Přesnost, citlivost a linearita temistoru je
výrazně horší než u řešení popsaného v článku. U čidla SMT-160-30 výrobce garantuje maximální (absolutní!) odchylku, která číní maximálně 0.7 stupňů u pouzdra TO-18 a 1.2 stupňu u pouzdra TO-92. Čidlo nemá analogový výstup jako termistor, ale DIGITÁLNÍ, takže se to
a) báječně zpracovává
b) je možné mít čidlo na až 20 metrů dlouhém drátu (dle výrobce). Což je s termistorem nemyslitelné.
Mrzí mě, že se autor trochu nerozepsal o chybě meření - ta totiž závisí nejen na pouzdře,
ale taky na samplovací frekvenci a době měření.
Výrobce uvadí vzorec, podle kterého se dá chyba
měření spočítat.
Nechápu, proč autor použil méně přesnou variantu
(pouzdro TO-92), místo TO-18. Cituji:
Bez větších problémů tak získáte teploměr, který měří s přesností na stupně celsia, ...
Chyba je tedy +- 1.2 stupně a to jsem zanedbal chybu
vzniklou při zpracování signálu.
Ještě dodávám, že v Brně v GM electronic NEMAJÍ
tu přesnější variantu :-( Mají pouze TO-92, hlupáci.
asi to, ze je to konstrukcne jednoduche a levne. pokud chcete neco sofistikovanejsiho, muzete zkusit treba http://stoupa.sh.cvut.cz/teplomer/
pro presnejsi mereni stridy by to snad slo realizovat pomoci specialniho modulu do jadra, podobne jako tuhle vec resi LIRC. tim by problemy se schedulerem odpadly, protoze pri kazde hrane (aspon u ridicich linek serial portu) se generuje preruseni a obsluzna rutina akorat precte time stamp counter.
Ja myslim, ze to mereni stridy je proste statisticke, takze na nejakem zpozdeni od scheduleru (ktere je nezavisle na signalu z teplomeru) proste nezalezi (Jenom trosku zvetsi rozptyl, ale to staci zvysit pocet mereni). Dokonce by to asi bylo presnejsi, kdyby se mezi merenimy nahodne dlouho cekalo.