkazové řádce.
- a možná pár dalších věcí, které jsem překonal

Samozřejmě prostě záleží na tom, co je to za uživatele. Např. u hráčů je to jasné :3. (Njn, taky jsem se musel vzdát her na Linuxu… ale nějaké dobré RPG bych si rád aj zahrál sem tam někdy… :3)

Co mě prostě vadí je to, že se na Linuxu hůř hledá způsob, jak dosáhnout určitého cíle…

Fakt? Tak to se jednak omlouvám za mystifikaci a jednak se na to musím hned mrknout. Vím, že když jsem používal XFce, tak tam jakési centrum administrace systému bylo (nevzpomínám si, jak se tomu říkalo), ale hodně věcí mi tam chybělo :3.